ODHALENÍ PRASTARÉHO TAJEMSTVÍ BYTOSTÍ ANUNNAKI --- PRŮRVA V ČASE A SVĚTLO MEZI DIMENZEMI --- ÚČEL LIDSTVA A MEČ ČASU (2012 - 2022) (9) - LABORATOŘE DULCE

Následující informace jsou autorizovaným přepisem slov ženy – křížence mezi Anunnaki a lidskou bytostí, která se jmenuje Sinhar Anbar Anati:

„Těsně před tím, než jsem odletěla, jsem měla schůzku s kolektivem velmi významných vědců. Seznámila jsem se s výsledky a závěry jednání mé schůzky s vrcholnými politiky a vojenskými generály, kde nechyběl ani tehdejší americký prezident. Poté se přihlásil jeden z vědců a řekl:

„Pravdou je, paní Anati, že grays jsou bezprostřední hrozbou pro celé lidstvo. Jsou tady mezi námi a my nemáme sebemenší možnost jejich kontroly. Myslím, že i právě proto je třeba zvážit vaší pomoc. Co byste chtěli, abychom udělali?“

Odpověděla jsem: „Je hodně toho, co bude potřeba vykonat, ale v těchto chvílích jsou nejvíce potřebné informace. Jak sami velmi dobře víte, na mnoha místech vaší planety vytvořili grays společně s jistou skupinou lidí celou řadu velmi aktivních podzemních výzkumných pracovišť. Bohužel i zde jsou lidé velmi silně a velmi chytře manipulováni.

Myslí si, že provoz těchto zařízení mají pod kontrolou, ale zcela pravý opak je smutnou pravdou. Myslím si, že byste se měli zaměřit především na podzemní výzkumnou laboratoř, která se nazývá Dulce v Novém Mexiku. Dulce je podle našich dosavadních vědomostí nejdůležitějším vývojovým zařízením, které spojuje grays s lidským faktorem.“

Bylo vidět, že má slova zapůsobila. Ostatní vědci souhlasně přikyvovali. Další základny na severoamerickém kontinentu se nachází v Nevadě, Arizoně, Coloradu, ale Dulce je nejdůležitější z nich.

„Takže pro získání dalších informací budu potřebovat spolupráci některého z vás, tak jak tu jste.“ „Ano, to není problém.“, ozvalo se za pár vteřin. "Tady vědec v hodnosti plukovníka má přístup do všech úrovní Dulce.“

Plukovník povstal.

„Tedy, pěkný plukovník.“, pomyslela jsem si. Tento velmi slušný muž středního věku byl ve skutečnosti grays. Bohužel, jak jsem hned ze začátku zjistila, i tato skupina byla kontaminována bytostmi grays. Do prostředí Dulce jsem se chtěla nejdříve přemístit mentálním způsobem, ale plukovník (grays) mne zarazil.

„Myslím si, že bude vhodnější, když na základnu vstoupíme tradičním způsobem. Přece nechceme lidi v Dulce vylekat. Bude to lepší, než když budou propadat panice.“ Popravdě řečeno, tento grays mi poskytl poměrně hodně důležité informace o výše uvedené základně.

„Nevím, kolik toho o Dulce víte, paní Anati, ale mezi lidmi je všeobecně rozšířený názor, že je tato laboratoř složená ze sedmi vrstev, jenže ve skutečnosti se v podzemí nachází devět úrovní. Dulce se, jak asi sama velmi dobře víte, nachází v hloubce pod horou Archuleta Mesa, na kraji apačské indiánské rezervace Jicarilla nedaleko města Dulce.“

Zatím jsem netušila, proč mi je tento grays tak nakloněný, ale každopádně jsme hned na druhý den přistáli na malé přistávací dráze. Kousek odsud byla středně vysoká budova obehnaná vysokým ostnatým drátem. Všude kolem se rozprostírala poušť. Po chvíli jsme vešli do budovy a vstoupili do poměrně malého pokoje. Všimla jsem si kamery u vchodu a ženy ve vojenské uniformě, která se dívala na nějaké plukovníkovy papíry. Žena se ale vůči mému průvodci nechovala zcela jistě. Později jsem si uvědomila, že čím hlouběji člověk vstupuje do laboratoře, tím větší nejistota a nedůvěra všude panuje. Nakonec stiskla nějaké tlačítko a my jsme mohli vstoupit na velký eskalátor.

Všechno bylo lesklé a kovové, takové neosobní a neživotné. Všude se nacházely bezpečnostní kamery a také jakési boční dveře, které ústily do chodeb, jež vedly neznámo kam. Na první úrovni laboratoře se k nám přidal ještě další grays. Byla to neuvěřitelně zajímavá hra. Všichni přece museli vědět, kdo jsem, a přesto ke mně přistupovali zcela otevřeně. Měli strach? Chtěli si zachránit kůži? Cítili, že jejich aktivity se zde na Zemi chýlí ke konci a nemají co ztratit.

Na stěnách visely různé mapy a různá místa byla označena různobarevným způsobem. Šedá barva poukazovala na lokality s vysokou aktivitou určitých specifických technologií. Zelená barva ukazovala na místa, kde se nacházely těžké dopravní prostředky včetně aktivity těch mimozemských ras, které byly odlišné od grays a které také spolupracovaly s lidskou bytostí. Červená místa ukazovala na oblasti, kde docházelo k pravidelnému mrzačení skotu a kde se nacházely krevní banky se zachycenou krví těchto zvířat. Bylo to velmi nechutné.

Světle modrá barva pak poukazovala na jakousi specifickou důlní činnost a přítomnost přirozeného jeskynního systému. Myslím, že nemá smysl, abych podobným způsobem analyzovala význam dalších barev a jejich odstínů. Každopádně to všechno bylo poměrně dost komplikované. Vnitřní systém vyžadoval, aby na sobě pracovníci měli tu barvu kombinézy, která odpovídala místu jejich pracovního zařazení.

Uvědomila jsem si také, že každý, koho jsem potkala, nesl zbraň, a to na poměrně viditelném místě. Všechny uniformy byly opatřeny starobylým symbolem v podobě trojúhelníku. Symbol vzdáleně připomínal fénické písmeno „DA“ (delta). Na druhou úroveň jsem se společně se svými průvodci dostala prostřednictvím výtahu (zde se již eskalátory nenacházely). Výtahy neměly žádné kabely. Bylo mi řečeno, že fungují na magnetické energie za pomoci mimozemské technologie. Magnetismus stál také za světlem, které produkovaly stěny chodeb, kudy jsme procházeli.

Na třetí úrovni, jak jsem brzy pochopila, se nacházela jakási specifická nemocnice, kde se nacházely výhradně lidské ženy, které zde byly oplodňovány. Přímo na chirurgické oddělení jsem nesměla, ale grays mi vysvětlili, že po několika týdnech od oplodnění je plod z lůna ženy vyňat a uložen do speciálního inkubátoru, kde se s ním provádí další genetická manipulace, někdy s poměrně monstrózními výsledky. Prostřednictvím oken jsem mohla některé z těchto monstrózních výsledků vidět na vlastní oči.

V podivných klecích jsem viděla neuvěřitelně deformované lidské bytosti s různě pokroucenými končetinami, jejichž počet byl skutečně různorodý, o deformacích hlavy ani nemluvě. Tělesná poškození byla tak silná a rozsáhlá, že se z pohledu tělesného o lidských bytostech dalo jen stěží hovořit.

„Co děláte s těmito chudáky?“ Zeptala jsem se.

„Použijeme jejich tkáň a pak je zabijeme.“, odpověděl bez sebemenšího projevu lítosti grays a pokračoval: „Učíme se tak poměrně hodně o lidské genetice a na těchto poznatcích pak aplikujeme svůj vlastní výzkum."

Na čtvrté úrovni jsem spatřila nějaké genetické laboratoře, kde se nacházely napůl lidské a napůl zvířecí bytosti. Tiše seděly v klecích a smutně koukaly kolem dokola. Bylo to něco strašného. V jedné chvíli jsem musela odvrátit zrak. Kdyby byl na mém místě jakýkoliv člověk, zřejmě by jeho emoce nevydržely a grays průvodce by zcela jistě již nebyl mezi živými. Jenže takový přístup by v této chvíli absolutně ničemu nepomohl. Místo toho jsem se zeptala:

„Zde také odebíráte tkáně?“ „Ano.“, odpověděl grays. „Kultivujeme zde kombinovanou tkáň, která je zčásti lidského a zčásti kravského původu. Tento výzkum je velmi zajímavý a užitečný.“

Bytosti grays a další mimozemské inteligence měly své ubikace na páté, šesté a sedmé úrovni. Vypadaly jako charakteristická vojenská kasárna. Dokonce jsem se mohla podívat i na některé pokoje. Zeptala jsem se grays, zda existují ještě další úrovně tohoto rozsáhlého podzemního vojenského komplexu. Grays se nezdál zaskočen a odpověděl v dokonalé angličtině, ale s nepříjemně skřípavým hlasem, že ano.