ZÓNA ZASVĚCENÍ: Speciální kategorie s uvolněním informací ohledně utajovaného výzkumu Měsíce a Marsu - studijní přednáška č.16

Zvláštní geometrická kompozice neméně podivných útvarů v oblasti Cydonie na Marsu zcela zřejmým způsobem koreluje s geometrickými a energetickými vztahy vepsaného čtyřstěnu do sféroidu čili koule. Na tuto zvláštnost jsem poukázal již v předchozí části tohoto materiálu. Je možné, že v nastíněné geometrii se nacházejí informace, které nějak souvisejí s tím, proč byl pro stavitele „komplexu Cydonia“ tento geometrický axiom tak důležitý.

Je možné, že se v tomto geometrickém konceptu nacházejí skryté informace, které lidskému vědomí sdělují, že toto všechno bylo nějak důležité pro přežití lidského druhu, a to z nějakých nám doposud neznámých důvodů. Možná to všechno souvisí také s počátky lidského druhu. Dnes se jen můžeme dohadovat a domnívat, co všechno se uvnitř naší Sluneční soustavy v těchto dobách odehrávalo a čemu všemu musel lidský druh (anebo ti, kteří stáli za vznikem lidského druhu) čelit.

V tomto ohledu stojí skutečně za hluboké zamyšlení fakt, proč si tvůrci Cydonie jako jeden z ústředních symbolů zvolili právě lidskou tvář. Ano, nabízí se stovky odpovědí. A naší úlohou je prostřednictvím výzkumu množství těchto odpovědí eliminovat na přijatelnou skupinu.

Stejně tak bychom se mohli ptát, proč si tito tvůrci jako formu odpovědi či kondenzace informací zvolili tak masivní kamenné struktury (jakou je například „Pyramida DM“ o základně dlouhé neuvěřitelné tři kilometry), proti kterým jsou umělé stavby, a to i včetně pozemských pyramid, pouhými trpaslíky. Je tedy zjevné, že autorům těchto monumentů extrémním způsobem záleželo na tom, aby lidé někdy v daleké, předaleké budoucnosti jejich zprávu obdrželi.

Výborně, ale o jakou zprávu se jedná? Jaký obsah může mít sdělení, když někomu v pravěké historii stálo za to zakomponovat toto sdělení do tak masivních konstrukcí s jednoznačným zájmem toho, aby takto zakódovaná informace přečkala statisíce, ne-li miliony let. Nedráždí vás tato skutečnost? Mne tedy ano, a pořádně.

Výzkumný tým dr. Richarda Hoaglanda si všechny tyto věci uvědomoval již od počátku své badatelské činnosti. Právě i z toho důvodu se dr. Hoagland jal hledat symboliku koule se čtyřstěnem uvnitř v přirozeném prostředí kolem nás a uvnitř naší Sluneční soustavy. Na prvním místě počal zkoumat planety s tím, že základna vepsaného čtyřstěnu do koule vytváří na povrchu sféroidu kružnici přesně v oblasti 19,5 stupňů severní a jižní šířky. Záhy poté, co spustil tento projekt, učinil překvapující objev.

Když vložil do koule představující planetu Mars čtyřstěn s jedním vrcholem přesně v místě jižního pólu a druhým vrcholem lokalizovaným přesně na vrcholu „pyramidy DM“, stalo se, že další vrchol vnitřního čtyřstěnu se zarovnal naprosto přesně s kuželem gigantické sopky „Mons Olympus“. Ta je nejen největší doposud objevenou sopkou v naší Sluneční soustavě, ale zároveň i se svou výškou 27 kilometrů je jednoznačně nejvyšší horou Marsu (viz. obr. dole, všimněte si velmi přesného pásu tří kráterů vedle uvedené hory).

Výzkumná skupina se povzbuzena tímto objevem pustila do dalšího pátrání na druhé straně naší Sluneční soustavy a zároveň svůj výzkum rozšířila i na některé měsíce. O několik měsíců později došlo k velmi zásadnímu závěru.

V podstatě každý objekt uvnitř naší Sluneční soustavy vykazuje na platformě 19,5 stupňů severní nebo jižní šířky nějakou významnou anomálii. Lze říci, že se v této oblasti objevovala vždy nějaká významná energetická anomálie, která měla svůj odraz i na viditelné fyzikální úrovni planety. Takže pouze krátce seznam těch nejvýznamnějších anomálií:

  • Na Zemi se takové extrémně energetické místo nachází na 19,6 stupních jižní šířky. Jde o nejaktivnější sopku na naší planetě, která je součástí Hawajské caldery sopek.

  • Nejvíce slunečních skvrn se jednoznačně vyskytuje na 19,5 stupních severní a jižní šířky této hvězdy

  • V oblasti Saturnu se největší klimatické nepokoje vyskytují přesně na 20,0 stupni jižní a severní šířky

  • Na Měsíci se na 19,6 stupních jižní šířky nachází formace nejmasivnějšího zkamenělého lávového řečiště

  • Na Neptunu se na pozici 20,0 stupňů jižní šířky nachází velká tmavá skvrna, o které nemáme nejmenší ponětí, co znamená, a neznáme mechanismus jejího vzniku

  • Na Uranu se nachází největší vzedmutí povrchu právě na 20,0 stupňů severní a jižní šířky

  • Na Jupiteru se nachází známá „Velká rudá skvrna“ se stabilním středem na 22,0 stupni jižní šířky, navíc celkem deset měsíců této planety má masivně lokalizovány sopečné útvary na 19,0 stupni jižní nebo severní šířky, anebo na 22,0 severní šířky, a to bez výjimky

  • Na Venuši se nejaktivnější sopečná oblast nachází specificky pouze na 19,5 stupni severní a jižní šířky

Zdá se, že výše citovaná planetární oblast nějakým způsobem souvisí s geofyzikálními procesy planety a zároveň je propojená na nám doposud neznámé procesy, které souhrnně souvisí s tím, co nazýváme „HQF“ (Hyperdimesional Quantum Physics) čili „Hyperdimenzionální kvantová fyzika“.

Zřejmě se tato oblast dotýká extrémně zajímavých horizontů kreativní alchymie Vesmíru a stejně tak je zjevné, že ti, kteří stojí za Cydonií, naprosto skvělým způsobem viděli až do samého jádra „HQF“.

Doposud jsme tvůrce tohoto monumentálního památníku neidentifikovali. Na druhou stranu stojí před námi nezvratné zjištění existence jejich spojení s lidskou rasou a také to, že byli velmi sofistikovaní v chápání skutečností, ke kterým soudobé lidstvo ještě ani zdaleka nedozrálo.

Stojí před námi fantastická cesta plná překvapivých objevů a jsem rád, že čtenáři Matrixu mohou u toho být se mnou. Náš výzkum ještě zdaleka neřekl poslední slovo. Ba co víc, zjevně jsme se posunuli do oblasti, ze které již není cesty zpátky. Můžeme jít dopředu. K horizontům, které se vypínají v dálce před námi. Tam, přesně v těchto místech na nás čeká finální rozuzlení. Není čas a není na co čekat. Pojďme tedy.

Tým dr. Richarda Hoaglanda zjistil ještě další věc. Zdá se, že náš Sluneční systém se nachází uvnitř jakési neviditelné energetické kapsule, jejíž průměr činí asi 86 000 astronomických jednotek (průměr naší sluneční soustavy včetně Oortova mračna je odhadován v rozmezí od 50 000 do 100 000 AU čili astronomických jednotek).

Tato kapsule má podle všeho charakter dvojitého vzájemně vetknutého čtyřstěnu (Merkaba systém) s rotační dynamikou podél vertikální osy, která činí 14 000 otáček za 144 dní. Kapsule je „HQF“ povahy a klasickým Newtonovským fyzikálním přístupem není měřitelná ani identifikovatelná. Její existence je tedy stále ještě v rovině pravděpodobnosti, ale tato hypotéza se krok za krokem začíná stávat skutečností stejně tak, jako že její profil není přirozeného, ale umělého původu.

Přichází k nám tedy hned několik otázek. Například kým byla vybudována? A z jakého důvodu? Jaká bytost měla zapotřebí chránit náš solární systém? A před čím? Souvisí to nějak s doposud nepochopeným poselstvím v Cydonii? Dodává tento fascinující energetický prvek do nitra naší Sluneční soustavy energii, nebo jí naopak odebírá? Buďme trpěliví, odpovědi na tyto a další otázky leží již nedaleko.

Každopádně tým dr. Richarda Hoaglanda má za to, že s tím vším může souviset jiný poměrně zajímavý jev. Jde o to, že čtyři vnější planety, konkrétně Jupiter, Saturn, Uran a Neptun, vyzařují do okolního vesmíru více energie, jak přijímají. Abychom byli konkrétní, pak u Uranu, Neptunu a Jupiteru to je dvakrát tolik, planeta Saturn vyzařuje dokonce třikrát více tepla, jak přijme.

Klasické vysvětlení této anomálie je „ad hoc“. Věda jednoduše tento efekt nedokáže uspokojivě vysvětlit i když na její obhajobu můžeme říci, že se ale velmi snaží. V tomto duchu se hovoří o jakési „gravitační kontrakci“ nebo dokonce o nadměrném radioaktivním rozpadu, ale všichni včetně samotných autorů těchto hypotéz velmi dobře ví, že jde pouze o zoufalý pokus vysvětlit něco, na co v současné době prostě vysvětlení chybí.

Jiní vědci jsou zase přesvědčeni, že v případě výše uvedených čtyř planet jde o logický dopad „skleníkového efektu“ (čímž mimochodem rádi – neradi nepřímo potvrzují myšlenku globálního oteplování, které zasahuje nejen naší planetu, ale celý Sluneční systém, což znamená, že primární příčina tohoto jevu nebude mít s lidským faktorem, anebo jiným ryze pozemským faktorem mnoho do činění).

-pokračování-
Diskuze není aktivní, nelze do ní vkládat příspěvky.

Další díly