Jasný důkaz? (1)

Druhým vesmírným zařízením, sedícím „na zádech“ toho prvního, byl „Lunar Crater Observation and Sensing Satellite“ (LCROSS), vyslaný za účelem nasměrovat vyhořelý vrchní stupeň nosné rakety Atlas 5 (jde o druhý stupeň známý jako „Centaur“) na kolizní kurz do určitého bodu na měsíčním povrchu – to vše 9. října 2009.  (Obr. vpravo).

Podle oficiálního prohlášení NASA o účelu poloviny mise, kterou má zajistit LCROSS, by měl mít tento „vysokoenergetický impaktní experiment“ za cíl polární měsíční kráter, který je neustále ponořen v temnotě. Vědci z NASA si o něm myslí, že za dobu oněch „miliard let od chvíle, kdy byl měsíc stvořen“ se (díky mnoha a mnoha dopadům různých komet apod.) na jeho věčně temném dně mohla nahromadit voda, která je tam ve formě ledu dodnes.

Dopad Centaura (tj. stupně rakety) řízený prostřednictvím zařízení LCROSS má tedy za úkol vytvořit „kinetickou explozi“ (rovnající se svou intenzitou výbuchu přibližně tuny TNT), která bude způsobena jen a pouze rychlostí, kterou kus rakety o rychlosti 3,6 km za sekundu vrazí do Měsíce(!) Jako reakce se z povrchu okamžitě vznese obří sloupec měsíčního prachu, rozlámaných skal, kamenů… a doufejme… že i nějakého toho ledu.

Ten pak bude moci být pozorován a měřen samotným satelitem LCROSS, který se bude v této fázi mise pohybovat poblíž zničeného Centaura, aby se pak, během 4 minut, sám nasměroval proti měsíčnímu povrchu a stejnou rychlostí jako předtím Centaur do něho narazil.

Náš „jasný důkaz“ z nadpisu se týká něčeho dávno před popisovaným 9. říjnem 2009 a pochází z té poloviny mise, v níž figuruje LCROSS.

Nějakých pět dní po vystřelení ze Země, které se odehrálo 18. června, a poté, co obě zařízení urazí kolem 380 000 km a dosáhnou Měsíce, zažehne LRO své pomocné palubní raketové motory a dostane se na počáteční „záchytnou orbitu“. Pak provede několik dalších zážehů, které mu v několika následujících týdnech pomohou dostat se na svou cílovou „mapující orbitu“.

O pár hodin později provede pod jižním pólem naší oběžnice svou úvodní dramatickou změnu směru za pomocí měsíční gravitace i LCROSS (se svým Centaurem stále připojeným), takže se dostane na orbitu, která bude trvat plus mínus 38 dní (níže), což bude jakási příprava na jeho finální ponoření se do oblastí měsíčního jižního pólu v brzkých ranních hodinách dne 9. října.

Tady je širší pohled na astronomickou orbitální geometrii satelitu LCROSS

A tady (Obr. níže) je obrázek, jak by ona geometrie mohla vypadat přibližně jednu hodinu po „úvodní změně směru za pomocí měsíční gravitace“, a jak byste ji vnímali, kdybyste byli na palubě vesmírného plavidla LCROSS/Centaur při jeho prvním setkání s Měsícem v brzkých ranních hodinách dne 23. června.

Ony různé kružnice, čáry a obdélníky vypodobňují „pole viditelnosti“ vědeckých nástrojů na palubě satelitu LCROSS – fotoaparáty pracující s viditelným světlem, infračervené fotoaparáty, spektrometry, atd. – které byly během tohoto úvodního přiblížení pečlivě nastaveny přijímáním údajů o skutečných optických charakteristikách Měsíce… to vše jako příprava na kritickou roli satelitu při přijímání vědeckých dat po dopadu Centaura v říjnu, které bude samozřejmě probíhat v reálném čase.

Původní nápad zněl měřit hodnoty vyprodukovaného sloupce vymrštěného materiálu celou škálou různých senzorů v naději, že bude nalezena nejen voda… ale možná i zachovalé uhlovodíky… více o tomto později…

Někteří vědečtí experti na planety vypočítali, že materiál vymrštěný z měsíčního povrchu by mohl dosáhnout až výšky 16 km nebo ještě výše a vynést tak zmrzlý led, jenž se zachoval, poprvé za miliardy let do přímého svitu slunečních paprsků… ten by se tak mohl začít odpařovat, a to by mohlo satelitu LCROSS a jeho rozmanitým palubním detektorům předložit jeho, jak doufáme, komplexní složení.

A tady (Obr. níže) je mozaika snímků Měsíce za denního světla, které pořídil LCROSS onoho brzkého rána 23. června – s několika vyznačenými body na měsíčním povrchu, které byly fotografovány a skenovány, čímž sloužily právě k již zmiňované kalibraci (nastavení) během přibližovací hodiny, bezprostředně poté, co se satelit dostal na nejbližší možnou vzdálenost od lunárního povrchu.

Tento obrázek ale není oním jasným důkazem – onou „kouřící zbraní“, snímkem, který LCROSS pořídil to ráno.

To až tento

Toto je infračervený snímek Měsíce pořízený jedním ze dvou fotoaparátů ze satelitu LCROSS na „střední IČ“. Vznikl při zahajovací změně směru za pomocí měsíční gravitace. Je to přesně stejný infračervený snímek, který se objevil na oficiálních NASA stránkách satelitu LCROSS v brzkých ranních hodinách 23. června.

Pozorně si ho prohlédněte…

Neboť obsahuje klíčové stopy nejen k bouřlivé vzpouře „uvnitř NASA“, která právě probíhá v rámci samotné mise satelitu LCROSS… ale také neobyčejné vizuální potvrzení existence našeho modelu „soustavy lunárních dómů“…

Pohleďte, zde je náš „jasný důkaz“.

OK, nyní když jste měli možnost sami prozkoumat „nezpracovaný“ snímek, představujeme vám to, o co tu doopravdy jde.

Obrázek – Snímky ze satelitu LCROSS / Moskevské moře na odvrácené straně Měsíce, vyzařování infračerveného světla z lunárních dómů / viditelné spektrum, infračervené spektrum / 23. června 2009

Detaily ještě vysvětlíme ve druhé části – jak ty technické, tak fascinující politické intriky a machinace, z jejichž popudu vznikl tento snímek… a také o chabé kamufláži a snaze vše ututlat.