ZÓNA ZASVĚCENÍ: Tématický okruh číslo 8. Bílá místa lidské historie: Velká Pyramida - prehistorická zbraň hromadného ničení? (Pyramida Ohně a Osudu)

To, že v průběhu druhé světové války, ale i těsně před jejím vypuknutím, tedy v období třicátých let 20.stol, mohl v tehdejším nacistickém Německu, ale i ve Spojených Státech probíhat výzkum velmi významných technologických artefaktů paleolitického charakteru, naznačuje ve svém velmi interesantním materiálu i významný badatel William Henry. Konkrétně jde o publikaci „One Foot in Atlantis: The Secret Ocult History of Word War II. and Its Impact on New Politics“.

Faktem je, že během 19. a 20. stol. byla vědecká pozornost nacistů, ale i Američanů upřena na mnoho aktivních archeologických nalezišť blízkého a středního východu. Původním úmyslem nacistů byla snaha o bláhové prokázání spojitosti jejich národa s významnými starověkými společnostmi. Navíc nejsou žádným tajemstvím expedice německého vojenského námořnictva do oblasti Antarktidy, ale lze s úspěchem pochybovat, že šlo v tomto případě pouze o rozšíření geografických hranic „Říše“ nebo o snahu objevení nových rudných nalezišť.

Těžba jakéhokoliv nerostu za antarktických klimatických podmínek byla v tehdejší době nemyslitelná. Souběžně v této době probíhají údajně geografické výzkumné cesty do oblasti Himalájí, které se samozřejmě neobešly bez velmi početného vojenského doprovodu a doprovodu celé plejády odborníků na esoteriku a podobné okultní vědy.

Při podrobnějším ohledání mezinárodní situace, která nastala záhy po ukončení I. světové války, lze konstatovat, že máme v této době před sebou na vzestupu rozsáhlou „kulturní válku“ mezi nacistickým blokem a anglo-americkou kulturou. Pochopit kořeny této aktuálně vzniklé situace radikalizující se souběžným příchodem velké mezinárodní hospodářské krize v kontextu se sílícím okultním vlivem různých esoterických společenství v pozadí je pro studující čtenáře zcela nezbytné k tomu, aby pod správným úhlem pohledu pochopili události uvnitř globálního konfliktu II. světové války.

Máme tu tedy vedle sebe dva masivní kulturní bloky – germánský a anglo-americký, přičemž každý z nich se snaží prosadit a všemožně doložit svůj unikátní starověký rodokmen. V podmínkách moderní lidské společnosti jde o poměrně bezprecedentní situaci, která v samém důsledku dala prostor gigantickému vzedmutí celé řady historiografických oborů včetně archeologie, antropologie a egyptologie.

I laik při zpětném pohledu může zjistit, že právě v tomto inkriminovaném období dochází k nejvýznačnějším objevům na poli egyptologie a archeologie vůbec. Dokonce můžeme přímo hovořit o „zlatém období“ těchto vědeckých oborů. Bohužel si je zároveň málokdo schopen uvědomit charakter a formu sil stojících v pozadí, které pod vlivem svých vlastních úmyslů a záměrů nechaly vyjmenované vědecké obory expandovat. (Zcela mimo záběr materiálu mne nyní napadá, že alespoň v jistých náznacích je tato situace nádherně demonstrovaná v notoricky známém snímku „Dobyvatelé ztracené archy“).

Takže ona anglo-americká větev vnímá svou stěžejní silovou historiografickou linii v konceptu Babylon -Egypt – Řecko – Řím – Británie – Spojené Státy Americké. Kdežto nacistické germánské společenství vidí svou silovou historiografickou linii v tomto konceptu: Atlantis – Sumer – Indie (Tibet) a Německo. Uvedené informace (především co se týče anglo-americké větve) potvrzuje „Bourkův Genealogický Institut v Londýně".

Zní to neuvěřitelně, ale na základě prokázaných genealogických dokumentů potvrzuje, že 42% amerických prezidentů má přímé genealogické spojení na anglického krále Jiřího III. a zbylých 58% amerických prezidentů je v přímé genealogické linii na prvního francouzského „Karolínce“ – Karla I. Velikého. To samozřejmě nemůže být v žádném případě náhoda. Takže podle jakých pravidel jsou tedy vybíráni američtí prezidentští kandidáti? Odpovědět si může každý sám za sebe.

Pojďme se ale vrátit na začátek. To, že existují jisté signály o probíhajícím tajném výzkumu možné paleolitické technologie, a to především v prostředí nacistického Německa třicátých let 20. století, je zřejmé. Ovšem pravděpodobnost objektivně prokázat tuto skutečnost vzhledem k naprosto omezeným možnostem jakéhokoliv byť investigativního novináře je zcela mizivá. Navíc se zdá, že tento technologický výzkum nemusel probíhat nutně až v počátcích 20. století, ale mnoho aktivit tímto směrem mohlo být podniknuto již ve středověku, a to pod rouškou mnoha různých tzv. „tajných společenství“ (Templáři, Převorství Sion, Illumináti nebo Zednáři). Velmi zajímavě na toto téma hovoří ve svých materiálech Jacques Bergier a Pauwels, viz např. „Jitro kouzelníků“ atp.

Své by nám k tomu jistě mohl říci třeba takový „Fulcanelli“, „Nicolas Flamel“, St. Germaine“ a další. O středověkém a na některých místech i poměrně intenzivním výzkumu mnoha různých paleolitických technologií, ale třeba i speciálních dávno zapomenutých technologických postupů (viz. např. záležitosti kolem formule „ORMUS“) jsem osobně jednoznačně přesvědčen.

Drtivá většina z těchto výzkumných aktivit se dodnes nedostala ani dílčím fragmentem do prostředí všeobecného povědomí, na druhé straně proces jakéhosi „dědění“ nabytých vědomostí a znalostí v určitém velmi specifickém prostředí na evropské půdě je prokázán.

Vždycky se musím v duchu smát, když si uvědomím, že sám bych se k mnoha věcem vůbec nedostal, pokud bych neměl k dispozici jistý zcela konkrétní druh malého artefaktu, jenž jsem svého času zdědil a který mi úspěšně otevírá dveře do míst normálně zapovězených. Jak směšné, že? "Nějaká malá a v podstatě normálně bezvýznamná věcička + pár pravidel k tomu.“ Jenomže přátelé, takový je tento svět. Svět, který je ve skutečnosti postaven na zcela jiných a mocných, nikdy oficiálně nevyřčených, nikde nepsaných, ale za to odvěkých – Pravidlech.

Když se pořádně podíváme kolem sebe v onom typickém nadčasovém formátu pozorovatele, dříve či později prostě zjistíme, že tu vždy byla a nějak fungovala ještě jiná fyzika než ta tradičně prezentovaná. Můžeme jí nazvat „esoterickou fyzikou“. Podívejme se na takové monumenty, jakými jsou Velká Pyramida, Stonehenge nebo Anghor Vat atp.

Ono stále se opakující zoufalé až plačtivé vysvětlování tradičních technologických postupů, které měly být použity při výstavbě těchto a dalších objektů, může zapůsobit na stádně a nesamostatně uvažujícího prostoduchého človíčka, nikoliv však na „Pozorovatele“. Pakliže budete mít možnost a také štěstí, zkuste si prostudovat esoterickou učebnici: „The Atlantis Blueprint: Unlocking the Ancient Mysteries of a Lang-Lost Civilization“ (New York, Delacorte, 2000) od autorů Colin Wilson a Rand Flem Ath.

Na jednom místě se autoři věnují jinému veskrze nadčasovému mysliteli a výzkumníkovi Johnu Michellovi a jeho učebnici „City of Relevation“, přičemž rozebírají a na mnoha příkladech potvrzují myšlenku, která říká, že všechny tyto dodnes zachované památky typu Velká Pyramida, Stonehenge, Anghor Vat atp. jsou ve skutečnosti pozůstatky velmi pokročilé a dnes již prakticky ztracené elementární vědy, která byla založena na principech, které „moderní lidstvo“ z jakýchsi nepochopitelných důvodů zcela ignoruje.

V listopadu roku 1752 sdělil vysoký zednář a americký prezident George Washington tyto dnes již prakticky zapomenuté věty:

„Nechť kněz je nositelem víry a tou opájí obecenstvo lidské. Nechť Zednář je držitelem Tajné Vědy, skryté před zraky nehodných (věřících)“. Nechť věřící budují svou pyramidu snů, nechť ohýbají svůj hřbet pod tíhou kvádrů své nevědomosti. Nechť klopí zrak směrem dolů pod silou výčitek hříchů (karmy), ale Světla neuvidí, neboť tato emanace Poznání rozlévá se pouze na vrcholu „Hory Ohňové“ a z její špičky, která hvězd se dotýká.

Jiný zednář jmenující se Franklin Delano Roosevelt v roce 1936 přikázal, aby obraz pyramidy byl vytištěn na lícové straně každé jednodolarové bankovky. Obraz pyramidy s odděleným vrcholem na této bankovce se stal mnohým, ale především velkým výsměchem všem věřícím, poslušným a nevědomým, kterým touto bankovkou bylo především placeno. Placeno za práci, za stavbu oné odvěké pyramidy, po které „plazit se z patra do patra je dovoleno“ s naočkovanou falešnou vírou a bez existujícího cíle.

„Vidím miliardy zbídačených lidských myslí a zlomených srdcí plazících se z patra do patra jakési pomyslné pyramidy světa vaší společnosti. S vytřeštěnýma očima, falešnou vírou, s obličejem zaprášeným prachem viru viny, zápolící, škemrající a vzájemně se zabíjející s ideou jakési falešné víry posunout se blíž a ještě blíž jen o malý kousek k vrcholu Pyramidy. S rukama od krve, ulámanými nehty a s potem v očích, však nikdo z těchto bytostí nevidí……, že Ona žádného vrcholu ve skutečnosti nemá. A Vesmír pláče…..“.
Dialog č.6, datový okruh č. 11 – „Faktor X.“