Přední světový astrobiolog tvrdí: "NASA skrývá aktuální život na Marsu!" (1)

Není to tak dávno, (konkrétně 25. května 2008), co NASA dokázala na Marsu přistát s nejnovějším umělým kosmickým tělesem – konkrétně se sondou, modulem Phoenix, jenž byl určený pro výzkum planetárního povrchu. Přistání proběhlo poblíž severního pólu. (Obr. dole uprostřed). Jméno „Phoenix“ (Fénix) s sebou nese řadu metaforických odkazů, se kterými jsou naši čtenáři jistě obeznámeni. Mise NASA s názvem Phoenix, (která byla ovšem v době sepsání článku, 30. září, pozastavena kvůli příchodu marťanské zimy na severní planetární polokouli), měla dva hlavní cíle: „… zkoumat historii vodstva a možnost obyvatelnosti v marťanské arktické půdě bohaté na led…“



Povšimněte si, že tato zatím poslední mise NASA (opět!) NEBYLA specificky vybavena „pro hledání života na Marsu“, ale pouze podmínek „pro život příznivých“.

Za tím účelem byl modul Phoenix vybaven sadou šesti vědeckých přístrojů – od dvou barevných digitálních kamer (jedna z nich stereo) po robotické rameno s drapákem na sbírání vzorků (obr. níže uprostřed). Poslední jmenované zařízení je uzpůsobeno ke kopání v půdě a k přesunu vzorků této půdy do dalších dvou z oněch šesti přístrojů – do těch, které mají za úkol zjistit jejich přesné chemické složení…

Tyto dva nástroje ale bohužel (nedopatřením… v designu?) nemohou přítomnost tohoto života přímo detekovat (s jednou možnou námitkou…), ale mohou zaznamenat pouze chemické podmínky pro jeho potenciální existenci… a… některé jeho pravděpodobné vedlejší produkty – pokud by tam tedy nějaký život skutečně byl.
Onou „námitkou“ je přítomnost vysoce výkonného mikroskopu (ve skutečnosti jednoho ze dvou, které byly na palubě, viz níže) – který je součástí analyzátoru MECA, jenž je též vybaven tzv. „mokrou laboratoří“.

Prostřednictvím tohoto silného optického mikroskopu je ale samozřejmě možné mikrobiální nebo bakteriální formy života i skutečně pozorovat – zejména tehdy, když se pod zvětšovacím sklem mezi jednotlivými pořízenými snímky pohybují! (Na obr. vpravo dole  je zobrazeno několik malých částeček písku, které mikroskop vyfotografoval po zahajovacím sběru vzorků pro MECA.)

„Podmínka pro potenciální existenci“ marťanských životních forem… o níž se Phoenix nejvíce zajímá, je voda.

A tak mohla NASA s velkou slávou 31. července 2008 oficiálně oznámit, že Phoenix konečně, chemicky, identifikoval tekutou vodu v ledových krách Marsu (to když jedna z nich částečně rozmrzla…) – a tak se počet oficiálních oznámení NASA o vodě na Marsu rozrostl už na minimálně pět případů!
Tato příležitost ale byla v něčem odlišná:

Chemický přístroj, pro nějž se ujala zkratka „TEGA“ (opět druh analyzátoru), vodu z Marsu fyzicky „okusil“, čímž nadobro a nezpochybnitelně potvrdil zprávu o její existenci; předešlá „oznámení o vodě“, které NASA učinila, byla založena na pozorování dálkovými senzory z rozličných sond obíhajících na vysoké orbitě. Ty na základě velkého množství různých snímků potvrdily, že na Marsu voda existovala v minulosti – protože na snímcích byly jasně patrné „stopy obrovské masy proudící vody po planetárním povrchu“… ale už nedokázaly určit, „kdy“ tam tato voda byla.

Výsledky z analyzátoru TEGA nenechávají nikoho na pochybách: v arktických oblastech Marsu se vyskytuje velké množství zmrzlé vody… a vyskytuje se tam právě TEĎ.

První zásadní „otázkou po životě“, kterou Phoenix tak elegantně zodpověděl, tedy bylo potvrzení existence aktuální půdní vody, což mohlo znamenat, že v ní mohl být také jakýkoliv místní mikrob, který v této půdě žil!

S odkazem na pasáž z prohlášení NASA, kde se hovoří o „obyvatelnosti“, učinil tento úřad 27. června 2008 ještě jedno, dřívější oznámení (tj. ještě před potvrzením objevu vody…), týkající se podstaty půdy jako takové… její vzorek byl vyzískán z jednoho ze žlábků, který sonda sama vyhloubila nástrojem MECA (bílé skvrny na obrázku níže uprostřed jsou odkryté vrstvy zmrzlého ledu na dně žlábků, které spočívají přímo pod marťanskou půdou).


Ocitujme nyní vědce z NASA, který tuto první, extrémně pobuřující analýzu obyvatelnosti „marťanské arktické půdy“ provedl:

„,Byli jsme těmito daty šokováni,´ prohlásil Sam Kounaves, vedoucí badatel v rámci experimentů s mokrou laboratoří na modulu Phoenix, který na Marsu přistál 25. května. ,Objevili jsme živné látky, které mohou podporovat život…´“

Poté následovala moje (Hoaglandova) nejoblíbenější citace o Marsu:

„… [na Marsu] byste mohli úplně klidně pěstovat chřest,“ uvedl Kounaves.“

Pouhý jeden den po vypuštění zprávy, která potvrzovala, že 31. července modul Phoenix nalezl vodu, se ale začaly šířit různé zvěsti o tom, že „NASA si něco nechává pro sebe – něco zatajuje.“ Craig Covault, šéfredaktor časopisu „AvWeek“ (Aviation Week and Space Technology – což je jakási bible průmyslníků vzdušného a vesmírného prostoru) napsal ve svém článku z 1. srpna:

„Bílému domu se dostalo od NASA varování ohledně úmyslu učinit brzké prohlášení o zásadních objevech přistávacího modulu Phoenix, jež se měly týkat ,možnosti podmínek pro život´, uvedli pro náš časopis Aviation Week & Space Technology vědci.“

„Zdroje uvádějí, že nové údaje objev aktuálního nebo dřívějšího života na Marsu vůbec neindikují. Údaje se prý týkají pouze obyvatelnosti – tj. ,možnosti´ podporovat život v arktické oblasti planety, kde modul přistál.“

„Údaje jsou mnohem komplexnější, než jak je prezentovala NASA ve svém oznámení z 31. července, kde se objevila informace o potvrzení přítomnosti vody a ledu…“

O pár dnů později svolala NASA (podle některých reportérů) „podivnou tiskovou konferenci, během níž se neobjevily vůbec žádné nové zprávy“, kde oznámila nález neobvyklé chemikálie v obou půdních vzorcích z dřívější doby: šlo o sloučeninu známou jako „perchlorát“, jejíž molekula sestává ze čtyř atomů kyslíku obklopujících centrální atom chloru. Po jeho objevení bylo v některých tiskových zprávách vyjádřeno znepokojení, že „perchloráty“, (které jsou schopné slabě oxidovat organické materiály) původně oznámenou „vhodnost půdy pro život“ (tj. její obyvatelnost) redukovaly.

Ale kdeže, oponoval Sam Kounaves.

Podle zprávy MSNBC o podrobnostech z briefingu NASA o „perchlorátech“, kterou sepsal redaktor vědecké rubriky Alan Boyle:

„Sam Kounaves z Tufts University, člen týmu MECA, uvedl, že si stále myslí, že v půdě na Marsu by se dal pěstovat chřest – i za přítomnosti perchlorátu. ,V této chvíli stále nemám žádný důvod nevěřit, že by to nešlo,´ řekl pro msnbc.com …“

Byla to tato „zvláštní neutralita“ panující kolem nového objevu, která způsobila, že někteří reportéři pojali podezření, že se tu ve vzduchu vznáší ještě něco jiného… Jazýček vah se totiž, pokud šlo o „život na Marsu“, neposunul ani jedním směrem, (tak proč ale potom tisková konference, která nepřinesla žádné novinky?). A navíc tomu všemu předcházela Covaultova zpráva o tajné informativní schůzce „zástupců NASA a Bílého domu, na níž byl Mars hlavním tématem…“

Tedy další utajená záležitost (schůzka), od níž měla narychlo svolaná „tisková konference NASA o perchlorátech“ ve skutečnosti odvrátit pozornost…

A potom, deset dní po „tiskové konferenci o perchlorátech“, náhle Indo-Asian News Services otiskly zajímavý rozhovor se světovým indickým astronomem a biologem (astrobiologem) Chandrou Wickramasinghem, (obr. vlevo), který zcela jednoznačně prohlásil:

„… [nedávno potvrzený] objev tekuté vody na Marsu, spolu s dřívějšími objevy organických substancí v meteoritu, který na Zemi z Marsu přiletěl, a k tomu ještě existence methanu v marťanské atmosféře, to vše jsou ukazatele na existenci života – aktuálního života – na Rudé planetě [kurzíva přidána]…“

Chandra Wickramasinghe byl, kromě jiného, inspirací pro klíčovou postavu provokativního románu A. C. Clarka „2010 – Druhá vesmírná odyssea“. Jde o knihu, která je pokračováním jeho slavné knihy „2001 – Vesmírná odyssea“.

Ve stejném rozhovoru pro Indo-Asian News Services pak Wickramasinghe – velice odvážně – trval s ledovým klidem na tom, že NASA tyto explozivní informace „… z politických a sociologických důvodů“ úmyslně zatajuje.

Jinými slovy… kvůli „zprávě Brookingsova institutu!“

Pokračoval tím, že se rozhodně nejedná o „nic nového“, ale celá věc sahá daleko do minulosti – až do dob klíčové práce dr. Gila Levina, který vedl tzv. "Labeled Release Experiment" v rámci původního programu Viking. Levinova průkopnická půdní analýza z Marsu přinesla už v roce 1976 v otázce výskytu života na Marsu pozitivní výsledky… už před třiceti lety! Přesto pak NASA důsledně trvala na tom, že Levinovy výsledky NEJSOU legitimní – což byl závěr vyplývající z neschopnosti dalšího přístroje neseného sondou Viking, (spektrometru „CGMS,“) identifikovat v té samé půdě známky čehokoliv „organického“ (tj. „mrtvých těl“jako pozůstatků aktuálního života na Marsu).

Od té doby ale bylo prokázáno – díky testům provedeným v podobně suchých půdách Antarktidy, které se pro účely tohoto porovnání mikroorganismy jen hemžily –, že „experimenty mající za účelem nalézt organický život“ prováděné v rámci programu Viking, byly závažně zfalšovány; experiment nedokázal nalézt „mrtvá těla“, protože je hledal mezi živými marťanskými mikroorganismy. (Viz "The Missing Organic Molecules On Mars" – článek, který vyšel v časopisu PROCEEDINGS OF THE NATIONAL ACADEMY OF SCIENCES, Vol. 97, p 2425, March 18, 2000)… Experiment měl potíže nalézt určité typy ústrojných látek i uvnitř samotných organismů, přestože jich v tamější půdě bylo nedozírné množství!

I přes tyto protiřečící si vědecké důkazy, (z nichž některé NASA získala dokonce ještě před vypuštěním sondy Viking,) úřad nevynechal jedinou příležitost – a že jich během 30 let bylo požehnaně – aby tyto ohromující důkazy přítomnosti marťanského života a další pozitivní výsledky, které následovaly, neodsouval na okraj a neignoroval.
Výsledky jako například tento…

V roce 2000 se neurovědec a badatel v oblasti cyklické čtyřiadvacetihodinové periody, dr. Joseph Miller z Texas Tech University, probíral starými údaji ze sondy Viking a oznámil, že v Levinových biologických výsledcích odhalil nedoceněný a zneuznaný výskyt čtyřiadvacetihodinových (denních) rytmů.  (Obr. dole uprostřed).



„… byl jsem naprosto ohromen, když jsem v záznamech o experimentu Labeled Release nalezl oscilace s dobou výkyvu jeden marťanský den,“ oznámil Miller.

Cyklické denní rytmy jsou metabolické cykly, které indikují přítomnost živých organismů a které (na Zemi) mají od začátku do konce délku přibližně 24 hodin. Spousty pokusů během padesátých a šedesátých let dvacátého století dokázaly, že jde o velice vytrvalý a v podstatě nezlomný proces – schopný fungování i v celé řadě rozmanitých vnějších environmentálních faktorů, například v naprosté tmě nebo v celkové izolaci od všech ostatních vnějších vlivů…

Millerova provizorní identifikace marťanského denního rytmu, jehož existence vyzařovala z tamních potenciálních mikroorganismů žijících v půdních vzorcích, které Levin analyzoval už v 70. letech v rámci Vikinga… je tedy možná historickým milníkem…

Toto vše byly pohnutky, díky nimž jeden z nás (Hoagland) na Národním nominačním setkání Denverské libertariánské společnosti onoho večera, kdy Phoenix bezpečně přistál na povrchu Rudé planety (25. května), prohlásil, že NASA pravděpodobně „z politických důvodů“ už před volbami v listopadu 2008 oznámí, že na Marsu (konečně!) našla „život“.

O den později tuto troufalou předpověď zopakoval… 26. května 2008 – před Georgem Noorym a posluchači národního rádia „Coast to Coast AM.“  (Obrázky dole uprostřed).



O tři měsíce později se – zcela nezávisle – ozval i dr. Chandra Wickramasinghe a otevřeně obvinil NASA z toho, že sedí na tajných informacích, a to už v podstatě od sedmdesátých let – od časů Vikinga!

Což znamená, že NASA mohla tento „objev“ života na Marsu učinit v podstatě kdykoliv, kdy by se to z politického hlediska hodilo.

Možná k tomu dojde už nadcházející podzim…

Zdá se, že to, na co NASA čeká, než přijde se svým „velkým oznámením“, jsou výsledky experimentů ohledně druhé „prerekvizity pro život“ na Marsu – tj. výsledky hledání ústrojných (organických molekul), nyní již s o třicet let pokročilejším vybavením neseném na Phoenixovi, které dovede vybrat 10 mikročástic z miliardy – o čemž si mohl Viking nechat před třemi desítkami let jenom zdát.

Klíčový objev „ústrojných látek“ – zbytků kdysi živých marťanských mikroorganismů, které se nyní rozkládají v půdě okolo modulu Phoenix – by byly rozhodujícím elementem, který by ono velké oznámení umožnil. Tento scénář by se mohl odehrát v podstatě každým dnem… pokud už tedy tento objev nebyl dávno učiněn a pokradmu sdělen Bushovi do Bílého domu.

Přesně jak to naznačoval kontroverzní článek Craiga Covaulta v časopisu AvWeek před několika týdny!

Jen si to představte: Bushův Bílý dům čeká na to „pravé politické načasování“, aby učinil své vlastní prohlášení o Marsu, které změní dějiny… a to v tomto ikonickém roce plném změn…

Není bez zajímavosti, že ve stejném časovém rámci se odehrálo i několik dalších „zajímavých událostí“ vztahujících se právě k této problematice…

První z nich bylo neobvyklé prohlášení herce Williama Shatnera (kapitána Kirka z původního Star Treku), které učinil při online vysílaném videorozhovoru, jenž se týkal právě známého sci-fi seriálu Star Trek. Tento rozhovor byl natáčen nedlouho před tím, než Phoenix dosáhl Marsu.

Na otázku: „Věříte v existenci mimozemského života?“ Shatner odpověděl…

„… prozradím vám jedno malé tajemství, které nemám nikomu vyzrazovat, takže vám neřeknu, kdo mi ho pověděl. Ale chystá se vyjevení nových informací o Marsu. Nebude to už dlouho trvat…“

No považte, kdybyste chtěli nechat prosáknout na veřejnost aktuální prohlášení o „životě na Marsu“ (!), kdo by byl ideálnějším mluvčím, než samotný „kapitán hvězdné lodi Enterprise…?“

-pokračování-
Diskuze byla uzamčena, již do ní není možné vkládat příspěvky.

Další díly