SVĚT V KOLIZI: Neuplynulo ani pár týdnů a pravděpodobný vrah Matthewa Simmonse se ve svém vlastním bytě sám stal obětí vraždy --- Jaká hra byla rozpoutána na pozadí katastrofy v Mexickém zálivu?

Další nové znepokojivé informace přicházejí ze světových nezávislých sdělovacích prostředků. Není tomu tak dávno, co jsme informovali o zavraždění významného odborníka na ropný průmysl a kritika politiky „British Petroleum“, dr. Matthewa Simmonse. V příslušné reportáži jsme také informovali o tom, že příkaz k zavraždění Simmonse vyšel z úst vysoce postaveného agenta „SIS“ Garetha Williamse (obr. vlevo).

Podle dostupných informací se britský špion Gareth Williams vrátil do Londýna 11. srpna 2010, poté co přiletěl ze Spojených Států, konkrétně leteckým spojením z Bostonu, a to necelých 36 hodin po zavraždění Mathewa Simmonse. Gareth Williams byl po svém příletu naposledy viděn živý dne 15. srpna 2010. Ovšem za týden na to dne 23. srpna 2010 byl nalezen zavražděný ve vaně uvnitř svého bytu.

Co se to děje?

Jak vidno, stačilo pár týdnu na to, aby člověk, který se s největší pravděpodobností podílel na zavraždění Mathewa Simmonse, byl nalezen sám mrtev, a to bez jakýchkoliv dalších souvislostí. Mrtvola agenta samozřejmě vyvolala na určitých místech hodně velký šok, takže se anglická „SIS“ do 24 hodin spojila se svými americkými protějšky – „National Security Agency“ (NSA) a „Ústřední zpravodajskou službou“ (CIA), které vyzvala ke spolupráci při pátrání nad okolnostmi vraždy anglického agenta.

V souvislosti s tím pronikly do tisku (zřejmě ze strany amerických tajných služeb) poměrně nechutné narážky na to, že zavraždění Garetha Williamse mohlo mít sexuální motiv. Od tohoto prohlášení se samozřejmě Williamsova rodina velmi zřetelně distancovala a prohlásila jej za naprosto nechutné a nemorální.

V tomto ohledu by možná bylo zajímavé si připomenout, že americké zpravodajské agentury, ale i agentury jiných států mají ve velké oblibě významně nepohodlné osoby spojovat se šokujícími sexuálními zločiny. Přičemž prakticky ve všech takových případech se nakonec ukáže, že se oficiální obvinění ukázalo jako zcela nepravdivé, ba co více, přímo vykonstruované.

Jako příklad můžeme uvést případ již také zavražděného amerického zbrojního inspektora Scotta Rittera, který pracoval pro OSN a který byl hned dvakrát spojen se sexuálními zločiny, a to proto, že dokázal odvážným způsobem zcela otevřeně sdělit, že Irák neměl k dispozici žádné zbraně hromadného ničení. Takových případů ale ve skutečnosti existuje daleko větší množství. Můžeme třeba zmínit kauzu švédského Wikileakse, který veřejnosti zpřístupnil velmi tajné dokumenty patřící armádě Spojených Států.

Může ovšem existovat ještě jiná příčina toho, proč americká CIA tak rozmazává vraždu agenta Williamse. Zjistilo se totiž, že v souvislosti s jeho vraždou zmizelo z jednoho jeho bankovního účtu na 18 000 liber, přičemž i další okolnosti naznačují, že by v jeho případě mohlo jít o tzv. „dvojitého agenta“ a uvedených 18 000 liber mohla být „výplata“ ze strany amerických zpravodajských služeb.

Ale kdo by mohl být skutečným vrahem anglického agenta Garetha Williamse?

Podle ruské „FSB“ by za tímto případem mohlo stát speciální americké komando, které se nazývá „Task Force 373“. Toto komando je také známé pod obecným označením „eskadra smrti“. Je zajímavé, že se jakoby „náhodou“ právě v inkriminované době smrti anglického agenta nacházeli někteří příslušníci tohoto uskupení na půdě Velké Británie, kde prováděli společné cvičení s jejich anglickými kolegy britské „Special Air Service“ (SAS). Důležité je také připomenout, že příslušníci „Task Force 373“ jsou dodnes neochvějně loajální bývalému prezidentovi George W. Bushovi. A v tomto zjištění leží onen pověstný „zakopaný pes“.

Je zřejmé, že Bush půjde po každém, kdo měl prsty ve vraždě Mathewa Simmonse. Jak jsme již psali v předchozí reportáži, tento muž byl nejen členem bývalé Bushovy administrativy, ale i velmi blízkým přítelem jeho rodiny. Navíc byl dlouholetým členem „National Petroleum Council“ a „CFR“.

Přihlédneme-li k těmto aktivitám (které jsou více či méně propojené se Systémem), je o to více obdivuhodné, že dokázal tak jednoznačně a otevřeně vystoupit proti politice „British Petroleum“ a vůbec ropným gigantům s celosvětovým vlivem.

V současné době se však asi již nedovíme co, resp. „jaká zkušenost“ způsobila tak výrazný obrat v ideovém kurzu u Mathewa Simmonse, který byl do své smrti považován za jednoho z největších expertů na ropný byznys na světě.

Tyto úvahy však nic nezmění na tom, že se současný prezident Spojených Států rozhodl před veřejností zatajit všechny významné a zásadní destruktivní vlivy v ekosystému zasažených oblastí (jde především o oblast Mexického zálivu, který v současné době připomíná spíše území po válečném chemickém útoku).

Jak dlouho bude trvat, než ti, kteří jsou zodpovědní, si uvědomí, že žádná politika zatajování, byť by byla sebelepší, nesmyje z rukou jistých osob odpovědnost za stávající stav, který v dlouhodobém mutačním procesu může mít ještě nedozírné důsledky na nás na všechny?