Vztahy duší

Zamyšlení nad posledním dílem seriálu o osudech duší amerického hypnoterapeuta Michaela Newtona a shrnutí celého seriálu článků o tomto tématu. Motto: „Přijít na Zemi je jako opustit domov a odcestovat do cizích krajů. Některé věci se zdají známé, ale většina je cizí, dokud si na ně nezvykneme, zejména co se týče prostředí, které nezná slitování. Náš skutečný domov je místem všudypřítomného míru, absolutní tolerance a bezvýhradné lásky. Jako duše odtržené od domova nemůžeme předpokládat, že tyto nádherné vlastnosti nás budou obklopovat i na Zemi. Tady se musíme naučit žít s netolerancí, hněvem a smutkem a přitom stále hledat radost a lásku. Během cesty nesmíme ztratit svou tvář, vzdát se dobra kvůli přežití a osvojit si nadřazené nebo podřízené chování k lidem okolo nás. Víme, že díky životu v nedokonalém světě budeme moci skutečně pochopit pravý smysl slova dokonalost. Před začátkem každé životní pouti žádáme o odvahu a pokoru. S růstem našeho uvědomění roste i kvalita našeho bytí. To je naše zkouška. Její úspěšné vykonání je naším osudem."

Inkarnace

Pro duše je jednou z největších motivací k inkarnaci možnost projevit se ve fyzické podobě. Možnost vývoje ve hmotě skrze prožívání tělem, tedy jeho pěti smysly je často nejvhodnějším způsobem jak postoupit ve svém vývoji a navíc je lákavá pro primární duševní partnery. Podrobněji se budeme tomuto tématu věnovat dále v textu.

Duševní partneři

Každý máme svého primárního duševního partnera a každý se pohybujeme v rámci hlavní klasifikační skupiny, ve které na sebe mnohé duše vzájemně působí jako společníci.

V případě, že se jedná o zkušenější duše, mohou si pro každý život společně měnit pohlaví. Zajímavým poznatkem je, že průměrná duše si asi v 75% případů obvykle volí jedno pohlaví častěji než druhé. Náš primární duševní partner je naším věčným partnerem, ale ve vlastní duševní skupině máme ještě jiné duše, které můžeme nazvat duševními partnery. V podstatě se jedná o naše dušební společníky. Tyto duše mají, jak dokládají příběhy autorových klientů, rozdílný charakter a nejrůznější talenty, kterými se navzájem doplňují. V této skupině obvykle existuje vnitřní okruh lidí, kteří jsou nám obzvláště blízcí a se kterými si navzájem poskytujeme důležitou oporu. Jejich počet se liší, ale obyčejně mívá klient ve svém vnitřním okruhu tři až pět duší. Viz. obrázek vpravo - Vztahy duší.

Obrázek z autorovy knihy Vztahy duší znázorňuje diagram, který poukazuje na to, jakým způsobem se skupiny duší reinkarnují do lidských rodin, aby spolu mohly zůstat přes tři sta let. Centrálním subjektem diagramu je Ruth. I přes rodokmenový podtón mého diagramu si prosím všimněte, že genetické rodiny jsou v každém století jiné. Obrázek 10 je zjednodušeným diagramem lidských podob Ruthiných duševních přátel. V každém století se objevuje šest duší z její vlastní duševní skupiny a dvě z přidružené.

Zde je komentář autora: Ruth se nachází v samém středu diagramu a každá spojující čára vedoucí ze středu představuje tutéž duši od dvacátého po osmnácté století v různých příbuzenských vztazích vzhledem k Ruth.

Je zřejmé, že Ruthiným primárním duševním partnerem je v tomto případě její manžel. V předchozím životě byla tato duše jejím nejlepším přítelem a život předtím, když byla Ruth v osmnáctém století mužem, byla její manželkou. Ruthin primární duševní partner má auru žlutého ochranářského odstínu, zatímco Ruthina aura má nádech bílé a modré, což představuje bystrost a touhu po poznání. Přestože duševní partneři začali s vývojem v duševní skupině společně, tempo jejich vývoje je různé. Důvodem je rozdílné úsilí a motivace, stejně jako talent.

Každá z duší má jisté přednosti, kterých mohou jejich společníci v průběhu skupinových reinkarnací využít. Časem se skupina zmenšuje, protože mnohé duše odcházejí do specializovaných skupin, to však neznamená, že ztrácejí kontakt s ostatními.

Okolí primární skupiny duší

Oblastí ve které se vyskytují jiné duše mimo naší primární duševní skupinu nazýváme duševním okolím. To bychom mohli v širším měřítku opět členit na hlavní a podružné. V hlavním duševním okolí tedy existují i duše v tzv. sekundár ních skupinách, tedy duše, které se sice nacházejí mimo naší vlastní primární skupinu, avšak ve stejném hlavním duševním okolí. Tyto sekundární skupiny duší, kterých je samozřejmě více, mohou zahrnovat tisíc i více duší.

Mnohé z těchto skupin pracují ve vedlejších třídách našeho duchovního prostoru. Ale i v jiných skupinách existují přidružené duše, které byly vybrány, aby s námi pracovaly, a s nimiž se ještě v mnoha životech setkáme, zatímco jiné nám zkříží cestu jen na chvíli. Poměrně často pocházejí z jedné z těchto vedlejších klasifikačních skupin naši rodiče.

Na bázi vzájemných vztahů v duchovním světě a kontaktu během fyzické reinkarnace mohou duše jedné klasifikační skupiny navázat malé nebo vůbec žádné přátelství s dušemi ze sekundárních skupin. Obecně vzato jsou všechny duše ze sekundárních skupin jistým způsobem přidružené, nicméně mí klienti je za duševní partnery nepovažují. Přestože se nejedná o opravdové duševní společníky, představují širokou skupinu lidí, kteří jsou připraveni zhostit se potřebné role, budou-li si to naši „režiséři“ v budoucích životech přát. Přidružená duše může mít specifický význam, kterého je zapotřebí, aby v našem životě došlo ke karmické lekci. Často se inkarnují jako lidé, kteří vnášejí do vašeho přátelství silnou pozitivní či negativní energii. Rozhodnutí o přijetí určitých rolí závisí na předběžné dohodě všech zúčastněných stran a jejich příslušných učitelů s ohledem na výhody a nevýhody, které svým hercům přinesou.

Genetické reinkarnace

Zajímavostí je, že genetické reinkarnace z karmických důvodů nejsou četné. Aby duše odčinila zlé skutky, navrátila by se s mnohem větší pravděpodobností do rodiny, která s touto z předchozího života udržuje jen okrajové vztahy. Nicméně i to by byl velmi neobvyklý jev, zvláště pak v případě, že jsme této duši osobně ublížili, neboť by zde hrozila pomsta.

Ačkoli se duše obvykle neinkarnují do stejných genetických rodin jako v minulém životě, členové stejné duševní skupiny si zcela určitě vyberou takovou novou rodinu, ve které budou moci být pohromadě. Členové duševní skupiny jsou často spojeni pokrevními pouty a jsou si zeměpisně nablízku.

Odpočinek a relaxace

Tato část je věnována těm, kteří se obávají, že život v duchovním světě je jen samá páce a žádná zábava. Termín O&R, tedy odpočinek a rekreace, je v duchovním světě poměrně užívaný a stovky klientů mi vyprávěly o tom, co mimo studijní prostory dělají. Po fyzické smrti si naše duše uchová všechny příjemné vzpomínky ze života na Zemi.

Pamatuje si příjemnou chuť jídla a pití, doteky lidských těl, vůni, podívanou a zvuky při procházce po poušti, šplhání po horách a plavání v mořích. Nesmrtelná mysl si může vybavit vzpomínky na fyzickou činnost, smyslové rozkoše lidského těla a veškeré pocity, které v něm vznikají. Je tedy přirozené, že si duše chtějí uchovat tyto planetární vzpomínky v duchovním světě obnovou bývalých těl. Koneckonců v duchovním světě se tvoří design a možný energetický model fyzického organizmu.

Výlety duší mohou být součástí „pracovních dovolených“, za účelem poznávání, nebo pouze odpočinku. Rozhodování, půjde-li v reálných či duševních světech mimo domov duše o cestu studijní či odpočinkovou, záleží na okolnostech, na hlavním účelu výletu a na náladě, v jaké se duše nachází.

Výlety na Zemi

Duše rozlišují výlety na krátké přestávky během duševního studia a na delší pauzy, v nichž mají na odpočinek více času. Zde je autentická výpověď jednoho z autorových klientů:

„V mé skupině je deset lidí a během krátké přestávky se rozcházíme. Rád se jen tak toulám po prostorách, které nejsou vyhrazeny studiu. Můžu projít chodbou a vyjít na otevřené prostranství, kde se dokola procházejí lidé z ostatních skupin a hovoří spolu. Mám rád spontánnost těchto občasných chvilek klidu. Může se klidně stát, že se potkáte s někým, s kým se třeba v budoucím životě budete chtít nějakým způsobem znovu spojit. Není pravda, že se během přestávek věnujeme rozhovorům o práci víc než setkávání a seznamování s jinými dušemi. Užijeme si samozřejmě spoustu legrace, když narazíme na někoho z minulého života, s kým jsme se již dlouho neviděli, a vyměníme si spolu názory.“

Jiný subjekt, jenž si raději volí ženská těla, mi pověděl o přestávkách mezi výukou, které tráví s ostatními členy své skupiny toto:

„Procházíme se svěží květinovou zahradou. Je tu nádherný bazén s vibrující regenerativní tekutou energií. Není hluboký, takže se v něm můžeme spíše brouzdat než opravdu plavat. Plujeme na hladině jako vodní nymfy a jeden druhému vyprávíme úsměvné příběhy ze svého života.“

Ve skupinách, kde ještě duše nejsou zcela oboupohlavní, obvykle slýchávám o pohlavně orientovaných zábavných činnostech. To mě nijak nepřekvapuje. Už jsem se zmiňoval, že mladší duše během svých pozemských reinkarnací upřednostňují jedno pohlaví. Jeden subjekt mi vyprávěl: „O přestávce jsem společně se svými kamarádkami flirtovala během pikniku s mužsky orientovanými dušemi z jiných skupin, které byly poblíž. Vyhrožovaly jsme jim, že jestli se nebudou chovat slušně, staneme se v budoucím životě jejich ženami.“

Pobyt o samotě

Jelikož je pracovní činnost duševních skupin náročná, dávají některé duše ve svém volném čase přednost samotě. Všichni známe lidi, kteří jsou raději sami a do společnosti nechodí. Existují tzv. samotářské duše, které musí prožít dlouhý čas v izolaci, aby se během něj vyrovnaly se zvlášť těžce prožitým životem. Obvykle se nejedná o mnišsky orientované bytosti, které by pravidelná období samoty během své existence vyžadovaly. Nicméně je jisté, že většině duší jistá dávka samoty spíše svědčí.

Období klidu je formou mentálního rozjímání, které se na Zemi praktikuje od opatství po ašramy, během něhož soustřeďujeme naši pozornost na duševní principy.

Touha po samotě v duchovním světě vychází z intenzivní potřeby setrvávat v uzavřených duchovních prostorách čisté myšlenky a dobrat se zdroje, z něhož pramení. Mnozí mi říkají, že zažívají silné pocity uspokojení, které jsou však výsledkem tvrdé práce. Všiml jsem si, že asketické duše se jen s obtížemi zapojují do skupinových aktivit a vyhýbají se odpočinku, neboť raději rozjímají. Přes svou neúčast během výuky je jejich práce v tom či onom oboru bez výjimky velmi přínosná.

Návraty na Zemi mezi životy

Existují duše, které mezi životy přicházejí na Zemi jako neviditelné bytosti, aby znovu zakusily život v bývalém reálném prostředí. Jediným problémem je, že se musí vyrovnat se změnami, které se od jejich posledního pobytu udály. Tato skutečnost spolu s neochotou rozředit původní vzpomínky může duše odradit, aby mezi životy opět zavítaly na Zemi. Některé duše považují tento druh nostalgických pobytů na planetě bez fyzického těla za nesmyslný, a dokonce frustrující. To se však netýká duší, které se vrátily na Zem, ne proto, aby se rekreovaly, ale aby poskytly pomoc a útěchu svým milovaným.

Duši, která se chystá rekreovat, trápí nejvíce ze všeho neustálé změny ve fyzickém světě. Mnohé duše se nechtějí mezi životy vrátit na Zemi kvůli každodenním změnám ve společenstvích, do nichž kdysi patřily. V dimenzích daleko od základní úrovně naší planety jsou všechny podoby místních lidí, kteří tu kdy žili, uschovány v nekonečném vakuu, z něhož se nikdy neztratí. Energetické modely, které představují momenty v lidské historii, mohou být na přání duší, nepodléhajících absolutnímu fyzikálnímu času, opět vyvolány. Přesto existují duše, které naší planetu navštěvovat chtějí i navzdory zřejmým negativním aspektům.

Inkarnace vyspělých duší

Duše na Zemi (mám teď na mysli prostřednictvím inkarnace, tedy vtělení do lidského života a prožíváním života v těle) dostává, co se morálky a etiky týče, lekci tím, že je uzavřena do těla bytosti, jejíž instinkty – a celá podstata – se zakládají na úsilí přežít, což je v podstatě zvířecí instinkt. Starosti ostatních jsou až na druhém místě.

Existují bytosti, velmi vyspělé duše, které se na Zemi stále inkarnují, přestože to pro jejich osobní vývoj dávno není nutné. Bylo mi řečeno, že jsou vynikajícími lingvisty se schopností citlivě formulovat slova, která se lidí hluboce dotýkají. Pobyt na Zemi je pro tyto moudré bytosti misí, která má lidstvu bezprostředně pomoci. Jsou velmi skromní a o pozornost veřejnosti příliš nestojí. Z toho, co jsem o nich slyšel, jich nebude mnoho. Tyto velmi vyspělé staré duše, které se objevují mezi námi, veškeré události aktivně pozorují. Informují o lidských tendencích, které podle jejich názoru vyžadují mimořádnou pozornost.

Výuka duší na jednotlivých úrovních

Přišel jsem na to, že po dosažení úrovně III postupují duše do vyšších úrovní mnohem rychleji. Duše se vyvíjejí různým tempem a prokazují během své cesty pestrou škálu talentů. Všiml jsem si, že v momentě, kdy se duše začnou méně věnovat rekreaci a sbližování, pracují pilněji a více se soustřeďují na zdokonalování schopností, které posilují kosmické uvědomění.

Dá se říct, že když duše postoupí na střední úroveň výuky, jsou slavnostně přijímány do jakýchsi cechů. Přestože je duším z těchto specializovaných skupin dopřáno jisté soukromí, zdaleka to není známkou nějakého elitářství. Nově příchozí aspiranti jsou vždy vítáni.

Specializací je zdá se velmi mnoho, v autorových knihách jsou popisování Splétači snů, Spasitelé zatracených duší, Strážci neutrality, Mistři obnovitelé, Porodní matky, Archiváři, Ošetřovatelé zvířat, Hudební ředitelé a Rozhodčí.

Harmonizátoři

Jednou z velmi důležitých specializací jsou také tzv. Harmonizátoři.

Harmonizátoři, jako každá jiná specializovaná duše vyšší úrovně, se této specializaci učí od svých učitelů. Zde je úryvek z výpovědi jedné z těchto duší.

… Pořád nejsem schopen ti to vysvětlit. Možná, že když ti blíže objasním, co dělám v současné době, lépe ten rozdíl pochopíš. Učím se, jak upravit svůj paprsek energie, abych rozptýlil a upravil sílu negativní lidské energie, která na Zemi každý den vzniká. Je to jako otevřít hráz, aby se voda mohla rozlít údolím a zúrodnila je...

No, nevím, jestli jsi mě přesvědčil, ale pokračuj prosím. (trpělivě) …Jdeme do velkého dómu, ve kterém se v malých skupinkách zaučujeme. Zde se nachází Arlett, naše instruktorka – je opravdu skvělá – dokáže ihned odhalit naše chyby. Právě tady si procvičujeme dovednost, jak správně vyrovnávat vibrační nesoulad. Doufáme, že nakonec budeme umět uklidňovat velká množství ničivé energie na Zemi…

Přestože je tato specializace také mnohostranná, můžeme ji podle mě rozdělit do dvou hlavních podskupin. Těmi jsou čistě „stavební“ specialisté a ti kteří v geofyzikálním prostředí vytvářejí živé věci.

Autor uvádí, že ti, kteří se mají stát Mistry tvůrci, pracují ve fyzickém vesmíru a obvykle mají za úkol zchlazovat neobydlené planety poté, co byly stvořeny z materiálu hvězdy. Duše, které se zabývají tvorbou živých forem, působí ve světech, na kterých se vyvíjí nový život.

Průzkumník

Lidé, kteří během životů získávají zkušenosti v různém prostředí mimo duševní svět, jsou dušemi průzkumníky. Mezi ně mohou patřit duše, pro jejichž osobní vývoj je intenzivní zkušenost na jiném světě nezbytností, nebo to mohou být jednoduše rekreační cestovatelé. Setkal jsem se s klienty, kteří se mezi životy zabývali dočasnými pracovními úkoly, během kterých museli cestovat. Průzkumníci, kteří se zaučují, navštěvují fyzické a mentální světy nejen v našem vesmíru, ale dokonce i v jiných dimenzích.

Dospělý Průzkumník by měl odpovídat představě vysoce specializované, neinkarnující se bytosti, která vyhledává místa vhodná pro výuku méně zkušených duší a nakonec je na tato místa přivádí. Většinu duší, které prozkoumávají jiné světy, doprovázejí instruktoři. Subjekty, které cestují mezi dimenzemi, nejsou jen duše v pokročilém vývojovém stadiu, jsou to dobrodružné duše, které se radují z cestování, podnětů, které jim nová prostředí poskytují, a z nových forem sebevyjádření.

Výběr nového života

Všechno na Zemi a ve vesmíru je zřejmě propojeno myšlenkovými vlnami vedoucími do duševního světa a zpět. Totéž může platit i pro ostatní dimenze okolo nás. Společný vývoj inteligence se všemi prvky hmoty představuje symfonii řádu a vedení, která se odvíjí dle záměru vesmírného vědomí.

Místo, kde si vybíráme svůj budoucí život, vypadá jako sféra, v níž jsou umístěna vysoce koncentrovaná silová pole promítacích energetických ploch. Jak jsem se již zmínil v části o duševních knihovnách, místo, kde si volíme svůj život, je popisováno jako poznávací třída , kde můžeme poprvé spatřit své příští tělo. Většina lidí popisuje třídu jako kruhové, klenuté divadlo, kde jsou od podlahy až ke stropu umístěny panoramatické obrazovky, které je obklopují ze všech stran, zatímco se sami nacházejí v tmavém hledišti. Podle některých lidí se obrazovky nacházejí na dvou nebo třech stranách a oni sami stojí, či sedí na vyvýšeném pódiu.

Z tohoto hlediště se duše mohou dívat nahoru, přímo před sebe, nebo dolů na obrazovky, které jsou obrovské ve srovnání s tím, co známe z ostatních učebních středisek duševního světa. Ve třídě se promítají scény budoucích událostí a představují se lidé, s nimiž se duše setká v nadcházejícím životě. Někteří klienti popisují, že se scény z dětství, dospívání, dospělosti a stáří sledovaného těla odehrávají na jednotlivých obrazovkách, zatímco jiní tvrdí, že se tatáž scéna odehrává ve stejný čas na všech obrazovkách.

Celková duchovní struktura promítací místnosti je navržena tak, aby divákovi poskytla možnost děj jak pozorovat, tak se do něj i zapojit, stejně jako tomu je v knihovnách. Zdá se mi, že více lidí raději během volby budoucího života vstupuje do obrazovek ve třídě než v jiných učebních centrech. Ve skutečnosti chtějí zažít zlomky budoucích událostí v různých tělech, než učiní jakékoli konečné rozhodnutí. Rozhodnutí, jestli duše vstoupí do obrazovky, nebo vše bude jen sledovat, je ponecháno zcela na ní. Stejně jako u malých přijímačů jsou ve třídě také kontrolní panely a pulty s páčkami, kterými je možno děj řídit. Lidé nazývají tento postup zběžným prohlížením budoucích událostí a ti zkušenější mi vysvětlují, že dokáží svou myslí ovládat řadu událostí, které se před nimi odehrávají. Sekvence událostí může být do jisté míry zpomalena tím, že duše zastaví děj budoucího života v místech, která si přeje důkladněji zvážit.

V této souvislosti se autor zmiňuje o poslední významné duševní specializaci, kterou přidává ke svému dosavadnímu výčtu. Jedná se o Mistry času, kteří koordinují minulé, současné a budoucí časové přímky lidských životů a událostí. Mistři času jsou velmi zruční odborníci, kteří působí dojmem, jako by řídili veškerá představení v našich amfiteátrech. Tito Mistři jsou členy jedné velké skupiny plánovačů, do níž patří průvodci, Archiváři a členové Rady Starších, kteří utvářejí naši budoucnost. Velké procento autorových klientů se s Mistry času v promítací místnosti nikdy nesetkalo.

Někteří cítí, že jsou kromě „promítače“ v poznávací třídě zcela sami. Jiní přicházejí do třídy se svým osobním průvodcem, případně jedním ze Starších, jako jediným rádcem, který jim může s výběrem budoucího života pomoci. Mnohé duše mají již předem jasnou představu o budoucí inkarnaci. Pomáhají nám ji utříbit průvodci a členové Rady, kteří se nás dotazují, jak si svůj budoucí život představujeme a jak by měla vypadat lidská bytost, která by nám nejvíce vyhovovala. Většinou ale stejně nejsme tak úplně připraveni na výběr, který se nám nabízí v momentě, kdy vstoupíme do místnosti, kde si máme zvolit budoucí život. Průměrná duše je většinou překvapená, a někdy dokonce až v rozpacích.

Mistři času se zdají být tajemnými postavami v pozadí a naši průvodci, kteří nás do těchto promítacích míst doprovázejí, se s nimi mohou radit. I když je klienti někdy zahlédnou, nemají chuť se s nimi během sledování budoucích životů bavit. Další případ je tedy zcela atypický.

Pravidlo svobodné vůle

Podle pravidla svobodné vůle nejsou události minulosti o nic více nevyhnutelné než naše skutky, které jsme v jejich rámci učinili. Osud nestanovuje, jakým způsobem se má to či ono odehrát. Nejsme žádnými loutkami na provázcích. V našem vesmíru se události a lidé, kteří se na minulosti podíleli, stávají věčnými a jsou navždy uchováni v duchovních knihovnách. Vzhledem k tomu, že minulost, přítomnost a budoucnost v rámci chronologického času je v duchovním světě vlastně přítomností,jak je chápáno v poznávací třídě, v níž si volíme budoucí životy, to, co teprve nastane?

V kapitole V (v knize Učení duší ) autor, prostřednictvím popisu svého třicátého případu tvrdil, že je velmi pravděpodobné, že se stejná událost odehrává v mnoha obměnách v paralelních světech. Ve fyzických světech tato hypotéza znamená, že planety, jako je Země, mohou mít kopie se stejným časovým rámcem a existovat simultánně jako pohyblivé vlny částic světelné energie. Vesmíry mohou být paralelními, tedy překrývajícími se realitami v rámci jedné dimenze nebo něčím jiným, co je podobně nepředstavitelné. Bez ohledu na prostorové uspořádání dějů a událostí, je kontroloři Země z hlediska skutečné reality duchovního světa sledují, zastavují a posouvají dopředu či dozadu. Hlavní vedoucí linky, které nazýváme základními linkami, tvoří pravděpodobné události, jež můžeme v určitých tělech zažít a v poznávací třídě si je můžeme také prozkoumat.

Zprávy jednotlivých autorových pacientů o tom, co se odehrává v promítacích místnostech, se velmi shodují. Zůstává mi až rozum stát nad tím, jak si navzájem potvrzují všechno, co vidí. V poznávací třídě si lidé nicméně nedokáží nahlédnout do budoucích událostí, které přesahují rámec života nejbližšího příštího těla. Autor doslova uvádí:

„Je zřejmé, že to může zkreslovat celkový pohled na životy, které sledují. Když se snažím získat informace o duchovním světě, nevyužívám raději během hypnózy progresi, což ale neplatí v případě duchovních promítacích místností. Jednou za čas, když se bavíme o něčem, co souvisí s poznávací třídou, se subjektům vybaví střípky nějaké budoucí události, v níž například cestují kosmickou lodí. V tomto případě je obvykle nenutím, aby mi poskytly více informací. Podobné střípky informací o budoucím životě jsou navíc velmi pomíjivé, neboť v nich lidé vidí jen jeden z možných vývojů, který se může vlivem celé řady nových okolností a rozhodnutí zcela změnit.“

U jednoho z autorových klientů nebylo ovlivněno žádným tlakem jeho rozhodnutí, aby se stal homosexuálem. Rozhodl se pro něj: „V průběhu života jsem poznal mnoho lidí, kteří ke mně přistupovali s odporem a někdy až se znechucením. Musel jsem zažít tuto diskriminaci – pocit nejistoty a zranitelnosti.“

Autor uvádí, že vzácně má možnost být s klientem, který se zaučuje na Mistra času. Takový klient je hodnotným zdrojem informací. Časovými linkami se zabývají i jiné specializace, například Archiváři, kteří pomáhají duším najít jejich minulé životní příběhy a možné časové linky, které k nim vedou. Působí tedy více jako historici a kronikáři než jako opravdoví Mistři času, kteří vyhledávají časové linky bezprostřední budoucnosti pro těla, ze kterých si duše vybírají v poznávací třídě. Stejně jako v případě jiných specializací ani zde nejsou hranice mezi podobnými specializacemi jednoznačně určeny, a je-li třeba, pomáhají s koordinací času také ostatní Mistři. Všechny tyto specializace bývají nazývány těmi, kteří poté prochází jejich „rukama“ jako Plánovači. Níže uvádím úryvek seance s Mistrem času:

…Obidome, chci ti teď položit jednu osobní otázku. Kdybych byl duší, která má mezi životy volnou chvíli, mohl bych se podívat do svého rodného města takového, jak vypadalo, když jsem byl malým chlapcem, a vidět se opět se svou rodinou a přáteli ve scénách, které jsou už minulostí? Nemám na mysli, že bych si toto všechno znovu vytvořil v duchovním světě, jedná se mi o to, jestli bych se mohl jako neviditelná bytost vrátit na Zem, tak jako jsi to udělal ty v případě Galathanů.

(usmívá se Jistě,... nicméně by ti s tím zpočátku asi musel pomoci nějaký nadaný učitel, než bys tomu sám přišel na kloub. Jen si nemysli, že bys mohl nějak měnit originál. (cynicky) Nezapomeň, byl bys přece duch….

Determinismus versus svobodná vůle

Podstatu determinizmu, který je opakem svobodné vůle, tvoří přesvědčení, že jeden Zdroj, popřípadě společná skupina méně významných božstev, zodpovídá za planetu Zemi obydlenou lidmi, které sužují nemoci, bolest, hlad a strach. Žijeme ve světě, kde existují zemětřesení, hurikány, záplavy, požáry a jiné přírodní katastrofy, které nedokážeme ovlivnit. Již několikrát jsem se zmínil o tom, že duše pokládají Zemi za velmi tvrdou školou. Její velkou lekcí je naučit se překonat planetární i osobní ničivé síly, zesílit úsilím a pokračovat dál.

Poznávací třída představuje cyklus života, smrti a znovuzrození.

Prenatální stav

Klíčovou úlohu v regeneraci života duše hrají děti. Jaké jsou duchovní důsledky toho, když takovýto perfektně pracující organizmus zemře dřív, než svou životní dráhu začal? Psali mi truchlící rodiče a ptali se na smysl předčasné smrti svého dítěte; na takové otázky není nikdy snadné odpovídat. Ti z nás, kteří nikdy nezažili duševní muka po ztrátě potomka, si jen stěží dokáží představit utrpení těchto rodičů. Někteří z nich dělají unáhlené závěry a domnívají se, že svou strašlivou ztrátou platí za karmický dluh, který jim v minulých životech vznikl za špatné chování k dětem. Ze zkušeností z jednotlivých autorových seancí vyplývá totiž mnoho nového.

Mnohé duše, které dosáhnou III. Úrovně, dokáží – jakmile vstoupí do plodu – provést rychlé úpravy. Jeden subjekt řekl na rovinu:

„Když se komplexní, vysoce vyspělá duše spojí s pomalým mozkem, je to jako zapřáhnout dostihového koně do páru k tažnému valachovi.“

Autorovi klienti dávají najevo své smýšlení o fyzických tělech obvykle uctivějším způsobem. Pro všechny kombinace těl a duší existují karmické důvody. Ani vysoké IQ není známkou vyspělé duše. Méně zkušeným duším nepůsobí potíže nízké IQ, nýbrž nevyrovnaná, iracionální mysl.

Pokud jde o vhodnost těla, jsou nám dané možnosti nabízeny v dobré víře, že nás obohatí. Těla, která si v poznávací třídě vybíráme, nás nikdy nedostanou do slepé uličky duchovního růstu. Proces výběru života není žádným výprodejem v supermarketu. Plánovači nemají zájem na podstrčení „mizerného“ těla nic netušící duši. Každá kombinace těla a duše má svůj smysl pro obě ega. Tělo přináší duši potěšení jako prostředek k jejímu fyzickému a mentálnímu vyjádření, avšak může také přinést velkou bolest. Cílem tohoto vztahu je vytvořit harmonické sjednocení těla a duše tak, aby navenek vystupovaly jako jedna bytost.

Některé kombinace plodí životy plné frustrací a velmi obtížných překážek. Nicméně v celé své kariéře jsem se setkal pouze dvakrát s duší, která přiznala, že požádala o výměnu plodu, neboť se tomu stávajícímu nemohla nijak přizpůsobit. V obou případech je nahradila jiná duše ještě před osmým měsícem. Prenatální výměna z důvodu nekompatibility se vyskytuje jen velmi vzácně, protože právě o tohle v poznávací třídě jde.

Autor uvádí, že naše vnitřní duševní Já nemusí být v souladu s naším tělem. Také prohlašuje, že žádná duše, která se spojí s plodem, není od narození zlá. Duše však nevstupuje do plodu ani jako prázdný, nepopsaný list. Její smrtelný charakter je ovlivňován povahou a temperamentem mozku, což je pro ni zkouškou dospělosti.

Některé duše podléhají negativním vlivům pozemského života snadněji než jiné. Většina případů v této knize pojednává o duších, které se svými těly zápasí nebo naopak fungují v harmonickém souladu. Duším, které mají problémy se svou touhou po nadvládě, někdy nemusí vyhovovat tělesná ega se sklony ke konfrontaci. Na druhé straně umírněná, nízkoenergetická duše si může vybrat spíše pasivní, introvertní tělo, aby se ve vzájemné shodě s ním naučila odvaze.

Ostatně nejlépe osobní názor vyjadřuje jedna z duší při seanci:

…Jsem zvyklý vstupovat do rozvíjejícího se mozku okolo čtvrtého měsíce – v tomto ohledu nám naši průvodci dávají jistou volnost – nikdy však po šestém měsíci. Když vstoupím do dělohy matky, vytvořím sevřený rudý paprsek světla a směruji jej nahoru a dolů páteří dítěte po nervové soustavě až do mozku.

Jsem tak ... obzvláště vnímavý vůči fyzickým pocitům nového člověka. Spojím své energetické teplo s šedou hmotou mozkovou. Před mým příchodem je mozek jen šedivý. Já jako bych pak rozsvěcel světla v temném pokoji se stromečkem uprostřed.

Teď jsem trochu mimo. Jaký stromeček?

(prudce) Ten strom je kmen. Usadím se mezi dvěma mozkovými hemisférami, abych seděl v první řadě a dobře viděl, jak celý systém funguje. Pak cestuji po větvích stromu a zkoumám soustavu obvodů. Zjišťuji, jak hustá je energie ve vláknech okolo mozkové kůry obklopující talamus, ... chci vědět, jak tento mozek myslí a cítí.

Nadměrná hustota v určitých oblastech mysli ukazuje na zablokovaná nervová spojení, která omezují nervovou činnost. Pokud je to v mých silách, snažím se tyto dopravní zácpy vždy regulovat, dokud se mozek stále formuje.

V to vždy doufáme. Cílem je uvést v soulad tvou vibrační úroveň a schopnosti s přirozeným biorytmem mozkových vln dítěte - jejím elektrickým proudem. (uvolněně) Myslím, že má hostitelská těla jsou mi vděčná za pomoc při zvyšování rychlosti přenostu myšlenek skrze nervová spojení. (odmlčí se a pak dodá) Ale možná, že přání je otcem myšlenky. Přesně tak, i když i naši průvodci si s námi hrají, když jsme ještě dětmi. A všiml sis, že samomluvou často trpí i starší lidé? Připravují se tak na oddělení na konci své cesty.

Jak se obecně díváš na život na Zemi?

Je to dar. Tahle planeta je tak různorodá. Ano, život na ní přináší mnoho zármutku, ale je tu také mnoho radosti a neskutečné krásy. Lidské tělo je zázrak formy a struktury. Nikdy nepřestanu žasnout nad tím, kolika různými způsoby se mohu v každém těle projevit, zejména pokud jde o to nejdůležitější – lásku.

Jsme součástí vesmíru

"Veškerý kosmos je jednotlivou substancí, jíž jsme i my součástí. Bůh není žádným vnějším projevem, nýbrž ale vším, co existuje."

Autor jako jakousi esenci svého dlouholetého výzkumu vyjadřuje svůj názor:

Spravedlnost, poctivost, humor a láska jsou základními stavebními kameny našeho posmrtného života. Posvátné pravdy o naší éterické historii mohou být dnes znovu vyneseny na světlo, neboť již dokážeme obejít vědomou mysl a spojit se s myslí nevědomou, která nebyla ponořena do řeky zapomnění. Naše vyšší Já si selektivně pamatuje naše minulá vítězství i provinění a našeptává nám je napříč prostorem a časem. Naši osobní duchovní průvodci dělají vše proto, aby nám dali to nejlepší z obou světů – éterického i materiálního. Každému novorozenci je dopřán nový začátek s otevřenou budoucností. Naši duchovní Mistři nám chtějí nabídnout novou karmickou příležitost bez toho, aniž bychom žili s vědomím vlastních selhání v předchozích životech. Když projevíme snahu o sebeobjevování, dokáží přivřít oko v případě, že se některé paměťové bloky obejdou. To je pro nás ta nejlepší cesta k moudrosti.

Cesta k objevení vlastní identity a filozofie, která není založena na doktrínách skupin a organizací, bývá trnitá, ale na jejím konci čeká sladká odměna. Existuje mnoho způsobů, které nás k tomuto cíli dovedou, avšak každý začíná důvěrou ve vlastní schopnosti. Camus nám říká: „Racionální, či iracionální – obojí vede k jednomu porozumění. Vskutku, na samotné cestě záleží jen málo; stačí í mít jen vůli dorazit do cíle.“

Při našem hledání vlastní duchovní cesty je moudré se ptát: „V jaké zásady chování věřím?“ Někteří teologové tvrdí, že lidé, kteří nejsou nábožensky založení, mají tendenci vyvázat se ze své morální a etické zodpovědnosti, již nám prostřednictvím posvátných knih diktují vyšší autority. Po smrti však nejsme souzeni na základě církevní příslušnosti, nýbrž podle svých činů a zásad. V duchovním světě, tak jak jsem s ním obeznámen, nás hodnotí spíše podle toho, co jsme udělali pro ostatní než pro sebe.

Existují ateisté a agnostici, kteří zastávají názor, že náboženství a duchovno není podepřeno žádnými nezpochybnitelnými důkazy, a je tudíž irelevantní. Prostá víra nemá pro skeptika žádnou hodnotu. Já těmto lidem rozumím, neboť jsem byl také takový. Avšak má víra se pomalu začala upevňovat při práci se subjekty v hypnóze. To je disciplína, jíž jsem zasvětil svůj profesionální život, ještě než jsem začal se svými výzkumy duchovního světa. Mé duchovní vědomí je však také výsledkem dlouhých let meditací a sebepozorování.

Jak jsem již řekl, úspěch našeho hledání závisí na naší ochotě pomáhat ostatním, kdykoliv je to možné. Pomocí druhým pomáháme také sobě. Kontakt s ostatními je utlumen, pokud se vyžíváme ve vlastní jedinečnosti až do té míry, že zůstaneme zahleděni pouze do sebe. Jsme-li však naopak stále nepřítomnými pány ve vlastním domě, je to jen druhá strana téže mince.