Lebka Hvězdného dítěte: Člověk nebo mimozemšťan? (1)

Když jsem poprvé viděl fotky podivně tvarované lebky "Hvězdného dítěte", pomyslel jsem si, že mohou existovat pouze dvě možnosti. Byla to buď deformovaná lebka dítěte (protože by žádný dospělý nemohl přežít s tak znetvořenou hlavou), nebo byla neznámého zvířete.

Samozřejmě díky názvu "Hvězdné Dítě" jsem si ihned vzpomněl na kulatou hlavu a úzké čelisti na obrázcích mimozemšťanů tzv. "Šediváků" – kteří se proslavili přebalem knihy Whitleyho Streibera [viz. obr. vlevo] "Communion". Ale to byla zajisté ještě vzdálenější třetí možnost. Tehdy jsem usoudil, že přezkoumání antropologů a pokrok ve vědě tuto "webovou legendu" odhalí, stejně jako obrovské kostry, které byly vytvořeny ve photoshopu [viz. obr. dole vpravo] a byly vydávány ruskými novinami Pravda News Service za "skutečné".

Ale mýlil jsem se.

Nedávné vědecké výsledky z DNA analýzy prastarých lebečních fragmentů této velmi neobvyklé lebky tuto třetí možnost — že je mimozemská – posunuly do popředí.

Samozřejmě, život není nikdy jednoduchý. Analýza neprokázala, že lebka Hvězdného dítěte byl mimozemšťan z vesmíru, jelikož rozbor DNA se dělá porovnáváním nových vzorků se starými vzorky genetického materiálu. Nemáme nikde uchovanou žádnou mimozemskou DNA. Místo toho výsledky odhalily, že Hvězdné dítě mělo zcela jistě lidskou matku ale ne-lidského otce. Stručně řečeno, byl to kříženec, jak je vědci nazýván.

Dostaneme se ke kompletním vědeckým poznatkům a podrobné analýze lebky Hvězdného dítěte, ale jako první zde uvedu některé zřejmé skutečnosti.

Myšlenka lidského-mimozemského křížence je velmi dlouho zavedenou představou. V Bibli, v Genesis 6:4, je uvedeno:

"Za oněch dnů, kdy synové božští vcházeli k dcerám lidským a ty jim rodily, vznikaly na zemi zrůdy, ba ještě i potom. To jsou ti bohatýři dávnověku, mužové pověstní."

Novější objevy kříženců jsou podrobně popsány v knihách Zecharia Sitchina, jejichž základ tvoří jeho přeložení sumerských spisů, jako jsou Atra Hasis a Ennuma Elish, v kterých starodávní lidé popisují, jak byli vytvořeni moderní lidé smícháním genů "Bohů" s primitivními lidskými předky tak, aby došlo k vytvoření rasy inteligentních starodávných dělníků. Tito "bozi" se nazývali Anunaki a údajně přišli z jiné planety, která má název Nibiru. Můžete tomu říkat sci-fi, ale tento příběh je více jak 6000 let starý!
Přestože je lebka Hvězdného Dítěte stará pouze 900 let, její zvláštní rysy poukazují na stále probíhající interakci mezi lidskou rasou a neznámými druhy.

Historie příběhu

Lebka Hvězdného dítěte byla nalezena před 80 lety v odlehlé jeskyni v Mexiku. Americká dopívající dívka z El Paso byla na návštěvě své rodiny v oblasti Copper Canyon, asi 100 mil jižně od Chihuahua a objevila pozůstatky dvou jedinců, kteří leželi na zádech a byli přikryti pouze několika palci země. Jedna z koster byla malá, jako by to byla kostra dítěte a měla zvláštně tvarovanou lebku.

Kvůli místním zvykům, které se týkaly úcty (a strachu) před smrtí, se bála mladá dívka říct vesničanům o svém objevu. Schovala tyto dvě kostry do rokle a plánovala si, jak je vezme zpátky do El Paso a daruje je své škole pro výzkum.

Předtím, než je mohla přesunout, byla rokle zaplavena přívalovým deštěm, který kosti odnesl. O dva dny později našla lebky a některé další kosti, ale ty byly poničeny a rozbity, jak je spolu s bahnem a kameny strhla přívalová povodeň. Podivně tvarovaná lebka ztratila zcela svoji spodní čelist [viz. obr. nahoře] a scházela jí polovina horní čelisti. Druhá lebka ztratila pouze svoji dolní čelist.

Dívce se podařilo propašovat obě lebky zpět do jejího domova v El Paso a ponechala si je po celý svůj život jako suvenýry ze své návštěvy Mexika. Nezdál se jí nijak zvlášť významný podivný tvar lebky, myslela si, že je to nějaký přirozený druh deformace.

Když v 90. letech dívka zemřela, lebky získali do vlastnictví Ray a Melanie Young také z El Paso. Shodou okolností byla Melanie novorozenecká sestra a byla obeznámena s mnoha přirozenými deformitami. Rychle poznala, že jak počet, tak druh anomálií na deformované lebce, nebyly výsledkem nějakého známého patologického stavu.
Youngovi hledali odbornou pomoc s analýzou lebek a byli odkázáni k Lloydu Pye, který měl prostředky a kontakty pro provedení různých testů na těchto dvou artefaktech.

První krok: Rentgen

Jako první zařídil Lloyd zrentgenování obou lebek. To ukázalo, že část horní čelisti měla několik retinovaných zubů (které se zobrazují jako 5 tmavých vypouklin na rentgenovém snímku nahoře) [viz. obr. nahoře vpravo] a tím se prokázalo, že lebka patřila jedinci, který zemřel okolo 5-ti nebo 6-ti let.

Další zřejmou anomálií byla oblast čelních dutin. Lidská lebka [viz. obr. nahoře: vlevo a ve středu] má typické čelní dutiny mezi očními jamkami. Deformovaná lebka nemá ani stopu po čelních dutinách, dokonce ani po zakrnělých hrbolcích, které by naznačovaly, kde by se mohly čelní dutiny začít tvořit. Toto je považováno za velmi neobvyklé. Dutiny jsou považovány za životně důležité pro zachycení prachu a částic, které by se jinak dostaly do plic, pouze asi 5% lidí se rodí bez čelních dutin.

Zatímco druhá lebka je prokazatelně dospělé ženy a má klasický plochý tvar díky "tvarování lebky" dítěte od kolébky (viz. obr. vlevo). Tato starodávná metoda spočívala v tom, že se přivázala deska na hlavu kojence, aby se docílilo změny tvaru lebky a jejího prodloužení.

Stále se to praktikuje u některých afrických kmenů a kmenů v Jižní Americe, aby docílily toho, že dítě bude vypadat spíše jako božstvo.

Zda "přirozeným" způsobem nebo umělým vytvarováním egyptská královská rodina, která je považována za božstvo, vykazuje stejný prodloužený tvar hlavy v tak dávné době, jakou je 2. tisíciletí před Kristem. Na obrázku [dole, A] je Nefertiti, žena egyptského faraona Amenhotepa IV. (později Achnatona), a nevlastní matka faraona Tutanchamona.

Mnoho zřejmých případů uměle deformovaných, "svázaných" [dole, B] nebo "deskami tvarovaných" [dole, C] lebek bylo objeveno v Mexiku a Peru.

Byla tedy hlava Hvězdného dítě od kolébky tvarována?

Obě lebky byly na základě metody datování pomocí radioaktivního uhlíku C-14 umístěny do období 900 let před Kristem. Během tohoto období měli Indiáni ze střední a Jižní Ameriky v oblibě tvarování lebek dětí pomocí desek. Jelikož oba jednotlivci v jeskyni byli vrstevníky, může se předpokládat, že deformity hvězdného dítěte zapříčinila tato metoda. Nicméně po prozkoumání lebek zjistíme, že se u této teorie vyskytují určité problémy.

Obvykle byl kojenec přivázán provazem nebo látkou k desce, hlava směřovala dopředu, úhel pohledu byl horizontální a krk byl mírně prohnut (vytažen), aby dýchání probíhalo snadno a bez potíží. Toto vidíme v místě ploché oblasti lidské lebky [viz. obr. dole, levá část]. Ale pokud otočíme lebku Hvězdného dítěte tak, aby se srovnala s touto plochou oblastí lebky, zjistíme, že se oči dívají dolů a ještě důležitější skutečnost je ta, že krk je nakloněn takovým způsobem, že by byl blokován přívod vzduchu.

Přestože se na zadní straně lebky Hvězdného dítěte vyskytuje ploché místo, bedlivá zkoumání prokázala, že je přirozeného původu a jsou na ní zvlnění, jež nejsou normálně pozorovatelná na lebce tvarované pomocí desek.

Mozková kapacita Hvězdného dítěte je odhadována na 1600 kubických centimetrů — o dobrých 200 cm více, než je kapacita lidské lebky. Bylo tedy Hvězdné dítě více inteligentní?