Tajemství bájné "Kroniky Akakoru" (10)

Akahim – stará pevnost

Akahim byla třetí největší pevnost z doby panování Lhasy. Toto kamenné město se nachází v horách na severní hranici mezi Venezuelou a Brazilií. Nevíme, kdo postavil Akahim. Bylo to však krátce po návratu kosmických Mistrů v roce 7315 př.n.l. Posvátný Akakor a Akahim byli vždy spojeni velkým vzájemným přátelstvím.

„Já jsem několikrát navštívil toto hlavní město sesterského národa spojených kmenů.“, říká Tatunca Nara. Stejně tak jako Akakor, i Akahim disponoval ústřední majestátnou stavbou Chrámu Slunce a velkými budovami pro kněží a vojáky vytesanými přímo do skalních masivů. Skutečný vstup do města Akahim byl vždy skryt za obrovským vodopádem, kde voda padá dolů do hloubky až 300 metrů.

Dnes mohu o tomto sídle vyprávět, jelikož je více jak 400 let v troskách. Během velké války, kterou vedli „bílí barbarové“ proti místnímu lidu, byly zničeny všechny domy a chrámy na povrchu a mnozí z původních obyvatel tak museli ustoupit do podzemí. Síť podzemních rezidencí města Akahim je uspořádána do podoby souhvězdí, odkud přišli naši Bohové.

Vzájemně jsou tato podzemní sídla propojená podzemními chodbami ve tvaru lichoběžníku. Dnes jsou obývány pouze čtyři podzemní obytné komplexy a devět jich zeje prázdnotou. V současné době se pohybuje počet stálých obyvatel tohoto podzemního komplexu kolem 5000 jedinců.

Města Akahim a Akakor spolu komunikovala také prostřednictvím velmi komplexních vzájemně propojených chodeb. Ústřední tunel začíná ve velkém chrámu Slunce uprostřed města Akakor a pokračuje pod „Velkou řekou“ (Amazonka) do středu města Akahim. Světlo do těchto podzemních prostor dodává systém perfektně rozmístěných zrcadel v podzemních chodbách, který začíná povrchovými zrcadly na vrcholech And v oblasti zvané „Roraina Mountain“.

Každý měsíc se s těmito zrcadly během tajemných obřadů spojovali ti nejvyšší kněží. Prostřednictvím těchto zrcadlových nástrojů si také předávali důležité zprávy. Naposledy se tak stalo, když „bílí barbaři“ vstoupili na půdu země zvané Peru. Každá taková pevnost je dodnes pozůstatkem a mementem starověké přítomnosti mocného národa Mongulala Ugha.

Jsou také odkazem tajemství bohů, kteří přišli mezi náš lid opakovaně během zadokumentované historie. Tyto monumentální artefakty jsou také pozůstatkem našeho kulturního dědictví, jsou posvátného charakteru, plní vůli bohů a i v současné době jsou energeticky aktivní.



Dva zákony Lhasy
(2982 – 2470 př.n.l.)

S rozvojem zemědělství v údolních oblastech Nilu, Eufratu a Tigrisu začal oficiálně rozvoj nejstarších „východních“ civilizací. V Egyptě hovoříme o období kolem 3000 let př.n.l., kdy faraon Menes založil říši Starého Egypta. Egypt byl v tuto dobu unikátním centralizovaným státem pod svrchovanou dynastickou vládou faraonů.

Dodnes se v místě bývalé staroegyptské říše dochovalo velké množství doslova magických reliéfů a dalších artefaktů včetně samotných pyramid. Všechny tyto prvky dokladují, že jejich tvůrci byli součástí vysoké fyzické i duchovní kultury.

Hieroglyfické písmo však nebylo doménou pouze egyptské říše, ale našlo si svůj identický způsob vyjádření i v oblasti sumerské a babylonské říše. Hovoříme o období kolem 2500 let př.n.l. U zrodu Babylonu stál semitský král jménem „Sargon“, který zároveň v oblasti středního východu založil první velkou říši v oficiálně zaznamenaných dějinách lidstva. V tomto ohledu je skutečně zajímavé sledovat paralelní historický vývoj na Americkém kontinentu, který svého času velmi pečlivým způsobem zaznamenal španělský historik Fernando Montesinos, jenž sleduje původní dynastie králů Slunce Incké Říše v období třetího tisíciletí před naším letopočtem.



Nový řád

„Podle toho, co nás naši Mistři z hvězd učili, jsme se dozvěděli, že po velmi dlouhou dobu neexistovalo nic než země a hory. Proto také jsou země a hory od prvních počátků existence člověka našimi největšími učiteli. Tuto skutečnost by měla vědět každá lidská bytost. A tak po dlouhou dobu jsme se sami učili od těchto učitelů a nechávali jsme se jimi inspirovat.

Jenomže poté se poprvé objevili „bílí barbaři“ v podobě velké osudové zkoušky pro náš (a nejen náš) národ. S jejich příchodem mnoho věcí ztratilo svůj smysl. Věděli jsme, že existují mocné přírodní zákony a mezi nimi se nachází i všemocný „zákon života“. Ale s příchodem „bílých barbarů“ jsme začali poprvé pochybovat.

Jaký bude mít smysl, když budeme hladovět? Jaký bude mít smysl, když se budeme muset vzdát „bílým barbarům“? Jaký bude mít náš život smysl, když nebudeme moct již nadále žít podle svých vlastních zákonů a zvyků? Jakým způsobem budeme schopni sdílet své životy s lidmi, kteří žijí své životy bez vnitřního světla a slunce?

Proč mohou být „bílí barbaři“ šťastní pouze ve chvílích, kdy jejich bratři jsou nešťastní a smutní? Zbývá nám tedy ještě nějaká jiná možnost než bojovat a umírat, tak jako nás to učil „Lhasa“ – syn bohů, který zasvětil svůj život ochraně národa Ugha Mongulala před jeho zničením. Lhasa přivedl do našeho národa v pradávných dobách opětovnou moc a slávu. Byl jediným, kdo byl schopen zajistit plnou rekonstrukci starodávného města Akakor.“, říká Tatunca Nara.

A byl to opět Lhasa, který dokázal úspěšně ubránit svou říši před vpády nepřátelských kmenů. Lhasa si tak svým moudrým počínáním postupně vytvořil velmi silný respekt u celého svého národa. A ten byl posílen prvním systematickým sepsáním neméně moudrých zákonů, které se staly důležitou inspirací určující výuku a rozvoj všech důležitých morálních a sociálních pravidel národa Ugha Mongulala. Tyto zákony byly v platnosti po mnoho tisíců let a poprvé byly upraveny a doplněny po příjezdu skupiny asi 2000 německých vojáků v době uprostřed 20. století.

Podle těchto písemných zákonů byl Lhasa princem a nejvyšším duchovním národa Ugha Mongulala. Byl prodlouženou rukou kosmických Mistrů a také byl jejich přímým potomkem. Tento nejvyšší vladař vždy osobně vybíral guvernéry jednotlivých kmenů, kteří pomáhali řídit říši a kteří se také nazývali „První Zvolení“. Postavení nejvyššího prince se tradičním způsobem dědilo z otce na syna. Takový nástupce musel nejdříve, než byl uveden na trůn, učit po jedenáct let praktickému dědictví a odkazu kosmických Mistrů.

Když nejvyšší panovník zemřel, byl jeho nejstarší syn povolán do úřadu. Nejdříve však musel prokázat, že je připraven po všech stránkách sloužit svému národu. Pakliže prošel všemi testy úspěšně, byl radou nejvyšších kněží odeslán do tajné oblasti, která se nazývala „rezidence podzemních vod“, aby zde po dobu 13-ti dní setrval v dialogu s Bohy.

Pokud byl ze strany božstva přijat, našel takový potencionální následník bez problému cestu zpátky, pakliže však byl ze strany neviditelných a pro člověka nepochopitelných božských sil zavržen, pak se již nikdy ke svému národu nevrátil. V takovém případě hledala následníka nejvyšší rada kněží podle speciálních astrologických a astronomických vzorů uvnitř vlastního lidu. Byla to nesmírně odpovědná činnost. Jakákoliv mýlka by v samém důsledku mohla přinést v budoucnosti katastrofu pro celý národ.


-pokračování-
Diskuze není aktivní, nelze do ní vkládat příspěvky.