Kruhy v obilí - komata a středníky (1)

Lucy Pringleová získala vzdělání v Anglii, Francii a ve Švýcarsku. Hodně cestovala. Je zakládající členkou organizace Centre for Crop Circle Studies (Centrum pro studium kruhů v obilí), zakládající členkou a předsedkyní organizace UNEX (Unexplained Phenomena Research Society – Společnosti pro výzkum nevysvětlených jevů).

Přednášela a přednáší doma i v zahraničí, například v Darwinově společnosti na Christ´s College v Cambridgi, v Scientific Exploration Society na College of Psychic Studies and Alternatives v Londýně. Píše také knihy a často se objevuje na televizní obrazovce v souvislosti s fenoménem kruhů v obilí.

Její kniha Kruhy v obilí – největší záhada moderní doby, bohatě ilustrovaná a zachycující důkladný výzkum této problematiky, byla vydána v září roku 1999 nakladatelstvím Thorsons, Harper Collins (u nás vyšla v prosinci 2001 v nakladatelství Volvox Globator 2001 – pozn. překl.) Její poslední kniha Crop Circles: Art in the Landscape je široce uznávanou a velice poutavou antologií dané problematiky.

Pracuje s vědci z celého světa a vlastní nejkomplexnější fotografickou sbírku kruhů v obilí ve Velké Británii. Některé z těchto fotografií uvádíme i v tomto článku.

Dne 15. dubna (2007) se na planině u hradiště Oliver’s Castle v hrabství Wiltshire objevil v lánu řepky olejky nádherný kruhový prstenec obsahující sedm postupně se zvětšujících oblouků. Úžasná žlutá podtrhla velikost a majestátnost útvaru, který – přestože byla nahlášen 15. dubna – se tam mohl objevit už o pár dní dříve. Nejen, že to byl zřejmě nejranější vytvořený počin, co se roční doby týče, ale zcela určitě to byla největší a nejsložitější záležitost, jež se objevila v tomto druhu zemědělské plodiny. Zprávy od lidí, kteří zkoumali stonky v poli, byly příznivé.

Květen byl krásně slunný a teplý stejně jako začátek června, ale pak se počasí pokazilo a přineslo deštivé a chmurné léto. Bylo v důsledku toho nalezeno méně obilných kruhových formací než bývalo obvyklé předtím?

Ne, právě naopak. Poměrně nečekaně jsme nacházeli více kruhů v obilí než předchozí rok.

Winterbourne Monkton, Velká Británie 2007

East Meon, Velká Británie 1995

Jedním z mých oblíbených byl útvar ve Winterbourne Monktonu (z 24. května 2007), který obsahoval vložené srpky a byl díky tomu zcela určitě blízkým a dlouho ztraceným příbuzným nádherného útvaru z East Meonu z června 1995.

Na jeho vizuální harmonii byla radost pohledět.

Prvního června se jedny z nejdůležitějších formací toho roku objevily v ječmenném lánu v Yatesbury v hrabství Wiltshire (viz. obr. dole uprostřed).

Yatesbury, Avebury Trusloe, Wiltshire

Pětinásobná stáčející se spirála měřila v průměru téměř 92 metrů a obsahovala 57 malých kroužků.

Charlie Balloch, profesionální hudebník z Arizony, přirovnal formaci k Pythágorově spirále. Pythágorejské koma nebo též diatonické koma, pojmenované po antickém filozofovi a matematikovi, bylo po něm – nějakých 200 let před Kristem – známé i Číňanům a možná i ještě starším Babylóňanům. Znázorňuje harmonický vztah mezi číslem a hudbou.

Jakmile jsem obdržela Charlieho e-mail, spojila jsem se s Jimem Lyonsem z Univerzity v Yorku, (viz. obr. vlevo) který v odpověď prohlásil: Hned, jak jsem poprvé spatřil fotky z Yatesbury, jsem věděl, že se dívám na fraktál stojatého vlnění – tedy přesně na to, čemu jsem se poslední dva roky věnoval!

Pythágorejské koma je fraktálovou částí vloženou do nauky o harmonii. V energiích Země (v kruzích v obilí) se objevují čísla 9 a 8. 9/8 (podíl činí 1,125) je téměř přesná hodnota hlavního tónu diatonické stupnice, o níž proutkaři po staletí věděli, že popisuje vzorce a šablony zemské energie.

V hlavní stupnici je shodně šest tónů – 5 tónů a 2 půltóny, celkem tedy 6. (9/8)6 je 2,0273, což nám dává hodnotu 1,0136 (jelikož stupnice frekvenci zdvojnásobuje) – jejíž zaokrouhlená hodnota odpovídá pythagorejskému komatu.

Toto je základ fraktálové povahy všech stupnic. Teorii globálního škálování (Global Scaling Theory) aplikuji nejen na kruhy v obilí, ale i na celý proces Vědomí, zejména jeho nelokální vlastnosti.

Teorie je založena na stojatém vlnění v logaritmickém prostoru. To může znít velice odborně, ale ve skutečnosti je to obyčejná klaviatura! Vesmír je obří klaviaturou se strunami napnutými mezi všemi atomy (holografické) hmoty a v důsledku toho i mezi veškerým lidstvem!

Tolik Charlie Balloch.

Stejného dne se na sousedním poli objevil jeden z nejmenších a nejjednodušších útvarů v tom roce.

Prostý kruh obsahující úžasně komplikovaný vzor polehlého obilí. Okamžitě jsem do něj a do půdy umístila lahve, abych je mohla později zase vyjmout a poslat Jimu Lyonsovi na testy kvůli obsahu minerálů. Výsledky byly následující: Nejdůležitější změny vykázala stoupající hladina dusičnanů začínající na první kontrole 437 a 438 a pokračující až k lahvi 440 umístěné uprostřed kruhu.

Viz. tabulky analýzy vody.

Výsledky byly velice zajímavé a začaly mě trápit ve chvíli, kdy jsem si přečetla, že maximální obsah dusičnanů v lahvi vody značky Volovic je 6,3 mg/l, zatímco nejvyšší obsah dusičnanů v lahvi umístěné přímo uprostřed kruhu byl pouze 2,570 mg/l.

Komentář Jima Lyonse:

Kromě výsledků hladiny dusičnanů je po provedení všech měření, jež testovala různé aspekty, zajímavé zaměřit se na dva další potenciálně zajímavé výsledky. Zaprvé, pH vody ve vzorku 437 je výrazně nižší – tato voda je slabě zásaditá, má pH 7,4. Hodnoty z ostatních lahví se pohybují kolem čísla 8,3, což je poměrně běžné.

A za druhé má vzorek 437 o poznání vyšší (o 15 %) elektrickou vodivost než vzorky ostatní, konkrétně 0,230 mmhos/cm (milimhosů na centimetr). Vzpomeňte si, že toto jsme již jednou viděli. Vzorek 437 měl kolem sebe navíc silnější auru zachytitelnou virgulí, číselně vyjádřitelnou přibližně jako 10% nárůst oproti běžným hodnotám. Žádná z hodnot ale nebyla nějak radikálně vyšší než průměr, uvážíme-li, že šlo o nevzrostlé obilí. Pokud jde o výsledky dusičnanů, ty byly dost nečekané a skutečně vykazovaly oproti vzorovým hodnotám značný nárůst.

Jejich percentuelní změny byly tyto: 437 – 438 17,5 %
437 – 439 20,7 %
437 – 440 71,3 %

Tady se musíme ptát sami sebe, jak se něco takového může stát, jelikož neexistuje žádný známý způsob, jak by se dusičnany mohly přes sklo lahve dostat. V této chvíli můžu jen poukázat na to, že se výsledky podobají těm, k nimž jsme dospěli před časem při pokusech s elektrickými účinky zahrnujícími směs kyslíku a dusíku ve formě výboje. Tato problematika si dozajista zasluhuje důkladnější vyšetření.

Výsledky jsem zpracovala formou sloupcového grafu.

Nicméně ta nejzvláštnější událost léta měla teprve přijít. Došlo k ní v noci na 7. 7. 2007.

Útvar v poli East Field, 7. července 2007

Jelikož se kolem tzv. fraktálového náhrdelníku z East Field strhla lavina kontroverzních prohlášení, pokusím se nyní všechny nitky okolo tohoto unikátního útvaru spojit dohromady a vše vysvětlit.

East Field, Alton Barnes nedaleko Marlborough je rozlehlé pole pokrývající asi 100 akrů velice zvlněné a nepravidelné krajiny.

Útvar v poli East Field, Velká Birtánie 2007

V noci z 6. na 7. července zastavilo mužovo auto v silážní jámě na okraji pole East Field.

Řidič tohoto auta později absolvoval rozhovor s Charlesem Mallettem ze Silent Circle Café a řekl mu následující: Toho večera někdy mezi 22.30 a 22.45 přijel k silážní jámě tmavomodrý džíp s několika osobami. Stál tam asi 7 nebo 8 minut, přičemž jeho přední světla svítila přímo na jeho vůz.

Muž v odpověď zablikal svými světly směrem k džípu. Nato z džípu vystoupil někdo v bundě z tuhého a neprodyšného materiálu připomínajícího vojenský typ oděvu a schován pod kapucou přišel k mužovu autu. Muž nemohl kvůli kapuci rozpoznat, kdo to může být. Charlesovi později popsal, jak seděl v autě na zadním sedadle se staženým okénkem, aby mohl pozorovat hvězdy a samotné pole. Sledoval při tom DVD (bez jakýchkoliv sluchátek nebo doplňků), které si přehrával z malého přístroje umístěného mezi předními sedadly.

Promluvil na osobu, která přišla k jeho autu, ale nedočkal se od ní žádné odpovědi, pouze toho, že se ten člověk otočil a vydal zpátky k džípu. Nasedl do něj a vozidlo se rozjelo pryč směrem na Pewnsey.

Za pět až deset minut se džíp obloukem vrátil a přijel tak, že předkem mířil k výjezdu ze silážní jámy. Vystoupili čtyři lidé. Jeden z nich měl na sobě kostkovanou dřevorubeckou košili a zbylí tři měli tmavé oblečení. Opustili silážní jámu a přešli na silnici, kde se pozorovateli ztratili za živým plotem.

Zanedlouho se opět vrátili a jeden po druhém naskákali do příkopu s bodláčím, za kterým se již nacházelo pole East Field. Nenesli s sebou žádné vybavení. Muž v autě zůstal vzhůru asi do 2.30, kdy usnul, a probudil se až kolem 4.40. Tehdy si poprvé všiml části útvaru v obilí. Během té doby neslyšel do silážní jámy přijíždět žádné auto.

Nejprve se na útvar do pole nešel podívat, protože se domníval, že ho vytvořili ti čtyři lidé, které viděl v noci, ale později, když uviděl, jak se do pole vydávají Charles Mallett a ostatní, což bylo asi v 7.30, se tam zašel podívat také a musel svůj původní názor přehodnotit. Tak velkou a složitou formaci v obilí prostě ti čtyři za tak krátkou dobu vytvořit nemohli.

Matthew Williams tvrdí, že útvar vytvořil on se svými kolegy. Že předem nic neplánovali, že v poli nebyly žádné nerovnosti, a že záblesk chvíli po třetí hodině byl způsoben tím, že jednomu z jeho kamarádů podvodníků chytly vlasy!

Také vypověděl, že se svou skupinou útvar vytvářeli ještě ve 4 hodiny ráno a důvod, proč je Win, Gary a Paula neviděli, byl ten, že byli neviditelní díky speciálním vlastnostem, které jev vykazoval.

Příběh pokračuje zásadní figurou na plánu, kterou byl Win Keech, inženýr, nyní pracující jako odborník přes počítače, dříve zaměstnaný jako designér u Rolls Roycu a krátkou dobu i jako pilot Britského královského letectva.

Ke svému velkému zájmu o UFO přistupuje vědeckým a objektivním způsobem.

V roce 1991 byl svědkem průletu bledého světelného objektu nad polem East Field a následného vytvoření malého kruhu v obilí. Létající objekt byl diskovitého tvaru a velikostí připomínal jídelní talíř. Pak se ale prý zničehonic prudce rozšířil a zvětšil svůj průměr asi na šest metrů. V tom okamžiku zastavil a vznášel se nad polem, přičemž obilí pod ním se zachvělo, zašumělo a pak všechno naráz jakoby „přirozeným způsobem“ polehlo – to vše za nějaké tři sekundy. Disk se poté opět rozpohyboval směrem přes pole a po cestě se zmenšoval do původní velikosti.

Keech se vydal k místu, nad nímž se předtím světelný disk vznášel, a objevil malý kruh v obilí o průměru asi šesti metrů.

Dne 6. července 2007 večer dorazil Keech, stále ještě zapálený do problematiky UFO, na parkoviště na kopci Knapp Hill. Zaparkoval dále na cestě a na střechu auta a do jeho vnitřku umístil natáčecí vybavení. Pak se autem vydal na vrcholek Knapp Hillu, odkud přehlížel pole East Field a měl odtamtud krásný výhled také na Lockeridge a další kopec Milk Hill na západě. S přípravami kamer skončil v 23.08 a vrcholu kopce dosáhl někdy mezi 23.15 a 23.30. Potvrzuje to textová zpráva, kterou od něho obdržela jeho přítelkyně Ann Shieldová a ve které Keech píše, že je vše připraveno.

Jeho neustále spuštěné vybavení sestávalo z kamerového systému vybaveného infraviděním, který byl napojen přímo na několik bateriemi napájených nahrávacích zařízení.

Měl s sebou také velice citlivou videokameru SONY VX 2100. Tu chtěl využít jako pátracího teleskopu, a proto ji umístil na trojnožku, aby s ní mohl pohybovat a propátrávat pole. Dalším nahrávacím zařízením, které si přivezl, byla kamera JVC gr-dv500.

Keech mi řekl toto:

Kamera od SONY byla tehdy (v létě roku 2007) nejcitlivějším zařízením reagujícím na světlo, které jste mohli v obchodě sehnat… Je uvedeno, že zachytí i bod o osvětlenosti 1 lux, ale v praxi může být ještě citlivější, když je použito manuálního nastavení módu krátké clony – díky tomu může snímat obraz mírně za hranicí viditelnosti lidského oka, a to v barvách a v kvalitě běžného televizního vysílání.

První polovinu noci jsem používal vysoký zoom (12x) a nahrával na mini-dv kazetu. Kvůli vlhkosti a větru (téměř mrholilo) došlo k samostatnému zajištění hlavičky kazety proti vlhkosti, čímž se zamezilo možnosti na ní nahrávat – a to právě tehdy, když jsem poprvé začal snímat inkriminovaný útvar (okolo 3.20 ráno)… na to konto jsem vyvedl video ze systému rozpoznávání obrazu přímo do JVC gr-dv500 (kompaktní širokopásmové kamery) prostřednictvím spojení fire-wire – fire-wire a začal nahrávat na mini-dv v JVC kameře namísto na vx2100.

Předtím měla kamera JVC za úkol nahrávat přímo z kamerového systému, který byl připojen vzadu na zesilovači jasnosti obrazu Seben Generation 1+ s třikrát zvětšující čočkou, který jsem využíval pro plynulé záběry velice temných míst.

Zesilovač jasnosti obrazu měl některé nevýhody – má například poměrně špatné rozlišení a obraz trpí určitými sférickými aberacemi, což znamená, že to, co je uprostřed, je dobře zaostřeno, ale co je od středu dále, je o poznání rozmazanější… každopádně je ale asi tisíckrát citlivější na světlo než lidské oko a pracuje na bázi urychlování kaskád fotonů skrze videotubus a promítání obrazu na zelenou fosforovou obrazovku. Jeho nespornou výhodou je ovšem to, že funguje i tehdy, když už vše ostatní fungovat přestane, protože to nemá dostatečnou citlivost.

Obraz měl snímat kamerový systém YD66 (0,02 luxu) a nahrávat rovnou do gr-dv500 skrze AV kompozitní video výstup. Když zrovna nenatáčela pole, měl jsem gr-dv500 schovánu v kapse své bundy, abych ji chránil před vlhkostí a mrholením. Pokusem jsem zjistil, že když jsem na gr-dv500 nahrával obraz z vx2100, digitální kód vx2100 byl nahrazen vlastním digitálním kódem kamery gr-dv500.

Kamera gr-dv500 byla té noci ovlivněna nějakým energetickým procesem tak, že se o 9 minut změnil její časový kód oproti greenwichskému času, který jsem na ní předtím pečlivě nastavil.

Za zmínku také stojí, že té noci byla poškozena i interní fotografická paměťová karta mobilního telefonu s fotoaparátem značky Ericsson, zřejmě tím samým procesem. Aby měl Keech jistotu, že bude připraven na všechny eventuality, měl s sebou řadu záložních zařízení, která mohl zapojit ve chvíli, kdy by se ta původní nějak poškodila nebo přestala fungovat.

S tímto vybavením mohl sledovat vše, co se v okolí dělo – nejen světla aut, ale díky infračervené kameře by také spatřil každého, kdo by na pole vstoupil. Takového návštěvníka by si přiblížil a okamžitě ho identifikoval. Také by ho jasně a zřetelně slyšel.

Jeho pes se na tom místě choval velice zvláštně, což představovalo další důvod, proč se rozhodl držet té noci u pole hlídku.

-pokračování-