Náboženství a věda jako evoluční výhoda

Evolucionisté, pro které je víra v boha a náboženství víceméně nepřijatelné, mají problém vysvětlit, jak je možné, že víra v něco co neexistuje, je rozšířena v civilizacích a kulturách všeho typu a všech věků a tudíž musí svým nositelům přinášet určitou výhodu.

Kdyby víra v boha a náboženství lidem nepřinášelo prospěch, ale naopak škodilo, jak tvrdí většina ateistů (o některých náboženstvích to netvrdí jen ateisté), pak by je evoluce dávno eliminovala.

Někteří evoluční teoretici tvrdí např., že téměř jistě se jedná o určitý adaptační mechanismus a náboženství stejně jako morálka představují různé druhy kompenzačních mechanismů, které v každé době kompenzují trochu jiné životní obtíže.

Jiné hypotézy předpokládají, že evoluční výhoda náboženství a jím stanovených pravidel chování spočívají v udržování určité komunity ve stavu pořádku a relativního nenásilí. Nedodržování vlastních zákonů jako např. desatera je většinou sankcionováno pouze ve vztahu k vlastním příslušníkům. Naopak vraždění, krádeže, loupení či znásilňování je ve vztahu k příslušníkům jiných náboženství či národů minimálně tolerováno, pokud není přímo oslavováno.

V rámci teze evolučních výhod navrhuji dle mého soudu variantu jednodušší a podle principu Occamovy břitvy tudíž pravděpodobnější. Součástí snad všech náboženství jsou určité rituály jako je modlení, meditace, případně jiné typy rituálů, které mají většinou jednu věc společnou a to, že se mozek těch, co provádějí tyto rituály, dostává do změněného stavu vědomí. Jinými slovy do alfa rytmů, případně i hlubších hladin vědomí.

Podle „posledních“ oficiálních vědeckých výzkumů zabývajících se těmito stavy, jsou tyto stavy prospěšné lidskému zdraví a lidé provádějící meditace apod. jsou zdravější a déle žijí. Z toho plyne, že zdravější a déle žijící lidé jsou schopni mít zdravější potomky a zajistit jim lepší podmínky pro přežití, včetně toho, že je naučí se modlit a meditovat. Tím jsou proti ostatním, kteří takto nežijí evolučně zvýhodněni a logicky časem v každé společnosti převažují.

Vycházím z předpokladu opravdu věřících a ne nábožensky orientovaných z důvodů společenské nutnosti či prospěchu (o tom, v jakého boha či boha čeho věří někteří čelní politici byť i mezi členy KDÚ-ČSL, si většina čtenářů asi nedělá iluze).

V poslední době s rozvojem vědy a techniky mají vhodné podmínky k přežití i nábožensky neorientovaní a nevěřící (zejména, když meditace se již provozují i mimo rámec náboženství) a tím se i tato evoluční výhoda ztrácí, což se projevuje i na rostoucím počtu lidí nevyznávajících žádné náboženství.

Samozřejmě existuje i jedna zcela nesmyslná možnost, kterou uvádím pouze a jen z toho důvodu, že dle principu Occamovy břitvy je absolutně bezkonkurenční. Tou možností, proč všechny kultury a civilizace všech dob věří v boha, je to, že bůh prostě existuje. Nesmyslnost této teorie je však čtenářům tak zřejmá, že ji ani nemusím žádnými vědeckými prostředky dokazovat. Už jen samotný předpoklad toho, že víra v něco, co existuje, je evoluční výhoda, je velmi problematický zejména v dnešní době, kdy základem úspěchu je nevěřit ničemu a nikomu.

Pro jistotu, abych náhodou nebyl špatně pochopen, zdůrazňuji, že výše uváděné myšlenky byly míněny pouze v rámci a intencích evoluční teorie.

Vznik náboženství by se možná dal popsat i následovně. Lidé si potřebovali sjednotit terminologii pro své vhledy mimo rámec smyslových informací, aby si mohli navzájem své zkušenosti s „bohem“ sdělovat a aby je mohli případně předávat těm, kteří je nemají. Co z náboženství učinily církve (a na velikosti nezáleží), to už je úplně jiná otázka. Náboženství se vznikem církve se stává ideologií sloužící k prosazování mocenských zájmů církve.

Oficiální věda tvrdí, že náboženství vzniklo proto, aby si lidé vysvětlili jevy, kterým nerozuměli. Naproti tomu věda vznikla proto, aby si lidé vysvětlili jevy, kterým nerozuměli. Cítíte ten rozdíl? A takový je i rozdíl mezi vědou a náboženstvím.

Tak, jak se náboženství postupem doby stalo mocenským nástrojem církve, tak se i věda stala ideologií sloužící k prosazení mocenských zájmů státu respektive těch, kteří jsou ve státu u moci, a to dokonce i u těch států, kde náboženství je státní ideologií. Západní náboženství musela měnit svá dogmata pod tlakem vědy na rozdíl od východních náboženství, kde naopak věda se pozvolna blíží jejich základním dogmatům.

Dlouhou dobu v dějinách lidstva bylo většinou evoluční výhodou znát pravdu o světě kolem nás a to i pravdu o existenci boha a podstatě světa. Vývoj v poslední době (míněny desítky až stovky let) nasvědčuje tomu, že to není již tak zřejmé. Minimálně by se to dalo formulovat tak, že je evoluční výhodou tuto pravdu neříkat nahlas a veřejně. Věda se tak dlouho stávala závislá na ideologii až se sama, a to poměrně již dávno stala ideologií a často slouží víc k potlačování nových poznatků než k jejich objevování. Nejkřiklavější to je zejména v oblasti nových technologií (např. volná energie), zdravotnictví a historie.

Jediným dlouhodobým a mnoha mystiky předpokládaným možným vývojem (při předpokládaném duchovním vzestupu lidstva) je postupná konvergence vědy a náboženství. To se dá vystopovat již dnes zejména ze sbližování vyvíjející se kvantové fyziky s náboženstvími především východního typu. Zajímavým prvkem konvergence ortodoxních náboženství a ortodoxní vědy v dnešní době je to, že náboženství se stává stále více vědou a věda se stává stále více náboženstvím. Pro přesnost uvádím, že se to týká hlavních proudů náboženství a vědy.

Náboženství stále více využívá klasických postupů vědy pro obhajobu a propracování svých dogmat, případně pro jejich přizpůsobení se novým vědeckým poznatkům, které se již nedají odmítnout. Věda se stává stále více náboženstvím tím, jak s nábožným zaujetím a někdy až fanatismem obhajuje svá mnohdy již neudržitelná dogmata a je pro to připravena „upalovat“ novodobé kacíře. Dejte příslušníkům spolku Sisyfos do rukou odpovídající moc a vzplanou hranice.

Když se však vrátím k hlavnímu tématu tohoto článku, kterým jsou evoluční výhody náboženství a vědy, nabízí se zde zajímavé porovnání.

Náboženství prokázalo svoji evoluční výhodnost celkem bezesporu svým trváním v čase a prostoru.

Na rozdíl od něj je dlouhodobá evoluční výhodnost vědy silně problematická. Z historického hlediska zejména pokud vezmeme za bernou minci i existenci Lemurie a Atlantidy to vypadá s vědou dost špatně. Civilizace orientovaná hlavně na vědu nikdy nepřežila. Je více sci-fi románů a povídek o civilizacích, které vědu zakazovaly, aby nedošlo k opětovným katastrofám vědou způsobovanými. A jak někdy někdo napsal, vše, co jsme vymysleli, se někde někdy ve Vesmíru odehrálo, či odehrává. Rovněž bych v této souvislosti připomenul i výrok, že věda řeší ty problémy, které by nebýt jí nikdy nevznikly.

Z výše uvedeného se dá učinit logický, i když paradox obsahující závěr, že vzhledem k tomu, že nikdo nepochybuje, že evoluční teorie je součástí vědy a věda není evoluční výhodou (což je historicky prokázáno), je velmi pravděpodobné, že evoluční teorie bude evolucí eliminována (abych se držel formulace používané evolučními teoretiky) a nepochybně i s evolučními teoretiky.