Zákony tajemství: Thesofisté, společnost Thule a jiné kulty (22)

V roce 1878 Blavatská, spolu s jejím horlivým stoupencem plukovníkem americké armády Henry Steel Olcottem, přestěhovala sídlo společnosti do Madrasu v Indii, kde je dodnes. Teosofická společnost se rozšířila po celém východu a do Evropy i Ameriky a upoutává značnou pozornost na východní filozofie. Tato propagace buddhismu a hinduismu značně ovlivnila několik nábožensky orientovaných hnutí, včetně „I Am“, liberální katolické církve, Rosekruciánů, Církve sjednocení a nedávno i různé skupiny „New Age“.

Theosofie čerpala své myšlení od stejných filozofů uctívaných tajnými společnostmi Svobodného zednářství, Iluminátů a Kulatého stolu – Platóna a Pythagora, stejně jako z Egyptských mystických škol. Podle spisovatele Nesta Webstera, bylo zřejmé, že Blavatská také vysoce čerpala z hebrejské Kabaly a Talmudu a upevňovala spojení se starověkými mystérii.

V roce 1924 Webster varoval:

„Teosofická společnost není studijní skupina, ale v podstatě propagandistická společnost, která si klade za cíl nahradit čisté a prosté učení křesťanství úžasnou směsí východních pověr, kabalismu a šarlatánství 18. století…“

Společnost Blavatské učila víru v jednoho stvořitele, existenci základního vesmíru, včetně všech lidí, a že hindské tajné významy se nacházejí ve všech náboženstvích; nejkontroverznějším učením bylo, že „Velcí mistři“ nebo „Adepti“, někdy nazývaní „Velké bílé bratrstvo“ tajně řídí vývoj lidstva.

Vytvořením německé pobočky Teosofické společnosti v roce 1884 přinesla Blavatská svou víru v channeling, reinkarnaci,  a mimozemské navštívení k lidem, kteří později vytvořili teologický základ nacismu.

„Němečtí okultisté jako Lanz von Liebenfels, Guide von List a Rudolf von Sebottendorff si od Blavatské hodně půjčili. Snažili se ukázat, že staří Němci byli strážci tajné vědy – která vznikla v Edenu/Atlantidě,“ napsal spisovatel William Henry.

„Princip mnohých pozdějších nacistických projektů lze vysledovat ... až k myšlenkám, které jako první propagovala Blavatská,“ souhlasil Levenda, který podrobně popsal spojení s ostatními evropskými tajnými organizacemi. „Máme Teosofickou společnost, OTO [Ordo Templi Orientis neboli Orientální templáře], Antroposofickou společnost [Dr. Rudolfa Steinera] a [Řád] Zlatého úsvitu, všechny propletené v krvesmilném objetí.“

Po první světové válce se okultní společnosti začaly spojovat s politickým aktivismem, zejména v jižním Německu.

Po celé zemi bojovali politické frakce, nově příchozí komunistická filozofie získávala mnoho úspěchů u rozčarované veřejnosti nezvyklé vládnout sama sobě.

V boji proti této hrozbě komunismu a šířícímu se chaosu, vznikly jen v Mnichově více než dvě desítky pravicových nacionalistických organizací. Mezi nimi byla Společnost Thule, pojmenovaná po bájné německé zamrzlé země Ultima Thule. Logem společnosti byla svastika položená na meč.

Thule byl v myslích německých okultistů germánskou Atlantidou, mystickým prehistorickým ostrovem. V severních končinách se věřilo, že je domovem dlouho zmizelé civilizace mimozemšťanů, kteří ztratili povědomí o svém původu křížením s lidmi. Eckart, Sebottendorff a jejich stoupenci věřili, že moderní věda Thule přežila celá staletí, předávaná vybranými zasvěcenci do tohoto tajemství a esoterické moudrosti. Thulisté neustále hledali tuto moudrost pomocí rituálů, jejichž účelem bylo kontaktování vyšších bytostí.

„Všichni ve vnitřním jádru skupiny Thule byli satanisté, kteří praktikovali černou magii,“ napsal Trevor Ravenscroft.

„Jinými slovy, zabývali se výhradně zvyšováním svého uvědomění prostřednictvím rituálů k poznání zla a ne-lidské inteligence ve vesmíru a dosažením komunikačních prostředků s těmito inteligencemi. A Master-Adept tohoto kruhu byl Dietrich Eckart.“

Je dobře známo, že v Mnichově bylo v průběhu těchto bouřlivých poválečných let několik stovek nevyřešených „politických“ vražd a únosů.

„A právě do řad těchto pohřešovaných osob,  se musíme dívat, abychom našli ‚obětní oběti’, které byly zavražděny v obřadech ‚astrologické magie’ provedených Dietrichem Eckartem a nejvnitřnějším okruhem Thule Gesellschaft,“ obvinil Ravenscroft, který tvrdil, že bylo „dobře známým faktem“, že Thulisté byli „Společností vrahů.“

Ať vrazi, či nikoliv, je pravda, že 7. dubna 1919, když komunističtí revolucionáři drželi na krátkou dobu Mnichov a vyhlásili Bavorskou sovětskou republiku, jediní, koho pochytali a popravili jako nebezpečné podvratné živly, byli členové společnosti Thule, včetně jejího mladého sekretáře a prince von Thurn und Taxis. Do 3. května vojenští veteráni, kteří tvořili Freikorps (svobodné sbory) s helmami ozdobenými svastikou společnosti Thule, zbavili Mnichov bolševiků. Toto byla poslední vážná hrozba komunismu v Německu až do období po druhé světové válce.

Monarchisté a průmyslníci z Thule věděli, že musí získat podporu řadových pracovníků, aby mohli porazit odbory plné socialistů. Za tímto účelem přijali dvojstrannou strategii. Zatímco mnichovští obchodní, armádní a intelektuální vůdcové osnovali na setkáních společnosti Thule v hotelu Four Seasons, vznikla druhá, dělnická, organizace – Německá dělnická strana vedená sportovním novinářem Karlem Harrerem a železničním strojníkem Antonem Drexlerem. Podle vydavatelství Time-Life, „Společnost [Thule] kontaktovala Drexlera, protože doufala v podnícení delnické revoluce, ale o dělnících nic nevěděla.“

Strana byla založena v lednu 1919 sloučením Drexlerova Výboru nezávislých dělníků s Kruhem politických dělníků vedeným Harrerem. Kruh byl založen theosofistou Sebottendorffem, který napomáhal také vytvoření tajného Germanenorden.

Proslulý autor Hitlerova životopisu John Toland popsal Sebottendorffa pouze jako „záhadného muže“ a vyznavače Platóna. Jak se ukázalo, Sebottendorff se vlastně narodil jako Rudolf Glauer, syn železničního inženýra v Drážďanech. Hrabě řekl, že byl zákonně adoptován hrabětem Heinrichem von Sebottendorffem a měl právo žádat zděděný titul. Eckart a další odmítli odhalit jeho pravou identitu ze strachu před zdiskreditováním jejich věci.

Všeobecně vnímán jako podvratný, docílil Sebottendorffův Germanenorden , aby byla společnost Thule jeho krycí organizací.

„Původní koncepce moderních Thulistů byla velmi nepropracovaná a naivní,“ napsal Ravenscroft.

Podle Williama Bramleyho byl Haushofer členem společnosti „Vril“, další tajné společnosti založené na knize britského lorda, Rosekruciána Bulwarda Littona. Haushofer byl rádcem Hitlera i jeho zástupce Rudolfa Hesse. Himmler byl dalším významným členem společnosti Vril. Předtím než se stal generálem císařské armády, Haushofer hodně cestoval po Dálném Východě.

„Jeho rané styky s vlivnými japonskými podnikateli a politiky byly rozhodující při formování německo-japonské aliance za druhé světové války,“ napsal Levenda.

„Byl také prvním vysoce postaveným Nacistou, který formoval důležité vztahy s vládami Jižní Ameriky v očekávání vojenské a politické akce proti Spojeným státům, vztahy, které byly nakonec zneužity válečnými zločinci a nacisty – a vyznavači nacistického kultu – prchajícími z dosahu norimberských žalobců.“

Eckart, který byl členem v rodící se straně i společnosti Thule, si uvědomil, že Německá dělnická strana potřebovala vůdce.

„Potřebujeme v čele člověka, který snese zvuk kulometu. Je třeba, aby lůza dostala strach. Nemůže to být důstojník, protože lidé už je nerespektují. Nejlepší by byl dělník, který ví, jak mluvit… Nepotřebuje moc rozumu. Musí být svobodný, pak získáme také ženy,“ řekl během setkání členů v roce 1919.