ODHALENÍ PRASTARÉHO TAJEMSTVÍ BYTOSTÍ ANUNNAKI --- PRŮRVA V ČASE A SVĚTLO MEZI DIMENZEMI --- ÚČEL LIDSTVA A MEČ ČASU (2012 - 2022) (4)

Lidské vědomí je již skutečně velmi dlouhou dobu pod palbou strategie různých skrytých sil, které se snaží strhnout energetický potenciál víry a ideologie bytosti lidské na svou stranu. Ten, komu se to nakonec podaří, bude mít k dispozici vynikající energetický potenciál v podobě jistého druhu přidané hodnoty, která se v závěrečných fázích právě rozehrané hry může jevit jako rozhodující.

Jistým tragickým nádechem, jež se nad stávajícím bitevním polem vznáší, je fakt, že právě ona lidská bytost, potažmo lidská civilizace více jak šesti miliard mozků, jež generují v každé vteřině své existence ohromující množství energie, si není vědoma (pravda, až na pár jedinců) ničeho podstatného. Jak říkám, potenciál šesti a půl miliardy generátorů myšlenkové a psychické energie je právě v těchto chvílích vysoce diskutovaným tématem sil, které se nacházejí mimo smyslovou a jakoukoliv jinou detekční schopnost bytosti lidské.

Tím pádem rovnou přiznávám, že tento materiál si mimo jiné klade za cíl stimulovat jistý zcela konkrétní proces myšlení především u těch čtenářů, které lze označit za jedince s otevřenou myslí. Stávající systém převažující víry ve společnosti má bohužel velmi daleko do objektivity povahy věcí mezi „nebem a zemí“. V tomto okamžiku jsem si vzpomněl na větu, která opakovaně zazněla z úst „Faktoru X.“, když říkal: „Pamatujte si. Nikdy nic není tak, jak vypadá.“ Po pravdě řečeno, od jisté doby s touto větou vstávám i uléhám.

Pravdaže objektivismus je vysoce relativní a subjektivní povahy, ale člověk by měl mít dostatečně vypěstované a dostatečně zdravé receptory k tomu, aby dokázal vytušit onu pomyslnou hranici mezi vlastní svobodou a přirozeností a nesvobodou protkanou umělým robotismem. V tomto ohledu bych se rád vrátil k tématu předešlému a tím je všeobecná diskuze na téma tělesa „Nibiru“ či jakéhosi planetoidu „X“.

Již dlouhou dobu jsem neviděl tak kontrastně rozdělené tábory diskutujících jako v případě tohoto tématu. Osobně mám za to, že právě v tomto tématu bychom měli věnovat vrcholnou, maximálně pečlivou a hlavně nezaujatou pozornost historii a historickým pramenům. Existence tohoto objektu v historii (nebo dokonce opakovaná existence) totiž významně zvyšuje pravděpodobnost skutečné existence tělesa a případně i jeho interakce s planetou Zemí.

Takže jaká je dnešní situace. Vyjděme z toho, co je neoddiskutovatelné a jednoznačně podpořené fakty. Tak především na téma exotického pravidelně se vracejícího objektu nekometárního charakteru poukazují známé „sumerské tabulky“, ale i další artefakty sumerského charakteru.

Tento fakt je dnes potvrzen. V podobném duchu hovoří artefakty pocházející z různých dynastických období starého Egypta. A pokud budeme v našem hledání skutečně pečliví, tak zachytíme analogické indicie u všech vyspělejších kultur amerického kontinentu od Inků přes Maye, Aztéky až po skupiny tzv. „pueblo indiánů“ ze středozápadu dnešních USA.

Takto bychom mohli pokračovat i na jiných místech našeho světa, kde se ve své době vyskytovaly kulturně vyspělejší civilizace, které byly schopné po sobě zanechat zakonzervované informace o svých vědomostech. V tomto ohledu lze říci, že fakt existence tělesa opakovaně vstupujícího do konfrontační pozice s jinými tělesy v naší Sluneční soustavě včetně naší planety je prokázaná.

Další otázkou je možná přítomnost inteligentního života na takovém tělese. Rovnou povím, že mám v tomto případě na mysli inteligenční faktor Anunnaki. Přece jenom je notoricky dáván s Nibiru do souvislosti. Dovolím si na tomto místě trochu zaspekulovat. Z vlastní zkušenosti vím, že velká většina osob zajímajících se o tuto problematiku je přesvědčena o tom, že Anunnakiové musí disponovat velmi vyspělou technologií, o které se nám lidem ani nezdálo.

Taková úvaha je více jak logická a přesto si dovolím tvrdit, že nemusí být zdaleka na místě. Že tomu tak je, není ve skutečnosti totiž vůbec jisté. Podle útržkových informací, jež pocházejí především ze Sitchinovských zdrojů, museli Anunnakiové čekat, až se jejich planeta k Zemi přiblížila na maximální úroveň, aby mohli vytvořit jakési expediční sbory, které se buď na omezenou dobu, nebo naopak na velmi dlouhou dobu přemístily na Zem do prostředí tehdejší lidské kultury.

Tyto informace nejsou starší než několik tisíc let (a vzhledem k ohromující propasti historie bychom je s jistou tolerancí mohli považovat za poměrně čerstvé). Jsem pevně přesvědčen o tom, že kdyby došlo na lámání chleba, dokázalo by současné lidstvo vytvořit podobné expediční sbory třeba na relativně blízkou planetu Mars (o to snáze, pokud by se na této planetě nacházela kyslíková atmosféra – narážím tím na fakt, že Anunnakiům evidentně naše atmosféra nijak nevadila).

Tím chci říci, že Anunnakiové s vysoce vyspělou technologií umožňující pohyb alespoň uvnitř naší Sluneční soustavy na větší vzdálenosti by zcela jistě nečekali na maximální přiblížení se Zemí. Hovořil jsem o krátkodobém, nebo naopak extrémně dlouhém pobytu na naší planetě. Jakmile by naše hypotetické expediční sbory přistály, měly by v podstatě dvě množnosti.

Buď setrvat několik málo týdnů a pak se rychle vrátit na vzdalující se Nibiru (stále je tu ve hře ona limita vzdálenosti vzhledem k technologické úrovni). Nebo naopak setrvat tu dlouhých 3600 let a počkat si na další návrat jejich planety s následujícím „střídáním stráží“. Již v předchozím textu jsem upozornil na velmi dlouhý život Anunnakiů a na jejich schopnost vědomě vstupovat do jakési biologické stáze (hibernačního stavu, resp. stavu samadhi s prakticky zastavenými biologickými funkcemi).

Vzhledem k tomu, že historické texty hovoří spíše ve prospěch dlouhodobého působení Anunnakiů v prostředí naší planety, výše uvedenou možnost bych vůbec nevylučoval. Zase čistě hypoteticky řečeno. Jsem schopen si představit výsadky expedičních sborů se střídáním „stráží“, přičemž výměna personálu plavidel, vykládka zásob, technologií a dalších prostředků proběhne během několika týdnů. Poté piloti, manipulační pracovníci, experti, poradci atd. odletí zpět k Nibiru a zde zůstanou pouze ti určení pro dlouhodobý pobyt uprostřed lidské civilizace.

Pro naše vědomí je doba trvající 3600 let zcela jistě velmi dlouhá ba až nepředstavitelná. Ovšem již před léty bylo prokázáno, že vnímání časových cyklů je odvislé či přímo spojené s charakterem metabolismu daného biologického druhu. Víme, že metabolismus Anunnakiů byl a je diametrálně odlišný od metabolismu lidské bytosti (tomuto tématu se budeme podrobně věnovat později). Z tohoto důvodu je zřejmé, že jejich vědomí bude vnímat časové cykly zcela jiným způsobem, než vědomí lidské.

Navíc je tu i schopnost biologické stáze, kterou bych vůbec nepodceňoval. Detailním studiem historických a prehistorických textů je zřejmé, že Anunnakiové zde dlouhodobě působící byli rozděleni do klasických tří skupin na „pracující“ – „bdící čili odpočívající“ – „spící čili ti ve stavu stáze“ a tyto tři skupiny se „točily“ v pravidelných intervalech.

Na tomto místě bych rád upozornil na materiály Ernsta Muldaševa, které se na mnoha místech dotýkají prapodivné anomálie jakýchsi spících obřích bytostí hluboko pod zemí v oblasti Himalájí. I když se na toto téma dívá autor Muldašev zcela jiným pohledem, jsem přesvědčen o tom, že vědomky, nebo nevědomky naráží na jednu z velmi podstatných indicií.

Nicméně pokud bychom tuto verzi přijali za svou, museli bychom se ihned ptát, kam tedy zmizela ona skupina „pracujících“ a „bdících – odpočívajících“? Tady se nabízí mnoho verzí odpovědi, jedna z nich naznačuje, že z jistých nám zatím neznámých důvodů se i tyto dvě skupiny odebraly svého času k „dlouhému spánku“.

Ovšem s neomylně tikajícím budíkem, který zazvoní ve chvíli, kdy bude čas k hromadnému probuzení. Dokážete si tuto situaci představit na platformě dnešní společnosti? Možná zajímavá inspirace pro nějaký sci-fi film. Jenomže ve skutečnosti může být tato situace reálná více než cokoliv jiného. A existují k tomu docela pádné důvody. I k nim se dostaneme, až přijde ten správný čas.

A nebo je všechno ještě zcela jinak?

Tímto vstupem se snažím podnítit jistý druh uvažování. Pakliže by Anunankiové byli spojeni s Nibiru, musela by po dalších 3600 letech od jejich posledního výsadku úroveň jejich technologie pokročit tak daleko, že by mohli naší planetu navštívit prakticky kdykoliv.

Proč tak tedy neučinili?

A kdo říká, že tak neučinili?