Bezpečnostní aparát Spojených Států Amerických a jeho oběti (2)

Jeden z těchto nic netušících zaměstnanců, vědec CIA Frank Olson, zemřel v roce 1954 po pádu z okna z desátého patra hotelu Statler Hilton v Midtown Manhattan. (viz tamtéž.) Jeho manželka a rodina tvrdila, že nevěděl testech s LSD, které na něm byly prováděny, a před smrtí u něho došlo k náhlé poruše osobnosti. Když byl tento incident v r. 1974 zveřejněn, prezident Gerald Ford vydal veřejnou omluvu Olsonově rodině. Ve Washington Post, 12. července 1994 bylo psáno, že Olsonova rodina nechala nedávno tělo exhumovat a forenzní patolog zveřejnil zjištění, které jako příčinu smrti sebevraždu popíralo. Rodina naznačuje, že Olsonovy vědomosti o přísně tajných biologických zbraních se dotýkaly CIA.

Ministerstvo energetiky bylo zdánlivě vstřícnější ve zveřejňování záznamů, ačkoli ministryně energetiky, Hazel O'Leary, přiznává, že nezná rozsah či úplnost dokumentů takto dosud zveřejněných. Dá se pochybovat, že se veřejnost vůbec kdy doví rozsah nebo podrobnosti mnoha tajných operací prováděných aparátem státní národní bezpečnosti, protože tyto organizace působí pod de facto imunitou a jsou prakticky nepřístupné smysluplnému dozoru nebo povinnosti zpovídat se ze své činnosti. Mezi americké orgány státní bezpečnosti patří Federální úřad pro vyšetřování (FBI), vojenské zpravodajské agentury, Tajná služba (Secret Service) a v některých případech, banda kriminálníků pracujících z Bílého domu pod vedením Národní bezpečnostní rady a prezidenta. (viz Watergate, Iran-Contra)

Tyto zakořeněné byrokracie a ad hoc klaky Bílého domu, provedly tajné akce a mají utajené spisy na zvolené vládní úředníky, soudce Nejvyššího soudu, novináře a autory. (The F.B.I., J. Edgar Hoover: The Man and the Secrets. Curt Gentry, W.W. Norton, N.Y. 1991 str. 402) Bývalý ředitel FBI J. Edgar Hoover vštípil této agentuře mentalitu gestapa (Gentry) a byl schopný vyhrožovat a ovlivňovat mnoho zvolených vládních úředníků pomocí takových donucovacích metod, jako uchovávání spisů o „sexuálních úchylkách“. (viz tamtéž str. 402) CIA měla spis se jmény 300 000 osob zatčených pro homosexuální akty (Morton Halperin H, Penguin Books, N.Y. 1977 str. 148). Agenti FBI sledovali bývalého guvernéra státu Illinois a dvojnásobného demokratického prezidentského kandidáta Adlai Stevensona. Informace o Stevensonově údajné sexuální orientaci unikly z FBI k republikánské straně a do různých novin ve snaze ovlivnit prezidentské volby.

Na rozdíl od nacistického Schutztaffel (SS) se moc americké federální policie stala mocí politickou (Karl Deitrich Bracker, Holt Rinehart a Winston, N.Y. 1970 str. 354) a aparát tajné bezpečnosti odposlouchával, zachycoval poštu a sledoval politiky, včetně prezidentů Johna F. Kennedyho, Richarda M. Nixona, Lyndona Baines Johnsona, Dwighta D. Eisenhowera a Franklina Delano Roosevelta. (New Yorker Magazine, 10-5-87 Policing America's Writers, Herbert Mitgang.)

Jméno bývalého prezidenta Ronalda Reagana se objevilo ve spisech FBI, kde byl označován jako „důvěrný informátor T-10“. Reaganova kariéra jako informátora začala v roce 1941, kdy začal špehovat členy herecké asociace Screen Actors Guild. (viz tamtéž) Není známo, zda byl „T-10“ za svou práci placený.

Senátní výbor Spojených států (vyšetřovací výbor „Church Committee“) nahlásil v r. 1976, že CIA byla schopna ovlivnit veřejné mínění tajným zaměstnáváním nejméně padesátky amerických novinářů, u kterých by se mohlo očekávat, že budou publikovat zprávy v souladu s cíli agentury. (Church Comm.) The New York Times 12-25-26-27-1977) uvádí, že CIA zcela vlastní více než 200 novin, časopisů, komunikačních služeb a 26 vydavatelství, které působí v zemích po celém světě. (Parenti str. 60) Krátce po svém jmenování do funkce ředitele CIA v r. 1976, se George Bush účastnil oběda konaného na jeho počest v soukromé jídelně Williama Paleyho, prezidenta CBS. Prescott Bush, Georgův otec, byl ředitelem správní rady CBS a Paleyho dobrý přítel. O týden později bylo oznámeno, že dva reportéři CBS pracovali pro CIA, o čemž Paley věděl a spolupracoval na tom. (Daniel Schorr, Clearing the Air, Boston, Houghton Mifflin 1976, str. 274)

Tvrdilo se také, že pro CIA pracoval i Walter Chronkite, ačkoliv to Chronkite vehementně popíral. (viz tamtéž.) Church Committee také zveřejnil, že CIA využívala nejméně „několik set“ členů vedení amerických vysokých škol, členů fakult a postgraduálních studentů ke psaní a šíření propagačních materiálů. Tito akademičtí spolupracovníci byly nejméně ve sto amerických vysokoškolských a univerzitních areálech a bylo hlášeno, že obvykle nikdo v areálu o této dohodě nevěděl. (Church Com.) V roce 1951 zřídila CIA na MIT Centrum zahraničních studií (Center for International Studies) pod vedením učenců, z nichž jedním byl Walt Rostow, jehož vazby na zpravodajskou službu se datovaly do 2. světové války, kdy spolupracoval s Úřadem strategických služeb (OSS, předchůdce CIA). V roce 1953 napsal Rostow knihu, kterou vydala MIT a která posílila tehdejší analýzy CIA Sovětského svazu.

Čtenáři, studenti a kolegové nebyli informováni o tom, že kniha byla financována CIA. (Marchetti str. 233-34) Rostow se později stal asistentem pro záležitosti národní bezpečnosti prezidenta Johnsona a není známo, zda Johnson věděl o Rostowově utajené vazbě. Výbor také zveřejnil, že CIA využívala nejméně 21 členů amerického duchovního stavu v různých skrytých či ilegálních programech. (Report of the Senate Select Committee to Study Government Operations With Respect to Intelligence Activities, usnesení senátu č. 21)

Zhruba v téže době sněmovna reprezentantů Spojených států ustanovila Výbor pro zpravodajské služby (House Select Committee on Intelligence), jemuž předsedal newyorský demokrat, senátor Otis Pike. Vyjadřujíc odpor zpravodajských služeb a zákonodárné složky ke spolupráci v tomto šetření, začíná první část Pikeovy zprávy touto větou: „Je-li nedávná zkušenost Výboru nějakou zkouškou, zpravodajské služby, které mají být kontrolovány legislativou kongresu jsou dnes mimo kontroly zákonodárců. " (Village Voice 2-16-76 str. 70)

CHAOS, vnitřní vyšetřování CIA, působil v letech 1966-1973 a záznamy zveřejněné kongresovými vyšetřovateli (viz únik zprávy kongresu do Village Voice 2-16-76 str. 70. Tato zpráva výboru, kterému předsedal senátor Otis Pike, nebyla nikdy oficiálně zveřejněna. Pike, populární demokrat na Long Island, nebyl toho roku znovu ve volbách zvolen po té, co ho opozice označila za neameričana) ukazují, že do roku 1973 sledovala federální tajná policie přes sedm tisíc amerických občanů a tisíc amerických organizací, přičemž (viz tamtéž, str. 136) zachytila více než 28 milionů kusů korespondence. (viz tamtéž)

Mezi praktikami, které výbor odhalil, bylo i to, že CIA nasadila své agenty a zaměstnance, otevřeně či tajně, do celé zákonodárné složky vlády. Bylo odhaleno, že CIA umístila tajného zaměstnance mezi pracovníky Národní bezpečnostní rady. Další tajný operátor pracoval ve výboru Interagency Classification Review Committee, agentuře zodpovědné za šíření vládních dokumentů a pravidel ohledně žádostí na základě Zákona o svobodě informací, z nichž mnohé se týkaly CIA. Zaměstnanci CIA byli zaměstnáni na pozicích od spojovatelek a sekretářek až po ekonomy, řidiče a stenografy. Pracovali jako správci, vědci, kurýři, dělníci a federální policisté v letadlech.

Byla zveřejněno, že kromě Bílého domu, byli zaměstnanci CIA nasazeni i do jiných agentur včetně „the Federal Executive Institute (federální výkonný institut), Cabinet Committee on Price Stability (vládní výbor pro cenovou stabilitu), White House Joint Committee on Science (společný výbor Bílého domu pro vědu), Office of Emergency Preparedness (kancelář pro připravenost na případy nouze), Ministerstvo spravedlnosti, the Bureau of Narcotics and Dangerous Drugs (DEA – federální agentura pro boj s narkotiky), FAA (Federální letecká správa), úřad viceprezidenta Ministerstvo obchodu“. Vyšetřování těmito výbory odhalilo, že zpravodajské odbory federální vlády pronikly v celé zemi do mimořádného množství institucí, které významně ovlivňovali politiku a názory. Akademická obec, výzkumné týmy, vláda a média byli infiltrováni zřejmými i tajnými agenty zpravodajské služby, jejichž loajálnost a obživa závisela na zpravodajských službách.

S ohledem na dominanci v určitých třídách této společnosti a převahu kontroly elity společnosti odráží tato špionážní činnost federální policie buď velkou míru nejistoty, nebo institucionalizované paranoie. Použitá totalitní taktika se odráží v rozsahu, trvání a závažnosti policejního vyšetřování Američanů ve všech oblastech života. Mezi mnoha občany pod různou mírou kontroly byly soudci nejvyššího soudu Felix Frankfurter a William O. Douglas, bývalá první dáma Elanor Roosevelt a významní autoři včetně Pearl Bucka, William Faulknera a Carl Sandberga. (Hoover) Kromě FBI sestavovala informace také CIA, Immigration and Naturalization Service (Přistěhovalecké a naturalizační služby), ministerstvo zahraničí a zpravodajské pobočky vojenské služby. (viz tamtéž).

Američtí občané, kteří uplatnili své právo a zastávali se ideologií nepřijatelných pro národní bezpečnost státu a jeho politiky, se stali, stejně jako v minulosti, terčem vyšetřování pod krycími jmény jako COINTELPRO a Merrimac. (Pike) Pomocí taktik, které zahrnovaly vloupání, nelegální odposlouchávání telefonů, prohledávání odpadků a infiltraci, v mnoha případech agenty provokatéry a takovíto „nepřátelé“ státu jako např. Women Strike for Peace (Stávka žen za mír) a NAACP (Národní asociace pro podporu nebělošské populace) se stali kořistí. (Pikův výbor) Instruktážní příručka FBI umožňuje, aby bylo proti skupinám zastávajících „extremistické filozofie“ zahájeno předběžné šetření. Příručka nařizuje, že pokud se po 90 dnech vyšetřování nepodaří objevit opodstatněnou pravděpodobnost odhalení trestné činnosti, vyšetřování má být zastaveno. (Village Voice, str. 81)

Socialistická strana pracujících byla skupina určená FBI za extremistickou a byla podrobena intenzivnímu vyšetřování, které pokračovalo i po devadesáti dnech, které uvádí příručka FBI. Po třiceti čtyřech letech vloupání, vydírání a odposlechu nebyly objeveny žádné důkazy o porušování trestního zákoníků. (Pike) FBI je také zodpovědná za prosazování široké škály trestních zákonů, a to včetně bankovní defraudace a defraudace cenných papírů a jiných podvodů souvisejících s federálními fondy. Není známo, kolik hodin práce FBI bylo investováno do vnitrostátní bezpečnosti a kontrarozvědky, ale pohled na zprávu odráží, že do toho bylo celonárodně zaangažováno obrovské množství času a prostředků. Ve snaze lépe ocenit ideologii založenou na rozdělení společnosti na třídy, která poháněla tyto snahy, by se je dalo srovnat s nadšením v dalších dvou oblastech spadajících pod jurisdikci FBI. Během 80. let 20. století zažily Spojené státy kolaps několika set federálně pojištěných spořitelních a záložních bank, což vedlo k výpomoci daňovým poplatníkům, která byla odhadnuta na cenu přes 400 miliard dolarů.

Četné zprávy o masivní zpronevěře kolem tohoto skandálu se objevily v médiích a v průběhu jednání kongresu. (U.S. House Banking Commt.) Vzhledem k závažnosti podvodů měla FBI malý úspěch ve vyšetření, i když některých odsouzení bylo dosaženo. Neobjevily se žádné zprávy o tom, že by FBI infiltrovala nějakou správní radu bankovního ústavu, vedení nebo zkoumala odpadky zlikvidované v těchto zločineckých podnicích. Hlavní účetní úřad kongresu Spojených států amerických pravidelně informuje, že jejich vyšetřování amerického lékařského průmyslu odhaluje, že až deset procent na téměř jeden bilion dolarů utracených za rok na zdravotní péči je výsledkem zločineckého podvodu. Tyto přetrvávající krádeže FBI patrně neomezila ani nezastavila, a přestože čas od času došlo k několika dobře zveřejněným obžalobám lékařského personálu, není žádný náznak, že by bylo toto odvětví kontrolováno na stejné úrovni jako v minulosti „radikální skupiny“.