Tajemství bájné "Kroniky Akakoru" (9)

Jak bylo řečeno, v roce 3166 př. n.l. se bohové z hvězd vrátili zpět na Zem. Ovšem ve skutečnosti na Zemi přistálo podstatně méně kosmických plavidel, než tomu bylo kdysi dávno. Nakonec s lidem Ugha Mongulala strávili „mudrcové z hvězd“ pouhé tři měsíce a poté znovu opustili Zemi. Mezitím však vybrali po dvou budoucích vládcích. Šlo o bratry jménem „Lhasa“ a „Samon“. Nová výstavba města Akakor probíhala v oblasti pojmenované po jednom z těchto bratrů – ve Lhase. Kdežto Samon odletěl daleko na východ, kde založil svou vlastní říši.

Kronika Akakor praví, že „Lhasa“, vybraný „bohy“, se ujal vlády nad zničenou říší, kde nyní žilo pouze 20 milionů obyvatel, oproti dřívějším 362 milionům. Pouze tolik lidí přežilo tuto druhou katastrofu ve zničených osadách a městech. Stále častěji docházelo k tomu, že národ Ugha Mongulala byl napadán cizími zdivočelými kmeny. Z tohoto důvodu bylo rozhodnuto vybudovat především kolem „Velké Řeky“ (Amazonky) řadu velkých opevnění.

Vybraní bojovníci měli za úkol chránit nové hranice a varovat především město Akakor o případném postupu cizích nepřátelských kmenů. V jedné z jižních zemí (která se v současné době nazývá Bolívie), byly ručně vybudovány dvě zcela nové základny. Jmenovaly se Samoa a Kin. Byly velmi zvláštního pyramidového charakteru.

U západních hranic říše národa Ugha Mongulala sídlil jiný velký národ, který byl od samého počátku spřízněn s Ugha Mongulala. V jazyce a písmu starých mistrů se onen národ nazýval „Inka“. Jejich kněží také věděli o odkazu bohů z Vesmíru.

Na konci druhé velké katastrofy přestěhoval tento národ své vesnice do hornaté oblasti, ve které se v současné době nachází země zvaná Peru, kde založili svou novou říši. Po pravdě řečeno, Lhasa měl stále sílící obavu o bezpečnost města Akakor a proto se nakonec rozhodl posílit opevnění podél západní hranice a tak nechal přímo na západní hranici vybudovat nové velké chrámové město ve velké nadmořské výšce And, které se nazývá „Machu Pichu“.

Toto město bylo vybudováno doslova v potu a krvi těch, kteří ho stavěli. Proto „Kronika Akakor“ místní část hor nazývá „Krvavé hory“. Jenže Lhasa neměl stání. Neustále měl na mysli zradu, která se přihodila jeho předkům. A dny ubíhaly. Slunečné a teplé dny vystřídali déšť a zima. Jeden z posledních potomků národa „Ugha Mongulala“ říká, že stavba posvátného města „Machu Pichu“ byla jedna z největších událostí v historii jeho lidu.

Podrobnosti o jeho výstavbě se bohužel nedochovaly. Mnohé z jeho tajemství je navždy skryto v drsných horách, které dodnes Machu Pichu obklopují. Podle příběhů, jež si po generace předávali kněží tohoto lidu, byly trhány skály na kamenné bloky, ze kterých se stavěly domy a rezidence bojovníků a kněží, kteří obývali toto město. Tento kámen se dobýval především na západních svazích And nedaleko Machu Pichu.

Ale již při výstavbě tohoto města se začali množit stížnosti od jeho stavitelů a mnohé z kmenů se začaly bouřit proti prokletí starověkých otců. Zdálo se, že se začínají tvořit první náznaky vzpoury proti „synovi Bohů“ Lhasovi. Pak se začala na obloze ukazovat podivná světla a v hromu a hrozném hřmění se začaly otřásat vrcholy And. To všechno byla předzvěst velkého povstání rebelů. Nyní následují informace o tom, jak k tomuto povstání došlo.

Machu Pichu bylo vždy svaté město. Jeho chrámy byly věnované slunci, měsíci, zemi, moři a zvířatům. Trvalo velmi dlouhou dobu, než bylo toto město kompletně vybudováno, ale když k tomu došlo, stalo se symbolem velké slávy a prestiže. Za vlády Lhasy neustále rostl počet válečníků. Byli silní a nemuseli se starat o živobytí nebo své rodiny. „Kronika Akakoru“ doslova říká:

„Tito válečníci měli své oči pouze pro zbraně. Pod ochranou Bohů pozorovali nepřátelské pozice. Jejich jediným světem byla ochrana říše Ugha Mongulala. Instrukce jim předával osobně Lhasa, jelikož On byl „Syn Bohů“ a byl to skutečně velmi dobrý princ a vládce. Nikdo ho nedokázal porazit. Lhasa byl jedním z Bohů.

Za třináct dní byl povýšen do „sféry nebeské“, za třináct dní byl schopen dotknout se Slunce, za třináct dní byl schopen nabýt podoby ptáka a stát se skutečným ptákem. Za třináct dní se stal orlem. Všichni se před jeho schopnostmi skláněli. Jeho síla dosáhla limitů nebe i hranic Země."

Lhasa se stal úžasným inovátorem říše lidu Ugha Mongulala. Během tří set let jeho vlády položil základy mocné říše. Vymyslel nové zákony, které střežily odkazy bohů z Vesmíru tak, aby jejich dědictví bylo vždy k dispozici dalším a dalším generacím, které teprve přijdou na tento svět.

Samon a impérium na Východě

Lhasa často odlétal pryč ve svém zvláštním diskovitém dopravním prostředku. Navštěvoval svého bratra Samona. Toto podivné plavidlo dokázalo během velmi krátké doby přeletět přes rozsáhlé vodní plochy i hory. „Kronika Akakoru“ říká, že na konci „Velké Řeky“ se nachází „Východní oceán“ (Atlantský oceán) a právě v blízkosti tohoto velkého oceánu se nacházela říše Samonova. A tak Lhasa, princ Akakoru, často trávil čas se svým bratrem ve velkých městech „východní říše“.

Aby byly posíleny vazby mezi oběma národy, dohodli se bratři na výstavbě nového velkého společného města, které se nazývalo Ophir. Šlo o přístavní město a mělo se nacházet pří ústí „Velké Řeky“ (Amazonky). Byly doby, kdy se do tohoto města sjíždělo až na dva tisíce lodí přijíždějících s cenným nákladem. Ophir se tak velmi brzy stal jedním z nejbohatších měst této říše. A právě i z tohoto důvodu bylo terčem častých nájezdů a útoků ze strany jiných divokých kmenů.

Tyto kmeny dokázaly opakovaně útočit na Ophir, na připlouvající lodě i na okolní infrastrukturu. Teprve za několik set let na to, co Lhasa zemřel, se jim podařilo město podrobit. Ophir byl zcela zničen. Národ Ugha Mongulala musel nakonec útočníkům celou tuto provincii rozkládající se v blízkosti moře vydat. Město Akakor mělo k dispozici pouze útržkovité informace o osudu říše Samonovy.

Tyto informace byly uloženy ve speciálních svitcích nebo uvnitř zvláštních kamenů zelené barvy. V podzemí města Akakor se má podle informací uvedených v „Kronice Akakoru“ nacházet i ono zvláštní diskovité plavidlo, se kterým létal za svého života vládce Lhasa. Podle záznamů Kroniky bylo toto plavidlo velké šest metrů v průměru a vypadalo jako stříbrný tác.