Australská apokalypsa v souostroví Dampier

Když jsem poprvé navštívil Austrálii, byl jsem ohromen. Lidé v Sydney byli velmi přátelští a na svou zemi hrdí. Poté, co jsem se v hospodě naučil, že Fosters Lager je zde považován za břečku (jako americký Budweiser) a co jsem vypil hodně džbánků toho správného "dobrého piva," mi bylo řečeno, že se mi bude po Austrálii stýskat, až nakonec odjedu.

"Zůstaň tady tak dlouho, jak je to možné, člověče. Jsme klidná země. V naší historii nejsou žádné války a nejsme nijak militantní. Zamiluješ si to tady."

To byla trefa přímo do černého!

Ale když se přesunete dál od "průměrného člověka," začnete pozorovat, že vláda Austrálie se začíná podobat té americké. Existuje zde opravdu vojenská frakce, která se snaží vnutit své přání mírumilovným lidem, přestože jsou protikladem všemu dobrému, jenž ztělesňuje tato "země protinožců", a tím se odlišuje od ostatních agresivních zemí.

Tento paradox se ukazuje v situaci, známé pod názvem "Australská Apokalypsa." Jedná se o nádhernou skupinu 42 ostrovů a ostrůvků na západním pobřeží Austrálie – tzv. souostroví Dampier – které obsahuje celosvětově nejrozsáhlejší sbírku skalního umění, jež tvoří nejméně 600,000 mimořádných starobylých petroglyfů a milióny kamenných seskupení, které mají původ v poslední době kamenné.

Kdyby bylo toto starodávné muzeum lidské historie umístěno v jiných zemích, bylo by označeno za celosvětovou památkovou oblast nebo by se z ní vytvořil národní park. Australská vláda si ale tuto oblast vybrala pro použití k jiným účelům.

Začalo to v roce 1963 a pokračovalo i během roku 2004. Vláda západní Austrálie dovolila, aby byly ostrovy použity pro obrovské petrochemické továrny a skladovací zařízení, což úplně zničilo přibližně čtvrtinu petroglyfů a chemické zbytky rozleptaly jejich zbytek. Přestože oblast souostroví Dampier měří pouze několik čtverečních kilometrů, nacpali ji explosivním materiálem, shodným s 1,500,000 tun TNT. Stejný potenciál má 100 Hirošima bomb! Nové plány, kterým se brání většina Australanů, by k nim chtěly přidat dodatečně 1,800,000 tun TNT nebo ekvivalent 120 Hirošima-bomb!

Explozivní materiál, který už je v LNG zařízení na Dampieru

(LNG – zkapalněný zemní plyn)

  • • 4 LNG nádrže, celkem 260,000 m3 zkapalněného plynu
  • • 4 nádrže kondenzátu, celkem 324,000 m3
  • • 1 Propanová nádrž s 52,000 m3
  • • 1 Butanová nádrž s 65,000 m3
  •    LNG je skladován při teplotě -161°C
  •    Dodatečný explozivní materiál, navrhovaný pro LNG zařízení na Dampieru
  • • 2 LNG nádrže, celkem 320,000 m3 zkapalněného plynu.
  • • 3 nádrže kondenzátu, celkem 120,000 m3.

Dohromady by se explozivní síla rovnala 220 Hirošima-bombám!

"Od roku 1964 dochází k postupnému ničení Dampierské kulturní oblasti, jenž je největší kulturní památkou Austrálie. Je to bezesporu celoplanetárně nejzávažnější případ státního vandalismu v nedávné historii. Překračuje rozsah škod na kulturním dědictví, způsobených dřívějším Talibanským režimem Afgánistánu."


Obavy z budoucí katastrofy

Koncentrace takového obrovsky výbušného potenciálu – shodného s 220 Hirošima-bombami – představuje potenciální nebezpečí, jenž děsí mysl. Průmysloví odborníci tvrdí, že LNG zařízení jsou bezpečná a spojena s nízkým rizikem; každopádně historie vypráví jiný příběh. V jižní oblasti Uralských hor v Rusku zabil výbuch v roce 1989 575 lidí a přes 700 jich bylo zraněno. V čínské provincii Chongqing, zabila v roce 2003 exploze 234 dělníků a zranila 500. V Skikdě, Alžírsku, zabila v roce 2004 nehoda 27 dělníků a zranila 72. V Ghislenghien, Belgie, v roce 2004 zabila nehoda 23 lidí a více než 120 bylo zraněných.

Protože jsou tato LNG zařízení obvykle umístěna ve vzdálených oblastech, škody na lidech jsou malé. Australské občany na Dampieru znepokojuje skutečnost, že se pravděpodobně úplně zničí dávné skalní umění.

Starodávné poklady na Dampieru

V Americe naše kulturní dědictví sahá nazpět zhruba 400 let do doby, kdy se vylodili první poutníci z Evropy. Naši domorodí obyvatelé, rodilí američtí indiáni, mají kutluru, která sahá nazpět až 10,000 let k lidem kloviské kultury. Všechno to, co o těchto vzdálených kulturách máme, by se vešlo do krabice od bot a jedná se o úlomky dřevěného uhlí a několik hrotů kopí. V podstatě neznáme nic z jejich představ nebo tradic – tedy nic hmatatelného.

V Evropě a Asii máme podobný nedostatek artefaktů z doby zhruba před 20,000 lety. Jedná se o pár jeskynních maleb a větší množství nástrojů z pazourku. Ale na souostroví Dampier toho máme mnohem více. Umění máme namalováno nebo vyryto do kamenů pro rituální, vzdělávací a náboženské účely. Většina z nich dokonce nebyla ještě archeology vyhodnocena a podrobná historie lidské rasy čeká, až bude moci vyprávět svůj příběh.

Oblast, kde se nachází většina petroglyfů, je poměrně malá a koncentrovaná. Měří zhruba 27 na 5 kilometrů. Topografické zkoumání ukazuje, že tyto ostrovy byly původně navzájem spojeny a také s pevninou Austrálie v době, kdy byla hladina oceánů o hodně nižší. Vědci odhadují, že moře zaplavilo většinu nížin před nějakými 6000 lety.
S největší pravděpodobností si nyní moře nárokuje velkou část petroglyfů, tím jsou všechny zbývající glyfy vzácnější a cennější pro historiky a archeology.

V roce 1960 byla vystavěna hráz a železniční síť, která spojuje ostrovy s přístavem, ale oblast zůstala převážně neprostudovaná a nedoceněná. Je to především z toho důvodu, že oblast západní Austrálie je sama o sobě vzdálená a řídce osídlená. Archeologové, kteří vynaloží úsilí k návštěvě míst s petroglyfy, jsou velice překvapeni rozmanitostí, množstvím a stářím těchto prastarých obrazů.

Můžete se dívat na tuto oblast jako na starodávné muzeum. V době předtím, než lidé vyvinuli jazyk nebo systém nebo psaní, byly obrazy používány k zaznamenání událostí a vyjadřování myšlenek. Oblast je doslova kronikou, napsanou na skále, která vypráví příběh o celém lidství, sahající do období pleistocénu. Některá místa jsou od 40,000 do 60,000 let stará!

Petroglyfy jsou vytvořeny použitím tří technik. Nejčastější je známá jako "odsekávání", při níž je použit ostrý kámen, který odsekává povrch granofyru (pevný kámen, složený z velmi jemných zrníček). Povrch má většinou tmavší barvu kvůli atmosférické oxidaci, tzv. patinování.

Pod povrchem je kámen světlejší barvy, což jasně zviditelní petroglyfy. V další technice se používá ostrý kámen, který odškrabuje povrch kamene a odkrývá jeho světlejší vrstvu. Třetí metoda se nazývá "bruising", při které se kamenem buší na povrch a tlak způsobuje, že malé částečky odpadnou a odhalí světlejší barvu.

Na většině obrazů jsou zvířata, ryby, ptáci, savci – včetně již dávno vyhynulých druhů – a duchové. Zobrazují legendy, úspěchy, fantazie a snad dokonce i hudbu nejstarších lidských bytostí. Některé petroglyfy mají opakující se obrázky a každý je trochu odlišný. To mátlo archeology, dokud nezjistili, že se jedná o starodávnou metodu animace. Tímto způsobem mohl být tanec a lovecké techniky zaznamenány v "krocích", jímž rozuměl pozorovatel.

Yaburara lidé byli jako první obyvatelé souostroví Dampier zobrazeni. Bohužel byli zabiti v ohavném masakru během osmi dní v roce 1868, v temné epizodě aboridžinské historii, nazývané "masakr létajícího děsu."

Moderní lidé značně pokročili ve svojí technologii a vědě, ale za jakou cenu? Takzvaní "primitivní" lidé byli více v kontaktu s přírodou, zemí a cítili se spojení s oběma způsobem, který moderní lidé zapomněli. Možná toto umění může stimulovat některé archetypální vzpomínky na to, co to znamená být člověkem a částí přírody, místo toho být bytostí, která se vyvinula, aby přírodou manipulovala a ovládala ji.

V roce 2001 se australská vláda (západní Austrálie) snažila prosadit odškodnění a umožnila navrácení země aboridžincům, ale stanovila, že po 99 let musí být tato země pronajímána jenom vládě. Ve smlouvě také stálo, že australská vláda může s půdou dělat cokoliv se jí zlíbí, a není povinna to konzultovat s aboridžinci nebo je žádat o schválení. Tyto Burrup a Maitlans průmyslové dohody brání aboridžincům ochraňovat jejich kulturní zemi a artefakty před zničením.

Jisté skupiny australských občanů se snažily zamezit průmyslovému využívání země, ale zdá se, že jejich úsilí přišlo příliš pozdě. Obrovský komplex, který obsahuje převážně výbušný plyn a pohonné hmoty, zůstane na místě. Místo toho se skupiny snažily zamezit budoucímu rozšiřování průmyslu v oblasti. Organizace Top 100 světových památek v ohrožení uvádí Dampier jako jednu z jejich hlavních priorit. Také zákon o australském aboridžinském dědictví (§ 18) zakazuje ničení nebo odstranění skalního umění a jeho porušení bylo popřeno oběma stranami.

Ničení míst se skalním uměním zbytkovými chemikáliemi, výpary a vedlejšími produkty zaujalo nedávno pozornost UNESCO, jež označilo tyto činy za porušení dohody o mezinárodním kulturním dědictví (říjen 2003). Síra a dusík rychle užírá patinu na kamenech, rozleptává petroglyfy, které až dosud vydržely desítky tisíc let!

Co se dá dělat? Řešení bylo již předneseno... pokrýt kameny ochrannou vrstvou pryskyřice, přestěhovat kameny do přístupnější a ne tak nebezpečné oblasti... ale čas se krátí a finanční prostředky pro tuto nápravu nejsou k nalezení. Možná rozsáhlá dokumentace digitální technologií může být okamžitým krokem, jak ochránit umění pro budoucí studium.

Diskuze není aktivní, nelze do ní vkládat příspěvky.