ZÓNA ZASVĚCENÍ: Tématický okruh číslo 8. Bílá místa lidské historie: Velká Pyramida - prehistorická zbraň hromadného ničení? (Evidence starověkého sofitikovaného inženýrství - Dvě tváře Viracochy - Tajemný jazyk symbolů)

Evidence vysoce sofistikovaného inženýrství paleolitického věku, náznaky elektronických obvodů a specializovaných schémat ve starověku a jazyk piktogramů

Dnes již lze tvrdit, že v prostředí starověkého umění, jazyků i piktogramů lze nalézt narážky na celou řadu typů velmi sofistikovaných specializovaných schémat a obvodů. Kromě toho okultní systémy typické pro „Rosicrucianismus“, „Zednářství“, „Kabalu“ a „Alchymii“, ve kterých není ani zmínka o klasických systémech, jako je např. „Pythagoranismus“, obsahují velmi náročná a poměrně složitá schémata a na první pohled jakési nesmyslné geometrické vzorce.

Výzkum těchto artefaktů však naráží na celou řadu velmi zásadních potíží, a to vzhledem k jejich explikaci (vysvětlení) prostřednictvím tzv. „paleofyziky“ a jejich možných inženýrských aplikací. Pokusil bych se uvést dva základní body, proč tomu tak je:

1. Jakékoliv srovnávání piktogramů a symbolů moderních technických schémat a starověkého umění může být pouze estetické povahy, protože nikdo nemůže dokázat, že na první pohled nejde pouze o čistou analogii. Navíc význam paleolitických piktogramů (případně toho, co nápadně připomíná technická schémata) může být skutečně různorodý a my nemáme k dispozici důkaz, že některé prvky antického umění a artefaktů nejsou ve skutečnosti nástrojem záměrně zakódovaných technických informací.

2. Žádné takové srovnání nedokáže vysvětlit a natož doložit, že naše vlastní piktografické prvky, které se používají v mnoha oborech soudobé vědy, mají svůj původ v historii a prehistorii. Definovat historický původ u soudobých piktogramů používaných v mnoha vědeckých odvětvích prostřednictvím našeho vlastního schematického jazyka je nesmírně obtížné, ne-li přímo nemožné.

Nicméně pokud by se skutečně prokázal původ takových piktogramů v návaznosti na esoterické nebo okultní provenience, jednalo by se o potvrzení hypotézy (velmi dramatické hypotézy), že některé klíčové aspekty fyziky byly záměrně zakódovány v prostředí tajných okultních tradic.

Navíc pokud by se podařilo přímo identifikovat osobu nebo skupinu osob, které prakticky používají tato schémata a piktografické funkce v rámci moderního jazyka schémat a zároveň jsou tito lidé členy nějaké výše uvedené tradiční tajné „konkláve“, pak by naše podezření nabylo podstatně výraznějších rozměrů.

Nicméně ať chceme, nebo nechceme, podobnosti mezi současnými technickými výtvarnými prostředky a starověkými „uměleckými“ prvky tu jsou. V následující pasáži bych chtěl tomuto nesmírně zajímavému aspektu věnovat náležitou pozornost.

Dvě tváře Viracochy

Již před několika lety ve svém pozoruhodném materiálu „The Giza Death Star“ upozornil autor, vědec a výzkumník nového paradigmatu dr. Joseph Farrell na zajímavý aspekt tvořící poměrně velmi zajímavou hádanku, která velmi významným způsobem prohlubuje tajemství, jež se rozprostírá kolem mytické postavy „Viracochy“.

Nedaleko starobylého jezera Titicaca ve státě Bolivie se nachází slavná „Sluneční Brána“. Věřím, že každý ze čtenářů viděl tento ústřední monument lokality alespoň na fotografii, i když samozřejmě zažít s ní energetické spojení fyzicky přímo na místě je zážitek na celý život. Ústřední postavou, jež je vyobrazená na tomto kamenném monumentu, je tzv. „Bůh – Tvořitel“ neboli Viracocha. Na tomto závěru se vzácně shodují jak alternativci, tak zástupci oficiálního vědeckého proudu.

Zobrazení této mytologické osobnosti se ovšem vyplatí zkoumat velmi zevrubně a s velkou trpělivostí. Po určité době pozorovatel totiž zjistí, že na tomto „bohu – Tvořiteli“ je mnoho rysů velmi neobvyklých. Jde o to, že kromě úžasného zpracování a fantastické symetrie narazíme uvnitř struktury tohoto vyobrazení na prvky, které jsou hodně podobné například nám dobře známým analogovým obvodům, které se vkládaly do zařízení v druhé polovině 20. stol.

Pokud člověk začne zkoumat vyobrazení Viracochy bez předsudků a ideového zatížení dosavadními poznatky a definicemi, které nějakým způsobem tento artefakt definují a zařazují, pak má jedinečnou možnost posunout úhel svého vnímání do zcela nové pozice. Do pozice pozorovatele, který se dívá na „nástěnné schéma“ prezentující elektronické obvody, elektrody a vše ostatní, co k tomu patří.

Zkusme se podívat na obrázek vlevo znázorňující „boha – Viracochu“. Jde o (ne moc kvalitní) vyobrazení, které se nachází na str. 26 knihy „The Giza Death Star“. Dr. Farrell k tomu poznamenává: „Jde o naprosto sugestivní záležitost."

Pakliže oprostíte své vědomí od klasických konvenčních směrů uvažování, zjistíte, že máte před sebou schéma bomby se vším, co k takové zbrani patří (výškoměr, obvody zážehu, implozivní zařízení v blízkosti kritického množství štěpného materiálu rozděleného do tří částí, patrné jsou i štíty neutronových iniciátorů (polonium atd.), viz obrázek“.

V první chvíli jsem si řekl: "Tak to je tedy naprosto šílené. To není prostě možné." Kdyby to řekl nějaký jiný autor, asi bych s tím praštil, ale tady se pod tím podepsal přímo dr. Farrell. Vědec, profesor vyučující na Univerzitě v Princetonu by přece něco podobného nemohl napsat, pokud by k tomu neměl skutečně vážné důvody a nebyl si alespoň sám za sebe jist svým tvrzením.

Jak jsem již uvedl na začátku, dr. Farrell je vědec „nového paradigmatu“, úžasný průkopník zcela nového druhu myšlení, ale i tak to bylo příliš.

Nicméně právě toto jeho tvrzení mne jakoby „nakoplo“ a tak jsem během poměrně krátké doby shromáždil slušnou sbírku černobílých i barevných fotografií Viracochy a pustil se do vlastního experimentování. Po několika dnech a poté, co jsem si vzal na pomoc pro nezávislé porovnání klasické schéma atomové nebo plutoniové bomby, jsem musel uznat, že se celá záležitost začíná poměrně zajímavě zamotávat, neboť jsem tam skutečně začínal vidět to, o čem dr. Farrell hovořil.

Na tomto místě bych chtěl čtenáře upozornit, že jsem si celou procedůru ošetřil takovým způsobem, abych se vyhnul staré známé chybě, kdy se stane, že po určité době člověk začne vidět to, co vidět chce. Začne být nekritický k vlastnímu pohledu a uvažování. Takže abych to zkrátil. Chtě nechtě se přede mnou začínala pomalu ale jistě otevírat studnice něčeho velmi zvláštního a zarážejícího.

Zároveň jsem si začal uvědomovat, jak zdrcující dopad na všechny ty možné i nemožné verifikace může mít nevědomě pomýlená interpretace něčeho, co mylně považujeme za něco, čím to ve skutečnosti nikdy nebylo.

Až mě přejel mráz po zádech. Svým několikadenním experimentováním jsem zřejmě rozjel synchronicitní procesy, neboť zcela nezávisle na Viracochovi jsem paralelně studoval jiný materiál. V jedné chvíli mi kniha („The Ark of Millions of Years, vol. 3) spadla na zem a otevřela se na stránce 324, kde byl znázorněn půdorys Šalamounova Chrámu tak, jak ve skutečnosti vypadal (viz. obr. vpravo). Pakliže vám připomíná tištěný elektronický obvodový systém, pak uvažujeme naprosto stejně.

Tím chci naznačit jednu velmi důležitou myšlenku. Zdá se totiž, že my, lidé na počátku 21. století, zřejmě nemáme ani tušení, k jakému skutečnému účelu sloužily ony starověké chrámové komplexy, kamenné monumenty nebo pyramidy.

Může jít ve skutečnosti o neuvěřitelně sofistikovanou a pokročilou, ale pro naši mysl exotickou a nepochopitelnou technologii opírající se o stejně tak nepochopitelné principy generování energie z prostoru nebo jiné dimenze či bůh ví čeho.

Pojďme se ale vrátit k naší otevřené kauze Viracocha. Takže je klidně možné, že se díváme na jednoduché schéma funkční třístupňové bomby s kompletní implozní rozbuškou obklopenou štěpným materiálem. Poměrně unikátní symetrie schématu vedená podél centrální osy naznačuje, že šlo o znázornění třídimenzionálního objektu, který měl kulatý tvar podél svislé osy.

Naše zjištění ohledně potencionálního znázornění funkční jaderné bomby by výrazným způsobem podporovalo tvrzení dr. Sitchina a dalších výzkumníků, kteří vesměs z jeho práce vycházejí, a kteří tvrdí, že na naší planetě existovaly technologicky vysoce sofistikované civilizace, které byly schopny výroby jaderných zbraní schopných vyvolávat termonukleární exploze kdekoliv na zemském povrchu, na oběžné dráze a jak se dozvíme později, byly s největší pravděpodobností použity i uvnitř naší Sluneční soustavy.

Ale to není zdaleka všechno. Máme k dispozici ještě jiné neméně podivné indicie týkající se charakteristiky celé řady velmi specifických okultních a magických schémat, která ve skutečnosti budou zcela něčím jiným, než jak se v naší moderní době popisují.

-pokračování-