"Nobelův torzní vzkaz" nad Norskem? (2) - "Záhada nabývá stále větších rozměrů..."

Neobyčejný vzdušný jev, který se před pár dny objevil na obloze v severním Norsku a na který jsou neustále další skeptické reakce z celého světa, vyvolal vlnu spekulací:

„Byla to neúspěšná ruská raketa?“

„UFO?“

„Nebo další utajovaný test projektu HAARP (High Altitude Auroral Research Project) – Projekt výzkumu velkých výšek, který má, jak se ukazuje, roztroušeno několik ne až tak dobře známých zařízení po celé severní Skandinávii – projektu ponořeného do své mnohovrstvé technologie a spekulací?

Kuriózním způsobem opožděné doznání Ruska, že opravdu provedlo středečního rána (kdy se objevila záhadná „světelná spirála z nebes“, jak to nyní nazývají norské noviny) další rutinní balistický test, tuto „explozi spekulací“ neuklidnilo, ale naopak, pouze přililo olej do ohně.

Jak jsme již uvedli v první části, když byl norskými médii poprvé vznesen dotaz o tomto úkazu, ruské námořnictvo i ambasáda v Norsku popřeli jakékoliv povědomí o tomto jevu – stejně jako nepotvrzené zprávy o „balistických testech“, které by mohli provádět ve stejném časovém horizontu a oblasti.

Pouze o den později se nakonec objevila zpráva tiskové agentury AP, která citovala konečné oficiální prohlášení  ruského ministra obrany, že byla opravdu „ve středu vypuštěna raketa Bulava z jaderné ponorky pod hladinou Bílého moře… a tento třetí stupeň utrpěl nespecifikované selhání…“ (viz. obrázek níže). Prohlášení nicméně zdůrazňovalo, že toto „limitované oficiální prohlášení ministerstva“ NESPOJOVALO přímo toto selhání rakety s rostoucí historkou o „norské spirále“.

Renomovaná tisková agentura:

„...ministerstvo nepotvrdilo, že světla byla výsledkem nepodařeného odpálení…, ale [nezávislí] vojenští analytici uvedli, že jednoznačně pocházejí z výbuchu Bulavy …“

Toto velice opatrně formulované oficiální doznání ministerstva obrany (které bylo americkými médii chybně interpretováno jako „potvrzení, že spirála byla způsobena jejich bloudící raketou“…), které bylo také přesně sděleno Norskou televizí, vyvolává závažné nové otázky o fundamentálních faktech a kontextu, které obklopují tento celý neobyčejný jev.

Ale možná že ne tolik, jako náhlé objevení se tohoto, ještě očividnějšího „anomálního vzdušného jevu“ (viz. obr- dole uprostřed).

Citace:
(MYFOX NATIONAL) – Je to pták? Je to letadlo? Mediální zprávy uvádějí, že stovky lidí zahlédli něco, co vypadalo, jako UFO trojúhelníkového tvaru létající na obloze nad Rudým náměstím v Moskvě.

Deník The Daily Mail uvádí, že byla natočena dvě samostatná amatérská videa, jedno ve dne a jedno v noci, která ukazují na obloze stejný objekt. UFO se objevilo 9. prosince, stejnou noc, kdy byla pozorována záhadná světla na norské obloze…

Stejnou noc…

Simultánní výskyt dvou „UFO“ – stále záhadného „spirálového světla nad Norskem“ a „masivního létajícího trojúhelníku“  téhož dne/noci , vznášejícího se klidně nad centrem Moskvy – přičemž obě zjevně souvisí s Ruskem, lze stěží považovat za „pouhou náhodu“…

Nicméně, pojďme prozatím zpátky do Norska…

Na níže uvedeném obrázku jsou oficiální parametry mezikontinentální balistické rakety Bulava (což je ruský výraz pro „palcát“; v NATO známé pod kódovým označením „SS-NX-30“); jak lze vidět, jedná se o třístupňové odpalovací zařízení na pevné pohonné hmoty, nesoucí až deset samostatných jaderných řízených hlavic (MIRVS – Multiple Independently Targetable Re-Entry Vehicle, Vícenásobná samostatně naváděná bojová hlavice ŘS). Hlavice jsou umístěny v „manévrovatelné nádrži na tekuté palivo“ (neboli „sběrnici“) připojené ke třetímu stupni – která se oddělí po dohoření paliva a manévrováním s malými pomocnými raketami nastaví během sestupu každou bojovou hlavici na její vlastní sestup, na její vlastní určený cíl.

Právě na toto tekuté palivo ve „sběrnici“ MIRV (na třístupňové raketě pod ní) se zaměřuje pozornost těch, kteří jsou nyní zcela přesvědčení, že úžasný úkaz v Norsku byl jednoduše způsoben tím, že „bylo toto kapalné palivo vystříknuto v bouřlivé spirále do vesmíru, když se nekontrolovatelný třetí stupeň rakety Bulava vymkl nad norským nebem kontrole“.

Výrobce: MITT – Moskevský institut termální technologie. Odpaly: 9. Selhání: 4. Úspěšnost: 55,56%. Datum prvního odpalu: 23. 9. 2004. Datum posledního odpalu: 10. 11. 2007. Údaje o odpalu jsou: pokračující. Apogeum: 1000 km (600 mil). Vzletový tlak: 0 N (lbf – libra síly). Celková hmotnost: 36800 kg (81100 lb). Průměr: 2,00 m (6,50 ft). Celková délka: 12,10 m (39,60 ft). Maximální dosah: 10500 km (6500 mil). Standardní počet hlavic: 10. Hnací pohon: raketa na tuhé palivo. Cestovní pohon: raketa na tuhé palivo. Pohonné hmoty stupně 3: raketa na tuhé palivo. Navigace: inerciální + hvězdná.

Stupeň 1: 1 x Topol-M-1. Celková hmotnost: 26000 kg (57000 lb). Prázdná hmotnost: 3000 kg (6600 lb). Motor: 1 x 15Zh58A. Tlak (vak.): 980000 kN (220310 lbf). Doba hoření: 60 sec. Délka: 8,50 m (27,80 ft). Průměr: 1,80 m (5,90 ft). Pohonné hmoty: pevné.

Stupeň 2: 1 x Topol-M-2. Celková hmotnost: 13000 kg (28000 lb). Prázdná hmotnost: 1500 kg (3300 lb). Motor: 1 x 15Zh58B. Tlak (vak.): 490000 kN (110150 lbf). Doba hoření: 64 sec. Délka: 6,00 m (19,60 ft). Průměr: 1,55 m (5,08 ft). Pohonné hmoty: pevné.

Stupeň 3: 1 x Topol-M-3. Hrubá hmotnost: 6000 kg (13200 lb). Prázdná hmotnost: 1000 kg (2200 lb). Motor: 1 x 15Zh58V. Tlak (vak.): 245000 kN (55078 lbf). Doba hoření: 56 sec. Délka: 3,10 m (10,10 ft). Průměr: 1,34 m (4,39 ft). Pohonné hmoty: pevné.

Nehledě na to, zda tato ruská mezikontinentální balistická raketa Bulava způsobila, díky svým parametrům, úžasnou norskou světelnou show, vyvolává načasování nejnovějšího testu velmi vážné politické otázky o skutečném vztahu mezi vedením Ruské federace a Obamovou administrativou.

Například:

„Proč by ruská vláda provedla další odpal nového systému útočné řízené střely – a v bezprostřední blízkosti Norska – doslova v předvečer příjezdu prezidenta Spojených států do Osla, aby převzal Nobelovu cenu míru?“

Nebo:

„Jak by bylo možné, aby byla ruská raketa z ponorky, která se údajně nacházela nějakých 965 km od severního Norska v Bílém moři – (viz. obr. níže), viditelná (podle všech zpráv…) pouze z poměrně drobné zeměpisné oblasti v západním, severním Norsku…?!; pokud by raketa způsobila spirálu, proč nebyla vidět také ve Švédsku… Finsku… a dokonce v některých západních částech samotného severního Ruska, v těch, které jsou také nádherně temné, protože v tuto roční dobu tam slunce nikdy nevychází?!“

Rychlý pohled na polární průmět tohoto jmenovitého „doletu ruské polární rakety“ odhaluje, proč nejsou tyto otázky tak úplně „banální“.

Jak je patrné, pokud by byly první a druhý pevný stupeň této třístupňové balistické rakety odpalované na moři, oba odpáleny úspěšně (jak nyní Rusové neochvějně tvrdí…), pak by tlak z těchto prvních dvou stupňů vynesl stoupající 38tunovou Bulavu několik stovek kilometrů na severovýchod, a do výšky, která se v těchto prvních dvou minutách letu (viz doby hoření pro stupně 1&2) blíží 160 kilometrům – což je více než dostatečně vysoko na to, aby byla spatřena kýmkoliv (dovolí-li to počasí) v oblasti doslova miliónů kilometrů čtverečních pokrývajících severní Norsko, Švédsko, Finsko… A Rusko!

Proč to tedy – nebyla-li „spirála“ prostě produktem ničeho exotičtějšího než „velkolepého selhání třetího stupně Bulavy“ – nebylo oznámeno a vyfotografováno doslova desítkami tisíci lidí roztroušenými po těchto severských oblastech, domovu potencionálně miliónů zvědavých diváků?

Když má většina (v dnešní době) levný, všudypřítomný mobilní telefon s fotoaparátem?!

Lepší způsob, jak vidět tento hluboký rozpor mezi oficiálním vojenským „vysvětlením“ (ruským a norským, zatímco švédské a finské vojsko je až ohlušivě tiché…) je, podívat se na nápomocnou 3-D vizualizaci (viz. obr.níže).

Toto je severní polokoule viděná z bodu ve vesmíru, který se nachází zhruba nad zeměpisnou šířkou lokality Tromso, Norsko (místa mnoha původních zpráv) – na cca 70° severní šířky.

Jak lze z tohoto nákresu snadno vidět, byla by jakákoliv ruská mezikontinentální balistická raketa vypálená z ponořené ponorky umístěné na souřadnicích poskytnutých Rusy, viditelná ve druhém stupni dohoření paliva (výšce cca 160 km) nad OBROVSKOU plochou povrchu pod její trajektorií (žlutý kruh), která by se pak posunula severovýchodně a držela se zamýšlené trasy směrem ke Kamčatce… nad okamžitou pozorovací plochou o poloměru více než 1609 km!

Tuto jednoduchou geometrickou realitu může potvrdit každý, kdo má malou kalkulačku a základní znalosti o otevřeně zveřejněných parametrech letu Bulavy.

Nebo, pokud jste na tohle příliš líní, jednoduše se podívejte na tento praktický graf (viz. obr. níže) na Wikipedii:

A pro ty, kteří mají problém uvěřit tomu, že by vůbec mohlo být viditelné odpálení rakety vzdálené několik set kilometrů, je zde reálná fotografie (viz. obr. níže), pořízená ve White Sand během „testu raketové střely na pevná paliva za úsvitu“, ze vzdálenosti nad 482 km!

A tady je další (níže) odpálení po západu slunce z letecké základny Vandenberg, pozorované ze San Diega  v Kalifornii (vzdáleném zhruba 402 km). Zde vyobrazená raketa je Boeing Delta 4 (se čtyřmi připnutými tělesy pro vyšší tlak, které vyhoří během prvních 78 sekund před odpadnutím).

Všimněte si, jak původně tmavá kondenzační stopa (pod šedými mraky), vtrhne před raketou zrychlující směrem vzhůru do slunečního světla, které stále svítí několik set metrů nad potemnělým odpalovacím blokem, a kondenzační stopa náhle změní barvu na jasnou.

Dále si povšimněte, jak úzká vypadá kondenzační stopa v porovnání s viditelnou šířkou srpku Měsíce (přibližně 0,5 stupňů napříč); trocha trigonometrie a každý si může jednoduše vypočítat fyzickou šířku vlastní kondenzační stopy, i když je také zhruba 402 km vzdálená.

Klíčem je samozřejmě mít toto kritické úhlové srovnání a znát vzdálenost a směr k odpalu – tři klíčové parametry, které ve všech prvotních norských zprávách chybí…

Bližší srovnání stejného odpalu (níže)…

Po několika minutách se tato prvotně tenká kondenzační stopa rozšiřuje, kroutí se do exotických a velmi barevných geometrií (což je způsobeno ledovými krystalky odrážejícími světlo ve vysokých výšká) (viz. obr. níže) – a přitom je také nesena silnými větry v horních vrstvách atmosféry.

Jedno z prvních bytelných (promiňte…) vědeckých potvrzení, že „teorie o raketě“ by pro Norsko mohla být ve skutečnosti správná, je obsaženo v řadě zveřejněných fotografií Norska pořízených poté, co samotná spirála zmizela, zanechávajíc po sobě na obloze pouze podivnou „modrou mlhu“, která byla „namířena“ na jasně bílou, zkroucenou lineární formaci vznášející se před úsvitem nad norským horizontem (viz. obr. níže).

Tato formace vypadala přesně jako očekávaná kondenzační stopa odpalu rakety na tuhé palivo (bližší zakroužkovaný pohled níže)!

Zde je zarážející extrémní zvětšenina (viz. obr. níže).

Zcela jistě vypadá jako následky odpálení rakety…

Dalším testem „teorie o raketě“ by bylo stanovit skutečný azimut této zaznamenané kondenzační stopy a porovnat jej se známým azimutem místa odpalu v Bílém moři (podle Rusů) tak, jak byl pozorován ze severního Norska při středečním „problému Bulavy“.

Po nesčetných hodinách hledání na internetu, přišel konečně průlom…

Jakýsi anonym v jedné z (mnoha) chatovacích místností, které se vyrojily po úkazu spirály, někdo, kdo prováděl skutečný vědecký výzkum, dokázal vysledovat zeměpisnou polohu snad nejvelkolepějšího zveřejněného záběru tohoto ranního zjevení (viz. obr. níže).

Za pomocí aplikace Google Earth pak tento anonymní jedinec lokalizoval několik denních odpovídajících záběrů unikátního „pilového pásma“ (Sawtooth Range) zřetelně viditelného na fotografii přímo pod spirálou… zjevně pořízených velmi blízko postavení fotografa spirály (viz. obr. níže).

A bližší záběr na Sawtooth Range.

Když byly tyto snímky složeny dohromady (viz. obr. níže), byl důkaz nepřekonatelný:

Tento nádherný časový snímek „norské spirály“ nebyl (jak původní tiskové zprávy odkaz všechny přesvědčovaly) pořízen z lokality Tromso. Místo toho byla tato velmi rozšířená „fotografie spirály“ ve skutečnosti pořízena, jak se ukazuje, z místa dále na severu, z malého rybářského kempu zvaného „Skjervoy“, který se nachází asi 88,5 km (vzdušnou čarou) severovýchodně od Tromsa (viz. obr. níže).

Když jsem byl vyzbrojen těmito životně důležitými doplňujícími informacemi, bylo pak jednoduché vrátit se k mapám v Googlu a zakreslit přesný azimut na špici této podezřelé kondenzační stopy, vrcholící nad „pilovým pásmem“ hor za fjordem, jihovýchodně od Skjervoye (viz. obr. níže).

Dalším krokem bylo porovnat tento výsledek, který byl „asi 21,5 stupňů jižně od východu“, se směrem azimutu (cca 23 stupňů) údajné lokality odpálení Bulavy, podle Rusů, „na jižním konci Bílého moře poblíž Archandělska“ (viz. obr. níže).

S přihlédnutím k tomu, že fotograf sledoval spirálu nad vrcholkem velkolepého a rozeklaného „pilového pásma“, asi 9,6 km od jeho fotoaparátu, a proto nemohl fyzicky vidět základnu šikmé kondenzační stopy stupně 1 na horizontu – zhruba 1,5 stupňová severní „chyba“ od skutečného, předem avizovaného, umístění ruské ponorky, je zcela v rámci šikmé (technický termín je „zploštělá trajektorie“) geometrie předchozího podmořského odpálení Bulavy (viz. obr. níže)!

Zde je z jiného anonymního příspěvku trojrozměrné opětovné vytvoření této přibližné geometrie odpálení z pohledu z oběžné dráhy (viz. obr. níže):

Ačkoliv to není super přesné, je celková geometrie „dostatečně blízko“; přesuneme-li bod odpálení blíže k Archandělsku (jak naznačují ruská avíza před odpálením), posunula by se trajektorie odpálení dále na východ, nad zemskou úžinu, čímž by se posunula ještě dále od Skjervoye.

A zde přichází pozorovaná výška…

Vzhledem ke známé geometrii k těmto nezaměnitelným horám jihovýchodně od Skjervoye, můžeme nyní změřit všechny rozhodující parametry úhlu a rozsahu na obrázku skjervoyské spirály. Objevíme, že 0,5 stupňový střed spirály (ano, bylo to asi tak velké jako úplněk, jak rovněž uvedli svědkové) visí téměř 6 stupňů nad horami, a byl tedy asi 12 stupňů nad skutečným horizontem.

Což znamenalo, že pokud byla trajektorie odpálení Bulavy zhruba 965 km východně od Skjervoye, a spirála byla (nějak) způsobena chybnou funkcí třetího stupně rakety, byla by spirála asi 201 km nad Zemí v okamžiku, kdy byla viditelná na tomto působivém snímku pořízeném ze Skjervoye.

Opět – vše zcela v souladu s ruským oznámením před odpálením.

Nicméně proti všem těmto hromadícím se důkazům toho, že to opravdu byla ruská raketa, co způsobilo spirálu, byl jeden opravdu velký přímý rozpor:

Opakované výpovědi očitých svědků hovoří o tom, že „pohybující se světlo vystoupilo nad horu… a pak se zastavilo… a začalo dělat tuto úžasnou modro-bílou spirálu…“

Jak se může „stoupající raketa“ letící setrvačností vzhůru při své obrovské kinetické energii (způsobené hořením doslova tun neuvěřitelně výbušného paliva), najednou jen tak zastavit!

Odpověď: Nemůže.

Došlo-li však skutečně k takovému chování, samo o sobě by to automaticky vyloučilo něco tak všedního, jako „selhávající ruskou raketu“.

Abychom přešetřili tuto „nemožnost“, museli jsme v Enterprise lokalizovat alespoň jednu dobrou videonahrávku z Norska (raději však více); měřením derivace spirály po jednotlivých snímcích na obloze zachycené na tomto videu, jsme byli schopni geometricky určit, zda byly zprávy očitých svědků pravdivé v tom, že se to nehýbalo.

Nakonec se nám podařilo najít to správné video  pořízené mladým norským vojákem, Christopherem Rakoczym, který je na jedné z nejlepších norských vojenských základen ve Skjold, Troms. Po analýze jednotlivých snímků tohoto videa, jsme odhalili nezaměnitelný pohyb spirály po norské obloze před úsvitem – zcela v rozporu s tvrzeními očitých svědků!

Zde (viz. obr. níže) jsou dva po sobě následující snímky, pořízené v rozmezí několika sekund.

Povšimněte si mezi snímky pohybu plynů z komína (na snímcích vlevo); pohyb středu spirály je také velmi zřejmý (na snímcích uprostřed).

Toto jednou ranou zcela podkopává chybný dojem několika očitých svědků, s ohledem na nejvýznamnější detail tohoto celého úžasného zjevení, že „se to nehýbalo“.

Zde (viz. obr. níže) je kompozice z těchto dvou překrytých snímků.

Toto elementární porovnání videosnímků nepochybně prokazuje, že spirála pokračovala v pomalém pohybu po obloze, i při tom, když rotovala, a přidává další závažnou váhu myšlence, že spirála byla opravdu vytvořena raketou Bulava, která se vymkla kontrole.

Případ uzavřen, že?

Samozřejmě, že ne.

Zatímco jsme my v Enterprise nezávisle dokázali k naší spokojenosti, že Rusové skutečně odpálili onoho středečního rána raketu z Bílého moře, a že zaznamenané příznaky této události byly nezpochybnitelně zachyceny na obou norských snímcích a videonahrávkách spirály a jejího důsledku, nestanovili jsme touto analýzou žádný fyzický důkaz, že se raketa Bulava opravdu přímo podílela na vytvoření spirály.

Jediný argument, kterého jsme v tomto okamžiku schopni – stejně jako kdokoliv jiný – je pouze na základě trajektorie Bulavy zcela nepřímý.

Zatímco Rusové tvrdohlavě, navzdory všem [neodvratným] testům telemetrie, z nějakého důvodu nadále odmítají oficiálně spojit selhání rakety Bulava s výskytem spirály, mohli by vědět něco, co bychom my vědět měli také?

Například, toto:

Což se opět objevilo ve stejnou noc jako spirála… ale nad centrem Moskvy