ZÓNA ZASVĚCENÍ: Tajné projekty a technologie: A) Technologie HAARP, přednáška č. 4

Je také zajímavé, že starší literatura poměrně čile diskutuje a polemizuje ohledne skutečného charakteru použití systému „HAARP“, zatímco v současné době je ticho po pěšině. Nemám v tomto ohledu na mysli alternativní, či konspirační zdroje informací, ale tradiční zdroje. Existují tři hlavní fáze vývoje zbraňového systému. V první fázi jde o klasický těžký a intenzivní vědecký výzkum na základní úrovni, jenž postupně vede k lepšímu pochopení přírodních zákonů.

Poté přichází inspirace. Je vždy pouze otázkou času, kdy přijde inspirativní myšlenka. Bohužel dnešní společnost je nastavena takovým způsobem, že v první linii je inspirativní síla převáděna do praktického užití prostřednictvím zbrojního průmyslu. Veškeré technologické výdobytky civilní společnosti jsou postaveny na vědeckých aspektech, které byly nejdříve v praktickém režimu proceděny skrze armádní zájmy. Je to smutné, ale bohužel tomu tak je.

Druhá fáze vývoje se opírá sestavení funkční koncepce předmětné myšlenky, která by se dala praktickým způsobem uplatnit v tom či onom oboru lidské společnosti. V této fázi můžeme vidět nekonečnou řadu lobbistických aktivit z řad armády, která financuje buď své vlastní vědecké vývojové laboratoře, anebo pokud se opírá o civilní vědecké instituce, neváhá aplikovat politiku bohatých armádních grantů.

Žádná laboratoř na světě se za normálních okolností nebude chlubit tím, že je financována armádou a to z mnoha pochopitelných důvodů, leč realita je jednoznačná. V podstatě lze konstatovat, že všechny bohaté výzkumné vědecké ústavy na světě jsou skrytým způsobem financovány právě z armádních zdrojů. Skoro všichni to vědí, ale každý dělá, jako že to nevidí. Bohužel tato pštrosí politika se nám však může jednou velmi neblaze vymstít.

V průběhu druhé vývojové fáze stále ještě nemůžeme hovořit o konkrétní zbraňové technologii nebo něčem podobným. Máme před sebou ve fázi zkoušek a testování celou řadu rozpracovaných komponent, které teprve tehdy, pakliže se osvědčí, budou sestaveny do finální komplexní technologie.

Teprve ve třetí fázi přichází na světlo světa prototyp, který lze již nazvat za funkční model. Pakliže se prototyp po praktické stránce použití ukáže, jako plně funkční přichází na řadu další dotace a finanční injekce. Nyní ovšem již nikoliv do výzkumného vědeckého prostředí, ale již do armádní oblasti, tak aby mohla být co nejdříve zahájena sériová výroba.

Finanční prostředky v této chvíli pochopitelně poskytuje jak vláda toho či onoho státu, tak „černí sponzoři“ z řad nadnárodních soukromých subjektů, které profitují z válečného konfliktu.

Ano, čtete správně. Z válečného konfliktu.

Tyto obří soukromé subjekty si velmi dobře uvědomují, že jejich finanční podpora na vyzbrojení armády se jim v případě vojenského konfliktu tisíci násobně vrátí. Je-li armáda vyzbrojena – musí být vyvolán válečný konflikt, proto aby předchozí aktivity měly nějaký smysl a zhodnotily se. Šílené že, ale pravdivé.

Bohužel zákony jsou nastaveny tak, že normální společnost nemá dostatek reálných nástrojů k tomu, aby tento „ďábelský kolotoč zastavila“. Budete-li pozorně zkoumat například příčiny první a druhé světové války zjistíte, že její kořeny spočívaly přesně v této zvrácené politice. A v současné době tomu není jinak.

Jednou ze základních otázek, které se přímo dotýkají činnosti HAARP je dilema zda tento systém slouží čistě vědeckým účelům v kombinace s nějakými čistě obrannými aspekty, nebo zda jde o útočnou zbraň, která by měla být jedním z mnoha nástrojů s devastujícími účinky globálního charakteru. Všechny další dílčí otázky se točí kolem tohoto ústředního paradigmatu.

Než se v našem povídání posuneme dále, jen krátký spíše připomínkový pohled do zákulisí mocenských sil. Protože právě ty jsou s největší pravděpodobností ohledně HAARP ve hře. Již několik desetiletí jsou mocní našeho světa postaveni před několik radikálních problémů, které chtě nechtě budou muset řešit. Přesněji řečeno ani je již nějakou dobu řeší a to zcela po svém.

O jaké problémy tedy jde? S rozvojem globální lidské civilizace stoupají energetické nároky a ruku v ruce s tím jak roste populační index, stoupají i nároky na životní prostor. Již celá staletí a možná s jistými přestávkami celá tisíciletí panuje v prostředí pozemské civilizace zákon sociálního hierarchického uspořádání.

Tento hierarchický „princip moci“ je definován známým poměrem „20/80“. V praxi to znamená, že 90% lidské populace se dělí o 20% energie, přičemž 20% lidské populace (jež je tvořená mocenskou elitou) má k dispozici 80% energie.

Tento poměr je mimo jiné způsoben tím, že 80% lidské populace je v podřízené pozici archetypu „dělníka“, kdežto oněch zbylých 20% populace si vytváří podmínky pro archetypální pozici „poživatele“. Tento model, byť nakrásně fungující po mnohá tisíciletí má jednu základní slabinu. V následující pasáži se jí pokusím alespoň principiálně popsat.

Pro minoritní sociální model „požitkáře“ platí, že čím více „dělníků“, tím více energie přiteče do jejich vlastního uzavřeného systému. Naopak zase platí: čím více „dělníků“, tím více energie tito dělníci, aby mohli být dostatečně výkonní, potřebují.

Díky tomuto druhému principu se stává, že jednou za určité období (pro celý nastíněný proces existuje přesně stanovená rovnice) dochází k tzv. „bifurkačnímu“ bodu. Mohli bychom to popsat asi tak, že počet dělníků dosáhl kritického počtu, kdy zisk a výhody pro minoritní skupinu „elity – poživatelů“ přestávají být efektivní z důvodů přeskoku bifurkačního procesu i do této skupiny.

Proč?

Na jedné straně jistě platí čím více pracovní síly tím více energie, ale od jistého konkrétního bodu zase platí, že míra energetických nároků „dělníků“ je tak vysoká, že celý systém hrozí energetickým kolapsem. Jak z toho ven? V podstatě existuje jediná cesta. Snížit populační stav majoritní, ale sociálně hierarchicky a mocensky slabší skupiny na požadovanou úroveň.

Jsem pevně přesvědčen o tom, že mnohým nyní určitě docvaklo, kde leží onen „pověstný zakopaný pes“ příčin mnoha událostí se kterými se v současné době dnes a denně setkáváme. Samozřejmě, že jsem se snažil celou problematiku maximálně zjednodušit, neb by sama o sobě vydala na jednu knihu.

To co jsem nyní popsal, považuji za ústředního činitele, okolo kterého se točí celá řada dalších jakoby dílčích problémů. Můžeme namátkou zmínit životní prostředí, nebo výraznou nerovnováhu v užitné technologické úrovni mezi elitou a zbytkem světa.

V tomto ohledu mi bylo sděleno, že nové a převratné technologické principy využívání energie prostě nemohou být poskytnuty široké společnosti, neb by sice z hlediska krátkodobého náš energetický problém do určité míry vyřešily, ale z hlediska dlouhodobého by násobkem umocnily populační eskalaci. Nevím. Osobně jsem se touto tezí nijak do hloubky nezaobíral, ale pocitově musím přiznat, že na tom užitě něco bude.

I když výše uvedené může na první pohled působit depresivně, pojďme si položit další otázku. Dá se s tím tedy něco dělat? Odpověď zní samozřejmě. I tato zdánlivě neřešitelná situace má své (a poměrně elegantní řešení).

Stále častěji se říká, že naše planeta nebude schopna uspokojit energetické nároky v případě, pokud míra lidské populace dosáhne nějakých devíti miliard obyvatel. (V současné době jsme překonali hranici sedmi miliard). Omyl.

Existují utajované studie, které jasně poukazují na fakt, že naše planeta je schopna poskytnout dostatek energie každému z nás minimálně do 15 miliard obyvatel. Jinými slovy máme stále stoprocentní rezervu. Ale jak na to? A jsme u předchozí otázky, kdy jsme se ptali, co se s tím tedy dá dělat.

Odpověď zní: „Změnit původní sociálně hierarchický poměr společnosti „20/80“. Možná to nyní vyzní tak, že jsme odbočili od tématu. Skutečnost je taková, že nikoliv. Právě s těmito tezemi problematika tzv. „utajovaných technologií úzce souvisí“ a to včetně systému HAARP.

-pokračování-