PRŮLOM!!! "MĚSÍC PHOBOS" JE OBŘÍ PRAVĚKOU KOSMICKOU LODÍ - ("ESA" - Evropská kosmická agentura na základě dat pořízených sondou Mars Express, se tuto skutečnost chystá v letošním roce oznámit veřejnosti) (5)

Tato myšlenka, že by Phobos mohl být „inteligentně vytvořenou obrovskou kosmickou lodí… vesmírnou stanicí… obíhající okolo Marsu“ není nová; po Hallově prvotním objevení  „Phobosu“ (strach) a Deimosu (teror) v Námořní observatoři Spojených států v roce 1877, byl vůbec první vědecký návrh, že samotný Phobos je „ve skutečnosti vesmírnou lodí… nyní pomalu spirálovitě kroužící k Marsu, protože šlo vlastně o uměle vytvořený dutý objekt… a tudíž je podrobena i nejmenšímu atmosférickému tahu tisíce mil nad Marsem…“, publikován v roce 1958. Jeho autorem byl známý ruský astrofyzik a uznávaný člen Sovětské akademie věd, Josif Samuilovič Šklovskij.

Šklovskij dále navrhl na základě nedostatku jakékoliv publikované teleskopické detekce nějakých měsíců kolem Marsu (navzdory více než adekvátní teleskopické technologii) před Hallovým zcela neočekávaným objevem v roce 1877, že Phobos a Deimos mohli být vypuštěni „nedávno“ (Lowellovými „Marťany“?) - a tím vysvětlil jejich „náhlé“ objevení na obloze Marsu… někdy mezi lety 1875 a 1877.

V roce 1966 publikoval můj zesnulý kolega a přítel Carl Sagan, který působil jako Šklovského „americký překladatel a editor“, rozšířenou západní edici Šklovského prací, která se v angličtině nazývala „Intelligent Life in the Universe“ (Inteligentní život ve vesmíru).

Nyní víme, že oproti původním pokusům Šklovského a Sagana o výpočet atmosférického tahu, který by poskytl odpověď na „původ Phobosu“, je v současnosti atmosféra Marsu příliš řídká (jistě na oběžné dráze Phobosu - asi 5.955 km) na to, aby vytvořila jakýkoliv vnímatelný tah a tím i velké změny orbity Phobosu. Zajisté, měření takovýchto infinitesimálních změn oběžné dráhy bylo pro jakkoliv vyspělou technologii fotografického pozorování provedeného astronomy do 19. století (např. Douglass v Lowellově observatoři) za použití i těch nejlepších pozemních teleskopů a fotografické technologie té doby zcela nemožné.

Nakonec bylo menší „dlouhodobé zrychlení“ oběžné dráhy Phobosu okolo Marsu potvrzeno americkou, ruskou a evropskou sondou, které v současnosti obíhají okolo Marsu - včetně sondy Mars Express; naměřené zrychlení Phobosu má za následek nesporně pohyb v „klesající spirále“, která, jak bylo vypočteno, způsobí katastrofický konec Phobosu (a také velké části Marsu - viz níže) v téměř nepředstavitelném OBROVSKÉM nárazu, a to za „pouhých“ jedenáct milionů let.

Jaké jsou šance?

Ale jestliže nemůže být za (nyní) změřitelně klesající oběžnou dráhu Phobosu zodpovědný „atmosférický tah Marsu“, tak co tedy?

Odpověď: ty lstivé marťanské slapy…

Jak již bylo poznamenáno dříve, jsou to tyto nevyhnutelné vzrůstající a klesající slapy, které diferenciálně přitahují „ohýbající se“ umělé struktury, jako je Phobos, při jejich VELMI pomalém spirálovitém pohybu k planetě, což nyní viditelně, doslova řečeno, Phobos trhá…

Hlavní projev skutečné - VNITŘNÍ příčiny těchto „záhadných čar přemosťujících celý měsíc“…

Tyto slapy, které pomalu Phobos „kouskují“ (výše), také způsobují, že skutečně malinko ztrácí při každém oběhu okolo Marsu orbitální hybnost, což jej nepatrně posílá stále blíže a blíže ke vzdálenému katastrofickému dopadu!

TENTO „proces výměny energie“ - ne magicky vyrovnané pruhy kráterů po dopadu - je to, co zároveň vytváří na čelní straně povrchu Phobosu (strana, kterou vyfotografovala sonda Mars Express) ohromující přímočarý vzor „rovných čar“, a zároveň pokračuje rozšiřování těchto vnitřních prasklin v povrchu… Nyní je snadno vidět, jak se rozpínají po celém „vrchu“, „spodku“ a „stranách“.

Doslova se „rozpadá“ (níže).

Kamery Mars Express (a jiné systémy měření) byly minulý měsíc schopné zachytit odhalující se ohromující vnitřní architektonický „mega-vzorec“, který Phobos TVOŘÍ (povšimněte si opakujících se „čtverců a obdélníků“ na „severním pólu“ tohoto snímku - nahoře - výše)… pro plánované „překvapení“ Evropské kosmické agentury (ESA).
Ale to není jediná věc, kterou odhalilo rostoucí slapové působení na Phobosu…

Při popisu vnitřní geometrické struktury tohoto „měsíce“ odhalené radarem MARSIS, náš kontakt v ESA opakovaně zdůrazňoval, že „se zdá, že v několika z těchto vnitřních oddílů Phobosu je stále jakýsi druh atmosféry…“

Náš zdroj to několikrát opakoval a vyvolával tím fascinující otázky týkající se toho, „jak“ by radar ve skutečnosti mohl toto zjistit - že v nějakých velkých „místnostech“ uvnitř Phobosu (pamatujte „od 402 do 804 m v průměru…“) je STÁLE „vnitřní tlak“.

Tyto téměř neuvěřitelné zprávy [které okamžitě vyvolaly v duchu všechny možné výjevy… včetně Phobosu jako druhu „zavěšené archy“ (koho… nebo co… bychom našli UVNITŘ, kdybychom „se tam dostali“… čekající na náš příchod a na to, až „je probudíme!?“)] vyvolaly opravdu vážné důsledky.

Pokušení vybavovat si takovéto „scénáře uvnitř Phobosu“, kdy jeden byl nejneuvěřitelnější než druhý, bylo neodolatelné.

Na druhou stranu byl náš zdroj z ESA celkem překvapen (i když potěšen), že se opožděně dozvěděl „staré novinky“, které definitivně souhlasí s tímto novým radarovým objevem. „Staré novinky“, že první sovětská mise Phobos -2 v roce 1989 ve skutečnosti objevila:

„… účinky plazmy a magnetického pole ve slunečním větru poblíž Marsu navrhují, že se podél oběžné dráhy satelitu Marsu Phobosu vyskytuje prstenec/prsten inertního plynu (prachu?) Během prvního přechodu eliptické oběžné dráhy, kdy se sonda přiblížila k oběžné dráze Phobosu, jsou pozorovány magnetické ‘prohlubně’ (silné poklesy síly magnetického pole) časově shodné s velkými nárůsty hustoty plazmy (až faktor deset)…“

- „Indirect Evidences for a Gas/Dust Torus Along the Phobos Orbit…“ (Nepřímé důkazy pro výskyt prstence plynu/prachu podél oběžné dráhy Phobosu)

Ze dvou malých „měsíců“ Marsu prokazatelně pomalu unikal jakýsi druh vnitřní atmosféry do vesmíru… atmosféry, jejíž vedlejší účinky byly nesporně prokázány souborem nástrojů sovětské sondy (níže)!

Oběžné dráhy Phobosu (PH) a Deimosu (DE) a trajektorie sondy (S/C) projektované na ekliptickou rovinu x-y. Odchylka velikosti magnetického pole β od její průměrné hodnoty je připojena k trajektorii sondy a naznačuje polohu, při které byla odchylka sledována při protínání oběžné dráhy Phobosu 1. února 1989.

Takovýto druh „vypouštění plynu“ (a zjištěné množství) NEMOHL být „geologický“… tzn. stálý pro období nějakých „miliard let“… zcela jistě ne od utvoření sluneční soustavy; náznaky nějakého druhu současného „aktivního odplyňování malinkého Phobosu“ ve skutečnosti podpořily téměř nemyslitelnou myšlenku, že nejenže je Phobos umělý, ale také zde nastal nějaký druh nedávné změny „životního prostředí ve vesmíru“… možná dokonce i jeho umístění ve sluneční soustavě. To mělo za následek zvýšení jeho vnitřní teploty, což způsobilo vypařování jeho „původně zmrzlé, obyvatelné atmosféry“ do vesmíru.

Takovouto závažnou změnu životního prostředí je nemožné vysvětlit „přirozeným původem Phobosu“… ale plně souhlasí s prvotními spekulacemi Šklovského týkajícími se toho, že původ dvou neobyčejných „měsíců“ Marsu není „geologický“, ale „novější“!

Nebo s naší vlastní variací Šklovského prvotního pozorování, že měsíce Phobos a Deimos byly ve skutečnosti nedávno „přesunuty“ z předchozí, mnohem studenější oblasti sluneční soustavy…