Architekti starověkých chrámů se možná honili za bzukotem ze zvukových vln

Vznikající archeologie v nové studii vyzdvihované Nadací pro studium starých chrámů (Old Temples Study Foundation) navrhuje, že zvuk a touha využít jeho účinky, mohli být v konstrukci nejstarších chrámů a monumentálních budov lidstva stejně důležité jako vize.

Šest tisíc let staré chrámy vydávají moderním vědcům akustické klíče. Fascinující nový výzkum starověkých chrámů na Maltě vyzdvihovaný Nadací pro studium starých chrámů (OTS) zaznívá v mezinárodní archeologii a mezioborovém klasickém výzkumu. Multidisciplinární přístup přesahující rozsah tradiční archeologie otevřel novou dimenzi pro studium starověkého světa.

„Možná, že jsme narazili na jedno z těch ‚ukrytých tajemství’,“ říká Linda Eneix, prezidentka nadace OTS, zasvěcené archeologickému výzkumu a vzdělávání souvisejícímu se starověkými chrámy středomořské Malty.

Ostrovy Malta a Gozo jižně od Sicílie jsou domovy megalitických konstrukcí, které byly vytvořeny vysoce vyspělými lidmi více než tisíc let před Stonehenge a pyramidami. Monumenty, včetně starověkých chrámů, představují samostatnou architekturu v její nejčistší a nejpůvodnější formě. Konstrukční prvky, včetně konzolových stropů, se odráží v podzemních márnicích, které byly vytesány z pevného vápence. (V architektuře je konzolový náběh zdiva systém, kde řada kamenů přečnívá přes řadu pod ní, čímž se s každou další řadou snižuje plocha stropu a rozděluje se jeho váha.) Hypogeum Hal Saflieni na Maltě (viz. obrázek výše) je nejpozoruhodnějším příkladem. Několikaposchoďový komplex slují a rituálních komnat je klenotem archeologie, který ležel neporušený do roku 1902, kdy se do něj náhodou prokopali dělníci.

Vědecký vedoucí pracovník v Hypogeu, Joseph Farrugia, popisuje neobvyklé zvukové efekty na stránce UNESCO:

„V prostorách, které nazýváme ‚Věštírna’, je malý výklenek a pokud mluví uvnitř někdo s hlubokým hlasem, je po celém hypogeu slyšet jeho ozvěna. Rezonance ve starověkém chrámu je něco výjimečného. Můžete všude slyšet dunící hlas.“

Jak ví každý, kdo si zpívá ve sprše, zvuk, který se odráží zpět od tvrdých zdí a sám se rozšiřuje, může dělat neobvyklé věci. Tento efekt je v kamenných komnatách několikanásobně umocněn. „Stát v Hypogeu je jako stát uvnitř obrovského zvonu,“ říká Eneix. „Cítíte zvuk v kostech stejně tak, jak jej vnímáte ušima. Je to opravdu vzrušující!“

Poté, co během letu z Londýna shlédla film „Sounds of the Stone Age“, chopila se Eneix příležitosti dále zkoumat a hledat principy.

Chrám Mnajdra. Příklad použití konzolového náběhu zdiva v nejstarších samostatných budovách světa.

Konsorcium s názvem The PEAR Proposition: Princeton Engineering Anomalies Research (institut pro výzkum anomálií v Princetonu) je pionýrem v oblasti archeo-akustiky, spojující archeologii a vědu o zvuku. Pod vedením fyzika Dr. Roberta Jahna se skupina PEAR vydala v roce 1994 testovat akustické chování megalitických lokalit, jako je například Newgrange a Wayland’s Smithy ve Velké Británii. Objevili, že všechny starověké komory mají silnou rezonanci při frekvenci zvuku mezi 95 a 120 hertzi: v rozmezí tichého mužského hlasu.

V následném testování nadace OTS bylo zjištěno, že kamenné místnosti ve starověkých chrámech na Maltě se shodují se stejným vzorem rezonance na frekvenci 110 nebo 111 Hz. Ukazuje se, že toto je pro lidský mozek podstatná úroveň (viz. obr. vlevo). Ať již to bylo záměrné, či nikoliv, lidé, kteří strávili v takovémto prostředí nějakou dobu, se vystavovali vibracím, které ovlivnily jejich mysl.

Zvukový vědec prof. Daniel Talma z maltské univerzity vysvětluje: „Při určitých frekvencích máte stojaté vlnění, které zesilují veškeré další vlny, které se navzájem zeslabují. Fascinuje mě myšlenka, že to bylo použito před tisícovkami let k vytvoření určitého transu.“

Dr. Ian Cook z UCLA (Kalifornská univerzita v Los Angeles) a jeho kolegové publikovali v roce 2008 výsledky experimentu, ve kterém byla pomocí EEG monitorována regionální mozková aktivita u několika zdravých dobrovolníků na různých rezonančních frekvencích.

Výsledky naznačují, že při 110 Hz se vzory aktivity v prefrontální kůře náhle posunuly, což mělo za následek relativní deaktivaci řečového centra a dočasné přepnutí z levostranné na pravostrannou dominanci související se zpracováním emocí. Lidé pravidelně vystavováni resonantnímu zvuku na frekvenci 110 nebo 111 Hz by „zapínali“ oblast mozku, o které se biobehaviorální vědci domnívají, že souvisí s náladou, empatií a společenským chováním.

Poslechněte si dole pod článkem jak zní 110 Hz.

Ačkoliv archeologové nenašli vysvětlení pro náhlý rozkvět takovéhoto sofistikovaného inženýrství před téměř šesti tisíci lety, prof. Richard England z Amerického institutu architektů vidí vývoj: „... postupný růst od sloje k hrobce. Myšlenka kontinuity přichází z podzemní architektury. Postupně se člověk z těchto do skály tesaných prostor přemístil nad zem a nad zemí vytvořil architekturu žijících, která se řídila formou architektury pro mrtvé.“

„Jakmile víte, co hledáte, můžete tyto stejné křivky stropů vidět v přírodních jeskyních na Maltě,“ pozorovala Eneix.

„Je logické, že stavitelé starověkých chrámů pozorovali ozvěny a vlastnosti zvuku v jeskyních a přišli s nápadem opětovně vytvořit stejné prostředí kontrolovanějším způsobem. Dělali to záměrně, aby usnadnili pozměněný stav vědomí? Je toho hodně, co se nikdy nedozvíme.“

Akustika mohla být dost dobře součástí rozsáhlé náboženské tradice. Staré fotografie v jednom raném vydání časopisu National Geographic ukazují nález z bezpečně datovaných úrovní maltských chrámů. Jedná se o kameny homolovitého tvaru, které se výrazně podobají kameni zvanému Omphalos neboli „pupek světa“ ve věštírně v Delfách (viz. obr vpravo), který o mnoho let později používaly antické řecké kněžky, které naslouchaly zvuku země, aby vedl jejich kroky.

Když tento koncept převzali Římané a rozšířili jej po celé říši, byl Omphalos přejmenován na Umbilicus. Časová osa umísťuje starověké budovatele chrámů do čela dlouhého řetězce „náhody“.

Výzkum o maltské chrámové kultuře byl zdokumentován na DVD, které je k dispozici na webových stránkách nadace http://www.otsf.org/Legacy.htm. Tento poutavý dokument podrobně popisuje, jak průzkum starověkých chrámů na Maltě odráží vývoj objevu, odbočením za hranice archeologie a stává se multidisciplinární fascinací.

Jiné zvukové anomálie v chrámech

Fascinující, i když jen zřídka diskutovaná, záhada v Chichén Itzá (viz. obr. nahoře uprostřed) se týká podivných akustických anomálií pozorovatelných na velkém nádvoří Kukulkánova chrámu. Slova tiše šeptaná na jednom konci nádvoří (dlouhého 166 m a širokého 68 m) jsou zřetelně slyšitelná na druhém konci a jedno tlesknutí nebo výkřik ve středu nádvoří vygeneruje devět zřetelných ozvěn. Návštěvníci také komentovali podivný akustický jev v Kukulkánově pyramidě, kde se zvuk tlesknutí rukou odráží zpět jako cvrlikání ptáka quetzala, posvátného ptáka spojovaného se jménem pyramidy i jejího božstva Kukulkána/Quetzalcoatla.

R.G. Jahn se svými spolupracovníky vzali do komor šesti starověkých struktur zvukové generátory a měřili jejich akustické vlastnosti. Vybranými místy byli: Wayland’s Smithy, Chun Quoit a Cairn Euny, všechny v Anglii; Newgrange (viz. obr. nahoře uprostřed), mohyly L a I a Carbane West, v Irsku.

Všechny tyto lokality se datují zhruba do 3500 př.n.l. Všechny komory byly ohraničené hrubě otesanými kameny, ale měly velmi odlišné konfigurace. Newgrange byl křížovitý (viz nákres, např. na http://www.solsticeamateur.com/New%20Grange%20Tunnel.jpg ); jiné byly obdélníkovité, tvaru včelího úlu a tvaru okvětních lístků. Zde je citace výtahu ze zprávy Princentonské univerzity o zjištěních průzkumu akustiky:

„Rudimentární akustická měření provedená v šesti různých stavbách období neolitu a doby železné odhalila, že každá z nich měla silnou rezonanci při frekvenci mezi 92 a 120 Hz (vlnové délky asi 3 metry). Přes velké rozdíly ve tvarech a velikostech komor, měli všechny rezonanční modální vzory silné kmitny na vnějších stěnách, s adekvátně uspořádanými uzlovými body a kmitnami roztroušenými směrem k centrálnímu zdroji. V některých případech vnitřní a vnější skalní kresby připomínaly tyto akustické modely. Jelikož jsou rezonanční frekvence v rozsahu dospělého mužského hlasu, lze uvažovat, že některé formy lidského rytmického odříkávání, posílené dutinovou rezonancí, byly uplatňovány pro rituální účely.“

V několika případech se ukázalo, že některé stojící kameny, byly záměrně umístěny tak, aby posílily akustické vlastnosti komory.

Proč 110 Hz?

Mnoho archeo-akustických zkoumání prehistorických megalitických struktur zjistilo akustické rezonance při frekvencích 95-120 Hz, a to zejména v blízkosti 110-120 Hz, které reprezentují intenzity lidského hlasového rozsahu. Tyto komory mohly sloužit jako centra pro společenské a duchovní akce a rezonance v dutinách komor mohly být určeny k podporování lidského rituálního rytmického odříkávání.

Nedávná studie vyhodnocovala možnost, že tóny na těchto frekvencích mohou specifickým způsobem ovlivnit regionální mozkovou činnost. V rámci pilotního projektu poslouchalo 30 zdravých dospělých jedinců tóny na 90, 110, 120 a 130 Hz, zatímco byla jejich mozková činnost monitorována elektroencefalografem (EEG). Bylo zjištěno, že činnost v levé skráňové oblasti je výrazně menší při 110 Hz, než při jiných frekvencích. Navíc se vzor asymetrické činnosti nad prefrontální kůrou mozkovou posunul z vyšší aktivity na levé straně při nejvyšších frekvencích do pravostranné dominance při 110 Hz.

Tato zjištění jsou v souladu s relativní deaktivací řečových center a posunem v prefrontální činnosti, který může souviset se zpracováním emocí . Tyto fascinující prvotní nálezy naznačují, že akustické vlastnosti starověkých staveb mohly ovlivňovat funkci lidského mozku a naznačují, že rytmické odříkávání mohlo být používáno k posílení činností pravé strany mozku.

(Milí přátelé, pokud znáte nějaké zajímavé místo se zvláštními akustickými projevy, podělte se o svou zkušenost s ostatními v diskuzi pod článkem. pozn. red.).