SVĚT V KOLIZI: Drtivý dopad ekologické katastrofy se dramatickým způsobem prohlubuje --- Miliony obyvatel připravovány na evakuaci --- A další vyhlídky jsou více jak tristní

Zdá se, že ropná katastrofa v mexickém zálivu má stále narůstající katastrofické rozměry. Podle specializovaných posudků, které si nechala vypracovat americká vláda, se zdá, že lidstvo právě v těchto chvílích čelí nejhorší ekologické katastrofě v lidské historii. Katastrofě, která zcela evidentně ohrožuje polovinu severoamerického kontinentu, který v tomto ohledu nemá před sebou vůbec žádné růžové vyhlídky.

Nezávislé zdroje informují o tom, že americká veřejnost není objektivně informována o skutečném stavu věci. Teprve před několika dny vyšlo najevo, že se ve vodě v množství milionů galonů nachází vysoce nebezpečná látka, která je známá jako „Corexit 9500“, a která se do unikajícího ropného média dostává skrze vrtnou hlaveň v hloubce bezmála jeden a půl kilometru.

Americká veřejnost (a vlastně ani ta světová) není rovněž informována o tom, že intenzita unikajících látek je podstatně větší, než se připouští a v současné době dosahuje před 2,9 milionů galonů za den.

Ještě pár informací k látce „Corexit 9500“. Jde o rozpouštědlo, které původně vyvinula neblaze proslulá firma „Exxon“. V současné době tuto látku vyrábí společnost „Nalco Holding“ se sídlem v Naperville ve státě Illinois.

Mezi odborníky je známo, že je tato látka čtyřikrát toxičtější než samotná ropa. Velmi zajímavé informace se lze dočíst ze zprávy, kterou sestavila Anita George Ares a James R. Clark, kteří svého času jako odborníci na biomedicínské vědy pracovali právě pro společnost „Exxon“.

Studie vyšla pod názvem: „Acute Aquatic Toxicity of Three Corexit Products: An Overview”. Výše uvedení vědci dávají jednoznačně na srozuměnou, že látka „Corexit 9500" patří mezi vůbec nejtoxičtější rozpouštědla, která kdy byla vyvinuta. Navíc je pravdou, že s vyšší teplotou vody se toxicita této látky rapidně zvyšuje.

Agntura „Ochrany Životního prostředí Spojených Států“ (EPA) opakovaně důrazně žádala „British Petroleum“, aby se zdržela užívání tohoto přípravku. Bohužel bezvýsledně. Naopak „British Petroleum“ pohrozila, že v případě, že jí bude zakázáno používat „Corexit 9500“, použije ještě nebezpečnější médium, které se nazývá „Sea Brat 4“. Pro samotné životní prostředí by pak toto rozhodnutí bylo jako „z louže pod okap“.

Látka „Corexit 9500“ představuje hlavní nebezpečí v tom, že poločas jejího rozpadu ve vodní lázni je extrémně dlouhý. V průměru trvá kolem 28 dnů. Po celou tuto dobu je veškerý život v dosahu vystaven toxicitě tohoto přípravku. Na druhé straně „Sea Brat 4“ zase prochází postupnou a nezvratnou transmutací do organické chemikálie, která se nazývá „nonylfenol“, a která je toxická pro veškerý vodní život. Navíc tato látka může v životním prostředí přetrvávat až několik let.

Několik skupin nezávislých odborníků na výše uvedenou problematiku je přesvědčeno, že aktuálně používaný „Corexit 9500“ v důsledku své extrémní toxicity může být výrazným nebezpečím ještě z jiného důvodu.

Jde o to, že molekuly této látky v kombinaci s velmi teplými vodami Mexického zálivu mohou podléhat tzv. „fázovému přechodu“ z kapalného skupenství do plynného skupenství, a tak se začlenit do oblačnosti postupující z této oblasti do vnitrozemí Spojených Států, kde by se mohly vysrážet v podobě silně toxických dešťů.

Tato situace by celou katastrofu jenom prohloubila. Teoreticky řečeno by pak takový toxický déšť mohl zničit veškerý mikrobiální život do poměrně dost velké hloubky pod zemí. Obyčejný člověk si je jen stěží schopen představit nedozírné ekologické důsledky, který by byly tímto dominovým efektem vyvolány.

Na tomto místě by bylo určitě vhodné uvést ještě další upřesňující poznámku. Pro molekuly kapaliny, které se vypařují, je velmi důležité, aby se nacházely v blízkosti pevniny. Navíc musí být splněna podmínka pohybu „správným směrem“ a přítomnost dostatečně silné kinetické energie. Pouze malá část molekul tato kritéria splňuje, takže rychlost odpařování je omezena. Vzhledem k tomu, že energie molekuly je úměrná její teplotě, odpařovací proces probíhá rychleji ve vyšších teplotách.

V současné době je více jak 50 mil pobřeží amerického státu Louisiana prakticky zcela zničeno. A američtí vědci varují, že poškození dosahuje takové intenzity, že nějaká pozdější náprava již nebude možná. V podobném duchu píší i tiskové agentury s tím, že lepkavou naftu pronikající do neprostupného bludiště mokřin podél Mexického zálivu prostě nelze odstranit. Tvoří vysoce toxickou mazlavou hmotu smrtelnou jak pro ryby, tak pro divokou zvěř.

Někteří odborníci v čirém zoufalství navrhují radikální a riskantní řešení, jako například nechat mokřady zcela vypálit ohněm a pak nechat na přírodě jejich postupné obnovení, které by však mohlo trvat stovky let. Jiní experti však takový přístup odmítají s tím, že by se učinilo více škody, jak užitku.

Navíc americká vláda v tichosti připravuje evakuaci několika milionů obyvatel z oblastí, které podle aktuálních počítačových modelů budou nejvíce postiženy například nezvratným znečištěním podzemních vod, takže lidé závislí na studniční vodě by nezvratně ztratili příjem pitné vody atp.

To, co se nyní přihodilo v oblasti Mexického zálivu, může prakticky kdykoliv nastat kdekoliv jinde na světě. Kolik takových úderů přírodě ještě uštědříme?