ZÓNA ZASVĚCENÍ: Tajné projekty a technologie: A) Technologie HAARP, přednáška č. 3

Před tím, než byl projekt „HAARP“ oficiálně spuštěn udělal americký politický establishment směrem k veřejnosti velmi chytrou kličku. Od samého počátku budování této aktivity se směrem k veřejnosti tvrdilo, že jde výhradně o civilní mírumilovný a vědecký program a to přes to, že byl financován z armádních zdrojů, existoval na armádních pozemcích a byl řízen americkým vojenským námořnictvem.

I když se o americké populaci tvrdí, že j všeobecně hodně naivní, našlo se hodně takových, kteří v kontextu s reálnými fakty neuvěřili veřejným proklamacím. Vláda společně s ministerstvem obrany a dalších zainteresovaných institucí věděli, že musí směrem k veřejnosti učinit nějaké konkrétní hmatatelné gesto na podporu svých slov.

A tak těsně před spuštěním projektu byl „HAARP“ na několik měsíců postoupen studii jeho vlivu na životní prostředí. Závěry této studie pak byly slavnostně zveřejněny veřejnosti. „Final Environmental Impact Study“, čili (FEIS) je ovšem ve skutečnosti směsicí nehorázných lží, hlouposti a datových podvodů. Vše bylo velmi dobře připraveno a nějakých 95% americké zainteresované populace to „snědla i s navijákem“.

Když jsem byl zasvěcován do problematiky HAARP měl jsem možnost do kopie této zprávy nahlédnout. A člověk skutečně žasne. „FEIS“ například tvrdí, že činnost HAARP nebude mít žádný vliv na pozemské prostředí, jelikož vyzařovaná energie bude směřovat přímo vzhůru do atmosféry."

Zamyslete se svým vlastním „selským rozumem“ již nad touto jednou myšlenkou. I základní znalosti o fungování planetárního environmentálního systémy nám jasně deklarují, že v našem prostředí je prostě vše spojeno se vším a tak jak povrch země ovlivňuje atmosféru, tak atmosféra zákonitě ovlivňuje fyzikální procesy na povrchu země.(Obr. vlevo: schéma patentu Bernarda Eastlunda č. 4,686,605 z roku 1987, který úzce souvisí s některými aspekty HAARP).

Když pominu nesmyslnost tohoto tvrzení již z důvodu principiálního, dokument velmi šikovně obchází fakt, že podstatná část energie se od vrchní vrstev atmosféry odráží zpět směrem k zemi. Když byl tento poznatek během odborné interpelace zdůrazněn, přišly odpovědné instituce hned s odpovědí, ve které tedy konečně přiznaly, že energetický odraz je realitou, ale hned upřesnily, že tento odraz by ovlivňoval pouze jeden konkrétní region s tím, že činnost zařízení na žádné další regiony tím pádem vliv mít nemůže.

I v této odpovědi byl zcela ignorován princip „spojitých rezonančních polí“ což je jeden z nejcharakterističtějších rysů fungování environmentálního prostředí, z jehož existence vychází i onen známý princip „mávnutí motýlího křídla“, ale navíc byly ignorovány velmi zásadní lékařské a další vědecké důkazy o zdravotních rizikách spojených s působením elektromagnetického a vysokofrekvenčního záření.

Tyto studie byly odmítnuty z toho důvodu, že prý nebyly přijaty většinou vědecké obce. Pane jo. I když nakonec připustíme, že tomu tak na konci devadesátých let minulého století mohly být, přece jen od té doby uplynulo deset let a názory světové akademické obce se na tyto faktory během uplynulé doby velmi výrazným způsobem změnily.

Takže i když americká vláda dále dělá „mrtvého brouka“ a na společenský i vědecký posun smýšlení o potenciálních negativních dopadech „HAARP“ nereagují, přesto došlo k významné změně. Odpovědné instituce již nemohou dále tak prostoduchým způsobem klamat naší společnost. A že tomu tak je, naznačuje celá řada zajímavých aktivit.

Tak například "U. S. Department of Commerce“, „National Communications“ a „Information Administration včetně „Interdepartment Radio Advisory Commitee“ se nezalekly a před nedávnem zveřejnily studii včetně veřejného prohlášení, ve kterém se hovoří že „HAARP“ tvoří v současné době velmi vážná rizika v oblasti radiové komunikace s tím, že charakter těchto rizik by mohl mít hluboký dopad na lidi žijící na vzdáleném venkově v drsné aljašské přírodě, jelikož radiová komunikace je v tomto prostředí někdy i otázkou života a smrti.

I když se tato argumentace nedotýká globálních forem nebezpečí, neb je směrována do regionálního prostředí, je tato argumentace naprosto logická a těžko vyvratitelná. Definuje totiž minimálně jedno konkrétní riziko vyplývající z provozu HAARP, toto riziko je ve zprávě objektivně popsáno, definováno a doloženo. Zároveň je toto riziko takové povahy, že v samém důsledku může ohrozit na životě kohokoliv v regionu v případě, že by byl odkázán na pomoc prostřednictvím rádiového spojení.

Nemám bohužel k dispozici aktuální informace o tom, jak tento dokument dopadl, ale úspěchem je již to, že si našel cestu až na půdu Kongresu. Nechci být pesimistou, ale vzhledem ke společným zkušenostem s fungováním politické moci bychom si asi moc velké naděje dávat neměli.

Když začnete zkoumat HAARP dříve či později se dostanete do situace, které se říká „paradox cibule“. Pomalu s veškerou opatrností sloupnete jednu slupku a hned se objeví další a tak stále dokola.

Pod jednou vrstvou falše, klamu a podvodů narazíte na existenci další. Čím hlouběji jdete, tím zřetelněji vnímáte, jak se „otevírají nůžky“ mezi skutečnou realitou a tím jak se směrem na veřejnost tato aktivita prezentuje. Oficiální definice co se týče účelu a cíle programu „HAARP“ zní asi takto:

„HAARP“ je komplex aktivit vědeckého charakteru zaměřeny na studium vlastností a chování ionosféry, zejména s důrazem na snahu objevit nové cesty jak zlepšit kvalitu komunikačního přenosu pro civilní a obranné účely.“

Pěkně se to čte, že?

Pojďme se podívat na nějaká další konkrétní fakta technického charakteru. Zatím se zabýváme fakty, která jsou oficiálně prezentována. „HAARP“ ke své činnosti používá především tato zařízení: zařízení pro výzkum ionosféry tzv. (IRI), vysoce výkonné vysilače jež pracují v kmitočtovém rozsahu „HF“. „IRI“ má schopnost v omezeném prostoru narušovat přirozenost ionosféry pro údajná vědecká studia.

Evokované procesy, ke kterým dochází prostřednictvím „IRI“ jsou prý prováděné kontrolovaným způsobem, tak aby umožnily zainteresovaným vědcům lépe pochopit procesy, ke kterým v této vrstvě atmosféry dochází ve chvíli interakce slunečního záření.

Jinými slovy evokují se zde procesy umělého charakteru, které mají simulovat situaci, kdy do horní vrstvy atmosféry dopadají částice slunečního záření. Kromě diagnostiky této simulace by prý tato aktivita měla být užitečná pro pochopení celé řady dalších jevů včetně globálního oteplování, nebo poškození ozonové vrstvy.

Jádrem zařízení „HAARP“ je bezpochyby největší vysokofrekvenční radiový vysílač, který byl kdy na naší planetě postaven. Je navržen takovým způsobem, aby dokázal během vysílání soustředit do ohniska energii o výkonu gigawattů, tak aby se vytvořil paprsek o nepředstavitelné síle.

Velkým rozdílem mezi HAARP a tucty dalších „ionosférických ohřívačů“ spočívá v tom, že „HAARP“ pracuje v tzv. „fázovém mřížkovém uspořádání“. Toto sekvenční „vystřelování“ energetických paprsků je ve skutečnosti nelegální a do určité míry souvisí s tzv. „nadhorizontálním“ typem radaru.

To je přesně ono zařízení, které mělo v místě „HAARP“ původně stát a které bylo v důsledku finančních škrtů v roce 1980 vyřazeno ze hry. Do podobné kategorie také patří tzv. „směrové anténní soustavy“, které již dříve s úspěchem používaly dvě největší mocnosti světa, USA a bývalé SSSR.

Tento druh radaru dokázal sledovat třeba i stovky objektů současně, např. v případě nepřátelského jaderného útoku. Využití tohoto typu radaru hodně omezeno dohodou a použití anti-balistických raket (ABM) z roku 1972, kdy bylo jasně definováno, že tento typ radaru může být vybudován pouze u hranic příslušného státu a namířen směrem „ven“ tak, aby jeho jedinou funkcí bylo varovat před nepřátelským útokem.

Takto mohlo být radarové pole použito čistě jako součást obranného systému, které identifikuje a pomáhá sestřelit útočící raketu. Jediným problémem smlouvy „ABM“ byl ten, že prostě nefungovala. Další problém spočívá v tom, že pokud byl použit radarový systém „HAARP“ (a nedělejme si iluze o tom, že tomu tak není), pak by došlo k okamžitému porušení „Paktu ABM“.

-pokračování-