"ZÓNA ZASVĚCENÍ": Uvolnění informací týkajících se prognostických utajovaných analýz vývoje lidské společnosti po roce 2012 - 2022, přednáška č.18 (NIBIRU ANEB NEBEZPEČÍ PŘICHÁZÍ ZE SYSTÉMU SÍRIA)

Jak již vyplývá z podstaty věci, věci spojené s fenoménem Nibiru je určitě potřeba zahrnout do problematiky „faktoru 2012“. Katastrofických scénářů a hypotéz na téma planetárních kolizí či jiných fatálních událostí podobného typu je více jak dost. Mezi nestory takového filozofického přístupu patří známý Imanuel Velikovsky (obr. vlevo), který mimo jiné rozebírá astronomickou událost, ke které došlo v období kolem 1500 let př.n.l. Dává jí do souvislosti s tzv. „zrozením Venuše“ a židovským exodem, který se váže ke stejnému období.

Se svou teorií přichází autor mnoha historických rešerší Graham Phillips, který ve své knize „Act of God“ (Zákon Boha) přesvědčivě vysvětluje události kolem Exodu s tím, že údajně byly vedlejším produktem účinků erupce sopky Thera. Nigel Appleby byl zakladatelem velmi zajímavého programu egyptských vykopávek, který vešel ve známost jako „Operace Hermes“ a člověk, který byl několikrát obviněn z plagiátorství. Tento autor spojuje teorii katastrofických erupcí s myšlenkou existence desáté planety Nibiru.

Ovšem potenciální existenci tělesa Nibiru poprvé systematicky studoval známý Zecharia Sitchin (viz. obr. vpravo), který se proslavil svou knihou „The Twelfth Planet“ (Dvanáctá planeta) (v materiálu se bere v potaz také Slunce a Měsíc, proto „dvanáctá“). Sitchin se snaží o výklad starověkých sumerských bájeslovných textů, ve kterých se údajně hovoří o tělese Nibiru s výraznou eliptickou dráhou.

Toto podivné těleso by podle těchto textů mělo do prostředí naší Sluneční soustavy vstupovat vždy jednou za 3600 let. Objekt by měl být obydlen bytostmi Anunnaki, které jsou podle Sitchina identické s biblickými „syny Božími“ (viz. Genesis 6.) a v některých pramenech (jako například v „Knize Enochově) jsou také nazývány „pozorovateli“ nebo „hlídači“.

Je zajímavé, že i když shodně Sitchin i Velikovsky vycházeli ze shodných pramenů (sumerské mýty Marduk a Tiamat), tak se ve svých závěrech výrazně, a řekl bych až nepochopitelně, rozcházejí. Zda se, že ani jeden ze soudobých vykladačů sumerských mýtů nemá zcela pravdu.

Sitchin je přesvědčen o tom, že aktuální návrat „Dvanácté planety“ lze datovat do období 3400 až 3600 let n.l., kdežto Appleby je zase přesvědčen, že za Exodem v období kolem 1500 let př.n.l. a výbuchem sopky Thera je blízký průlet tělesa Nibiru.

Nicméně Velikovsky je přesvědčen, že planetární incident spojený s „narozením Venuše“ se odehrál podstatně později, a to v období kolem roku 700 př.n.l, přičemž ve hře byla kolize Nibiru s planetou Jupiter. Ta ve finále způsobila „přehození“ planety Venuše na současnou orbitální dráhu.

Appleby je přesvědčen, že k tomu incidentu došlo v období kolem roku 1500 let př.n.l. Vzhledem k tomu, že orbita Nibiru činí 3500 – 3600 let, se Appleby domnívá, že návrat tohoto tělesa by mohl být očekáván v období mezi roky 2012 – 2036.


Akkadský keramický váleček s vyobrazením hvězdy a jedenácti planet okolo


Podle výkladu Zecharia Sitchina hvězda uprostřed odpovídá Slunci s devíti planetami okolo včetně Měsíce a Nibiru. Svou pozici zde má i Pluto napravo vedle planety Saturn.

Existují ovšem autoři, kteří přicházejí ještě s jinými teoriemi. Tak například Adrian Gilbert a Maurice Cotterell ve svých materiálech dávají evidentně do vztahu události související s incidentem uvnitř našeho Slunečního systému, převodem Venuše na jinou oběžnou dráhu a datem 3114 př.n.l., u kterého, jak víme, je nastartován 13-tý Baktun základního mayského kalendářního cyklu. V tomto ohledu je zajímavé, že i přes celou řadu chybných výpočtů, které se v materiálech Cotterrela a Gilberta nachází, se s jejich hypotézou shoduje celá řada jiných výzkumníků. Rád bych na tomto místě jmenoval například Willaru Hayata nebo zulského šamana Credo Mutwu (kterého jsem měl možnost poznat v zahraničí i osobně). Není také bez zajímavosti, že v podobném duchu přináší informace i tzv. „biblický kód“.


Adrian Gilbert                                     Maurice Cotterell

Výše jmenovaní se navíc shodují v tom, že někdy kolem roku 2012 by se nějaké větší planetární těleso, resp. planetka měla k Zemi přiblížit. Já této tezi nejsem moc nakloněn, a to z jednoho prostého důvodu. Současná astronomická optická zařízení jsou na takové úrovni, že bychom již dávno takové těleso museli na kolizním kurzu zaregistrovat.

I kdyby, dejme tomu z logických důvodů, se rozhodlo pro cenzuru těchto informací, neušlo by pozornosti amatérských astronomů, kteří dnes, nenechme se mýlit, disponují také naprosto skvělou technikou. Spíše si myslím, že by v dané věci vůbec nemuselo jít o fyzikálně klasicky hmotné těleso. Co třeba velmi masivní pole opticky neviditelné uvolněné energie?

Faktem je, že v tisku se čas od času objevují různé více či méně důvěryhodné informace o takových tělesech. Appleby tak například cituje list „Washington Post“ z 30. prosince 1983, ve kterém bylo uvedeno, že „Infrared Astronomical Satellite“ (IRAS) zaregistroval těleso velké jako planeta Jupiter načervenalé barvy, pohybující se v rovině periferního pohledu pozorovatele směrem od hvězdy Betelgeuse v Orionu k hvězdě Sírius.

Mnozí badatelé byli vážně přesvědčeni o tom, že se jedná o těleso Nibiru s tím, že pro lidské oko bude tento kosmický útvar viditelný v období mezi 2012 – 2036. Nevím jak čtenáři, ale po původním nadšení jsem i vůči tomuto neznámému tělesu poměrně dost skeptický – tedy alespoň co se týče je reprezentace ohledně Nibiru. Navíc pokud máme věřit překladu sumerských artefaktů, pak velikost Nibiru by měla být podobná velikosti naší planety. I zde panují poměrně velké rozpory. Ale hlavně vedoucí vědecký pracovník projektu „IRAS“ Gerry Neugebauer opakovaně prohlásil, že jimi pozorované těleso je veliké jako planeta Jupiter. Jupiter je ale řádově mnohonásobně větší těleso než planeta Země. Osobně jsem tedy přesvědčen o tom, že v dohledné době se žádná planetární katastrofa konat nebude.

Sitchinův výklad mýtu „Marduk a Tiamat“ je postaven na řadě kolizí mezi měsíci Nibiru a planetou, která kdysi obíhala mezi Marsem a Jupiterem – Tiamat. Během těchto kolizních střetů se měsíce tělesa Tiamat staly kometami, přičemž zhruba polovina Tiamatu se roztříštila a z této masy povstal prstenec asteroidů, který se dodnes nachází mezi planetami Jupiter a Mars. Z druhé poloviny Tiamatu se vytvořila Země a z největšího měsíce planety Tiamat, který se nazýval „Kingu“, se stal dnešní Měsíc čili souputník planety Země. Výzkumník Appleby je přesvědčen, že během této gigantické kolize přišel o část své hmoty i Nibiru, který je tedy dnes zhruba stejně veliký jako Země.

Zdá se, že na této gigantické katastrofě uvnitř našeho Slunečního systému povstalo mnohé z řecké a egyptské mytologie. Podle alternativního historika a autora knihy „Eye of Ra“, dr. Murryho Hope, je výhradní, resp. prioritní zbraň Sekhmeta popisována jako světlý hořící předmět (planetessimála nebo kometa?).

Faktor „Ra“ je zde spojován se systémem Síria a Sekhmet byla jeho dcera. Typhon byl otcem Orthose (Sírius) a v publikaci „Dvanáctá planeta“ je uveden jako „okřídlený had“ (viz. mytologie spojená s Quetzacoatlem), který kdysi slíbil, že se vrátí. Nabízí se tedy otázka: „Mohl by být mytologický Typhon (Quetzalcoatl) ve skutečnosti kometou, nebo dokonce tělesem Nibiru?“ Bohužel na tento typ otázek dnes zatím získáváme jen stěží smysluplné odpovědi.

Pokud se detailněji podíváme na tzv. „Denderský zvěrokruh“, zdá se, jakoby „Oko Ra“ vystupovalo z oblasti Pegasa v místě mezi dvěma Rybami. (Vice se Denderskému zvěrokruhu budeme věnovat později). Ve zcela unikátním spise zabývajícím se astromytologií, jenž se jmenuje „Hamlet´s Mill“ (Hamletův mlýn), se nachází veskrze zajímavá sbírka mýtů, ze kterých je patrné, že “Nibiru/Marduk“ vystupuje na scénu právě v oblasti Pegasa. Jde o velmi tajuplné místo astro-esoteriky nazývané „Entrance to the Abyss“ (Vstup do propasti).


Pravděpodobný charakter orbity planety Nibiru podle Zecharia Sitchina


Zeus a Typhon („Dvanáctá planeta“)

Velmi známé chanellingové médium Jelaila Starr tvrdí, že podle přijatých zpráv z prostředí „Rady Nibiru“ je pravděpodobné, že anomální fotografie NASA prezentující podivný objekt v periferní blízkosti „EQ/Pegasa“ prezentují ve skutečnosti objekt Nibiru. Konečně spisovatelka a astroložka Barbara Hand Clow je přesvědčena o tom, že Nibiru se momentálně v periferním pohledu na své 3600 let trvající oběžné dráze nachází v těsné blízkosti hvězdy Sirius.

Existuje nejpodivnější kamenný kříž světa. Nachází se v místě dnes existujícího městečka Henday. Na kříži se nachází velmi mnoho prapodivné symboliky a pak zcela nahoře na horizontálním rameni neméně prapodivný nápis, který zní: „OCRUXAVES PESUNICAS“. Podle legendy se pouze jednomu člověku podařilo tento nápis rozluštit.

Stejně tak tento člověk rozluštil i skrytou podstatu všech zbylých symbolů. Jejich sdělení si však nechal pro sebe. Zveřejnil pouze jedno. Rozluštěný kryptonym záhadného nápisu na kamenném rameni kříže. Podle slov tohoto tajemného muže si prý lidstvo zaslouží být včas varováno.

Onen muž se jmenoval Fulcanelli a nápis na kamenném kříži zní: „POZEMŠŤANÉ…. NEBEZPEČÍ PŘICHÁZÍ ZE SYSTÉMU SIRIA!!“

-pokračování-
Diskuze není aktivní, nelze do ní vkládat příspěvky.

Další díly