Zdá se, že lidstvu bylo umožněno během jeho bohaté historie, poznat Pravdu prostřednictvím několika mudrců. Přesto však je nutné aby každý jednotlivý člověk poznal pravdu o posvátné duši sám a v sobě. Nikdo nemůže dojít k poznání prostřednictvím někoho jiného, protože cesta k duchovnímu vědomí je naprosto individuální a nevyhnutelně uvnitř člověka. Jedině osobní zkušeností můžeme završit hledání a naplnit tak duchovní evoluci člověka. Je pravdou, že téměř všichni hledající potřebují pomoc zkušených duchovních vůdců a knih, ale je také pravdou, že se jednoho dne musí osamostatnit a získat vedení z nitra. Plnost pravdy je spojena s naší vlastní svobodou.
Pravdu si nemůžeme ověřit odvoláním na určitou duchovní knihu, ale pouze svou vlastní osobní zkušeností. Je třeba být ochoten ji hledat kdekoli, protože jedině takto se vyhneme fanatismu a předpojatosti. Lidé kteří skutečně hledají pravdu unikají ze strnulého formalismu do intelektuální svobody. Každý kdo hledá pravdu o sobě a o světě, odhalí, že je opakem běžného názoru a že ji proto bude muset odhalit sám pro sebe. Abychom se stali hledajícím, nemusíme žádat o svolení žádného mistra ani organizaci. Je vhodnější sledovat hledání naprosto nezávisle, bez omezení a podmínek, než být připoután k ustanovené víře nebo zvláštní filozofii některého z duchovních hnutí.
Hledající musí jít svou vlastní cestou i když ne snadnou a rychlou. Není spokojen se statickou existencí, touží změnit se v něco lepšího, ušlechtilejšího a moudřejšího než je nyní. Nebude souhlasit s konformismem pokud to bude znamenat předstírání, neupřímnost a slepé napodobování. Opravdový hledající nechce žít způsobem jakým žijí jiní jen proto aby se jim zalíbil, ale bude žít způsobem jaký vyžadují jeho vlastní měřítka. Pro něj je ideální ten svět, ve kterém bude moci plnit světské povinnosti aniž by se stal otrokem společenských konvencí. I když bude jeho vnější život pod jakýmkoli nátlakem osudu, svůj vnitřní život si bude udržovat neporušený.
Mnoho lidí žije v zajetí idejí, které jim byly vsugerovány jinými lidmi. Málokdo má své nezávislé myšlení. Jako by člověk neměl své vlastní já, když je utvářen dědičností, výchovou, sugescí a společností. Není sám sebou, i když je za takového považován. Každý se může se povznést nad dav vlastním sebe zušlechťováním a svým obracením do nitra. Je zde však i určité nebezpečí. Promýšlená intelektuální nezávislost, odmítání být omezován, neschopnost uzavřené mysli dospět k rozhodnutí, může vést k duchovní pýše a domýšlivosti. I samostatné myšlení a nezávislý úsudek hnaný do krajnosti, přecházejí do egoistické pýchy. Jít svou vlastní nezávislou cestou může být nebezpečné i tím, že člověk zaměňuje své vlastní úsudky, podněty, touhy a myšlenky s intuicemi z vyššího Já. Nezávislost mysli může vést také k neústupnosti v omylu, aroganci a fanatismu.
Je málo těch, kteří jsou připraveni pro nezávislý postoj a život. K tomu je potřeba mít určitou vnitřní sílu, a pokud to bude zapotřebí tak i ochotu opustit davy. Proto je osobní svoboda člověka možná pouze tehdy, pokud je dostatečně dobrý, moudrý, vyrovnaný, rozvážný a rozlišující. Nezávislost nebude nikdy úplná, neboť si uvědomíme, že jsme spojeni s ostatními lidmi. Málokdo má potřebné vlastnosti k tomu aby se mohl vzdálit z duchovní instituce nebo organizace. Pokud chceme sledovat nezávislou cestu, nesmíme se nechat zastrašit mocí, prestiží nebo velikostí organizací, a ani jejich vlastní idealizací před veřejností. Musíme se především vymanit ze sugescí společnosti, a naučit se myslet samostatně.
Je zvláštním svrchovaným právem hledat a najít pravdu. Musíme si najít vlastní přístupovou stezku, která k ní povede. Skutečná volba je možná jedině tehdy, když je člověk věrný svému vlastnímu Já. Zvyk a návyk jsou velkými tyrany, kteří zotročují lidstvo. Většina je zhypnotizována všeobecnou lhostejností k těmto vznešeným věcem, a nejsou věrni vnuknutím ducha. Inteligentní a nezávislý hledající se vyhýbá dogmatickým, sektářským a citovým postojům, a jeho polo odpoutaný postoj mu nebrání ve tvoření příznivého hodnocení nebo nelichotivých dojmů. Můžeme sledovat kteroukoli stezku, která nám vyhovuje, ale neměli bychom ji vnucovat jiným, když s ní nepociťují žádnou spřízněnost.
Lidé by vlastně nepotřebovali být členy nějaké sekty, kultu nebo organizace, kdyby se naučili přijímat hlas inspirace pokaždé když k nim promlouvá. Pravé Já žije mimo čas a prostor, nedotknutelné ve své svobodě. Hledající musí k němu začít přicházet a vyrůstat v záři Jeho Světla. Proto nebude nic špatného na tom, že nebude připoután jako žák k jinému člověku ani omezen členstvím v jediné organizované skupině. Přitažlivost hledajícího k některému učiteli se může oslabit, ale přitažlivost k Nadjá bude vzrůstat stále silněji. Lidé často ulpívají na člověku, kterého také uctívají, aniž by si uvědomovali, že božství mají v sobě.
Hledání pravdy by nemohlo správně pokračovat, pokud v něm člověk nebude mít plnou svobodu. Nebude ochoten nadále se podrobovat a přizpůsobovat světu, protože on nabývá vlastní individuální totožnost a chce si ji udržet. Jediný komu je povinen zachovat svou nejhlubší věrnost je Nadjá. Jestliže je naše pozornost obrácena pouze k naukám jiných lidí, nemůžeme věnovat pozornost vedení a intuicím z vlastního nitra. Každému člověku může být poskytnuto potřebné duchovní vědění z jeho nitra, pokud bude připraven očistou těla i mysli, projeví duchovní touhu v citu i myšleni, a ztiší svůj intelekt a ego.
Pokud jsme zmateni dogmatickými rozdíly v tradičních vírách, liturgiích a kultech, měli bychom se věnovat přímým osobním cvičením, které nám mohou přinést z nitra vlastní zkušenost i poučení. Tato cvičení zahrnují sebeočistění a meditaci mimo skupinu či organizaci. Díky víře, trpělivosti a vytrvalosti se Bůh v našem nitru stane světlem na naší cestě. Skutečný hledající nemusí napodobovat jiné, on pouze vyjadřuje svou vyšší individualitu, snaží se být věrný svému vyššímu já. Každý nakonec musí dojít k sobě, ke svému více božskému jáství, svému základnímu bytí v nitru. Vše co potřebujeme můžeme získat právě od něj, a záleží to především na našem vlastním úsilí dokončit svůj vývoj.
Duchovní literatura, působivé obřady, učené přednášky a dokonce i moudří mistři jsou pro hledajícího pouze zevní pomocí. Nakonec se jich bude muset vzdát a hledat pomoc ve svém nitru, odkud může obdržet vše co potřebuje ke správnému vedení života. Lidský učitel může dát citové povznesení nebo dočasné intelektuální vnímání, ale nemůže nikomu udělit trvalé božské vědomí. Ukáže hledajícímu cestu, kterou musí vykonat sám, a veškerou pomoc a vedení mu dá Nadjá. Tak bude pro něj tím nejlepším mistrem jeho vlastní božské Nadjá. Nakonec bude každý člověk nucen čerpat vedení přímo z životní síly, která ho učinila tím čím je.
Mnoho kultů, náboženství, sekt a společenství tvrdí, že jedině jejich nauka je tou pravou cestou ke spáse. Přitom neexistuje pouze jediná cesta k pravdě, nikdo na ni nezískal monopol, a tak nemůže tvrdit, že pouze jeho cesta je tou jedinou. Protože poznání pravdy je zkušeností univerzální a má nekonečné množství aspektů. Pokud jsme ještě dostatečně nevyvinuli vyšší vědění, intuitivní cítění a intelekt, musíme se snažit je vyvinout a mezitím přijímat pomoc skutečných osobních vůdců a inspirovaných knih. Spoléhat se předčasně sám na sebe není tak moudré jako spoléhat se i na nauky osvícených lidí.
Většina sekt mísí některé omyly se svou pravdou a vytváří dogmata. Hledající se jim vyhýbá, především proto, že chce vyjadřovat svobodu neomezeného a neohraničeného Nadjá. Správné odpovědi může nalézt jedině když přeorientuje své myšlení a osvobodí je od dogmat institucí. Pravděpodobně bude nutné razit si cestu chybnými naukami a ctižádostivými guruy. Vyhlídka na nalezení pravdy je jistě větší, pokud jsme v postavení intelektuální, společenské, náboženské i osobní nezávislosti. Naše mysl musí být bez pout a bez předsudků. Pokud jsme nuceni sami si své problémy analyzovat, může nám to pomoci naučit se rozlišování a správnému úsudku.
Pro nezávislé hledání pravdy je nutné nejdříve rozvinout potřebné schopnosti filozofickou disciplínou. Všechny cesty víry a myšlení jsou stupně na cestě. Pro určité lidi a po určitou dobu jsou užitečnou pomocí. Filozofie je pro ty, jenž mají svobodnou mysl a jsou ochotni žít bez organizačního omezování. Protože nemá žádnou zevní formu, ale jen vnitřní obsah k intuitivnímu vycítění a k intelektuálnímu chápání, není materiálem pro nějaký kult nebo organizaci. Filozofická stezka vede každého jeho vlastní individuální cestou a nechává ho růst přímo z nitra.Student filozofie pravdy není připoután k žádné víře, nenosí žádná označení. Své hledání pravdy začíná v intelektuální svobodě a končí ho v osobní svobodě vnitřní. Žáka filozofie nemůže odradit ani to, že je tak málo těch, kteří přijímají filozofické ideje. On ví, že byl postaven do světa především proto, aby změnil sám sebe.
Můžeme přijímat pomoc i vedení od kompetentního učitele, pokud nechá naši volnost nedotčenou. Nezávislé a samostatné hledání je daleko těžší a zdlouhavější, než hledání pod vedením schopného učitele. Skutečná služba mistra je, že řekne hledajícímu kde má hledat a vše ostatní nechá na něm. Dříve nebo později začne hledající nacházet svou vlastní cestu k vnitřní skutečnosti a bude pociťovat její podporu. Někteří mohou nalézt cestu k osvícení sledováním některé nauky nebo přijetím kompetentního učitele, jiní ji naleznou aniž by sledovali jakékoliv učení. Osamělost je cenou zaplacenou za nezávislost na nějaké víře, skupině nebo organizaci, a sama o sobě nemusí být problémem. Skutečná osamělost je vyvolána pocitem, že je člověk odříznut od vyšší síly.
Je zřejmé, že pro hledání nejvyšší pravdy je nejvhodnější volné a nezávislé bádání, bez omezení pouze na jeden jediný systém. Vzít si to nejlepší z každého dosažitelného pramene, a nevyloučit žáden, který může něco nabídnout. Být nezávislý umožňuje přijímat ze všeho a spojit fragmenty z rozdílných a možná i protichůdných nauk. Pouze naprostá nezávislost na kultech, vírách a organizacích umožní nalézt fakta taková jaká jsou, spíše než neskutečné představy o nich. Dychtivost sdružovat se pod nějakým označením může bránit v našem rozhledu. Pokud chceme dosáhnout toho nejlepšího v nás, musíme čerpat své pokyny z nitra a nemít obavy z osamělosti, zastrašování nebo sugescí společnosti. Člověk nakonec nalezne Boha sám, jedině v samotě svého srdce a života bez pomoci skupiny nebo veřejného sdružení.
Paul Brunton: „Jedině ten člověk, který vášnivě touží získat jistotu pravdy, který má odvahu chovat neortodoxní názory a dojít k nezávislým závěrům, který žije v atmosféře prvotní myšlenky a pro kterého obvinění z kacířství není vůbec žádným obviněním, jedině pro něho je vůbec pravděpodobné, že nalezne svou cestu k pravdě.“
partner Matrix 2001
