Zákony tajemství: Vzestup komunismu a závěrečné poznámky (30)

Vzestup komunismu
 

„Na počátku dvacátých let 19. století byli více než jen mocí v zemi,“ napsal Daraul. „Chlubili se pobočkami a pod-společnostmi až v Polsku, Francii a Německu.“

Dodal: „Bolševici a jejich teoretici komunistického přesvědčení jsou mnohými vysledováni jako potomci uhlířů….“

Protiautoritářský socialismus Karbonářů, Iluminátských svobodných zednářů a dalších racionalistických a humanistických skupin, které vznikly během osvícenství, se na počátku devatenáctého století sloučili, což velmi rozčílilo římskokatolickou církev.

„V naší době, pokud zednáři nezaloží jakobitský nebo jiný klub, vytváří a střeží satanské a nebezpečné hnutí. Komunismus, stejně jako karbonářství není nic jiného, než forma iluminátského zednářství Weishaupta [zakladatele Iluminátů] (viz. obr. dole vlevo),“ varoval Monsignor George Dillon v roce 1885.

Jedním z takových hnutí byla Mezinárodní asociace pracujících – známější pod názvem První internacionála – přímý předchůdce komunismu, svolaná v Londýně v roce 1864, brzy pod vedením Karla Marxe (viz. obr. dole vpravo).

Marx se narodil v roce 1818 v Trevíru v Německu Heinrichovi a Henriettě Marxovým; oba pocházeli z dlouhé linie židovských rabínů. A oba byli velmi ovlivněni humanismem Osvícenství.

Po dokončení studia na univerzitě v Bonnu se Marx v roce 1836 zapsal na univerzitu v Berlíně, kde vstoupil do tajné společnosti zvané Doktorský klub, plné ctitelů Hegela a jeho filozofie. I když dříve vyjadřoval oddané křesťanské ideály, připojil se Marx k těmto Hegeliánům při změně přesvědčení, že křesťanská evangelia jsou „lidskou fantazií v důsledku emocionální potřeby“ až k úplnému ateismu.

Někteří novodobí autoři o spiknutí dokonce tvrdí, že se Marx nakonec stal satanistou. Poukazují na jeho pozdější kritiku Hegela, který podle něj není dost materialistický ve svém smýšlení, na antisociální společnosti, ve kterých se pohyboval a na dílo psané Marxem za studentských let, ve kterém uvedl:

„Pokud existuje něco, co pohlcuje, skočím do toho, i když přivedu svět k záhubě…, to by byl opravdový život.“

Opět, metafyzické názory Marxe i jeho pomlouvačů, nemohou být ignorovány.

V roce 1843 se Marx oženil a přestěhoval do Paříže, ohniska socialismu a extremistických skupin známých jako komunisté. Právě v Paříži se Marx spřátelil s Friedrichem Engelsem, potomkem dobře prosperujícího anglického majitele textilní továrny. Marx a Engels se oba stali komunisty a spolupracovali při psaní řady revolučních brožur a knih, z nichž nejznámější je třísvazková kniha pojednávající o kapitálu, Das Kapital. Je ironií, že to byl Engels – syn kapitalisty - který většinu svého života finančně dotoval Marxe - obránce dělnické třídy.

Engels, který se také věnoval Hegelovi, byl konvertován k socialistickému humanismu Mosesem Hessem (viz. obr. dole vlevo), tzv. „komunistickým rabínem“ a Robertem Owenem, (viz. obr. dole vpravo) utopickým socialistou a spiritualistou otevřeně nepřátelským vůči tradičnímu náboženství.

Marx a Engels se nakonec přestěhovali do Bruselu a pak do Londýna, kde se v roce 1847 připojili k jiné tajné společnosti zvané Svaz spravedlivých, složený převážně z německých emigrantů, z nichž mnozí byli uprchlými členy zakázaných Iluminátů.

Skupina záhy změnila svůj název na Komunistický svaz a Marx spolu s Engelsem vytvořili své slavné prohlášení, Komunistický manifest.

Marxův manifest stanovil deset okamžitých kroků k vytvoření ideálního komunistického státu. Tyto kroky zahrnují:

• • zrušení soukromého vlastnictví

• • progresivní nebo odstupňovanou daň z příjmu

• • zrušení veškerých dědictví

• • konfiskaci veškerého majetku disidentů a emigrantů

• • vytvoření monopolní centrální banky se státním kapitálem pro kontrolu úvěru

• • centralizaci veškeré komunikace a dopravy

• • státní kontrolu nad továrnami a zemědělskou výrobu

• • státní vlastnictví veškerého kapitálu a vytváření rozvinutelné pracovní síly

• • kombinaci zemědělství se zpracovatelskými průmysly a postupné rozdělení populace k zastření rozdílu mezi městy a venkovem

• • bezplatné veřejné vzdělávání pro všechny děti

Tento seznam byl rovněž pozoruhodně podobný krokům pro vytvoření ideální společnosti, které navrhovali bavorští Ilumináti, což silně naznačuje úzké spojení mezi těmito dvěma programy. „Ve skutečnosti může Internacionála být stěží považována za něco jiného než iluminátské zednářství v novém přestrojení,“ poznamenal spisovatel Still.

V roce 1848 se Marxovi nepodařilo vyvolat socialistickou revoluci v Prusku a poté, co se vyhnul vězení, se vrátil do Londýna. Střety osobností, drobné hašteření a frakční boje nad ideologií zabránili Komunistickému svazu stát se účinnou silou. Militantní frakce plísnila Marxe za to, že mu jde více o projevy, než o revoluci a on postupně ustoupil do izolace, která skončila až jeho účastí na První internacionále roku 1864.

Marxův život plný boje a chudoby měl na světové dějiny ohromný vliv, neboť poskytuje filozofickou platformu pro novodobé tajné společnosti založené na principech těch starších. Zemřel na zdánlivé abscesy plic 14. března 1883, deprimovaný sebevraždami svých dvou dcer a pouhé dva roky po smrti své manželky.

Je jasné, že se komunismus neobjevil náhle na popud chudých, utlačovaných mas pracujících, ale byl výsledkem dlouhodobých programů a intrik tajných společností.

„Neexistuje žádné proletářské, ani komunistické hnutí, které by nekonalo v zájmu peněz ... a idealisté z řad jeho vůdců nemají sebemenší podezření o této skutečnosti,“ napsal německý filozof Oswald Spengler (viz. obr. dole vlevo), autor díla The Decline of the West (Úpadek západu) (viz. obr. dole vpravo).

Závěrečný komentář

Stopy působení tajných společností lze nalézt v každé válce a v každém konfliktu dvacátého století.

Historie je nezaměnitelná. Ve všech případech se objevují stejní členové společnosti, jejichž členství se předává z otce na syna, z obchodního partnera na blízkého spolupracovníka, z bratrstva na bratra. Na základě odporu veřejnosti k válce by se zdálo, že občas dojde k pročištění vlády, ke kompletní změně vedení a úředníků. Přesto se k moci navracejí ty samé staré tváře tajné společnosti, jak poznamenal prezident Kennedy. Hromadné sdělovací prostředky vypadají lhostejně a po veřejnosti se požaduje, aby věřila, že je to vše pouhá shoda okolností – prostě případ nejschopnějšího člověka na svém místě.

Zpráva z Iron Mountain, ať už prokazatelná jako historický fakt, nebo ne, přesně odráží smýšlení členů tajné společnosti. Například v rozhovoru o přelidnění v roce 1981, člen CFR Maxwell Taylor (viz. obr. vlevo) lehkovážně uvedl:

„Už jsem odepsal více než miliardu lidí. Tito lidé jsou v Africe, Asii, Latinské Americe. Nemůžeme je zachránit. Populační krize a otázka zásobování potravinami nařizuje, že bychom se o to ani neměli pokoušet. Je to ztráta času.“

Zatímco některé konflikty byly patrně potřebné – jako druhá světová válka – jiné, jako Vietnam a válka v Perském zálivu už tak potřebně nevypadají. Přesto byli všechny konflikty nesmírně prospěšné členům tajné společnosti a všechny znamenaly pokrok k jejich cíli, jedné světové vládě.

Královský institut pro mezinárodní záležitosti a CFR vytvořili plány konfliktu v jihovýchodní Asii již v roce 1951. Vytvoření Organizace jihoasijské smlouvy (SEATO) v roce 1954 bylo propočítaným plánem, který poskytl americkým představitelům právní základ pro intervenci ve Vietnamu. Prezident Kennedy, který byl zavražděn dřív, než stačil vojáky stáhnout, byl v rostoucím rozporu s členy tajné společnosti na Wall Street, z nichž někteří vyšetřovali jeho smrt jako členové Warrenovi komise.

Prezident Johnson a jeho poradci z CFR jednali úskočně při své snaze získat protiústavní válečné pravomoci od Kongresu po falešném incidentu v „Tonkinském zálivu“ v roce 1964. Titíž poradci i nadále podporovali tuto válku, dokud se neukázalo, že cena – v obětech, penězích i národní jednotě – rostla více než zisk a v tom okamžiku se obrátili proti Johnsonovi.

Korea byla prototypem konfliktu, aby se posoudilo, jak bude americká veřejnost reagovat na nevyhranou „policejní akci“ Organizace spojených národů. Vytvořila precedens amerických vojáků bojujících mimo území Spojených států pod velením zahraničních velitelů, činnost, která pokračuje i dnes. Je ironií, že přední ruští představitelé veleli Severokorejcům na jedné straně a vojákům Organizace spojených národů na straně druhé.

Druhá světová válka byla bojována za zastavení fašistů v Německu, Itálii a Japonsku, kteří byli vytvořeni a financováni členy tajné společnosti na západě. Přes smrtelnou povahu této války, američtí a britští členové společnosti i nadále obchodovali s nepřítelem a po válce zařídili jejich rekonstrukci. Nikde není tato obojakost patrnější než v selhání prezidenta Roosevelta upozornit americké jednotky v Pearl Harboru na blížící se japonský útok, způsobený jeho vlastní politikou izolace.

Hitler, ta velká pohroma dvacátého století, byl jasně výtvorem tajných společností a jejich západních finančníků. Vysvětlení pro tuto mimořádnou okolnost se pohybuje od touhy vytvořit rovnováhu sil s komunismem k nebývalé možnosti, že Hitler byl přímým příbuzným vídeňských Rothschildů. Jeho nacisté byli spíše kultem než politickou stranou a odráželi esoterické znalosti i posedlost starších evropských tajných společností, které lze vystopovat až k starověkým záhadám.

Tyto společnosti byly aktivní během první světové války a ruské revoluce, která byla přímo podporována a financována členy amerických a britských tajných společností. Cíle ruských komunistů a Karla Marxe byly z velké části stejné jako cíle Iluminátů a kontinentálních zednářů. Vše to byl model Hegelovy teorie ve skutečném světě. Hegel viděl jednu stranu konfliktu (teze) postavenou proti druhé straně (antiteze), což vytvořilo kompromis (syntéza). Tento vzorec – s přidaným prvkem skutečně vytvořit konflikt – úspěšně použili Hegelovi studenti, mezi které patří Ilumináti, Cecil Rhodes, Hitler a členové novodobých tajných společností.

Je zřejmé, že osoby spojené krví, tituly, manželstvím nebo členstvím v tajných společnostech, ať už do jakékoliv míry, manipulovaly a řídily osudy celých národů skrz podněcování a financování války. Tito lidé se považují za nadřazené v morálce a etice nad průměrným člověkem. Evidentně vzhlížejí k jakémusi vyššímu účelu – ať už to bude pouhé bohatství a moc, nebo možná nějaká skrytá agenda týkající se původu, osudu a duchovnosti lidského pokolení.

I v době, kdy Marx, Engels a jejich následovníci vytvářeli v polovině devatenáctého století v Londýně komunismus, dlouhodobé plány Iluminátů a jejich následných společností rozdmýchat vnitřní rozbroje ve Spojených státech byly uskutečněny ve velké vzpouře.

-konec-