Elegantní Bůh (16)

Poznání a frekvence vibrací vědomí
 

Frekvence vibrací určitého vědomí určuje, které aspekty boha může toto vědomí vnímat, které aspekty boha mají odpovídající frekvenci, a tudíž rezonují s poznávajícím vědomím.

Proto všichni vnímáme sice jen některé určité aspekty boha, ale vnímáme tak boha, i když to tak mnozí nenazývají a velmi by se takovému označení bránili.

Protože existuje pouze jeden bůh, který je vším, všichni včetně ateistů vnímáme jednoho boha. Protože však různí lidé mají různou frekvenci vibrací vědomí a tím i rozsah vnímání, každý vnímá jiné aspekty boha, které odpovídají jeho rozsahu vnímání. Vzniká tak dojem, že mnozí vnímají jiného boha, či případně, že vnímají svět, který žádného boha neobsahuje, přesto, že vnímají pouze rozdílné aspekty téhož boha.

Zároveň ale platí i to, že každý z nás má svého boha, protože každý vnímá ten aspekt boha, který je schopen vnímat vzhledem k úrovni svého vědomí (jeho vibracím). Vzhledem k omezenosti našeho vnímání a nekonečné rozmanitosti boha, vnímá každý pouze určitou omezenou množinu aspektů boha a tato množina se zcela nekryje s množinou aspektů boha žádné jiné bytosti. Proto každý vnímá boha alespoň částečně odlišně od ostatních.

Z tohoto úhlu pohledu lze říci, že i ateisté a materialisté mají svého boha, protože oni vnímají ty aspekty boha, které se jim jeví tak, jako by žádný bůh neexistoval.

Ateisté věří tomu, co vnímají, tj. svět neobsahující žádnou „nadpřirozenou“ inteligenci. Rovněž i např. satanisté věří ve svého boha, protože vzhledem k frekvenci vibrací svého vědomí a tím i k rozsahu svého vnímání, vnímají ty aspekty boha, které jiní nazývají satanem. Mnozí jsou opravdu přesvědčeni, že takový je bůh, i když mu říkají satan, nebo Lucifer, protože se lidé sjednotili na takovémto názvu pro tyto určité aspekty boha.

Velká většina lidí (včetně velmi nábožensky založených lidí a na druhé straně zarytých ateistů) je rovněž přesvědčena o tom, že oni vnímají toho jediného pravého boha a protože nejsou schopni vnímat další aspekty boha (ani mimosmyslově) vzhledem k rozsahu svého vnímání, jsou přesvědčeni, že žádné další aspekty boha neexistují. A naše západní civilizace měla a má velmi často tendenci prohlašovat to, co (zatím) není schopna vnímat, za neexistující.

Jen málo lidí je schopno poznat a připustit si, jak nekonečně bůh přesahuje jejich schopnost ho vnímat. A to ještě lidé s touto schopností jsou schopni vnímat boha v mnohem širším rozsahu než ti, co tuto schopnost nemají. Schopnost širšího vnímání božích aspektů však nelze zužovat pouze na vnímání vyšších frekvencí vibrací. I směrem k nižším frekvencím vibrací je bůh nekonečně rozsáhlý. Při pochmurně pesimistické vizi našeho světa si možná někteří nedovedou představit, že v porovnání se Zemí by mohlo být ještě něco nižšího (horšího), což je však hluboký omyl pramenící z neznalosti. Pro plné pochopení polarity stvořeného světa je důležitá i schopnost vnímat aspekty boha odpovídající nižším frekvencím vibrací. Dalo by se zjednodušeně říct, že čím širší rozsah vnímání, tím větší šance na pochopení polarity stvořeného světa. Proto při tzv. rozšířeném vědomí i vnímání nižších frekvencí vibrací přispívá k celkovému poznání podstaty světa.

Proč se zdá, že mnoho lidí vnímá stejného boha? To je dáno tím, že pro to, co vnímáme (když můžeme vnímat každý něco částečně odlišného a ani není způsob, jak ověřit to, co vnímá ten druhý) se sjednotil určitý jeden pojem. Pod tímto pojmem ale může vnímat každý trochu něco jiného. Například vjem z určité vlnové frekvence světla můžeme vnímat každý trochu nebo i výrazně jinak (např. barvoslepí oproti „normálně“ vidícím), ale každý to nazve třeba modrou barvou, protože mu bylo řečeno, že vjem této vlnové frekvence světla je modrá barva.

Každé lidské vědomí pracuje v určitém rozsahu frekvence vibrací. Když přichází dítě na svět, odpovídá jeho vědomí určitému rozsahu frekvence vibrací. Tento rozsah frekvence vibrací nemusí a dokonce většinou neodpovídá rozsahu frekvence vibrací prostředí, do kterého se dítě narodilo a v němž žije.

Takové dítě do jisté míry pak svoji frekvenci vibrací přizpůsobuje frekvencím vibrací, které se vyskytují v jeho okolí a kromě toho jsou jeho vibrace tlakem okolí přizpůsobovány vibracím okolí. Proto je dítě zpočátku schopno vnímat i to, co jeho okolí není schopno vnímat. Takové vjemy dítěte, které jsou mimo rozsah frekvencí vibrací okolí, jsou pak často tímto okolím prohlašovány za výmysly, nesmysly, sny, halucinace apod. Tím je dítě utvrzováno v tom, že to co vnímá, neexistuje a přejímáním těchto názorů dochází u něj k postupnému zužování hranice vnímání.

Velká většina lidí má tendenci považovat to, co je schopna vnímat (opět nutno zdůraznit, že jak smyslově tak i mimosmyslově) díky svému rozsahu frekvence vibrací, za jedinou skutečnost (mimo níž nic neexistuje). Jakékoliv jiné vjemy a poznání ostatních, které jsou mimo tento rozsah, pak považuje za halucinace, psychickou nemoc, výmysly, případně dokonce podvod jakýchsi podivínů, bláznů, hlupáků či podvodníků. To se týká i tzv. vědců a jejich „skeptické“ odnože obzvlášť. Při připodobnění celkového vnímání k jedné jeho části, tj. k vidění, tito lidé a „vědci“ zejména tvrdí že neexistuje žádné infračervené a ultrafialové záření, protože oni ho nejsou schopni vidět.

Neschopnost vnímání aspektů boha, které jsou mimo rozsah frekvence vibrací daného vědomí, se nemusí týkat pouze vyšších frekvencí vibrací, ale i nižších frekvencí. Proto mnozí nedokážou pochopit způsob uvažování, motivaci a činy ostatních, protože sami nejsou schopni vnímat nižší frekvence vibrací a tomu odpovídající aspekty boha. Lidé, kteří si redukovali boha na lásku, mají problém pochopit, že bůh je i něco jiného než láska, že je i neláska, a že někdo může rezonovat s tou částí boha, co je neláska.  Ti, co dosáhli vyšších frekvencí vibrací, jsou lépe schopni pochopit vnímání nižších frekvencí vibrací, protože si je „pamatují“ z předchozího života či životů.

Lidem, jejichž vědomí se pohybuje v rozsahu nižších frekvencí vědomí, se aspekty boha vyšších frekvencí vibrací dají „vysvětlit“ jen velmi obtížně, protože oni přece jasně vidí, že skutečnost, jak je jim popisována, taková není. Teprve když se u nich podaří zvýšit frekvenci vibrací, začnou rezonovat s „vyššími“ aspekty boha. Nejlepší pomoc na cestě k poznání boha je pomoc směřující ke zvýšení frekvence vibrací vědomí daného člověka.

Ateisté, materialisté a ortodoxní vyznavači náboženství jako je křesťanství, islám či judaismus (náboženství s personifikovaným dogmaticko-materialistickým pojetím boha) jsou si rozsahem frekvence vibrací vědomí velmi blízcí, vzhledem k tomu, že rezonují se stejnými aspekty boha. Tímto aspektem boha je tzv. hmotný svět, protože obě tyto zdánlivě rozporné skupiny uznávají existenci hmoty a hmotného světa.

Na základě uvědomění si této skutečnosti je snazší pochopit, jak někdo bůže být svým přesvědčením současně např. „skeptický vědec“ a zároveň katolík.

Poznámky

Ve světle mentalismu je princip účinku mnoha metod léčitelství vysvětlitelný poměrně jasně bez logických nedostatků. V jakémsi článku jsem četl zdůvodnění toho, proč by měli lékaři a léčitelé spolupracovat. Dle tohoto zajímavého přirovnání by se léčitelé měli věnovat diagnostice a opravě softwaru a lékaři opravě hardwaru. A tak, jak je zbytečné opravovat hardware, je-li vadný software, tak nepomohou opravy softwaru, je-li poškozen hardware. Podle teorie mentalismu toto přirovnání má mírnou vadu na kráse, která spočívá v tom, že vše je jen software a i zdánlivý hardware je vlastně virtuální realitou.

V této souvislosti mě překvapuje evidentně zaslepený přístup lékařů - teoretiků, kteří tvrdí kolik činí náš kalorický příjem ve vztahu ke kalorickému výdaji nutný k tomu, abychom přežili. Když pominu světce jako matka Tereza, které údajně k životu stačila jedna hostie denně, nebo zatím dostatečně neověřené zprávy o skupině lidí, kteří v Austrálii již vydrželi bez jídla půl roku, stále mi zbývá jeden zcela prokázaný fakt. Na statisticky opravdu velké skupině nedobrovolníků bylo dle mého názoru jednoznačně prokázáno, že kalorický výdej může dlouhodobě převyšovat kalorický příjem. Jedná se o lidi, kteří po dlouhou dobu těžce pracovali v koncentračním táboře, dostávali zcela minimální stravu, a přesto přežili. Toto je dle mého názoru jasný důkaz, nenapadnutelný běžnou námitkou statistické neprůkaznosti pro malou četnost jevu.

Za bytost dosahující nejvyššího stupně vývoje ještě v rámci kategorie člověk bývá považován tzv. Člověk osvícený. Osvícení musí obsahovat prvek intelektu, protože vyšší spojení s Bohem bez obohacení o prvek intelektu odpovídá nižším vývojovým stupňům. Bez intelektuální složky, bez poznání může být člověk mystikem, světcem, ale nemůže být osvícený.  Poznání je většinou již získáváno v předchozích životech. Podle moudrosti člověka (zjednodušeně řečeno - poznání používaného pro účely dobra) je možno přibližně odhadnout na jakém stupni vývoje se konkrétní lidská (a nejen lidská) bytost nalézá.

Je mnoho příkladů, kdy se člověk dostal na vyšší úroveň vývoje intelektu, ale bez odpovídajícího rozvoje duchovní složky. Vysoká inteligence a popř. i další (např. senzibilní, tvůrčí, léčitelské) schopnosti tohoto člověka umožnily takové postavení v lidské společnosti, které způsobilo velký nárůst ega, což následně způsobilo zneužití těchto schopností pro získání ještě lepšího postavení (moci, peněz). To pak následně způsobilo zbrždění duchovního vývoje a často i pád na nižší vývojový stupeň intelektu v příštích inkarnacích. Čím je člověk výše, tím větší má odpovědnost a tím hlubší může být pád a tvrdší dopad.

Dalo by se to přirovnat k horolezectví, kdy šplháte na strmou skálu bez zajištění. Čím jste výše, tím jste blíže k vrcholu, ale tím horší může být pád, pokud uděláte chybu. Čím jste blíže k vrcholu, tím je skála strmější a lezení obtížnější, ale zase na druhé straně vás posiluje naděje, že již brzy dosáhnete vrcholu. Čím jste blíže vrcholu, tím je obtížnější se vracet a někdy je to již v podstatě nemožné.

Nástrahy čekají na tzv. duchovní cestě. Mnoho lidí při určité práci na sobě nebo i spontánně získá určité schopnosti, které je vyvýší nad ostatní. A ostatní to také "vyvoleným" dávají najevo svým obdivem. Bohužel při tom dost často dochází k nárůstu ega, čímž dojde v mnoha případech ke ztrátě těchto sil. To však mnozí již neunesou a před svými obdivovateli a přívrženci jsou nuceni schopnosti předstírat a stanou se pouhými podvodníky.

V. kapitola - Prostor a čas

Hmota

Původně jsem zamýšlel nazvat tuto kapitolu hmota, ale potom jsem dospěl k názoru, že pojem hmota je problematický a kromě toho užší než časoprostor. Proto jsem nakonec zvolil název prostor a čas.

Co je to hmota? Existuje vůbec něco jako hmota. Ano, ale pozor opět, z které úrovně pravdy se na věc díváme. Jsme na úrovni dejme tomu č. 4 - "člověk - prostor a čas“. A z tohoto úhlu pohledu hmota v té formě, jak ji popisují, nejmodernější vědecké poznatky nepochybně existuje a je nutno se jí věnovat.

Vícedimenzionální vesmíry

Nejnovější vědecké teorie, které jsou pokusem o sjednocující teorii "všeho", uvádějí, že náš Vesmír je uspořádaný tak, že jeho základními stavebními kameny jsou jednorozměrné struny. Podle toho, jak tyto struny "vibrují" projevují se jako jednotlivé částice - základní prvky hmoty. To znamená, že vše je v podstatě redukováno na vibrace, tak jak uvádějí téměř všechny dávné mytologie.

Dle jednoho z předpokladů teorie superstrun jsou v našem Vesmíru 3 prostorové dimenze a 1 časová dimenze plně rozvinuty a 7 (6) prostorových je svinuto. Paralelní vesmíry se vyskytují ve stejném časoprostoru s tím, že mají rozvinuty a svinuty jiné dimenze než náš vesmír. Teoreticky by tak z toho plynula jedna z mnoha možností, tj. existence 7 paralelních vesmírů, jak uvádějí některé mytologické a esoterické prameny. Míněny jsou vesmíry se 3 prostorovými a 1 časovou dimenzí. Vesmíry srovnatelné s naším Vesmírem a existující paralelně s naším Vesmírem, což umožňuje za určitých předpokladů přestup mezi těmito jednotlivými paralelními vesmíry. Vesmírů neparalelních k našemu Vesmíru je samozřejmě nekonečně mnoho. Jsou však mimo naše možnosti časoprostorového poznání.

Kromě toho však si lze představit i modely vícedimenzionálních vesmírů. Ty pak jsme schopni vnímat na naší smyslové úrovni jako průnik do našeho čtyřrozměrného Vesmíru. Z toho se dá odvodit hypotéza, že člověk (samozřejmě nejen člověk) je průnik vícedimenzionální Bytosti do našeho Vesmíru (našeho časoprostoru). Takto se dá vysvětlit mnohé z toho, co se nám zdá nepo-chopitelné. Prostě našimi smysly nejsme schopni vnímat vícedi¬menzionálnost věcí a jevů a proto jim zcela nerozumíme.