Elegantní Bůh (13)

Složky člověka

Duch odpovídá úrovni pravdy č. 2, duše úrovni pravdy č. 3 a tělo úrovni pravdy č. 4.

Při snaze o komplexní rozvoj je nutno se věnovat všem těmto třem složkám.

• Duch - meditace, kontemplace, spojení s Nadjá, nejvyšší poznání.

• Duše - dodržování etických a estetických norem, ovládání emocí, poznání, zkvalitňování osobnosti.

• Tělo - péče o zdraví, zdravý životní styl, uspokojování vlastních potřeb v souladu se zájmy druhých.

Všechny tyto tři složky jsou vzájemně podmíněné, protože tvoří jeden celek a proto nelze ani jednu z nich výrazně zanedbat. Známé lidové rčení praví "v zdravém těle zdravý duch", což je nutno chápat obousměrně. V případě zanedbání jedné ze složek se toto zanedbání projeví negativně i na dalších dvou složkách.

Často je postup v duchovním vývoji z energetického hlediska charakterizován i jako zjemňování vibrací nebo zvyšování frekvence vibrací. Informačně energetická podstata člověka vibruje na určité frekvenci a při postupu na vyšší úroveň dochází k jejímu zvýšení (zjemnění vibrací). Na tom je možno ukázat vhodnost současné péče o všechny tři složky. Co je např. platné, že při meditaci zjemňuji své vibrace, když po té přijímám potravu s hrubými vibracemi (veškeré maso, ale zejména savců).

Co je platné důsledné přijímání vegetariánské nebo makrobiotické stravy, když nedokážu ovládat své emoce a ubližuji druhým, nebo když dogmaticky až nenávistně odsuzuji ty, kteří mají jiné stravovací návyky nebo náboženské přesvědčení. Kvalitě (výši frekvence) vibrací jednotlivých bytostí odpovídá i aura. Čím vyšší vibrace, tím je i barva (je dána kmitočtem elektromagnetického vlnění) aury výše na barevné škále. Kromě základního zabarvení aury trvalejšího charakteru, jsou i krátkodobější stavy aury, které odrážejí momentální emoční vyladění, ale i přijatou stravu, či ovlivnění aurami ostatních lidí.

Senzibilové tvrdí o některých bytostech, že nemají auru. Toto tvrzení jsem četl např. o některých typech mimozemšťanů. Z absence aury pak bylo vyvozováno, že by se mohlo jednat o roboty. Dovoluji si předložit k úvaze názor, že se nejedná o absenci aury jako takové, ale o absenci aury v námi viditelném (přesněji vnímatelném) spektru. To znamená, že se jedná o infračervenou, popř. u vyšších bytostí o ultrafialovou auru. Osobně se přikláním k názoru, že vše má auru i neživé předměty, protože vše je pouze jednou z forem Bytosti. Vše má určité vib-race a tudíž i auru. Jiná je otázka možnosti tuto auru vnímat vzhledem k frekvenci vibrací.

Intelekt a inteligence

Jedná se o opět o pojmy, které jsou velmi běžně používány, aniž je vždy uvedena jejich definice, protože se předpokládá jejich běžná znalost. Tím dochází často k tomu, že jsou oba používány ve stejném smyslu, nebo jsou zaměňovány, či používány velmi nepřesně.

Jeden z mnoha pokusů o vymezení těchto dvou pojmů při zjed-nodušení používá „intelekt“ ve významu souhrnu znalostí a zkušeností získaných během života. Pojem „inteligence“ pak definuje jako schopnost reakce na novou situaci, nebo schopnost řešit nové situace. Toto jejich vzájemné vymezení se blíží i mému cítění, ale z pohledu myšlenek v této knize uvedených, považuji za nutné je zpřesnit.

„Intelekt“ bych definoval jako souhrn znalostí a zkušeností a schopnost těchto znalostí využít pomocí logického myšlení. Výše intelektu (IKQ – intelektuální kvocient) je tedy dána na jed-né straně množstvím a kvalitou informací získaných během života a mírou schopnosti si je zapamatovat, či spíše ve vhodný okamžik vybavit. Na druhé straně pak je dána stupněm schopnosti logického myš-lení ve smyslu aplikace vybavené informace na konkrétní případ.

Obě složky jsou nutné. K čemu je platné jakékoliv množství informací bez schopností je aplikovat? K čemu je schopnost logic-kého myšlení, když nemá s čím pracovat? Jako příklad bych zde uvedl opět počítač. Na jedné straně počítač s velkokapacitní pevnou pamětí – harddiskem, ale malou operační pamětí a procesorem s malým výkonem a na druhé straně výkonný procesor s minimálním harddiskem.

Pokud je první složka ve výrazné převaze k druhé složce dostáváme obraz „intelektuála“ tak, jak je často používán v pejorativním smyslu slova. Také jsem někde pro takovéhoto člověka četl vtipnou definici: “Intelektuál je člověk, který více slovy než je třeba, řekne více, než ví“.

Zatímco získávání informací záleží víceméně hlavně na touze člověka po poznání a množství získaných informací se dá vůlí snadno ovlivnit, schopnost logického myšlení je podmíněna ge-neticky, i když i zde cvičení napomáhá jeho rozvoji.

Inteligenci bych definoval jako schopnost logického myšlení a in-tuice. Řekl bych, že je to přesnější vyjádření myšlenky, že inte-ligence je schopnost řešit nové situace.
Výše inteligence (IQ - inteligenční kvocient) je dána stupněm schopnosti logického myšlení (LGQ – logický kvocient) a úrovní intuice (IUQ – intuiční kvocient).

Obohacení logického myšlení o prvek intuice je zde dle mého ná-zoru velmi významné. V případě počítače je to prvek, který zcela chybí. Proto by bylo vhodné mluvit u počítačů o umělém intelektu a ne o umělé inteligenci. Všechny velké (ve smyslu zcela nové, převratné) objevy, vynálezy a umělecká díla byly učiněny za pomoci intuice.
Inteligence je především vrozená, i když jak schopnost logického myšlení, tak i schopnost intuice se dá cílevědomě rozvíjet.

Intelekt dítěte a dospělého většinou nebývá souměřitelný, zatímco inteligence ano.

Děti jsou úspěšně používány při brain stormingu (spontánní diskuse za účelem hledání nových nápadů). U dětí většinou intuice funguje lépe, protože kanál, kterým informace přitékají, ještě není zanesen jako u většiny dospělých. Navíc nejsou ovlivňovány a omezovány znalostí již známých řešení.

Jak inteligence, tak i intelekt jsou nutnými činiteli. Bez inteligence nelze vytvořit něco nového, bez intelektu nelze nové sdělit druhým, formulovat, aplikovat. Pro mnohé myslitele bylo největším problémem, jak nově objevené sdělit srozumitelně druhým, nebo vůbec formulovat dosud používanými pojmy.

Jak intelekt, tak i inteligence obsahují prvek logického myšlení. Jemný rozdíl spočívá v tom, že u intelektu je logické myšlení používáno k aplikaci znalostí, u inteligence je používáno k vytvoření pro daný subjekt nových znalostí z již jemu známých faktů.

Jako příklad může posloužit běžný jev, jako je západ slunce.

V určitém časovém úseku je pozorováno slunce, které je již nízko nad obzorem. Na začátku období je výše a na konci období níže. Intelekt funguje následovně. Vyhodnotí dvě po sobě jdoucí polohy slunce tak, že slunce klesá za obzor a na základě dosavadních zkušeností, které s tímto jevem má, udělá závěr, že bude tma, protože tomu tak vždy bylo.

Inteligence bez zkušenosti s tímto jevem pracuje trochu jinak. Stejně jako intelekt vyhodnotí dvě po sobě jdoucí polohy slunce tak, že slunce klesá za obzor. Dále však již musí vyhodnotit, že slunce je zdroj světla a když zdroj světla klesne za obzor, přestane světlo ozařovat krajinu a nastane tma. Navíc inteligence může dojít k závěru, že slunce obíhá kolem země a při zapojení intuice i že slunce stojí na místě a otáčí se Země.

Zajímavý případ „střetu“ vyššího intelektuálního kvocientu s vyšším inteligenčním kvocientem mohu uvést přímo jako zkušenost, kterou jsem zažil.  Dva muži spolu hráli více šachových partií. Jeden z nich měl nižší inteligenční kvocient, ale naopak vyšší šachový intelektuální kvocient (byl členem šachového oddílu, a měl za sebou mnoho šachových partií a znal dobře šachovou teorii – znal zahájení šachových partii až někam k deseti tahům). Druhý měl zjevně vyšší inteligenční kvocient, ale nízký šachový intelektuální kvocient (dalo by se říct, že šachovou teorii v podstatě neznal, i když šachy hrál relativně dobře).

Průběh skoro všech partií byl víceméně stejný. Při zahájení měl první většinou výraznou převahu, protože mohl uplatnit své znalosti. Ve střední části se hra vyrovnala a v závěru, kdy již nastávaly situace, které nemůže šachová teorie předvídat, a nedají se naučit, získal převahu druhý a nakonec zvítězil. (Tak s tím bohužel nemohu s autorem souhlasit. Hraji šachy na mistrovské úrovni a je jednoznačné, že právě koncovky jsou charakteristické prostou technikou, kterou se lze naučit doslova zpaměti. Je to možné díky mechanismu tzv, "typizovaných pozic, resp. situací" na šachovnici. Existuje nepřeberné množství šachové teorie, které se zabývají koncovkami. Naopak, tam kde selhává šachová teroie, jsou individualizované situace ve "střední hře".  Zde se může hráč spoléhat v rámci teorie pouze na obecná pravidla strategie a taktiky hry. Pozn. J.CH.).

Kdo používá pouze logické myšlení a nepoužívá intuici, omezuje příjem informací z jiných myslí (telepatie) a vyššího zdroje (channeling).

K dosažení nejvyššího poznání je nutno používat jak intelekt, tak inteligenci. Bez intuice není možno proniknout do oblasti transcendentálna. Logické myšlení však je nezbytný prvek sloužící ke kritickému prověřování informací získaných intuicí. Není správné zcela zavrhnout logické myšlení jako překážku intuitivního poznání. Pouze je nutné pro intuitivní poznání jakékoliv myšlení na čas utišit, zastavit.

Jedním z problémů současné vědy je, že často považuje z jedinou vědeckou metodu používání intelektu, přestože je známo, že na mnoha velkých vědeckých objevech se intuice podílela velkou měrou.

V současné době se pro zjišťování výše inteligence – inteligenčního kvocientu (IQ) používají různé testy, které však mají spo-lečné slabiny. Za prvé, jsou většinou zaměřeny na určité druhy inteligence, zejména tzv. geometrickou. Za druhé, není u nich dostatečně odfiltrována znalost a zkušenost – intelektuální kvocient (po provedení mnoha obdobných testů dochází k řešení jednotlivých otázek testu na základě zkušenosti) a za třetí, téměř vůbec nezjišťují úroveň intuice.

Vzhledem k tomu jsou dosahované výsledky více či méně ne-přesným obrazem skutečných schopností daného člověka. Z toho důvodu také velmi často takto zjištěné IQ neodpovídají výsledkům jednotlivých osob dosahovaných v praxi. Prvek intuice, tvůrčí prvek je nezbytnou součástí mnoha druhů lidské činnosti.

Pro přesnější posouzení osobnosti člověka by bylo vhodné zavést tři testy. Test na zjištění intelektuálního kvocientu (IKQ), test na zjištění logického kvocientu (LGQ) a test na zjištění intuičního kvocientu (IUQ). Výsledná výše IQ by se pak dala popsat zjednodušenou rovnicí IQ = LGQ + IUQ – IKQ.

-pokračování-