Elegantní Bůh (8)

Boží láska

Co je to tzv. vše prostupující boží láska, základní vše tvořící energie.

Láska = přitažlivost = gravitace. I lásku k bohu lze popsat jako přitažlivost - obdobu fyzikální gravitace. Čím jsme od Boha vzdálenější, tím méně pociťujeme jeho lásku. Ať jsme však sebe více vzdáleni od Boha, stále na nás jeho láska (gravitace) působí.

Nikdy zcela neunikneme z dosahu její působnosti a vždy nakonec její síla přemůže naše odstředivé tendence a přitáhne nás k sobě. Z tohoto pohledu se jeví přitažlivost jako základní síla "hmotného" i nehmotného Světa.

Bytost by se při svém vývoji dala přirovnat ke kometě obíhající po výrazně excentrické dráze kolem Slunce.

Pro větší přesnost je vhodné si představit, jako kdyby kometa byla vystřelena ze Slunce.

Z počátku se pohybuje velkou rychlostí a je blízko a pociťuje silně gravitaci. S tím, jak se vzdaluje, dochází k úbytku rychlosti, ale také gravitace slábne. Na konci dráhy, kdy je gravitace nejslabší, svit Slunce zcela zeslábnul, ale přece jen gravitační působení Slunce převládne, dochází k tomu, že se kometa přestane vzdalovat od Slunce a opět započne svoji cestu směrem ke Slunci. A opět se zmenšující se vzdáleností se zvyšuje gravitace a rychlost. Až úplně v závěrečné fázi gravitace narůstá do ohromných hodnot a rovněž tak i sluneční záře zakrývá veškerý obzor. Nakonec kometa zanikne splynutím se Sluncem.

Rovněž tak bytost se na začátku svého vývoje prudce "vzdaluje" od boha a s narůstající vzdáleností klesá rychlost vzdalování, ale zároveň i klesá boží přitažlivost, Bytost stále méně pociťuje boží lásku a je jí stále méně ovlivňována. Nikdy se však nedostane zcela z jejího vlivu a nakonec vždy jejím působením se Bytost začne "vracet k bohu". A opět čím je bohu blíže, tím více pociťuje boží lásku - přitažlivost a tím více se urychluje její návrat k bohu. Z tohoto modelu vývoje Bytosti je vidět, že nikdy žádná bytost není zcela a provždy ztracena, ale vždy se nakonec, byť v jiné formě, vrátí k bohu (viz obr. č. 7).

Každý z nás je částečkou Boha, v každém z nás je část boží lásky a proto jsme k sobě přitahováni a proto se milujeme. To je hlavní příčina vztahu zvaného láska mezi dvěmi bytostmi. Všichni jsme nabiti stejnou energií. Pouze množství amoronů (jednotka lásky – obdoba jednotky gravitace gravitonu) a velikost jejich náboje jsou různé.

Tak jak je gravitací zakřiven náš čtyřrozměrný časoprostor, tak je i boží láskou - přitažlivostí zakřiven boží časoprostor.

Život mezi životy

Co se děje v okamžiku smrti člověka, co je mezi životy? To je velmi častá otázka spojená s otázkami typu zda existuje nebe a peklo apod.

Co se stane, když člověk umře. Světová mysl přestane vysílat do vědomí podprogram "tělo" a vědomí přeladí automaticky na další nejsilnější kanál. Tím však asi končí jednotnost tohoto procesu pro všechny lidské bytosti. Různorodost toho, co následuje, je pak ovlivňována mnoha podmínkami. Zejména vývojovým stupněm, na kterém se Bytost nalézá, způsobem smrti a v neposlední řadě i informacemi, které konkrétní člověk má o tom, co ho po smrti čeká (včetně informace, že ho nečeká nic).

Velmi mnoho lidí si dokonce ani není schopno uvědomit, že zemřeli, protože jejich vědomí funguje dále a oni i nadále vnímají náš fyzický Vesmír. Vzhledem k jejich velmi silnému materialistickému, popř. náboženskému přesvědčení nejsou schopni vnímat, že se podstatně změnil způsob jejich existence. Zejména, když tento jejich nový způsob existence jim umožňuje realizovat své myšlenky (přání, představy) podstatněji snadněji než v tzv. hmotném světě.

Mnoha "duším" se nedaří odpoutat se zcela od hmotného světa, protože jsou zde poutáni k blízkým osobám, místu nebo dosavadní činnosti, ať už tím poutem je láska, nenávist, či touha po pomstě. Často potkává takový osud "duše" neočekávaně a násilně zemřelých. Neinformovanost o tom, co člověka čeká po smrti, způsobuje často neschopnost orientovat se v posmrtném životě.

V současné době se situace výrazně zlepšuje v naší západní kul-tuře, protože v různých formách (film, televize, knihy, časopisy) jsou podávány informace o posmrtném životě. Přestože se v mnoha případech jedná o sci-fi, fantasy, nebo komedii, informace pronikají do vědomí a ve vhodný okamžik poslouží skoro stejně dobře jako vážně podávaná informace. Svému účelu mnohdy poslouží takto podávané informace dokonce lépe než naučné knihy, protože zasáhnou podstatně širší okruh lidí.
Dokážu si představit reakci takového člověka po smrti, když zjistí, že to definitivně neskončilo, jak si říká "tak ona to nebyla jen taková legrace".

V jiných kulturách k tomuto účelu sloužily knihy mrtvých (egyptská, tibetská), jejichž hlavním obsahem byly informace o tom, jak pomoci duši zemřelého dostat se bez problémů na "onen svět" a ještě možná přesněji byť zjednodušeně řečeno na ten správný "onen svět".

V mnoha ezoterních naukách se praví, že vědomé umírání (zejména to, na co člověk myslí při umírání) a příprava na posmrtný život mají velký vliv na kvalitu bytí bytosti mezi životy (v bardu) a na jeho příští inkarnaci. Jak říkají lidové moudrosti a některá náboženství - nikdy není pozdě a ještě na smrtelné posteli je možno se obrátit k bohu.

Nakonec, i když třeba po dlouhé době a s pomocí dalších bytostí (často bývalých blízkých příbuzných, či jinak karmicky svázaných svázaných) všichni pochopí a postoupí dále. Co je to dále. Nebe, očistec, peklo? Nic takového ve formě, jak je nám často překládáno klasickými náboženskými naukami.

Nejčastěji uváděný sled událostí (informace pocházejí z regresních terapií, NDE, ezoterních nauk) je takový, že "duše" se potkává se světelnou bytostí (pravděpodobně se jedná o její Nadjá ve vizualizované formě) před jejím duševním zrakem "proběhne" celý život, včetně hodnocení toho, jak ho člověk prožil. Nutno si však uvědomit, že duše vnímá celý život najednou jako celek (proto informace z těchto zážitků je podávána tak, jako když proběhne celý film života za okamžik) a vnímá i emoce ostatních bytostí. V čem spočívá případný očistec či peklo? V tom, že si "duše" prožije všechna utrpení, která svým jednáním, ať už vědomě nebo nevědomě způsobila. A "duše" prociťuje i ta utrpení, která způsobila druhým a o nichž za života ani nevěděla.

Pro mnoho lidí bude zřejmě překvapením, které jejich skutky a zejména myšlenky (to si mnoho lidí vůbec nepřipouští, že by mohly být hodnoceny i jejich myšlenky a postoje) budou hodnoceny jinak, než očekávají. "Boží spravedlnost" nepodléhá dobovým a krajovým zvyklostem. Ne každý, kdo si myslí, že úzkostlivě dodržuje desatero, dostane "hezké vysvědčení".

Po té pokračuje bytí mezi životy pobytem v astrálním světě, který má údajně více úrovní, do kterých se jednotlivé "duše" zařazují dle stupně dosaženého vývoje (dle frekvence vibrací vědomí), právě skončeného života a svých představ o posmrtném životě. Zde pokračuje vývoj bytosti v astrální rovině.

Je přirozené a logické, že bytost se v astrálním světě dostává do prostředí, které svou úrovní odpovídá jejím vibracím a kde se střetává s bytostmi na stejné úrovni vibrací.
Jestliže se např. člověk celý život zajímal jen o uspokojování svých materiálních potřeb a to ještě bez ohledu na následky, které způsoboval druhým lidem, bude i po smrti nadále pokračovat ve stejném způsobu "života" s tím, že bude ale pravděpodobně obklopen bytostmi se stejnými zájmy a na stejné úrovni vývoje (se stejně hrubými či jemnými vibracemi).

Je proto klidně možné, že člověk, který celý život vědomě páchal zlo a věří v peklo, se do pravého pekla skutečně dostane.

Na druhé straně člověk, který celý život páchal dobro a věří v křesťanské nebe, se také do svého nebe dostane.

Z ezoterních nauk a regresních terapií plyne, že uspokojování potřeb zde probíhá tím způsobem, že co si člověk přeje, co si představuje, se velmi snadno a rychle realizuje. Oba tak po čase zjistí, že to není ani to pravé peklo ani to pravé nebe.

Z bludu o štěstí uspokojováním materiálních potřeb je člověk relativně nejsnáze vyléčen.

Představte si, že vždy, když na něco pomyslíte (a může se z pohledu obyčejného člověka za života jednat o nesplnitelný sen) se to ihned realizuje a to pokaždé znovu a znovu. Velmi záhy se ztratí kouzlo nedosažitelného a pocit štěstí při uspokojení touhy. Zbude jen marnost při vymýšlení stále nových a nových pokusů o dosažení štěstí pomocí uspokojení materiálních potřeb. Nejlepší jídlo, nejkrásnější ženy, nejlepší auta, nejdražší předměty vše přestane v člověku vytvářet pocit štěstí, pokud je může mít kdykoliv. Je to stejné jako v tomto životě.

Dlouhým pobytem a opakováním realizace tužeb dochází k oslabení závislostí a to zejména těch, které si Bytost přinesla z předchozího života. Tím se vytváří předpoklad, že Bytost při další inkarnaci již bude obohacena o tuto zkušenost a úkoly následujícího života zvládne lépe.

Na vyšší úrovni se v astrálním světě pohybují bytosti, které v předchozím životě značnou část svého snažení věnovali tvůrčí činnosti a poznání.

Realizace tvůrčí činnosti a touhy po poznání přináší pocit uspo-kojení a nenasycení podstatně "déle". Tato činnost také Bytost obohacuje a urychluje její vývoj.
Rovněž i zde dochází k oslabení závislostí a to zejména závislostí na úspěšných výsledcích tvůrčí činnosti (míněno především pozi-tivní hodnocení ze strany druhých), protože i ty se zde dostavují podstatně snáze. Zaměření pak zůstává především na vlastní tvůrčí proces.

To samé se projevuje i v případě procesu poznávání, kde bytost postupně opouští okouzlení z toho, co všechno už ví a spíše se dostavuje pokora. Tento jev je celkem přirozený, protože čím víc toho člověk ví, tím víc zjišťuje, co všechno ještě neví.

Do přirozeného prostředí se po smrti dostávají bytosti, které během lidského života vědomě pracovali na svém duchovním vývoji, na spojení se svým Nadjá, s Bohem.
Zde se podstatně snáze navozují stavy meditace a kontemplace (nejvyšší stupeň meditace, při níž se kontemplující snaží o přímé spojení s Bohem). Neruší tělo s jeho požadavky a vjemy. K uspokojení jakýchkoliv "materiálních " tužeb a potřeb dochází takřka okamžitě a proto brzo ustupují do pozadí.

Kanál pro spojení s Nadjá, s Bohem je zde silnější, čistší a méně rušený. Pochopení pravd vyšších úrovní je zde podstatně snazší, protože není rušeno jinak evidentními přehlušujícími pravdami nižších úrovní.

V této souvislosti bych chtěl upozornit na zkreslené představy, které někteří lidé mají o tom, co je to duchovní vývoj, jaké by měly být jeho prostředky a cíle.

Rád bych se to pokusil objasnit na jednoduchém příkladu.

Všichni ti, kteří v životě na Zemi byli okouzleni silami, které získali během usilovné práce, popř. k nim přišli spontánně (např. při zážitcích NDE), nebo se je snažili získat, budou zklamáni a mnoho z nich teprve zde pochopí, co má opravdu význam, jaké hodnoty přesahují obzor jednoho života. Telepatie, telekineze, levitace, teleportace, vidění aury, jasnovidnost, materializace apod. to vše umí v astrálním světě každý, nebo téměř každý.

Jedině ten, kdo pochopil a pracuje na tom, aby změnil sebe, má šanci postoupit na vyšší úroveň. Pokud někdo pracuje na tom, aby získal síly, které mu pomohu změnit svět kolem něj, kráčí po delší cestě. Nedá se říci po špatné cestě, protože žádná cesta není špatná. Všechny cesty na konec stočí svůj směr k jedinému možnému cíli.

Jen to, co zbude i po smrti z toho, co jsem získal, co jsem se naučil a co jsem pochopil během života - jen to je trvalou hodnotou.

Toto je velmi jednoduché třídící hledisko, kterým je možno se řídit, pokud máme zájem o skutečný vývoj.

Chci však zdůraznit, že tím v žádném případě netvrdím, že nic jiného než duchovní vývoj v životě lidském nemá smysl. Odkazuji v tomto bodě na 6. kapitolu, kde otázku smyslu (přesněji smyslů) života rozebírám podrobněji.

Čas na "onom světě" probíhá jinak než v našem Vesmíru (možná např. kolmo - viz obr. č 9) a proto je možné se inkarnovat z po-hledu našeho času po velmi krátké době. Pobyt bytosti v astrálním světě přitom může být ale relativně velmi dlouhý.

Po pobytu v astrálním světě "duše" postupuje do vyšších dimenzí, kde se postupně očišťuje a připravuje na další inkarnaci. Vzhledem k tomu, že v tomto bodě nemám zatím více informací, které by se mi zdály dostatečně důvěryhodné, věnuji této fázi "života" mezi životy tak málo místa. Přibližně by se tato fáze dala přirovnat k hlubokému spánku. Tak jako pobyt v astrálním světě je velmi podobný běžnému každonočnímu snění odborně nazývané fází REM, tak pobyt v těchto vyšších dimenzích se dá přirovnat k hlubokému spánku, kdy dochází k úplnému zapomnění a „odtržení“ duše od ega.