Bezpečnostní aparát Spojených Států Amerických a jeho oběti (1)

Šedesát let po smrti Dr. Reeda začali mnozí obyvatelé malého města na severu Floridy pociťovat příznaky žluté zimnice a horečnatého onemocnění dengue. Carver Village, jejíž obyvatelé byli v roce 1960 výhradně černoši, hlásila záhadný výskyt horečky, zánětu průdušek, tyfu, encefalitidy, porodů mrtvých dětí a úmrtí. (Cockburn) Během spolupráce pod rouškou přísně tajné klasifikace vyvinuli výzkumní pracovníci BZ armády Spojených států amerických ve Fort Detrick mimo jiné i schopnost rozmnožit sto třicet milionů moskytů měsíčně. Armáda, v rámci testování biologických zbraní vypustila tento hmyz nad městem Savannah, stát Georgia a Avon Park na Floridě, ale Carver Village byla vybrána k určení produktivity cíleného přenosu žluté zimnice a dengue moskyty. (Cockburn New Statesmen 28-1-94 str. 22)

Fort Detrick vzdálený padesát mil od Washingtonu DC byl v r. 1942 ustanoven prezidentskou směrnicí za hlavní výzkumné centrum chemických a biologických zbraní Spojených států. (Leonard A. Cole, Totowa, NJ, Rowman a Littlefield, 1988). Armádní brožura z r. 1983 hlásí, že Fort Detrick studuje „některé z nejzhoubnějších a nejchoroboplodnějších mikroorganismů, které jsou hrozbou pro americké vojenské síly.“ (viz tamtéž). Šestnáctistránkový dokument se dále poskytuje seznam některých zkoumaných organismů a látek včetně „viru horečky Lassa, viru Ebola, různých hemoragických virů způsobujících horečku, botulizmu a toxinů antraxu, T-2 a dalších mykotoxinů, koňské encefalomyelitidy, Q horečky, tularémie, žluté zimnice a horečky Rift Valley“. (viz tamtéž 36)

V r. 1947 zahájili v Norimberku spojenecké síly druhé světové války stíhání třiadvaceti německých lékařů obviněných ze spáchání zločinů proti lidskosti, včetně lékařských experimentů na lidech. Americký brigádní generál Telford Taylor obviňoval ve své zahajovací řeči, že obžalovaní patří mezi „vůdčí osobnosti německé vědecké medicíny s výbornou mezinárodní reputací“ a že „všichni mají společné bezcitnou bezohlednost vůči člověku a bezcharakterní ochotu zneužít své moci vůči chudým, politováníhodným, bezbranným tvorům, kteří byli zbaveni svých práv bezohlednou a zločineckou vládou.“ (Psychiatry and the CIA: Victims of Mind Control, str. 214 American Psychiatric Press London, 1990). Dodal to evidentní, že všichni z nich porušovali Hippokratovu přísahu.

Mezi argumenty obhajoby, bylo to, že pokusy na lidech, ke kterým nebyl vydán souhlas, se běžně prováděly na celém světě. Obhajoba citovala 11 000 příkladů uvedených v lékařské literatuře. Američan Dr. Andrew Ivy svědčil ve prospěch obžaloby, že mu není známo, že by v uvedených případech došlo k úmrtí a že souhlas k pokusu je etickým základem v experimentování na lidech. (viz tamtéž). Z těchto jednání vyplynulo deset zásad známých jako Norimberský kodex lékařské etiky. První zásada začíná slovy „Dobrovolný souhlas lidského subjektu je naprosto nezbytný“.

V r. 1953 přijalo ministerstvo obrany Spojených států Norimberský kodex, avšak byl klasifikován jako tajný, což omezovalo přístup k němu na několik vysokých činitelů resortu obrany. (Omezený přístup se také v americkém žargonu „bigot list“.) (Gary Lee, Washington Post, 5-19-94 str. 9) Kodex nebyl samozřejmě distribuován mezi ty americké vládní úředníky, kteří tak energicky prosazovali to, co generál Taylor popsal norimberským soudcům jako „bezcharakterní ochotu zneužít své moci“ s „bezcitnou bezohledností vůči člověku“. Nacističtí lékaři byli odsouzeni dle obžaloby.

Od konce druhé světové války využívaly složky obrovského aparátu americké národní bezpečnosti americké občany jako objekty experimentů, v mnoha případech bez souhlasu, v široké škále bakteriologických, chemických a radioaktivních pokusů. V r. 1955 CIA tajně rozšířila virus černého kašle v Palmetto, Florida, který nakazil stovky dětí a nejméně dvanáct zabil. (Cockburn Newstatesman) Armáda Spojených států v r. 1951 kontaminovala pomocí bakterie, o které se domnívala, že je účinnější na černoších než na běloších, Norfolk Naval Supply Center (Námořní zásobovací základna Norfolk) a loď. (viz tamtéž)

Na začátku r. 1949 zahájila armáda, se spolupráci s Komisí pro atomovou energii (AEC), hrůzostrašnou sérii pokusů na ubohých nic netušících afro-amerických pacientech ve třech nemocnicích ve Virginii. V Dooley, charitativní nemocnici pro černošské děti, St. Phillip, nemocnici pro dospělé Afroameričany a v Medical College of Virginia vytvořili z armádních fondů speciální popáleninové jednotky. (Cliff Honicker, Was.Post 6-19-94 c str. 1). Pacienti ve věku od šesti měsíců do devadesáti let utrpěli těžké popáleniny při nehodách a stali se bezděčnými objekty život ohrožujících výzkumů. Přibližně sto pacientů ročně bylo podrobeno experimentálním popáleninovým a radiačním testům popsaných ředitelem Dr. Everrett Idris Evansem v dopise na AEC jako cituji „čistě výzkumné bez léčebného přínosu“.

V jedné sadě experimentů byli psi upraveni stejně jako popálené oběti tím, že byla závažnost popálení pacienta replikována v obdobné míře na zvířeti. Psi a lidé pak byli léčeni podobně, kromě toho, že psi byli vystaveni ozařování. Dr. Evans objevil, že ozařování psi měli úmrtnost pětkrát vyšší než psi neozáření. Pak Dr. Evans, jako ve scéně z Buchenwaldu, vstříknul pacientům ve třech nemocnicích injekcí radioaktivní izotopy, které by mohly přispět ke zničení červených krvinek u kriticky popálených a vystrašených lidí bojujících o život. (citováno) Cílem těchto experimentů bylo zjistit nejlepší léčbu obětí jaderné války.

Subjekty byly chudí, černí a velmi zranitelní. Tito lidé věřili, že je jim pomáháno; „léčba“, které se jim dostalo, měla jen málo co dělat s jejich zraněním. Tento incident byl obrázkem arogance moci, institucionalizovaného rasismu a endemické korupce složek amerického státního bezpečnostního aparátu, kde byly zločiny proti lidskosti páchány s morbidní beztrestností. Podle všeho, japonské zdravotnické orgány prováděly obsáhlé studie účinků jaderného útoku na civilní cíle a zveřejnily mnohá svá zjištění v literatuře.

V letech 1953 a 1958, bylo afroamerickým pacientům podáváno ve Federal Addiction Research Center (Federální výzkumné centrum závislosti) v Lexingtonu v Kentucky LSD (Cockburn tamtéž) v experimentu, který v jedné části hlásil „dosažený stupeň vzájemných sympatií zatím není tak velký, jak bychom očekávali u bílých subjektů.“ Tento pokus s krycím názvem MK-ULTRA financovaný CIA byl zahájen s cílem zjistit, zda by mohlo být LSD použité na vymývání mozků, výslechy, nebo jako „sérum pravdy“. L.S.D. (diethylamid kyseliny lysergové) je psychomimetická halucinogenní látka, která může mít za následek napodobování příznaků plně rozvinuté psychózy.

Mnoho lidí zažívá iluze, halucinace, akutní úzkost a měli sebevražedné myšlenky.* (Ministerstvo spravedlnosti USA, Drugs,Crime and the Justice System.) Většina subjektů byli na heroinu závislé osoby uvězněné v Lexingtonu kvůli léčbě narkotických návyků. Dostali dvojnásobné, trojnásobné a čtyřnásobné dávky po více než sedmdesát pět po sobě jdoucích dnů. Jejich spolupráce byla podporována platbou ve formě na heroinu a morfia. (Cockburn).

Projekt MK-ULTRA se rozšířil i do konspiračních bytů v newyorské Greenwich Village a San Francisku. Tato doupata vybavená dvousměrnými zrcadly a sledovacím zařízením byla používána ke zdrogování a zkoumání nic netušících lidí. V San Francisku převzala operace krycí název „Midnight Climax“, kdy byly najaty prostitutky, aby lákaly muže z místních barů, kteří byli následně zdrogováni a fotografováni během sexuálního aktu. (viz tamtéž.)

Projekt MK-ULTRA ( „Midnight Climax“) financoval lékařské experimenty na McGill University v Montrealu, kdy byla testována technika vymývání mozků pomocí LSD pod rouškou léčby schizofrenie. Padesáti třem psychiatrickým pacientům byla po měsíce podávána sedativa, pak „byli vystaveni masivní léčbě elektrošoky a častým dávkám LSD; nakonec, v průběhu dalších období pod těžkými sedativy, poslouchali zprávu nahranou na magnetofonu, která se až čtvrt milion krát opakovala.(drogové sny).

Experiment na McGill prováděl Dr. Ewen Cameron, bývalý prezident Kanadské, americké a světové psychiatrické asociace. Paradoxní je, že Cameron byl konzultantem obžaloby v Norimberku, kde odsuzoval německá lékařská zvěrstva a napsal: „Není to jen proti budoucím spiknutím zloduchů, proti kterým se musíme chránit, ale také proti sobě samým, proti slabostem a chybám v našem vlastním společenském řádu, v našem vlastním způsobu života, proti kterým musíme být neustále na stráži.“ (Weinstein str. 94, Weinsteinův proces a vyrovnání)

Většina prvotních výzkumů L.S.D. byla financována CIA a většina zúčastněných psychiatrů byla buď externími zaměstnanci CIA nebo příjemci fondů CIA. CIA odváděla finanční prostředky na experimenty MK-ULTRA také dalším slavným univerzitám včetně Baylor, Columbia a Massachusetts Institute of Technology (MIT). Několik jedinců spáchalo během výzkumu CIA sebevraždu, včetně jedné pacientky v Massachusetts Health Care Center. Tato žena právě ukončila úspěšnou psychiatrickou léčbu a měla být propuštěna, když jí, bez jejího vědomí či souhlasu, byl podána sklenice vody s LSD. Později toho dne byla nalezena oběšená v koupelně. * (Cockburn New statesmen)

Komise pro atomovou energii (nyní Ministerstvo energetiky) provádělo intenzivní ozařování varlat 130 vězňů ve státech Oregon a Washington. Tento experiment byl navržení k měření množství radiace potřebného k dočasné sterilizaci muže. Těmto mužům byl řečený účel experimentu a účastnili se ho dobrovolně poté, co jim bylo zaplaceno 200 dolarů. (Cockburn) Nebylo jim však řečeno, že genetické poškození vyvolané zářením může způsobit rakovinu varlat nebo vrozené deformace. Vězni měli být po experimentu podrobeni vasektomii, ačkoliv šest z nich nebylo a neproběhla žádná následná studie zkoumající dlouhodobější účinky. (viz tamtéž.) V Norimberku bylo odhaleno, že odsouzený válečný zločinec Heinrich Himmler nařídil pokusy, aby nalezl prostředky hromadné sterilizace, která by se postarala o „Mischlinge“ (potomky židovsko-křesťanského manželství.) Jeden návrh byl „nápad ukrýt rentgenový přístroj pod přepážkou, kde se měli „Mischlinge“ hlásit. " (Robert Conot, Harper Row, NY 1983 str. 289) Oběti by pak byly sterilizovány zcela nevědomky.

V letech 1945 a 1947 proběhly v národní laboratoři AEC Argonne National Laboratory nedaleko Chicaga experimenty, během kterých bylo lidem bez jejich vědomí vstřikováno plutonium. Někteří z osmnácti lidí, na kterých byl pokus proveden, byli považováni za nevyléčitelně nemocné, ačkoliv alespoň jeden žil dalších čtyřicet let. AEC provedla experiment pro NASA na počátku 70. let, kdy byly ingoty radioaktivního kobaltu a cesia umístěny na stěnách pokojů pro pacienty s rakovinou. Tento experiment byl ukončen v r. 1974, kdy AEC došla k závěru, „že to pacientům dělá jen málo dobrého“. (The Economist 1-8-94 str. 77)

Během 50. let financovala AEC experiment vedený výzkumníky Harvardu a MIT, kdy byla ovesná kaše s radioaktivním mlékem podávána retardovaným dětem ve škole Fernald School v Massachusetts. (pracovní studie 4-17-94) Dětem, kterým bylo namluveno, že jsou členy „vědeckého kroužku“, byly rovněž dávány radioaktivní injekce vápníku a železa, aby se určilo, jak pracuje jejich metabolismus. V dopise rodičům požádal v„děti budou mít speciální dietu ve snaze studovat, jak tělo vstřebává cereálie, železo a vitamíny.“ Vedoucí školského odboru o souhlas s experimenty a uvedl pouze, že o radioaktivitě se nikdy nezmínil. (NY Times 12-31-93 A a Cockburn New Statesman) Zvláštní skupina pro výzkum na lidských subjektech (Task Force on Human Subject Research ) státu Massachusetts zkoumala v r. 1994 Fernaldovy pokusy a došla k závěru, že vědci z Harvardu a MIT, kteří prováděli tento třicetiletý experiment tak učinili „v rozporu se základními lidskými právy“ a porušovali lidská práva studentů. (pracovní studie 4-17-94 str. 14)