SVĚT ZDRAVÍ: Nanočástice poškozují lidskou DNA -------------- Každým rokem narůstá o tři procenta počet dětí postižených diabetem prvního typu a nikdo neví proč ------- Omega-3 mastné kyseliny jsou mostem k dlouhověkosti

Výzkum poukazuje na velký potenciál poškození DNA z nanočástic

Výzkum, který v současné době probíhá hned na několika místech planety, poukazuje na fakt, že nanočástice mohou být schopné velmi zásadním způsobem poškozovat DNA buněk lidského organismu, pakliže s nimi tato biologická hmota přijde do kontaktu. Tuto skutečnost zjistili například vědci z výzkumného centra „Bristol Implant“ a publikovali ho v časopise „Nature Nanotechnology“.

Nanočástice jsou tak malé částečky, že disponují zcela odlišnými fyzikálními a chemickými vlastnostmi, než stejné látky větších rozměrů. Průmysl se stále více otevírá různorodým aplikacím nanotechnologie a to včetně medicínského spotřebního zboží. Přitom dodnes je prodej této technologie prakticky neregulovaný.

Vědci v rámci svého výzkumu vytvořili částice chromu a kobaltu o několika nanometrech a ty pak umístili na tenké membrány složené z lidských buněk. Na druhé straně membrány výzkumníci umístili lidské fibroblastické buňky, které jsou důležitou součástí pojivových tkání. Opakovanými experimenty bylo zjištěno, že ačkoliv částice neprošly buněčnou membránou, fibroblastické buňky umístěné naproti kovovým částicím utrpěly 10x větší poškození DNA, než buňky, které byly umístěné vedle membrány.

Výzkumníci nejsou schopni zjistit, jakým způsobem může docházet k poškozování buněk, aniž by kovové části prošly skrze membrány. „Použili jsme různé chemické látky jako blokátory, ale ani v jednom případě jsme nebyli schopni poškození DNA zabránit“, řekl vedoucí projektu Gevdeep Bhapra.

Exprimenty byly prováděny s nanočásticemi kobaltu a chrómu, jelikož se obě dvě látky používají nejčastěji v rámci lékařských implantátů. Vědečtí pracovníci jsou nicméně přesvědčeni o tom, že v praxi by se taková koncentrace nanočástic, která byla použita během experimentů, nikdy neměla vyskytnout.

To je sice hezké tvrzení ale otázkou je, nakolik při dosavadních zkušenostech můžeme takovému chlácholivému sdělení věřit. Mimochodem nanočástice se velmi často používají i při výrobě opalovacích krémů, kosmetiky, sportovních potřeb a dalších spotřebních výrobků. Takže uvidíme, co nám napoví budoucnost.

Vědci stále nemohou přijít na to, proč každým rokem stoupá zhruba o tři procenta počet osob postižených diabetem prvního typu

Když bychom se podívali do Spojených Států v roce 1890, zjistili bychom, že na diabetes prvního typu zemřelo každý rok v průměru jedno dítě ze 100 000. V poslední době však vědci zjišťují velmi nepříjemnou tendenci. Každým rokem stupá úmrtí dětí a mladistvých trpících diabetem číslo jedna asi o tři procenta, přičemž na obzoru není žádná vyhlídka k nějaké pozitivní změně tohoto trendu.

Nárůst onemocnění diabetem číslo dvě, který je nejčastěji spojen s obezitou a nadměrnou spotřebou cukru, je často předmětem zpráv v médiích i lékařských časopisech. Ovšem podobné informace týkající se diabetu číslo jedna nenajdeme prakticky nikde. A je to možná právě z toho důvodu, že odborníci prostě neznají příčinu této tendence.
Dan Hurley je investigativní novinář, kterému byl diagnostikován diabetes prvního typu v roce 1975. Sám se poté začal intenzivně touto problematikou zabývat a zjistil, že onemocnění tohoto typu je ve skutečnosti daleko častější, než se oficiálně prezentuje.

Současné důkazy naznačují, že navzdory všeobecně rozšířenému přesvědčení o vzácnosti tohoto onemocnění je skutečnost podstatně jiná. Má se za to, že spouštěčem prvního typu diabetu mohou být genetické predispozice v návaznosti na kvalitu životního prostředí a další faktory související především se životním stylem, tak jako je tomu u diabetu druhého typu.

Novinář Dan Hurley ve své knize uvádí pět možných příčin vzniku diabetu prvního typu a jeho rychlého nárůstu. Patří mezi ně například nedostatek slunečního světla, ničení přirozených kožních patogenů, které stojí za přirozenou imunitou, požívaní kravského mléka v dětském věku a v období dospívání, narůstající podíl karcinogenů v ovzduší a v životním prostředí vůbec atp.

Hurlex je přesvědčen o tom, že komplexní celostátní systém sledování diabetu prvního typu a správná osvěta místo zamlčování skutečného stavu věci by pomohli rychleji zjistit příčiny tohoto onemocnění. Navíc Hurley zmínil jeden velmi důležitý faktor. A tím je kravské mléko.

Západní zdravotní systém stále velmi úspěšně potlačuje informace o tom, jak pasterované technicky zpracované kravské mléko může podporovat celou řadu autoimunitních onemocnění, mezi které patří i diabetes prvního typu. Jiným problémem je chronický nedostatek vitamínu „D“ mezi obyvatelstvem.

Takže se zdá, že kombinace chronického nedostatku vitamínu „D“ a přecpávání se technologicky zpracovanými mléčnými výrobky může být dominantním faktorem, který může stimulovat nárůst autoimunitních onemocnění, jakým je například i diabetes prvního typu. Navíc je zdravotní systém nastaven tak, aby odsoudil pacienty k celoživotní závislosti na nebezpečných chemických farmacích místo toho, aby nacházel přirozená řešení zamezující vzniku autoimunitních onemocnění.

Nasycené kyseliny „Omega-3“ jsou mostem k dlouhověkosti

Vědci z „Univerzity of California“ v San Francisku zjistili, že omega-3 mastné kyseliny disponují ještě dalším blahodárným účinkem kromě vysoce pozitivního vlivu na lidské srdce. V „Časopisu americké lékařské asociace“ byla zveřejněná studie, podle které bylo zjištěno, že pacienti s vysokou hladinou mastných kyselin „omega-3“ v krvi mají výrazně zpomalený proces buňkového stárnutí a to díky jednoznačnému zpomalení zkracování tzv. „telomerické báze“.

Studium telomerů a jejich role v procesu stárnutí je velmi populární téma posledních let. Vědci zjistili, že telomery, které fungují, jako jakýsi ochranný koncový uzávěr buňky, se v průběhu života lidského jedince postupně zkracují tak, jak se buňky dělí a opravují. Omega-3 mastné kyseliny tento proces výrazně zpomalují.

Ramin Farzaneh-Far, klinický kardiolog a hlavní autor studie, ve které bylo hodnoceno na 608 pacientů, kteří měli srdeční problémy a trpěli koronárním ucpáním tepen, zjistil, že tito lidé měli pětinásobně kratší telomery, než ti, než disponovali podstatně větší přítomností nasycených kyselin omega-3.

Projekt byl zaměřen na výzkum mastných kyselin omega-3 spíše z rybích zdrojů, než ze zdrojů rostlinného původu jako je např. lněné semínko nebo vlašské ořechy. John LaPuma, lékař a odborník na výživu ze Santa Barbara v Kalifornii, se domnívá, že nejlepším zdrojem této látky je konzumace ryb a rybích produktů. Ve skutečnosti však praxe ukazuje, že na zdroji mastných kyselin omega-3 zase až tak nezáleží.

Výše uvedená vědecká studie sice přímo neodhalila, jakou roli v procesu stárnutí hrají telomery, ale přesto poukázala na klíčovou důležitost tohoto prvku při procesu zachování integrity buněk. Navíc se zjistilo, že přítomnost krátkých telomerů může napomoci včasné diagnóze některých chorob včetně kardiovaskulárních onemocnění a srdečních potíží.