SVĚT V KOLIZI: Rusko a Spojené státy v začínající urputné bitvě o zatčeného "obchodníka se smrtí" --- Cena Viktora Bouta se vyšplhala na 20 miliard dolarů --- Proč? On ví. Ví hodně a na mnohé......
Doslova v jednom kole je v současné době náměstek ministra zahraničních věcí Vladimír Kozin. Jde o to, že „současná situace kolem tzv. „Obchodníka se smrtí“ může velmi výrazným způsobem a nevyhnutelně ovlivnit rusko – americké vztahy“, a to i v důsledku právě rozpoutané velmi intenzivní války finančních nabídek ze strany Spojených Států směrem k Rusku, které se chtějí stůj co stůj dostat k nedávno zatčenému ruskému občanovi Viktoru Boutovi, jenž je mnohými zpravodajskými službami označován jako nejnebezpečnější muž na světě.
Jak se dozvíme za chvíli, tento člověk ví doslova neuvěřitelné věci, které sahají až k nechvalně známému incidentu 9/11 z roku 2001. Během této reportáže by také čtenáři mělo být zřejmé, proč se vláda USA chce za každou cenu k tomuto člověku dostat a proč Rusové na každou finanční nabídku (která mimochodem nyní dosahuje již neuvěřitelných 20 miliard dolarů) reagují důrazným odmítavým postojem.
Viktor Bout (stále není jasné, zda jde o jeho skutečné pravé jméno) byl aktivním vojenským lingvistou ještě za dob sovětské armády. Tento člověk byl zatčen dne 6. března 2008 a od té doby se nachází ve vězení v Bangkoku. Od chvíle jeho zatčení se Spojené Státy všemi možnými prostředky snaží o jeho vydání do USA. Viktor Bout naopak žádal soud, aby byl vydán do Ruska.
Soudní řízení s Viktorem Boutem začalo v září roku 2008 a bylo v podstatě ukončeno 22. srpna 2009, kdy trestní soud v Bangkoku rozhodl ve prospěch Viktora Bouta a zamítl žádost o jeho vydání do Spojených Států. Na to USA podaly odvolání a před několika dny, tedy konkrétně 20. srpna 2010, nejvyšší thajský soud rozhodl, že by Bout mohl být ve skutečnosti vydán do Spojených Států.
Faktem je, že se během roku 2009 výrazně zvýšil americký tlak na Thajsko ohledně vydání Viktora Bouta. Členové amerického Kongresu sepsali speciální dopis, který byl odeslán thajské vládě, svou vlastní aktivitu vytvořil i americký generální prokurátor a ministryně zahraničí Hillary Clintonová se vyjádřila v tom duchu, že vydání Bouta do USA zůstává hlavní prioritou americké vlády.
Na druhé straně byla ruská reakce na poslední soudní rozhodnutí v Bangkoku prakticky okamžitá. Ministr zahraničí Sergej Lavrov velmi zřetelným způsobem označil toto soudní rozhodnutí jako protiprávní a politicky motivované na rozdíl od rozhodnutí soudu nižší instance. Spojené Státy prý nebyly schopny objektivním způsobem zdůvodnit, proč by měl být Viktor Bout vydán právě do této země.
Zástupce ruského ministra zahraničních věcí Kozin to v článku týkajícím se této kauzy, který byl před nedávnem vydán v listu „Moscow Times“, vyjádřil poměrně jasně, když řekl:
„Ve stejný den, kdy došlo k vynesení soudního výroku u nejvyššího thajského soudu, vydalo ruské ministerstvo zahraničních věcí vyvážené, ale na druhou stranu velmi důrazné prohlášení, ve kterém zmiňuje velké zklamání a nemilé překvapení v souvislosti s postojem nejvyššího thajského soudu. Toto prohlášení neslo oficiální titul „prohlášení ruského ministerstva zahraničních věcí“, a to záměrně, aby byl demonstrován důraz problému, o který tu jde. Taková forma prohlášení v sobě nese nejvyšší politickou sílu a ve své podstatě je nadřazena „tiskové zprávě“ nebo „komentáři“ označujícím formy vyjádření s menším politickým významem“.
V tom samém tiskovém materiálu se o kus dále píše:
Kolem Bouta se vytvořila skutečně velmi kritická situace. Tento muž je hlídán 50-ti těžce ozbrojenými komandy, která by ho měla doprovázet soukromým letounem do Spojených Států. Podle několika nezávislých zdrojů stojí toto letadlo již na jedné z odstavných letištních ploch. Nicméně situace kolem Bouta je stále více jak nejistá.
Panují velké obavy, že tento muž bude propuštěn, poté, co jeho advokát podal na poslední chvíli odvolání proti jeho vydání do USA, a to přímo k rukám thajského premiéra (což thajská jurisdikce za výjimečné situace umožňuje). Nyní tedy Bout nemůže být do Spojených Států uvolněn, dokud premiér ve věci nerozhodne. Současná situace je navíc neuvěřitelně paradoxní a mnohý by řekl až těžko uvěřitelná.
Jde o to, že obě dvě velmoci, jak USA, tak Rusko, se navzájem předhánějí v podplácení thajské vlády s nadějí, že bude jejich požadavkům vyhověno. Abychom byli konkrétní. Rusko za vydání Bouta do jejich země nabízí Thajsku zdarma velké množství ropy, kdežto Američané se zase zavázali dodat špičkový vojenský hardware v hodnotě bezmála 20 miliard dolarů.
Pro ty z vás, kteří se v této kauze ještě možná přesně neorientují, bude určitě vhodný filmový snímek „Lord of War“ s Nicolasem Cagem v hlavní roli. Tento film byl inspirován životním příběhem bývalého ruského vojenského důstojníka Viktora Bouta, který je dlouhodobě považován za jednoho z největších světových obchodníků se zbraněmi. Jenomže skutečná pravda o Boutovi je mnohem složitější.
Tento člověk ve své době patřil k nejvýznamnějším agentům ruské KGB (nyní FSB), která je v podstatě jedno a to samé co americká (CIA). Zdá se být pravděpodobné, že po rozpadu Sovětského svazu byl tento muž pověřen svým bývalým nadřízeným a nyní ruským premiérem Vladimírem Putinem infiltrovat se do prostředí americké CIA, která vedla velké teroristické operace v Afghánistánu a na Středním východě vůbec.
Nelze opomenout ani zvláštní vztah Viktora Bouta s Igorem Sečinem, který slouží jako náměstek ruského premiéra a který je v současné době považován za druhou nejvlivnější osobou v zemi po Putinovi. Sečin a Bout jako lingvisté oba plynně mluvící portugalsky a francouzsky spolu sloužili v roce 1980 v portugalsky mluvícím Mosambiku.
Když byl Sečin oficiálně tlumočníkem tehdejší sovětské obchodní a diplomatické mise. Nicméně právě tento bod je považován za počátek Sečinovy kariéry pod vlajkou tehdejší KGB, kdy pod záštitou této instituce pašoval zbraně do Latinské Ameriky a na Blízký východ.
Po 25. prosinci 1991, kdy došlo ke zhroucení Sovětského svazu, byli Bout, Sečin a Putin považováni za jádro toho, co zůstalo po původní KGB s tím, že jejich úkolem bylo chránit Rusko před ekonomickým vykořisťováním ze strany západu, zejména pak Spojených Států. Jejich hlavním finančním zdrojem byly obrovské muniční a zbraňové sklady, které zůstaly po bývalém Sovětském svazu. Přičemž Bout přepravoval tyto zbraně a munici prostřednictvím zhruba stovky různých leteckých společností se sídlem v mnoha zemích světa včetně USA. Vlastně ani není paradoxní, že největším odběratelem těchto zbraní a munice byla americká CIA.
Přesto stabilně trvající a narůstající tlak západu a především pak USA, a to i na obrovské přírodní zdroje Ruska, vedl v roce 1998 ke katastrofickému kolapsu ruské ekonomiky. Nesmíme zapomenout na to, že to byla právě CIA, která chytře do klíčové politické pozice vmanévrovala Borise Jelcina, který byl součástí tzv. „Chicago Boys“ v čele s Jegorem Gajdarem, kterého Jelcin jmenoval jedním ze svých místopředsedů vlády.
A byl to Boris Jelcin, který zavedl soubor destruktivních hospodářských praktik v ideologii „Chicagské ekonomické školy“ v jejímž čele stál ekonom a nositel Nobelovy ceny Milton Friedman. V tomto ohledu nezapomínejme, že to byl Milton Friedman se svými „Chicago Boys“, který byl odpovědný za katastrofální kolaps chilské ekonomiky v roce 1970 poté, co si americká vláda objednala atentát na jejich tehdy demokraticky zvoleného socialistického prezidenta Salavadora Allendeho.
Dne 31. prosince 1999, zatímco svět slavil vstup do nového tisíciletí, byl v Moskvě dokončen tzv. „palácový převrat“, který byl namířen proti Jelcinovi a který byl veden především ze strany a za podpory Putina, Sečina a Bouta. Tímto okamžikem se tajné služby opět chopily moci nad Ruskem. Navíc byl podle kuloárních zdrojů Jelcin Putinem donucen říci tuto větu: „Prosím za odpuštění ze svých snů, které se nikdy nestaly skutkem a také bych chtěl poprosit za odpuštění, že jsem kdy měl naději v jejich realizaci.“
Poté, co Putin, Sečin a Bout převzali kontrolu nad Ruskem, bylo rozhodnuto, že Bout bude pokračovat ve svých aktivitách tak, aby se zužitkovaly jeho kontakty, které směrovaly do nitra mnoha různých tajných služeb, a to především do řad CIA, kde se pohyboval agent známý jako Valerie Plameová. Viktor Bout byl kontrolujícím agentem právě ve vztahu k Valerii Plameové. Od roku 1999 se stal v rámci CIA opakovaně kontaktujícím jiného agenta, který byl v úzkém okruhu amerických zpravodajských služeb znám jako Tim Osman, což ve skutečnosti není nikdo jiný než Usáma bin Ládin.
V tuto dobu uvnitř Ruska rostlo znepokojení nad záměry Spojených Států. Putin byl přesvědčen, že Američané v rámci pravicově orientované vlády vedené tehdejším prezidentem Bushem budou tlačit na globální hegemonii zacílenou na Irák a Afghánistán jako první instanci ve snaze kontrolovat ohromné zásoby ropy a zemního plynu ze střední Asie.
Putin dále věřil, že na začátku cíleně vedené války za „globální hegemonii“ budou muset Spojené Státy spustit plán, který je nazýván „Operation Garden Plot“. Jde o aktivitu namířenou proti domácímu obyvatelstvu, která by v samém důsledku měla blokovat princip „svobody informací“, na druhé straně zase aktivovat stanné právo a vůbec všemožnými prostředky potlačit demokratický projev lidu.
Putinovy nejhorší obavy se skutečně naplnily, a to dne 11. září 2001. Tohoto dne došlo ke skutečné aktivaci operace „Garden Plot“ se všemi důsledky z toho vyplývajícími. V reakci na útoky proti Spojeným Státům se velmi rychle našel odpovědný viník v roli agenta CIA Tima Osmana (aka Usáma bin Ládina), což Američanům umožnilo zahájit jejich vlastní válku globální hegemonie, která se stala nejdelší válkou v novodobé historii.
Nic netušící Američané asi nevědí, že Bout (CIA stále věřila, že je jejich člověk) byl zhruba týden před útokem 9/11 pověřen svým přímým nadřízeným v rámci CIA dodat do Houstonu v Texasu přibližně 15 tun ruské vojenské výbušniny, resp. plastické trhaviny známé jako „PVV-5A“, a to prostřednictvím texaské letecké společnosti „IRBIS“, a to vše pod dohledem Marvina Bushe (mladší bratr George Bushe) a Wirta Walkera (bratranec George Bushe).
V tomto ohledu by bylo jistě dobré si připomenout, že Marvin Bush a Wirt Walker III. byli v době útoků na WTC oba řediteli americké bezpečnostní společnosti fungující pod názvem „Stratesec“ (formálně známá jako „securacom“). Tato společnost obdržela na základě smlouvy 8,3 milionů dolarů v rámci pomoci při zajišťování bezpečnosti na World Trade Center a který o víkendu před útoky zcela uzavřela po dobu 36 hodin, a to údajně z důvodu upgrade bezpečnostního systému.
Viktor Bout byl zvědavý, k čemu potřebuje rodina Bushů tolik ruské plastické trhaviny. Nicméně v rámci „upgrade“ WTC byl Bout vyzván Marvinem Bushem, aby se přijel do New Yorku podívat na „velké show“. A tak v noci před 9/11 Bout přicestoval do New Yorku, kde se setkal s pracovníky agentury „FEMA“, která „shodou okolností“ měla naplánované mimořádné cvičení, a to na ráno 11. září 2001. Toto „cvičení“ se záhy mělo změnit ve skutečně reálné a tragické manévry.
Bout nakonec obdržel od bezpečnostní agentury FEMA speciální průkaz, který mu umožňoval přístup k následkům katastrofálního útoku na „Světové obchodní centrum“. To znamená, že se na místě neštěstí mohl pohybovat prakticky kdekoliv. Pohyb Viktora Bouta na místě neštěstí byl zadokumentován ve filmu úředního filmaře Kurta Sonnenfielda, který jako jediný filmový tvůrce měl neomezený přístup na místo katastrofy z 11. září 2001.
Během přezkoumání videí natočených Sonnefieldem je vidět, jak pracovník ruského velvyslanectví mluví s mužem, který je přestrojen do uniformy „FEMA“. O tři týdny později je Sonnenfieldova manželka nalezena mrtvá se střelnou ranou na hlavě a Sonnenfield je zatčen pro podezření z vraždy. Naštěstí, jak se ukázalo později, Sonnenfield stačil dostatečně dobře ukrýt všechny kopie záznamů z 9/11 (jedná se o 22 hodin video záznamu). Takže ve chvíli, kdy byl prohledáván jeho dům a kanceláře, nebyl materiál nalezen.
Po určité době Spojené Státy Sonnenfielda musely propustit, přičemž smrt jeho manželky byla označena za sebevraždu. Sonnenfield ihned poté i se všemi filmovými důkazy uprchl do Argentiny, kde mu byl udělen politický azyl. A podle očekávání během jeho útěku překvalifikovaly americké úřady sebevraždu jeho manželky zpět na vraždu. V současné době tento nepohodlný svědek žije s druhou manželkou a dvěma dětmi nadále v Argentině pod každodenní hrozbou smrti ze strany CIA.
V létě roku 2004 prostřednictvím originálu Sonnenfieldova videa CIA pozitivně identifikovala Viktora Bouta jako hlavního zpravodajce ruské „FSB“. Následně vydal prezident Bush speciální výkonné nařízení číslo 13348, kterým se snažil zmrazit známá aktiva tohoto muže po celém světě. V roce 2005 byl Viktor Bout označen jako jeden z nejnebezpečnějších osob pro Spojené Státy.
Tak toto je v krátkosti uvedená mimořádná sága Viktora Bouta. Epizoda, která vede daleko za hranice sdílnosti oficiálních sdělovacích prostředků. Aktuální situace je taková, že Viktor Bout spí ve speciálním vězení v Bangkoku, zatímco dvě největší mocnosti světa vstupují do bitvy o jeho osud. A v banku je mnohé. Třeba vztahy mezi těmito zeměmi, třeba dokonce i osud nás všech. Viktor Bout je určitě nejdražším člověkem našeho světa. Jeho cena je 20 miliard amerických dolarů, a to jsme teprve na začátku licitace.
Kam až budou schopni Američané a Rusové zajít, aby v tomto případě dosáhli svého?
Kam až budou schopni Američané a Rusové zajít, aby dostali pod svou kontrolu člověka, který zná plnou pravdu o tragickém příběhu 9/11?
partner Matrix 2001
