Posun pólů (3)

Podle Millse by Stonehenge bylo perfektním „kruhem pravdy“, kdyby ovšem severní pól nebyl tam, kde je nyní. Zaslal svůj výzkum ohledně této záležitosti redaktorovi Garymu Veyovi, a ten se rozhodl, že použije aplikaci Google Earth, aby zjistil, kde by tedy měl severní pól být, aby kruh pravdy „perfektně“ seděl. Výsledek (níže) ukazuje, že severní pól by se měl nacházet na prodloužené linii přesně v místě, kam jeho polohu situoval Hapgood pro období před 11 000 lety! To naznačuje, že Stonehenge je mnohem starší, než se v současné době předpokládá.

Severní pól před přibližně 11 000 lety

Cesta mrtvých

Další anomálie, která mate archeology, má co dělat s dávnověkou lokalitou zvanou Teotihuacán, jíž se rovněž říká Cesta mrtvých. Nachází se tu několik stupňovitých pyramid, které lemují rovný koridor. Ale prodloužená linie tohoto koridoru (neboli cesty) není s ničím v zákrytu. Cesta je situována zhruba na sever, ale ne zcela přesně. To je pro civilizaci, která je známá svými precizními výpočty, velmi nezvyklé.

Teotihuacán je obrovské archeologické naleziště v Mexické kotlině, na němž se nachází některé z nejvyšších pyramid předkolumbovské Ameriky. Kromě těchto pyramid je Teotihuacán znám svými rozsáhlými sídelními komplexy, Cestou mrtvých a početnými barevnými a dobře zachovanými nástěnnými malbami.

Raná historie Teotihuacánu je poněkud záhadná a totožnost jeho tvůrců je předmětem debat. Mnoho let se archeologové domnívali, že je dílem Toltéků. Tato domněnka byla založena na textech z koloniální éry, jakými byl například Florentský kodex, který lokalitu přisuzoval právě Toltékům. Ale nahuatlské (aztécký jazyk) slovo „Tolték“ obecně znamená „řemeslník té nejvyšší kvality“, takže se tento výraz nemusel vždy vztahovat k toltécké civilizaci jako takové, která měla centrum v Tule, v mexickém státě Hidalgo. Toltécká civilizace navíc zažívala svůj největší rozkvět celá staletí po Teotihuacánu, takže její příslušníci zakladateli tohoto města být nemohli.

Opět za použití programu Google Earth jsme prodloužili linii „cesty“ a zjistili, že prochází oblastí, kde se severní pól nacházel před 12 000-17 000 lety.

Severní pól dnes / severní pól před 17 000-12 000 lety / Cesta mrtvých, Mexiko, 15, 26°

Znamená to, že je tato lokalita mnohem starší, než jsme si doposud mysleli? Podle mého názoru ano. Zeměpisné rozvržení Teotihuacánu je zarovnáno s místem, jež je o 15, 26° východně odchýleno od přímého severu. Jedna z teorií to vysvětluje tak, že pod tímto úhlem každoročně vycházelo slunce toho samého letního dne. Osadníci tohoto zarovnání využívali ke kalibraci svého povědomí o čase nebo jako ukazatele pro zemědělství či pro provádění určitých rituálů. Jiná teorie hovoří o tom, že ve Střední Americe je řada starověkých lokalit, které jsou, jak se zdá, orientovány na nejvyšší horu v dané oblasti. Anebo byl možná tento komplex vybudován na troskách mnohem staršího města.

Adamův kalendář – jak je starý?

Světlo světa spatřil nedávno příběh o údajně 200 000 let starém osídlení, které bylo nedávno objeveno v Jižní Africe. Kromě tisícovek základů pro různá obydlí, obezděných ulic a cest byl na vrcholu hory tyčící se přímo nad prastarou osadou nalezen i kamenný astronomický kalendář – téměř netknutý a nepoškozený.

Rozmístění kamenů v tomto kalendáři je úžasné a vykazuje shodu s Millsovým „kruhem pravdy“. Jsou tam i kameny pro výpočet rovnodenností a slunovratů. Ale ani tady severní a jižní kámen dokonale nesouhlasí s dnešními směry.

Severní pól před více než 75 000 lety / Z Adamova kalendáře v Africe

Za použití Google Earth jsme opět prodloužili linii kamenných ukazatelů a zjistili jsme, že protíná oblast, kde se měl podle Hapgooda nacházet severní pól před více než 75 000 lety. To je nejstarší datum, pro které máme geomagnetické důkazy o poloze magnetického pólu. O tom, že ještě před tím existovaly další polohy severního pólu můžeme pouze spekulovat, ale zcela určitě můžeme tyto údaje použít jako důkaz, že Adamův kalendář je starý přinejmenším oněch 75 000 let.

Baalbek

Historie osídlení v oblasti Baalbeku se datuje do období přibližně před 9000 lety, přičemž osídlení na pahorku pod tamějším Jupiterovým chrámem bylo téměř stálé. Základy proslulého Jupiterova chrámu jsou tvořeny gigantickými kamennými bloky o hmotnosti až 300 tun! Jak byly opracovány a přemístěny na své dnešní místo zůstává záhadou.

Zecharia Sitchin ve své knize o starověkých dějinách předkládá myšlenku, že je toto sídlo ještě mnohem starší než oněch proklamovaných 9000 let, a hovoří o tom, že mohlo být používáno mimozemšťany jako základna pro jejich vesmírná plavidla. Otestovali jsme jeho hypotézu tím, že jsme jako nejdůležitější linii určili východní hranu chrámových základů a poté jsme ji prodloužili severním směrem.

Severní pól před 50 000-17 000 lety

Je tu zřetelně vidět, že čára vedoucí k severu přesně protíná místo, kde byla vypočítána pozice severního pólu v období mezi 50 000 a 17 000 let př.n.l. Tato prodloužená linie východních základů chrámu je jediná, která dává smysl.

Tiahuanaco, Bolívie

Když se budete ptát lidí na nejstarší světovou civilizaci a na to, kde působila, budete slýchat odpovědi jako Mezopotámie (Irák), Egypt neb Írán. Tyto kultury se dají sledovat přibližně 6000 let do minulosti (tj. do doby asi 4000 let př. Kr.), ale záhadné rozvaliny bolivijského Tiahuanaca jsou údajně staré až 14 000 let!

Současný severní pól

Otestovali jsme tuto teorii zarovnáním slavné Sluneční brány a okolního chrámu ve vztahu k vycházejícími slunci – přesným východem. Poté jsme protáhli severní linii a skončili jsme kde jinde než na severním pólu. To znamená, že chrám a Sluneční brána byly zarovnány někdy mezi dobou 12 000 let př.n.l. a dneškem.

Angkor Wat, Kambodža

Angkor Wat (či Angkor Vat) je chrámovým komplexem v kambodžském Angkoru, který byl vybudován na počátku 12. století pro krále Suryavarmana II. jako jeho panovnický chrám a hlavní sídelní město. Jelikož jde o nejzachovalejší chrám, který se na tomto místě nachází, funguje dodnes jako významné náboženské centrum. Nejprve to byl svatostánek hinduistický, zasvěcený bohu Višnovi, později buddhistický. Chrám je typickým ztělesněním vysoce klasického stylu khmérské architektury. Stal se symbolem Kambodže, objevuje se na státní vlajce a je bezpochyby hlavní turistickou atrakcí této země.

Suryavarman si prý toto místo vybral podle několika velice starých artefaktů, které tu byly v jeho době nalezeny. Takže jsme se znovu podívali na to, jak je to s orientací základů této stavby, abychom zjistili, která historická pozice severního pólu nám vyjde.

Severní pól před 17 000-12 000 lety

Čekalo nás překvapení, protože v lokalitě Angkoru se nacházejí dvě odlišné orientační směrové linie. Jedna z nich je jasná – přesný severní směr, který nás dovedl k nynějšímu pólu. Druhá linie je ovšem o několik stupňů vychýlená (viz foto výše) a prodloužená odpovídá pozici severního pólu v době 17 000-12 000 let př.n.l.
A je tu ještě jedna anomálie, která stojí za zmínku.

Vzdálenost od severního pólu k rovníku je přibližně 6215 mil (asi 9944 km). Přesně stejnou vzdálenost naměříte i od Angkor Watu k první určené pozici severního pólu, jež se v minulosti nacházela na dnešní Aljašce. A pokud byste zabodli kružítko do tohoto bodu a opsali poloměr 9944 km, protnete tyto lokality: planinu Nazca v Peru, Velikonoční ostrov, Persepolis, Petru, velkou pyramidu v Gíze, Mohendžodáro v Pákistánu a ostrov Anatom (v souostroví Vanuatu). To znamená, že v době, kdy byl severní pól – před 75 000 lety(!) – na svém dřívějším místě, nacházely se všechny tyto lokality na rovníku. Náhoda?

Magnetické póly se opět hýbou!

Severní polární osa je odlišná od magnetického severu, ke kterému ukazují kompasy. Tato nesrovnalost se často zmiňuje jako podpůrný argument pro teorii posunu pólů, protože dokazuje, že jádro, které je za tvorbu magnetického pole zodpovědné, není sjednoceno s planetární osou rotace. Tyto dva elementy by měly být víceméně propojené a shodné.

Pokud v minulosti došlo k posunu kůry, měli bychom mít možnost sledovat, jak se magnetický sever posouvá směrem k severní ose otáčení. A to je přesně to, co se v současnosti děje.

Od roku 1831, kdy ho vědci poprvé přesně lokalizovali, se severní magnetický pól posouval jen nepatrně. Pak ale, v roce 1904, se pól začal sunout severozápadním směrem, a to pravidelným tempem 15 kilometrů za rok.

V roce 1989 opět zrychlil a v roce 2007 vědci potvrdili, že pól nyní pospíchá směrem k Sibiři rychlostí 55-60 km za rok! To je rychlost! Abychom to nějak přiblížili, poslední posun severního pólu z pozice č.3 (severovýchodní pobřeží Hudsonova zálivu) na současnou pozici, překonal pouhých 3600 km. Vědečtí tradicionalisté si rádi představují, že tento posun trval tisíce let. Ale vzpomeňte si, jak se Hapgood domníval, že k posunu došlo náhle. Při současné rychlosti, s jakou se magnetický pól sune, by překonání této vzdálenosti trvalo pouhých 55 let!

Potrava pro vaše myšlenkové zažívání.