Elegantní Bůh (19)

Evoluce Vesmíru

Když hodím rukou hodně kuliček na rovnou vodorovnou plochu, je pravděpodobnost, že se kuličky setkají v jednom místě takřka nulová (viz obr. níže vlevo). Abych toho docílil nenáhodně, musel bych přesně vypočítat po-čáteční rychlost a rotaci pro každou kuličku zvlášť a po té každou kuličku ze samostatného přístroje vypustit s vypočítanou rychlostí a rotací. Při výpočtech bych musel kalkulovat i s nárazem jednotlivých kuliček do sebe.  Mám obavu, že třeba už pro 50 kuliček je to pro současnou vědu úkol zcela nad její síly.  Když však kuličky hodím do koryta vhodně zakončeného správně velkým důlkem, je pravděpodobnost toho, že kuličky budou všechny v jednom místě 100%, bez ohledu na počet kuliček a způsob jejich uvedení do pohybu. (viz obr. níže vpravo).
 

Bůh nehraje v kostky. Bůh hraje s námi hru podobnou té, jaká je na některých hracích automatech. Bytosti - jednotlivé kuličky jsou vrženy Bohem po nakloněné rovině a kuličky se koulejí dolů do jediného otvoru různými cestami. V našem modelu (vzhledem k zakřivenosti časoprostoru) jsou vypouštěcí otvor a jímací otvor současně ve stejném bodě. Do cesty jsou jim postaveny překážky, které představují boží a přírodní zákony, zákony Kosmické hry, které určují běh Bytosti časem a prostorem, určují její osud.

Paranormální jevy

Telepatie, telekineze, teleportace, levitace, OBE, jasnovidnost, prekognice, materializace a jiné jevy považované za zázraky jsou snáze pochopitelné a vysvětlitelné v rámci teorie mentalismu. Po-kud si uvědomíme, že vše je projekcí Světové mysli, že vše je pouze myšlenka, snáze pochopíme jejich existenci i to, jak fungují. Existence telepatie, telekineze a jasnovidnosti již byla nade vší pochybnost prokázána metodami soudobé oficiální vědy (i když někteří "vědci" z neznalosti nebo zcela záměrně v rozporu se skutečností tvrdí opak).

Složitější je spíše nalézt odpověď na otázku, proč tyto jevy fungují jen někdy, někde a někomu. Podrobný výklad této otázky přesahuje rámec této knihy. Obecně lze říct, že při posuzování konkrétního případu je nutno přihlédnout i ke konkrétním pod-mínkám.

Mezi hlavní podmínky patří stupeň vývoje konkrétního člověka, kterého se jev týká, víra člověka v existenci jevu, kvalita a síla morfického pole v dané oblasti, ale i velikost mentální energie vlo-žené člověkem (velmi dobrou živnou půdou jsou silné emoce).

Jako příklad bych uvedl všeobecně známou skutečnost, že jevy jako je OBE, telepatie, telekineze nebo materializace se lidem podstatně častěji daří v prostředí, kde je odstíněno morfické pole lidstva. Mezi tato místa patří horské oblasti nad 4.000 metrů, opuštěné ostrovy v moři, místa hluboko v rozsáhlé džungli nebo i mimo zeměkouli ve vesmírném prostoru.

Rovněž tak změněné stavy vědomí mají velmi kladný vliv na výskyt těchto jevů, protože při nich dochází k odstranění mentálního bloku - nevíry v možnost jevu.

Naopak se tyto jevy ze stejných důvodů většinou nedaří, pokud jsou prováděny jako experiment za dohledu nevěřících vědců, protože morfické pole nevíry nevěřících je příliš silné. Nakonec toto ani není ani v rozporu se současnými vědeckými poznatky, když již bylo prokázáno, že i osoba experimentátora má vliv na výsledek experimentu.

VI. kapitola - Reinkarance

Pojem reinkarnace

Reinkarnace - převtělování - opětovné vtělování. Při této příležitosti bych uvedl jeden z mých dalších pokusů o inovaci běžně používaných výrazů. Tak jako považuji za vhodnější výraz virtuální realita než iluze, tak si myslím, že je přesnější pojem transformace duše (přeformování - přeměna duše z jedné formy na jinou formu, přeměna formy téže podstaty) než inkarnace duše. Slovo inkarnace – vtělení je omezující a tím i méně vhodné pro proces, kterému dává název.

Kdybychom se však drželi způsobu tvorby slova in-karnace, tj. v-tělení i u v-formování, dostali bychom slovo in-formace. To by asi bylo ještě přesnější pro proces, kterým duše prochází, ale slovo informace se již používá s jiným významem a tudíž by bylo zavádějící. I když si myslím, že podobnost je to více než zajímavá. Vždyť vlastně nedochází k ničemu jinému než ke změně informací. Takže vlastně transformace duše je transinformací. Z toho důvodů, že výraz reinkarnace je již natolik zažitý, budu ho používat i zde, ale ve smyslu výše uvedeném, tj. ve smyslu re-transinformace.

I zde je nutné si uvědomit, že z pohledu vyšší úrovně pravdy se jedná rovněž o iluzi, o součást Kosmické hry. Přesto však opět z pohledu 3. úrovně pravdy - "Bytost - reinkarnace" je to realita, součást božího programu a my se této reality a podřízení se jejím zákonům nezbavíme pouhým konstatováním či uvědoměním si, že je to jedna ze součástí iluze.

Zejména my, jakožto bytosti - lidé, pro něž je určující 4. úroveň pravdy (člověk - čas a prostor), jsme těmto zákonům podřízeni a tak, jako pro oblast právních předpisů, tak i pro oblast přírodních a božích zákonů platí, že neznalost zákona neomlouvá.  Rozdíl je v tom, že u přírodních a božích zákonů nastane důsledek jejich působení vždy.
Opravdu těžko lze předpokládat, že např. gravitace si nevšimne, že jste zakopli a nepřinutí vás upadnout. A to, že byste měli šanci ji podplatit, už vůbec nepřichází v úvahu.

Z důvodů, které jsem ještě dostatečně nezkoumal (možná má na naši západní civilizaci vliv tradiční citace Bible, že bůh stvořil člověka k obrazu svému a z toho plynoucí nesprávný předpoklad, že způsob myšlení Boha je podobný našemu), má většina lidí tendenci klást boží zákony spíše na úroveň lidských zákonů než zákonů přírodních.
Z toho pak už je blízko k závěru, že působení božích zákonů je přibližně stejně nedůsledné a nepřesné jako těch lidských. To je však velký omyl. Boží mlýny melou pomalu, ale jistě. I v lidové moudrosti je obsažen princip reinkarnačních zákonů.

Abychom byli důslední ve svém pochybování o velkých pravdách, položme si otázku. Proč reinkarnace?

Aby mohlo docházet k vývoji Bytosti (člověka) až k boží dokonalosti ke splynutí s Bohem. Ale proč?

Kdyby všemohoucí Bůh chtěl Bytost dokonalou, tak takovou pro¬s¬tě stvoří. To, že reinkarnace slouží k vývoji je rovněž jednou z iluzí.

Pro pokus o plné pochopení je nutno se podívat na teorii reinkarnace z pohledu všech 4 úrovní pravdy.

Smysl života z pohledu jednotlivých úrovní pravdy

Z pohledu 1. úrovně pravdy - "Bůh - Universum"

Reinkarnační zákony prostě slouží jako jedny z pravidel Kosmic-ké hry, jako součást superprogramu superpočítače, který slouží stálému tvůrčímu procesu, stálému procesu věčně se opakujícího stváření Světa. Neexistuje žádný vývoj - vše je součástí Boha a Bůh nemůže být dokonalejší.

Pokud bychom připustili, že bůh není dokonalý, omezili bychom ho tím a omezený bůh není Bohem v tom nejširším smyslu (Já jsem všechno, to co je i není).

Kromě toho je nutno si uvědomit, že vše se děje současně, minu-lost, přítomnost i budoucnost.

A jak jinak vývoj zjednodušeně definovat než jako minimálně dva rozdílné stavy jsoucna v minimálně dvou různých časech. I z tohoto zorného úhlu vývoj neexistuje.

Z pohledu 1. úrovně pravdy - "Bůh - Universum" smyslem života je život. Dovolím si zde parafrázovat heslo olympijského hnutí - smyslem života není zvítězit - dosáhnout dokonalosti, ale zúčastnit se Kosmické hry jako spolutvůrčí prvek.

Z pohledu 2. úrovně pravdy - "Vědomí - Stvořený svět"

Bytost vstupuje jako částečka univerzálního Vědomí - Imanentního boha do reinkarnačního procesu, aby si vyzkoušela všechny principy a aspekty Stvořeného světa, aby si zahrála všechny role Kosmické hry a tak se poznala ve své celistvosti.

Z pohledu 2. úrovně pravdy - "Vědomí - stvořený svět" smyslem života je poznání. Poznání sebe sama ve své celistvosti a kom-plexnosti, čímž je míněna Bytost (ne člověk) vstupující do mnoha životů, v jejich mnoha podobách, z nichž pouze malá část rolí je role člověka.

Z pohledu 3. úrovně pravdy - "Bytost - reinkarnace"

Bytost prochází jako zdánlivě oddělená součást Boha uvědomu-jící si sama sebe vývojem od nejnižší úrovně až po úroveň nej¬výše dosažitelnou v rámci reinkarnací.

Jednotlivá vtělení pak jsou přirovnávána ke třídám ve škole. Když se někomu během jednoho života nepodaří pochopit učební látku určenou pro danou třídu, musí (a chce - protože Bytost ve své neinkarnované formě touží po vývoji) si danou třídu a učební látku zopakovat znovu.

Z pohledu 3. úrovně pravdy - "Bytost - reinkarnace" smyslem života je vývoj. Opět zdůrazňuji, že míněn je vývoj Bytosti od fo-rem nejjednodušších a nejnižších, kterými mohou být subatomární částice, popř. nám dosud neznámé částečky "hmoty" (možná struny) až po formy, ve kterých jsou Bytosti na nejvyšším vývojovém stupni, ale ještě podléhají reinkarnacím a zákonům karmy.

Osobně nesdílím názor, že by tímto nejvyšším stupněm mohl být člověk.

Z pohledu 4. úrovně pravdy - "člověk - prostor a čas"

Člověk je podřízen zákonům karmy (zákonu příčiny a následku) a každý jeho čin či myšlenka mají své důsledky, které se projeví na osudu člověka v současném nebo v některém z budoucích životů. Opět velmi zjednodušeně řečeno to lze formulovat tak, že za dobré chování je člověk odměněn lepším osudem a za špatné chování horším osudem.

Z pohledu 4. úrovně pravdy - "člověk - prostor a čas" smyslem života je štěstí.

Použil jsem výraz štěstí pro jeho názornost a jednoduchost, ale vhodnější by pravděpodobně bylo uvést vnitřní klid a mír, har-monie, vyrovnanost, protože nejsou v tomto smyslu pod pojmem štěstí míněny materiální statky či úspěchy.

Štěstí je stav mysli člověka, ne stav tzv. reality, která člověka obklopuje. Je nutno hledat vyváženou harmonickou střední cestu mezi krajními polohami východního a západního stylu myšlení, jak štěstí dosáhnout.

Východní pól myšlení charakterizovaný pojetím „nic nechtít“ a západní protipól charakterizovaný pojetím „všechno mít“.

Pokud člověk nic nechce, týká se to i jeho vývoje. Takto abso-lutně pojaté „nic nechtít“ však odpovídá nižším vývojovým stupňům, kterými už bytost v nižších formách předcházejících člověku již prošla. Jestliže bychom tedy chápali z pohledu nejvyšší úrovně poznání, že smyslem života je život, přesněji vyjádřeno tvůrčí proces a naopak zjednodušeně řečeno smyslem je něco prožít, proč by potom nejvyšším smyslem našeho života měl být vývoj, jehož završením by bylo ukončení cyklu reinkarnací?

Přicházíme do tohoto života s tím, abychom tady něco prožili a pak bychom měli udělat hlavním cílem našeho života to, abychom unikli z koloběhu reinkarnací a už nikdy nic neprožili. Zdá se, že to není zcela logické. Tím nechci říct, že nemá žádný smysl práce na vlastním vývoji. Samozřejmě má. Jedna z her Velké kosmické hry je hra na reinkarnace a na vývoj a tím, že jsme se do této hry vstoupili, přijali jsme i její pravidla. Hlavním smyslem je si tvůrčím způsobem zahrát. Pokusím se o určité přirovnání s běžnou lidskou činností, kterou jsou hry. Až na „patologické vítěze“ (jejichž hrou je hra na vítěze) si velká většina lidí jde zahrát tenis, golf, fotbal, karty či šachy a budou hrát pravidelně i kdyby třeba stále prohrávali, protože je baví vlastní hra.

To však není v rozporu s tím, že se snaží v rámci pravidel (někteří i mimo rámec) vyhrát.

Problémem zůstává stanovit, co je to dobré a co špatné chování. Hodnocení toho, co je dobré a co je špatné se samozřejmě velmi liší s jednotlivými kulturami a civilizacemi v jednotlivých etapách vývoje člověka. Kromě toho, co je dobré pro jednoho člověka, nemusí být dobré pro druhého i v rámci jedné kultury a civilizace.
Rozhodující pro každou dobu a civilizaci jsou však v tomto případě "boží" zákony a ne zákony dané společnosti. Každá Bytost jako součást Boha je má v sobě uloženy. Někdo hlouběji a proto je jen mlhavě tuší, někdo o nich ví velmi dobře a někdo v souladu s nimi žije. I zde platí, že neznalost (v tomto případě lépe neuvě-domování si) zákona neomlouvá.

Záleží jen na nás, který ze smyslů života si vybereme jako určující pro tuto naši inkarnaci. Ani o jednom se nedá říci, že je méně nebo více pravdivější. Opět jen záleží na zorném úhlu pohledu, z které úrovně pravdy smysl života posuzujeme, což většinou závisí na vývojovém stupni, na kterém se nacházíme. V knihách "Hovory s bohem" je jedno doporučení boha: "Realizuj v životě tu nejušlechtilejší představu o sobě".

Krásná ukázka toho, že ani Bůh nedává přednost žádnému ze smyslů života. Je rozhodnutím každého člověka, co je pro něj nejušlechtilejší představa o této jeho inkarnaci. Z toho pak plyne i smysl jeho života.

Snad by se tedy dalo říci, že nejobecnějším smyslem života z po-hledu lidské bytosti je realizovat tu nejušlechtilejší představu o sobě.