Zemětřesení z vesmíru (3)

GRB 090922A – 22. září 2009 – Hlavní puls tohoto záblesku trval 10 sekund a byl následován pulsem slabším za dalších přibližně 60 sekund. Celková délka záblesku byla asi 92 sekund. Časové zprůměrované spektrum bylo upraveno funkcí Band, alfa = -0.77 +/- 0.05, beta = -2.28 +/- 0.07 a Emax = 139.3 +/- 6.6 keV.

21. září 2009, síla 6,1 – Bhútán. Nejméně 11 lidí přišlo o život a desítky byly zraněny v Mongaru a Tašigangu. Po celém Bhútánu bylo zničeno mnoho budov a silnic. Trhliny se objevily i v budovách v Guwahati v Indii. Otřesy pocítěny v Tšongdue a také v indické Kalkatě. Rovněž v sídlech Barpeta, Bidhannagar, Dispur, Guwahati, Kalimpong, Mussoorie, Nagaon, Nalbari, North Dum Dum, Patna, Šillong, Silchar, Tezpur a Tura. Otřesy pocítěny v severním Bangladéši, v tibetské Lhase a v nepálském Káthmándú.

GRB 090904B – 2. září 2009 – tento záblesk byl jedním jediným pulsem trvajícím asi 21 sekund. Byl nezávisle zachycen i zařízením INTEGRAL SPI-ACS. Spektrum bylo upraveno funkcí Band, alfa = -0.696 +/- 0.012, beta = -3.85 +0.21/-0.31 a Emax = 775 +/- 11 keV. Záblesk byl spatřen také v LAT (GCN 9867).

2. září 2009, síla 7,0 – na Jávě v Indonésii. Nejméně 81 lidí zabito, 1297 zraněno, 25 000 bez střechy nad hlavou. Závažné škody na západu Jávy, počítaje v to i 30 mrtvých a 27 pohřešovaných po sesuvu půdy v Cikangrengu. Otřesy pocítěny na těchto místech: Tasikmalaya; Cianjur a Sukabumi; Bandung, Bekasi, Bogor a Purwakarta; Cibinong, Cikarang, Ciputat, Cirebon, Depok, Jakarta, Pekalongan, Serpong, Tangerang a Yogyakarta; Karangkates, Klaten, Semarang, Sleman, Tretes a Wonosari. Otřesy patrné po celé Jávě a rovněž v oblastech Denpasar a Kuta na Bali. Také na místech jako Ubud, Jambi a Metro na Sumatře a na Sumbawě. Pocítěno i v Singapuru.

GRB 090829B – 29. srpna 2009 – tento záblesk trval asi 100 sekund a měl dva časově dobře rozpoznatelné vrcholy, Spektrum bylo upraveno funkcí Band, alfa = -0.7 +/- 0.2, beta = -2.4 +/- 0.5 and Emax = 143 +/- 30 keV.

30. sprna 2009, síla 6,6 – v oblasti ostrovů Samoa.. Pocítěno na Pago Pago v Americké Samoi. Rovněž pocítěno na následujících místech: Aoloau, Aua, Fagatogo, Leone, Mapusagafou, Tafuna, Vailoatai a Vatia. Otřesy zaznamenané v samoiské Apii a také v Lalovi a Vailoe.

GRB 090828 – 28. srpna 2009 – Tato světelná křivka sestávala ze tří pulsů s celkovým trváním asi 100 sekund. Spektrum bylo upraveno funkcí Band, alfa = -1.23 +0.06/-0.05, beta = -2.12 +0.08/-0.11 and Emax = 136.5 +16.0/-13.7.

28. sprna 2009, síla 6,9 – v Bandském moři. Pocítěno na těchto místech: Karangkates, Kupang, Makasar a Namlea a také na Bali v Indonésii. Otřesy patrné i v Mataramu, v Dillí a na Východním Timoru.

GRB 090815A – 15. srpna 2009 – Tento záblesk byl poměrně dlouhý, trval 200 sekund. Byl to jeden souvislý a výrazný puls. Spektrum bylo upraveno jednoduchou mocninnou funkcí s indexem -1.15 +/- 0.1.

16. srpna 2009, síla 6,7 – v indonéské oblasti Kepulan Mentawai. V Padangu zaznamenána tsunami o výšce 36 cm.

17. srpna 2009, síla 6,7 na jihozápadě souostroví Rjúkjú v Japonsku.

GRB 090812A – 12. srpna, 2009 – Záblesk byl strukturován do tří vrcholů a trval přibližně 70 sekund. XRT začal oblast sledovat přibližně 77 sekund po spuštění: V chybovém rozmezí dalekohledu BAT byl nalezen jasný, nezmapovaný zdroj rentgenového záření.. Pole rovněž zaznamenával UVOT, a to od 298. sekundy od spuštění. Byl nalezen OK s U = 18,62.

12. srpna, 2009, síla 6,6 na ostrovech Izu v oblasti Japonska.

GRB 090809B – 9. srpna 2009 – Tento záblesk sestával z jediného pulsu v GBM. Trval přibližně 15 sekund. Spektrum bylo upraveno funkcí Band, alfa = 0.85 +/- 0.04, beta = -2.02 +/- 0.06 and Emax = 198 +/- 13 keV.

9. srpna 2009, síla 7,1 – poblíž jižních břehů ostrova Kjúšú v Japonsku.

10. srpna 2009, síla 7,5 – oblast Indie, Andamanské ostrovy.

10. srpna 2009, síla 6,1 - poblíž jižních břehů ostrova Honšú v Japonsku. V oblasti Šizuoka jeden člověk usmrcen, 123 zraněno a poškozeno 5192 budov. V Tokiu poničena jedna ze silnic.

GRB 090715B – 15. července, 2009 – BAT ukázal světelnou křivku o více vrcholech trvající asi 100 sekund. SWIFT se tímto směrem okamžitě natočil a 46,2 sekundy po spuštění zahájil pozorování skrze XRT. V chybovém rozmezí dalekohledu BAT byl nalezen jasný, nezmapovaný zdroj rentgenového záření. UVOT provedl 150 sekund dlouhou průzkumnou expozici s počátkem v 53. sekundě po spuštění. Poblíž zdroje pro XRT byl nalezen nejasný objekt, v blízkosti okraje chybového rozmezí XRT. Jeho magnituda je odhadována na 20.5 +/- 0.5.

15. července 2009, síla 7,8 – u západního pobřeží Jižního ostrova na Novém Zélandu. Poničené vodovodní potrubí ve Wintonu, V Invercargillu popraskané zdi. Všude na jihu otřesy shazovaly věci z polic. V některých oblastech Jižního ostrova nastaly výpadky proudu. Ohlášeno i několik menších sesuvů půdy. Geodetická měření potvrdila, že nejjižnější výběžek Jižního ostrova se posunul asi o 35 cm směrem k západo-jihozápadu. Otřesy pociťovány na následujících místech: Te Anau a Tuatapere; Arrowtown, Edendale, Lumsden a Winton; Bluff, Gore, Invercargill, Outram, Queenstown a Wanaka, v celé oblasti Jižního ostrova, v jižní části Severního ostrova a dokonce až v jihovýchodní Austrálii. Tsunami byla zaznamenána na následujících měřicích stanicích: 100 cm měřila v Jackson Bay; 25 v Charlestonu; 12 na Dog Islandu na Novém Zélandu; 14 v Port Kembla a 6 v australské Spring Bay.

GRB 090709A – 9. července, 2009 – Tento záblesk měl čtyři hlavní vrcholy, z nichž první se objevil přibližně 20 sekund před spuštěním a pokračoval dalších asi 100 sekund po spuštění. Satelit se přemístil na vhodnou pozici a po 68. sekundě začal záblesk pozorovat díky XRT. V chybovém rozmezí dalekohledu BAT byl nalezen slábnoucí, nezmapovaný objekt. UVOT začal jev pozorovat v 76. sekundě po spuštění, ale v počátečních údajích vzešlých z analýzy nebyl nalezen žádný OK.

9. července 2009, síla 5,7 – Jün-nan v Číně. Jedna osoba usmrcena, 336 zraněno a vážné škody v oblasti Jao An. Otřesy pocítěny v Dali a Kunmigu, v Xichangu a také v thajském Bangkoku.

GRB 090706 – 6. července 2009 – GBM naměřil dva vrcholy o celkovém trvání asi 100 sekund. Spektrum bylo upraveno jednoduchou mocninnou funkcí s indexem -2.16 +/- 0.09.

4. července 2009, síla 6,0 – Panama. Nejméně 32 lidí zraněno a 10 budov zničeno v oblasti Panama City. Otřesy naměřeny i v těchto oblastech: Alcaldediaz, Balboa, Cativa, Cerro Azul, Chame, La Cabima, Las Guias, Margarita, Tocumen a Veracruz; Ancon, Anton, Arraijan, Colon, La Chorrera, Las Cumbres, Penonome, Sabanitas a San Miguelito; Bejuco, Chilibre, Nueva Gorgona, Paraiso, Puerto Pilon, Taboga a Vista Alegre. Rovněž v následujících lokalitách: Almirante, Boquete, Caimitillo, Cerro Cama, Chepo, Chitre, Cocle, El Espino, El Porvenir, Gatun, La Herradura, Las Tablas, Maria Chiquita, Nargena, Nuevo Arraijan, Pacora, Portobelo, Puerto Caimito, Remedios, Rio Hato, Rio Rita, Sajalices, San Carlos, Santa Clara, Santiago a Santo Domingo. Otřesy zaznamenány i v Barranquille v Kolumbii, v Cartageně a v Santa Martě.

GRB 670702 – 2. července 1967. Vůbec první záblesk gama záření byl zachycen satelitem Vela 4.

Mírné zemětřesení o síle 4,1 ML (NCSN) se objevilo 2. července 1967 v 10.33 místního času v kopcích střední Kalifornii jižně od Hollisteru, ale bylo tak slabé, že ani neshazovalo věci z polic.


Co způsobuje podivná světla na obloze?

Pokud je tato teorie správná, pak gravitační vlny způsobují, že se země v místech, kde je zranitelná – tj. například na určitých tektonických zlomech – natahuje a smršťuje. Tento pohyb způsobuje náhlé tření, jež vyvolává obrovskou energii. Když se tato energie dostane na povrch, má formu plazmy – tj. unikátního skupenství, které obvykle přijímá tvar prstence nebo amerického koblihu (s otvorem uprostřed). Plazma se poté rozptyluje a zároveň energetizuje okolní atmosféru, což vyvolává záři či nějaký světelný efekt.


Jaký je tedy verdikt?

Zdá se, že mezi záblesky gama záření a silnými zemětřeseními existuje nějaká souvislost. Ale tato souvislost předpokládá, že záblesky gama vln byly spojeny se silnými gravitačními vlnami. Záznamy o minulých gravitačních vlnách, jež dopadly na Zemi, bohužel nemáme k dispozici. Jejich existence je ve skutečnosti stále jen teoretická.

V roce 1918 předpověděl Albert Einstein, že některé události ve vesmíru, kupříkladu hroutící se hvězdy, vytvářejí šířící se deformace prostoru a času – tedy gravitační vlny. Ale i poté, co vědci utratili stovky milionů dolarů, aby je dokázali zachytit a změřit, stále vycházejí naprázdno.

Fyzikové po celém světě vypiplávali své obří přístroje v ceně mnoha milionů dolarů, které filtrují šum pozadí, aby mohli sledovat unikátní signatury gravitačních vln. Ještě než skončí tato dekáda, doufají v zachycení srážky černých děr nebo vibračního hučení pulzaru – což by byly objevy, které by otřásly vědeckým světem.

Stefano Foffa (na snímku vlevo) z Ženevské univerzity je členem přední skupiny vědců zaznamenávajících gravitační vlny. Tato skupina sestává z dalších 33 badatelů ze Švýcarska a Itálie. Nedávno předložili časopisu Classical and Quantum Gravity zprávu, v níž se detailně zaobírají svými doposud neúspěšnými pokusy pozorovat miniaturní gravitační trhliny a deformace na měřicím přístroji jménem Explorer – přechlazené 3metrové hliníkové tyči nacházející se v částicových laboratořích ve švýcarském CERNu.

Podle Foffy je Explorer velice dobře kalibrován na zachytávání informací o rotujících neutronových hvězdách, známých rovněž jako pulzary. Foffa a jeho kolegové odhadují, že po Mléčné dráze je roztroušeno až 200 000 těchto objektů o extrémní hustotě – pro srovnání, kousek hmoty takového pulzaru o velikosti kostky cukru by vážil jako celá lidská rasa.

Ale i termální šum přechlazených atomů je vyšší než okamžité chvění zachytitelné na hliníkových tyčích v případě, že je rozechvějí prolétávající gravitační vlny. Aby signál vůbec zachytili, museli vědci ze skupina kolem Exploreru použít citlivé supravodivé obvody. To je oblast, která se stále ještě zdokonaluje.

LIGO, observatoř Caltechu a MIT, je ještě větším a ambicióznějším projektem než Explorer. Někomu, kdo by ho viděl z ptačí perspektivy, by LIGO připadalo jako nedokončené ropné potrubí s dvěma dvoukilometrovými rourami vyčnívajícími z centrální budovy a svírajícími pravý úhel. Tyto roury (jedna z nich v Livingstonu v Louisianě a druhá v Richmondu ve státě Washington) obsahují citlivou optiku, v níž se pohybuje laserové světlo sem a tam – k tomuto pohybu dojde 100krát, pak se paprsky sloučí a umožní tak vědcům oba prozkoumat, porovnat a monitorovat prostoročas, kterým se světlo pohybovalo.

Interferenční vzorce laserových paprsků z obou trubek, jež se setkávají v LIGO, se občas na malou chvíli srazí. Jestliže se stejná srážka odehraje v louisiánském i washingtonském detektoru, a příčinou není žádné zemětřesení, pak může být pravděpodobnou příčinou právě gravitační vlna.

Takže tu jde o ten jediný vytoužený moment, do něhož už byly investovány miliony dolarů. Ale ten moment ještě nepřišel… nebo ano?

Mohlo by to být tak, že účinky relativně slabých gravitačních vln mohou být zaznamenány díky změnám nějakého obrovského objektu, jakým je například zemský plášť. V takovém případě už mohla být teorie gravitačních vln dávno potvrzena jejím spojením se zemětřeseními.

-konec-

Další díly