Elegantní Bůh (23)

Universum

Jednota Univerza a dvojnost Stvořeného světa

Představa, že je možno být věčně šťastný v dvojném světě, je jen součástí iluze. Bohužel tato nepřesná představa je šířena i někte­rými esoterickými naukami a směry New Age. K tomu, aby člo­věk byl šťastný, musí být občas nešťastný. Je možno dosáhnout vnitřního klidu, harmonie, zbavit se touhy, chtění, egoismu, ale není možno dosáhnout permanentního pocitu štěstí.

Bez dvojnosti by Stvořený svět nejenže neměl smysl, ale ani ne­existoval.

Vhodnější by bylo možná najít jiný výraz místo výrazu jednota, protože i pojem jednota je svým způsobem omezující a nevy­jadřuje přesně skutečnost.

Jako analogii s magnetem je možno představit si kouli, kde uvnitř je kladný pól a směrem k povrchu se mění na záporný pól, který se na povrchu koule jeví na každém místě jako pól s kvalitou od­lišnou od jiného místa. Povrch se pak jeví jako pólově různorodý.

Tato různorodost pólů je za použití principu dvojnosti nepředsta­vitelná.

To znamená, že vhodnější by byl výraz širší než jednota, něco jako jednota i mnohost dohromady. Bohužel se obávám, že tako­výto výraz žádná lidština nemá.

Pojmy jako pól a kladný či záporný jsou zde použity z nedostatku jiných vhodných pojmů.

Polarita stvořeného světa a každé jeho části

Boha ve své formě Absolutna lze snad připodobnit ke gigantic­kému superpočítači s nekonečným potenciálem, který momen­tálně neřeší vůbec žádný úkol. O Absolutnu nevíme po intelektu­ální stránce absolutně nic, protože se jedná o beztvarou a bezča­sou Prázdnotu bez hranic. To však neznamená, že neexistuje. Mysl je věčně a univerzálně přítomna, „Nic“ je pouhým zdáním. Obrazně matematicky by se to dalo snad vyjádřit jako nekonečná nula.

Na rozdíl od tohoto Absolutna by se jako základní princip stvořeného světa dal obrazně matematicky vyjádřit jako plus a mínus nebo v jiných pojmech jako jin a jang. Tento nejzákladnější princip, který již nelze dále redukovat, je přítomen v každé entitě, v každém systému. Částice, atom, molekula, buňka, organismus, člověk, manželé, rodina, společnost, národ, stát, Země, Sluneční soustava, galaxie, kupa galaxií, vesmír, svět to vše je svým specifickým vědomím, které obsahuje tento základní princip.

Když odstraníte všechny atributy entity včetně času a prostoru zbude pouze plus a mínus a tento základní princip je hybnou silou stvoření a stváření světa.

Neexistuje nic s výjimkou Absolutní mysli, co by tento princip neobsahovalo.
 

Nejvhodnější představa obsahování tohoto principu ve všem je magnet. Magnet vždy obsahuje severní a jižní pól. Jsou nerozdělitelné. Když rozdělíte magnet na dvě části, vzniknou dva magnety a každý bude obsahovat severní a jižní pól. Když rozdělíte magnet na tři části, vzniknou tři magnety a každý bude obsahovat severní a jižní pól. Když k sobě přiložíte jakékoliv magnety, vznikne soustava opět s jedním severním a jižním pólem.

Polarita je základní princip stvořeného světa. Pro upřesnění stvořeným světem je myšleno vše. To znamená i tak zvaný astrální svět a tak zvané vyšší světy. Ne pouze nám nejbližší a nejsrozumitelnější časoprostorový svět.

Toto je velmi důležité při pochopení stvořeného světa a jeho fungování. Není dobro bez zla, není světlo bez tmy, zvuk bez ticha, protože nemůže existovat magnet skládající se pouze ze severního nebo jižního pólu, nemá smysl uvažovat o jin bez jang o plus bez mínusu.

Nepřijetí tohoto základního principu ať už rozumem nebo citem je nepřekonatelnou překážkou na cestě poznání.

Smyslem bytí na všech úrovních a tím i nejobecnějším smyslem bytí je využití polarity k tvůrčímu procesu.

Záměrně zde používám pojem bytí (ve smyslu existence vědomí) a ne pojem život, protože definic života je mnoho a vzhledem k jejich časté biologické orientaci nejsou pro tyto účely příliš vhodné.

Modely Boha

Pro znázornění neznázornitelného jsem se v této kapitole pokusil vytvořit dva modely Boha, které by byly schopny pojmout ně­které jeho aspekty. Každý model postihuje jiné aspekty Boha, a proto jsou zdánlivě ve vzájemném rozporu.

Tyto modely jsou svým zjednodušením na dvourozměrné nebo třírozměrné zavádějící. Proto by bylo vhodnější je zobrazit jako pětirozměrné (s čtvrtým rozměrem časovým), které by byly schopny znázornit to, co je v třírozměrném modelu nemožné a je to možno vyjádřit pouze podobenstvím slovním.

Bohužel vícerozměrný (míněno více než třírozměrný) model je mimo naše možnosti chápání.

První model  – rovněž na přední straně obálky) zobra­zuje Boha jako souhrn Bytostí, které procházejí vývojovým cyk­lem tak, jak byl popsán v kapitole III. Na počátku „vycházejí“ z Boha a na závěr se do něj „vracejí“. Pro bližší popis odkazuji na kapitolu III., oddíl „Vývojové formy Bytosti“.

Druhý model (viz obr. č. 19 – rovněž na zadní straně obálky) také zobrazuje Boha jako souhrn Bytostí s tím rozdílem, že Bytosti nejsou zobrazeny z pohledu jejich vývoje, ale naopak z pohledu současné existence všech jejich forem.

Pětirozměrný model by v tomto případě mohl postihnout i zdán­livě rozpornou skutečnost, že nejnižší formy vědomí jsou sou­časně nejdále a nejblíže nejvyšším formám Vědomí.

V okrajových oblastech sestává Bůh z jednotlivých od sebe rozli­šitelných Bytostí ve formě vědomí částic, dále směrem ke středu postupuje vývoj Bytostí (vše ale existuje současně) do stále vyš­ších forem vědomí se stále stoupající hustotou informací a se stále klesajícími "vzdálenostmi" mezi Bytostmi a se stále klesající zřetelností hranic mezi jednotlivými částmi Bytostí. Část Bytosti v těsné blízkosti Boha – kmen – je Nadjá.

V předposlední zóně směrem do středu již hranice mezi jednotli­vými Bytostmi mizí. Je to zóna vědomí Imanentního boha - Stvo­řitele - Světové mysli, vševědoucího a všemohoucího boha.

V centru tohoto "božího kruhu" dochází už k takovému zhuštění informací, že už není možný žádný pohyb, žádný děj ani myšlen­kový nebo jemu obdobný proces. V centru je už jen Absolutno, jakožto nic nabité potenciálem všeho.

Znovu upozorňuji, jedná se pouze o myšlenkovou konstrukci, o silně zjednodušující model, který v žádném případě není možno chápat nijak dogmaticky a klást ho do protipólu k některým jiným myšlenkám zde uvedeným, jako např., že všechny Bytosti jsou součástí Světové mysli.

Ve skutečnosti samozřejmě nelze takto prostorově oddělovat Ab­solutní mysl, Světovou mysl, Bytosti a jejich jednotlivé formy – bytosti.
 

V jiných modelech, které postihují jiné aspekty jsoucna, by se např. jednotlivé formy Bytostí různých úrovní vyskytovaly sou­časně v jednom bodě časoprostoru. V uvedeném modelu to vy­padá tak, jako by stejné vývojové formy Bytostí byly vždy ve stejných bodech časoprostoru, což nedopovídá nám známé sku­tečnosti.

Analogicky by se tento obraz Boha dal přirovnat k "černé díře" se všemi jejími atributy, tak jak je modelově popsána současnou fy­zikou.

V černé díře se také již nedá mluvit o čase a prostoru, také je tam "nic" vzletně nazývané singularita. Směrem k centru také v obou případech narůstá přitažlivost, v jednom modelu se jí říká boží láska, ve druhém gravitace. V obou případech také v centru není vnímatelný jiný atribut jsoucna než přitažlivost (boží láska - gra­vitace).
 

Proto lidé, kteří se ve stavu změněného vědomí "dostanou" až do centra "božího kruhu" (stav osvícení, samadhi apod.), nevnímají nic jiného než absolutní přitažlivost - absolutní lásku Absolutna.

Na tomto modelu jsoucna lze i snáze pochopit obraz vícedimen­zionální Bytosti - ducha. Všechny formy všech úrovní jednotlivé entity vědomí (Bytosti jako zdánlivě oddělené části Boha uvědo­mující si sebe sama), existují současně. Celý tento komplex fo­rem tvoří vícedimenzionální Bytost.

Z pohledu úrovně pravdy "Bůh - Univerzum" neexistuje žádný vývoj Bytosti, protože ta "existuje" ve všech formách a všech úrovních současně. Z tohoto pohledu se nedá mluvit o inkarnaci jako o přesunu části vědomí (Bytosti, ducha) do těla, ale přesněji se dá vyjádřit jako přesun koncentrace části vědomí Bytosti na určitou formu Bytosti (vědomí).

Proto při všech stavech rozšířeného vědomí všech stupňů se ne­jedná o nic jiného než o "přesun koncentrace vědomí" (i v tomto případě se jedná o nalézání pojmů běžně srozumitelných člověku, které by se co nejvíce blížily obrazu skutečnosti).

Nezáleží na tom, jakým způsobem je stavu rozšířeného vědomí dosahováno.

Meditace, regrese nebo progrese, holotropní dýchání, psy­chotropní látky (ayahausca, iboga, peyotl, LSD, lysohlávky apod.), šamanské tance a bubnování, popř. jiné způsoby uvádění se do "tranzu", tzv. opouštění těla (chtěné i nechtěné), to vše jsou stavy, při nichž dochází k přesunu koncentrace vědomí z vědomí člověka jednoho bodu časoprostoru na vědomí člověka v jiném bodě časoprostoru našeho Vesmíru, nebo do odlišného časopro­storu nebo do vědomí nečlověka (jakékoliv formy vědomí, které není formou "člověk"), popř. jakékoliv kombinace těchto mož­ností.

To jsou ty stavy rozšířeného (změněného) vědomí velmi dobře a podrobně popsané např. v knížkách Stanislava Grofa.
 

Člověk jako "součást" vícedimenzionální Bytosti má za určitých podmínek přístup ke všem informacím. Např. při přesunu kon­centrace vědomí na vyšší úroveň vědomí, je možno se napojit na "informační systém" zvaný Akaša, kde však není obsažena pouze minulost, ale vše, co kdy bylo, je a bude. V podstatě se nejedná o napojení na obecné informační pole, jak se to popisuje, ale o pře­sun koncentrace vědomí na informační pole jiného bodu časopro­storu.
 

Když se mi podaří přesunout koncentraci vědomí na úroveň vyš­ších bohů, jsem tímto bohem, protože jsem imanentně součástí celé Bytosti, to znamená i součástí tohoto vyššího boha.
 

Problém spočívá v tom, že při přesunu koncentrace vědomí zpět na úroveň člověk nejsme schopni "tam" vnímané informace plně interpretovat, pochopit a už vůbec nejsme schopni je srozumi­telně sdělit druhým lidem. Kromě toho, to množství informací je tak ohromné, že vědomí úrovně člověk je schopno si uchovat pouze záblesky.
 

Proto jsou pro nás daleko srozumitelnější "výlety" do nižších a stejných úrovní vědomí. I když jsou získané informace mnohdy pro nás nové a zcela odlišné od našich běžných zkušeností, jsou naším "rozumem" pochopitelné. Popisy zážitků z nerostných, rostlinných, živočišných i mimozemských inkarnací jsou pro nás srozumitelné, i když jsou někdy zdánlivě neuvěřitelné.

-pokračování-