Lidská DNA: Průlomové objevy na počátku 3. tisíciletí !! Zdá se, že nám skutečný potenciál této molekuly byl úmyslně zatajen. Pravda nebo fikce? (36)

Absolutní plus Kreativní síla rovná se Božský pár. On vždy odpočívá ve své věčné podstatě a Ona je věčně aktivní, rozpínající, aby odhalila a zpětně vstřebala všecek vesmír. Ona je Jeho prvním pohybem a také nekonečným mícháním. Toto chvění existuje neustále a ve všech různých stavech vědomí. Je to zbytková základní živná půda zjevného světa.
- z knihy Kashmiri Shaivites Creation Myth (Mýtus o stvoření).

Martine a já jsme při naší rok dlouhé debatě o zázracích a strachu opravdu hledaly, ať již vědomě nebo ne, prvopočáteční vzor, který tvoří základ vesmíru. Pro dvě horlivé devatenáctileté dívky to nebyl vůbec lehký úkol. Zároveň jsme, ačkoliv jsme si to zcela jistě vůbec neuvědomovaly, vepsaly právě tento vzor mezi nás, v naší vzrůstající důvěrnosti kroužil kolem každé z nás a nikdy smyčku úplně neuzavřel, ale vytvářel pokračující spirálu vzájemné vášně pro naši věc a vzájemného nadšení jedné pro druhou.

Vzor, který jsme mezi nás vepsaly, byl v podstatě skrytý v každém povrchu našeho světa: byl v bloudící kadeři, která unikla zpod Martinina baretu; byl v rozvířeném dýmu svíčky v opatství St. Savin. Byl v rozvíjení růže a v cyklu od zimy do jara; byl v galaxiích a elektronech, lasturách a cyklónech a v prstenci na temeni hlavy malého Michela. Kamkoliv jsme se podívaly, mohly jsme naším zrakem vidět kosmický vír přeložený do zjevných forem našeho světa.

Jak jsme s Martine neustále naše myšlenky odsunovaly a pak se k nim zas vracely, sledovaly jsem cestu tohoto víru, který zapaloval naši představivost a vyvolával nové pohledy na myšlenku a její nové směry. Náš rozhovor se rozšiřoval z uzavřeného kola do bezbřehého pokládání otázek a odpovědí, vytvářející spirálu myšlenek, která, jakmile začala, byla neustále v pohybu. Byly jsme těmi, kdo míchal, a byly jsme míchány, jak by mohl říct Kashmiri Shaivites.

Vzpomínám si, jak jsem seděla na břehu řeky Gartempes, hned po jarním tání, okouzlena ledovou vodou vířící kolem kamenů na dně řeky, která dravě spěchala zpět do moře. Vodní víry se neustále tvořily a mizely - nejdřív tu a pak zas tam, pak vybuchovaly ve spršce vody, aby se opět točily do nové řady vírů.

Dovedu si představit, že kdybychom se mohli podívat pod formy našeho fyzického světa, na křehký základ, kde je vše bytí propojeno, mohlo by to vypadat podobně jako tento bouřlivý proud se shluky vírů různých velikostí, které víří do bytí a nebytí.

V to ráno, kdy jsme s Martine nasedly na motorky a vydaly se po krajině Poitou vyšlo po temnotě noci slunce, aby zaujalo své místo na obloze. Zima přecházela v jaro, naše srdce tloukla téměř sedmdesátkrát za minutu a s každým nádechem jsme recyklovaly kyslík a oxid uhličitý ve vzduchu kolem nás. Naše motorky jely rychlostí asi šestnáct kilometrů za hodinu a sem tam nás předjelo auto více než dvojnásobnou rychlostí.

Toho rána a každého rána probíhaly spojené cykly, každý měl svou vlastní rychlost a rozsah v prostoru a času. Elektrony točící se kolem jádra v našich buňkách kroužily jednou frekvencí a země se kolem slunce otáčela jinou, ale vzor byl stejný. Kdybychom mohli slyšet bzukot a tlukot všech cyklů najednou, možná, že by to znělo jako mnohonásobné rytmy afrických bubnů v kruhu - ve kterém má každý buben svůj vlastní rytmus a celek tvoří jeden jednolitý rytmus vyplývající ze všech jednotlivých částí.

Pokouším se představit si nepředstavitelné - okamžik, kdy začal čas a tlukot vesmíru povstal z věčného klidu Sjednoceného pole. V mžiku, rozpoutána „zachvěním lásky“ se energie v klidovém stavu stala energií v pohybu. Všechno skákalo! Tanec začal!

Všechno muselo vibrovat jako šílené - samozřejmě stále vibruje. Natřásající se a chvějící, každičký nepatrný kousíček vytekl ze Sjednoceného pole, energetické cestičky se kroutily okolo, ale nikdy smyčku úplně neuzavřely. Tak by byla zrozena spirála, tvar energie v pohybu, která povznesla řád z chaosu.

Opakované cykly stvoření a destrukce - větší a menší, rychlejší a pomalejší - tyto vířivé kroky čtverylky se objevovaly a mizely, bubnující a seskupující závratným tempem, když na jeviště světa představily Čas, Prostor a mnohonásobné frekvence.

Ve starověkém Egyptě „písař bohů“ Hermes Trismegistus prý řekl: „Ten, který je dole, je jako ten, který je nahoře; ten, který je nahoře, je jako ten, který je dole, protože zázraky vesmíru jsou součástí celku.“

Martine, slyšíš mě? Tady je Zázrak, který jsme hledaly - je v otáčení samotného světa. Opravdu! Je to spirálovitá energie, která vytéká ze Sjednoceného pole!

Jestliže se nahoře shoduje s tím, co je dole, pak existuje ve vesmíru inteligentní život, protože vše je inteligentní a naživu! Samozřejmě. Vzory se shodují.

V každé živoucí věci od baktérií po sekvoje, obsahují buňky toto otáčení v podobě dvojitých spirál opakovaně obtočených kolem sebe, aby se vešly do malého prostoru svého jádra. Říkáme tomu DNA. Kromě skutečnosti, že je DNA chemickým poslem molekul, je její samotný tvar stejný jako Sjednocené pole, dostávající a vysílající informace jako pupeční šňůry spojené s Matčiným zdrojem životní síly. Zprávy jsou předávány tam a zpět a informují nás na každé úrovni, na které jsme schopni přijímat. Molekuly překládají tento kód našim živým systémům, instruují jejich procesy a informují o jejich životě - a smrti.

Tady je zázrak, Martine: v mém i tvém těle je asi 125 miliard kilometrů DNA, což je dost na to, aby se obmotaly pět milionkrát kolem země - a my si to vůbec neuvědomujeme!

A co říkáš na tohle, má přítelkyně: dva řetězce DNA dvojité spirály jsou kolem sebe otočené šest set milionkrát v každé lidské buňce! Dokonce i v nejmenší známé jednotce života - v baktérii - obsahuje genom 580.000 „písmen“ DNA, která komunikují s všeobjímajícím polem bytí. Stěží si dokážu představit, kolik písmen musí v nás lidech být, ale je to pravděpodobně nespočitatelné, což znamená, že v každém okamžiku našeho života, ať již to víme, nebo ne, jsme spojeni se Sjednoceným polem a tudíž i mezi sebou.

Jak jsme si kdy mohli myslet, že jsme na světě sami? Jsme spojeni s vesmírem každou buňkou našeho těla, rezonující vůči různým frekvencím světa, jako rezonanční cívky rádia, které se nalaďuje na jedno pásmo za druhým. Každý náš dech je recyklován z dechu každého tvora, který kdy žil a každá synapse našich nervů pochází z nezničitelného Sjednoceného pole, ve kterém existujeme a žijeme.

Jednou jsem měla sen - sen o tanečnících. Byla jsem vysoko v trámoví tělocvičny a pode mnou tančili v kruhu lidé v barevných kostýmech, jejich barvy se blýskaly, když se při tanci otáčeli. A pak, i když jsem je stále pozorovala seshora, tančila jsem mezi nimi! Smáli jsme se, když jsme se otáčeli jeden kolem druhého, naše dvě linie se proplétaly. Skákala jsem kolem zelené, žluté, fialové, pak červené. Otáčela jsem se kolem oranžové a chytila za ruku modrou. Vyskakovali jsme a točili se jeden kolem druhého.

Stále jsem se na to dívala seshora, a co jsem viděla, byla látka - látka mnoha barev, která byla utkávaná před mýma očima - a já jsem v tomto tkaní tančila. Byla jsem uvnitř a venku, nahoře a dole. Byla jsem tanečnicí, ale seshora jsem také pozorovala jasný vzor oslnivě krásného tance.

Tehdy a nyní. Tam a všude. Já a deset tisíc věcí.