O modlitbě

Ve všech dobách byla modlitba nástrojem určeným ke komunikaci člověka s bohem. Přestože bývá v dnešní době nedoceńována, jedná se o jednu z největších lidských potřeb. Tento hodnotný prostředek komunikace, vzývání, uctívání a prosby nemůže být opomíjen začátečníkem ani tím, kdo již pokročil v duchovní praxi. Moderní člověk většinou ani neví jak se správně modlit, přesto je pro něj modlitba neméně hodnotná jako kdykoli jindy v historii. Modlitby pronášené podle tradic různých náboženství měly za úkol připomínat vyšší účel života.

Modlitba je velmi nutná, protože pomáhá očistit i vyjasnit city a později nás vede k intuici. Skutečná modlitba není jen mechanická formulace ortodoxní církve, ale jednoduché, spontální a vřelé uctívání, prosba o kontakt pronášená z hloubi srdce k vyššímu Jáství. Je snahou o spojení s vyšší Silou, nebo nesobeckým úsilím o pochopení boží vůle v určité situaci. Měla by být trvalým výrazem víry, a ne aktem odanosti, který je vykonáván jen když máme strach. Pravidelnou denní modlitbou vyjadřujeme přirozenou zbožnost tím, že pěstujeme lásku k Božství a zvětšujeme touhu po něm. Pravá modlitba může být pokorným otevřením celého srdce tak aby Božství mohlo vstoupit.

Cílem modlitby není o něco žádat, ale spíše vyjadřovat touhu nižšího já po Nadjá. Je lépe o nic neprosit, ani nežádat žádnou pomoc. Vhodnější je vzdávat hold vyšší Síle, myslet na ni zbožně, s úctou, s pokorou a především s láskou. Pokud je pocítěna přítomnost Božství, pak nemusí být žádná prosebná modlitba pronášena, stačí jen spočinout v onom tichu. Podle dávných mudrců, kteří vyzývali k modlitbě i několikrát za den, měla splňovat přinejmenším dva cíle. Především by měla sloužit jako připomínka toho, čím člověk skutečně je – duší – a kam nezadržitelně směřuje – k Bohu. A pak by nás měla chránit před omezující a materializující rutinou práce nebo zaměstnání.

Neměli bychom se modlit za to, aby se věci udály tak jak si přejeme, ani bychom ji neměli začínat prosbou o něco. Modlitba není jen žádostí, ale především projevem oddanosti a lásky k Bohu i předpokladem, že existuje něco vyššího, s čím je možné vejít do styku. Po tomto úkonu můžeme teprve žádat o něco pro sebe, a mělo by to být především něco duchovního, nikoli hmotného. Měli bychom žádat především o více světla v chápání, více síly k sebeovládání, nebo více dobroty srdce. Nejlepší způsob modlitby je vstoupit do ticha mysli. Veřejná modlitba v chrámech nebo synagogách je jen pouhým kompromisem diktovaným určitou náboženskou institucí, a je pouhou kopií pravé modlitby prováděné o samotě.

V duchovním vývoji člověka není modlitba nikdy zcela opuštěna, ale mění se z nižšího pojetí na vyšší. Nejúčinnější je, pokud je prováděna s pokorou a láskou. Modlitba v pozici na kolenou s prosbou o Milost a vzdáním se vyššímu Jáství, s vyjádřením své lásky a touhy po něm, přináší pokoření pýchy ega. Měla by být zakončena tichým nebo vysloveným poděkováním vyšší Síle, proneseno s velkou vroucností a hlubokou pokorou. Jednoduchá modlitba je velmi důležitá v denním životě každého hledajícího právě z důvodu potřebného pokořování intelektuální pýchy u nohou vyšší Síly a uctivého vzývání. Měla by být prováděna denně, ne mechanicky, ale upřímně a s citem.

Můžeme se modlit o samotě, anebo i s jinými lidmi, pokud jsou s námi v harmonii, ale přechod od veřejného uctívání k soukromému kontaktu je krokem vpřed. Jedná se o soukromý úkon člověka, netýká se jeho vztahu k jiným lidem, nýbrž k Bohu. Z toho důvodu by měla být prováděna v soukromí. Modlitba vytváří občasné spojení s životní silou ve vesmíru. Zaujímá velice důležité místo v životě aspiranta filozofie, a neexistuje žádný tak pokročilý člověk, který by se bez ní obešel. Není nikdo tak hříšný, aby mu byla odepřena výsada kajícné touhy po spojení s vlastním božským pramenem.

Každá modlitba má své opodstatnění, protože pokud je vysílána k prvotnímu Bytí, k Nadjá nebo duchovnímu učiteli, je vždy vysílána k vyšší Síle, a je proto pokořením ega před touto silou. Naše prosba nás neosvobodí před zákonem příčiny a následku. Ten kdo vážně usiluje o duchovní pokrok nebude uvádět jakékoli světské přání do své svaté modlitby. Tvrdě pracuje na sobě, aby se zlepšil, očistil a napravil, a tak se bude modlit za lepší chápání vyšších zákonů, za objasnění pohledu na jeho individuální duchovní závazek, a o větší a vroucnější lásku k Nadjá.

Většina spravedlivých lidí uznává, že nemají právo dostat něco za nic, ale ve své modlitbě přesto někteří žádají o osvobození od svých vlastních slabostí nebo hříchů. Nikdo by neměl v modlitbě prosit aby získal nezasloužené ctnosti, o které musí jiní zápasit a usilovat. Lépe je modlit se s prosbou o inspiraci abychom se pozvedli a překonali sama sebe svou vlastní vůlí. Duchovní touha je životní potřebou hledajícího, který by měl svou božskou Duši prosit o její milost, vedení a osvícení. Pokud je naše ego silné, modlitba ho oslabí. Modlíme se v radosti i zoufalství, abychom se doznali nebo pokořili, abychom navázali styk s Božstvím nebo abychom prosili o Milost.

Modlitba může být vždy správně zakončena prosbou o vedení. Můžeme žádat i o odpuštění, pokud to není žádost o zásah do zákona karmy. Ten nemůže být zrušen jen proto, že o to někdo žádá. Pokud se chceme vyhnout jeho bolestným důsledkům, musí být uvedeny do pohybu nové příčiny, které budou mít nové a příjemnější následky. Svět se nemůže měnit prostřednictvím každé pronesené prosby, zhroutil by se do chaosu,a život by se stal neskutečným zmatkem. Nemohou být měněny kosmické zákony podle toho jak se komu zlíbí. Z toho vyplývá, že výsledek modlitby je závislý především na vůli Boha.

Velké množství veřejných modliteb, které byly pronášeny po tolik staletí, nemělo příliš velký užitek pro lidstvo. Zřejmě tomu tak je proto, že vyjadřování bylo příliš formální a mentální opakování bylo prováděno bez vnitřní milující oddanosti. Modlitby, které jsou umělé, formální a připravené, nemají vysokou hodnotu, protože jim často chybí individuální přístup s projevenými city. Dogmatická a mechanická modlitba je bezcenná. Pravá modlitba musí obsahovat skutečné pokání a ne pouze pokus uniknout ze situace, ke které jsme sami přispěli svým nesprávným myšlením a špatnými činy. Aby měla modlitba skutečně účinek, musí pocházet přímo ze srdce, musí být vřelá, úctyplná a spontální s vyjádřením idealistické touhy i duchovní potřeby.

Jestliže modlitba obsahuje přiznání osobní neschopnosti a následkem toho touhu po osobním povznesení, tak má skutečný význam pro pokoření ega a odpoutávání od něj. Prosba o pomoc v situacích velkého strádání nebo v problémech, které vedou k zoufalství je oprávněná, ale je nutné také pátrat jak dalece jsme k této situaci sami přispěli a co je třeba vykonat pro naše zlepšení. Citové uctívání s myšlením naplněným přáním, které provádí běžné náboženství, nemůže ochránit miliony lidí před důsledky jejich vlastních činů, ani před skutky jejich vůdců, kteří je vedou do války. Modlitba nemůže ochránit člověka před výsledky jeho vlastního nedostatečného ovládání své nižší přirozenosti.

Ten kdo se modlí o hmotný zisk, nejedná správně, ten kdo se modlí o duchovní blaho, je moudřejší. Kdo prosí, aby mu jeho potíže byly odňaty, jedná také nesprávně, ale ten kdo prosí o sílu a vedení, aby se uměl se svými potížemi vypořádat, má větší naději, že ji získá. Modlitby mohou být vyslyšeny, pokud začneme hledat Boha v sobě. Když začneme pronikat do svého vlastního jáství, tak může přijít odpověď na naše modlitby. Protože jediný bůh, kterého můžeme dosáhnout a který nám může pomoci, je Bůh, který je v nás a tím je samotné Nadjá. Bez hledání a získání božské pomoci nemůžeme dosáhnout žádný skutečný úspěch v lidském životě ani na duchovní cestě, proto se obracíme k modlitbě.

Paul Brunton: "Tam, kde je odpověď na modlitbu přímá a neomylná, je takovou proto, že se zbožný člověk dotkl nekonečné Síly ve svém Nadjá a jeho prostřednictvím. To neznamená, že Božství zasáhlo do neměnných zákonitostí, řízení nebo okolností pro osobní výhody tohoto jediného člověka. Znamená to spíše, že on sám čerpá z latentní božské schopnosti. To se může stát jen tehdy, když postoj modlitby je tak intenzivní a tak soustředěný, že je to ve skutečnosti forma meditace."