Nová odhalení v problematice Filadelfského experimentu - Část 3.

Předměty byly umístěny na podstavcích blízko oblouku výboje. Jakmile byl tento spuštěn, předměty se dematerializovaly – zmizely. Záběry to prokázaly. Nikam je to obrovskou rychlostí „neodmrštilo“ ani nevmáčklo do stěny. Nejprve se pro toto nabízela zcela konvenční vysvětlení. Efekt výpadku byl chápán jako podivná vyzařovaná energie, možná nějaká varianta rentgenových paprsků.

Tyto paprsky měly schopnost jak zneutralizovat lidské neurologické reakce, tak rozložit hmotu ve svém bezprostředním okolí. Zdálo se, že byly nalezeny potenciální „paprsky smrti“, které se armáda snažila vyvinout dlouhá léta. V té době zuřila druhá světová válka, Pacifik se pomalu ale jistě stával novým bojištěm, a tento převratný objev měl nezměrný vojenský potenciál.

Potenciál válku ukončit. Jen a pouze to.

Pokud by byl jev, o němž tu hovoříme, přetvořen ve zbraň, byl by ihned nasazen. Zbraňový program takovéhoto druhu by si vyžádal ty nejpřednější vědecké mozky v zemi, stejně jako nejvyšší úroveň utajení a s ní spojenou přísnost a striktnost. K výzkumu bylo proto přizváno i několik vědeckých pracovníků od Námořnictva.

O prozkoumání tohoto „jevu“ byl požádán i Dr. Brown. Jeho znalost jevů „elektrického namáhání“ a aktivit spojených s obloukovým svařováním z něj dělaly na tuto práci perfektního kandidáta. Jeho nadřízení ale věděli, že nebude snadné ponechat ho „v nevědomosti“, co se týkalo jejich toužebných očekávání. Brown měl totiž pověst známého snílka.

Když si Dr. Brown prošel materiály, dospěl k závěru, které se radikálně odlišoval od těch, které vyvodili ostatní. Zatímco akademikové tvrdošíjně trvali na tom, že pozorovaná zmizení jsou výsledkem „ozáření“ a následného vypaření, pro toto „vypaření“ nebyl nikdy nalezen jediný důkaz.

Pečlivá analýza prostředí ve svařovně žádným takovýmto závěrům neodpovídala. V průběhu svařování nebylo ve vzduchu po kovech přeměněných v plyn ani stopy. Skutečná záhada. NRL se ale potřebovala dozvědět víc.

Dr. Brown si byl jistý, že ví, co se doopravdy děje. Přestože podobné jevy nikdy nespatřil na vlastní oči, nechal se vést správnou intuicí. On sám během svých experimentů efekt výpadku nikdy nepozoroval, ale Sir William Crookes ano. V rámci výzkumu své, nyní dobře známé Crookesovy vakuové trubice, učinil zvláštní pozorování.

Nad katodou se v ní vznášelo černé místo, které „zářilo“. Toto vyzařování se za určitých specifických okolností šířilo i mimo stěny trubice. Siru Williamovi nečinilo potíže přiznat skutečnost, že jde o temnotu „prostupující prostorem“ – o vyzařování, jehož význam dalece přesahuje pouhý fyzikální jev.

Crookes věřil, že toto záření je spirituální branou – spojnicí tohoto světa a jiné dimenze.

Při experimentování s efektem výpadku nicméně Dr. Brown zjistil, že dochází k deformacím prostoru. Jaký byl horní limit intenzity těchto deformací? Jaké další anomálie by je mohly provázet? Jeho vlastní malé gravitátory, napájené vysokým napětím, se teď zdály být „žalostně malé“.

V porovnání se zařízeními, které používali v nové svařovně, byly skutečně miniaturní. I tak ale jeho experimenty potvrdily existenci malých prostorových deformací. Posunování věcí bylo jedním z jejich průvodních jevů. Řečeno v krátkosti, Brown se domníval, že všechen nezvyklý setrvačný pohyb lze přičíst vlivu těchto prostorových deformací.
Při zkoumání všech aspektů tohoto jevu se nesměl žádný z nich jen tak přejít – každý z nich mohl být velice důležitý. Dr. Brown věděl, že i masivní pláty lodních trupů zde hrály svou roli. Určitým způsobem totiž „šířily“ elektrické pole a určovaly jeho tvar. Elektrický oblouk zaměřený na trup mechanickým ramenem byl vskutku impozantním energetickým zdrojem.

Objevovalo se ale i něco „dalšího“. Jakmile se budově rozehřměl obloukový výboj, na scéně se začala objevovala jiná realita. Brown byl jediným člověkem, možná kromě dvou dalších expertů v celé zemi, který předložil teorii, že tento jev je výsledkem interakce, která je ve své podstatě „elektrogravitační“. Šlo o elektrogravitační fenomény.

UDÁLOSTI

Jeho kolegové ovšem tento názor zesměšnili a jeho důkladné analýzy odmítli. Armáda ovšem potřebovala nějaké výsledky. Pokud by ji závěry Dr. Browna přiblížili konečnému cíli vyvinout smrtonosnou zbraň, byla by pro ni jeho vysvětlení přednostní. Brown si získal pozornost těch nejvýše postavených armádních specialistů a ti ho požádali, aby jejich elitnímu týmu vše vyložil.

Dr. Brown neformálně vysvětlil to, o čem byl přesvědčen, že se skutečně děje, citoval z některých svých prací a zmínil také to, do jaké míry je s problematikou těchto jevů obeznámen. Přestože jeho vlastní experimentální zařízení nikdy nezpůsobila prostorová zakřivení o takovéto intenzitě a koncentraci, měl možnost pozorovat účinky podobné, které měly taktéž sílu pohybovat hmotou.

Jelikož neexistovalo žádné vysvětlení z říše elektriky, jedinou možností bylo aplikovat zde Einsteinovu teorii o jednotě elektrické a gravitační síly.

Od tohoto bodu kapitola pokračuje dále a celá je k dispozici zde http://www.hbci.com/~wenonah/history/brown.htm. Místo, od něhož jsem začal citovat, se nachází zhruba v polovině stránky. Celý text má zhruba 44 běžných tištěných stran!

Důležité ale je, jak toto všechno v posledku vedlo k vytvoření technologie, která dokázala zneviditelnit celé námořní plavidlo. Doporučují si celý text vytisknout a přečíst v papírové podobě, protože přímo online se text příliš dobře nečte.

CO BUDE NÁSLEDOVAT

V další sekci se budeme zaobírat jiným novým objevem, který na tento předešlý navazuje – a ve skutečnosti to byl právě tento objev, který mě podnítil k napsání tohoto článku. Oba objevy spolu do značné míry souvisejí. Mezitím budou mít čtenáři, kteří jsou nadšenci do fyziky, k dispozici SPOUSTU materiálů Gerryho Vassilatose, jimiž se budou moci (pod oběma odkazy na jeho texty) prokousat.

Mám za to, že Vassalitos poskytuje ve své knize odpovědi na všechny otázky týkající se gravitace a volné energie a že žádná stejně nebo podobně kvalitní kniha doposud neexistuje.

Stále ještě pracuji na druhé části článku o včelách medonosných, ale tyto informace o Filadelfském experimentu mě zasáhly natolik, že jsem se rozhodl o nich napsat co nejdříve, dokud jsem měl celou tematiku čerstvě nastudovánu. Někdy v budoucnu si článek projděte znovu, protože je možné, že ho mírně přepracuji a že podám podrobnější výklad gravitačního principu, o němž Vassalitos píše.

V textu o „Filadelfském experimentu“ je zmíněna kniha o UFO, v níž se vyskytují tajné informace od tří různých osob, které se podílely na tajných operacích. Nyní jsou tyto informace online!

NENÍ TO POPRVÉ, CO O TOMTO PÍŠU…

Když moje webové stránky začínaly, všichni se rozplývali nad textem Shift of the Ages (Posun věků) a považovali ho za to nejlepší, co jsem kdy napsal. Byl psána přístupnou a srozumitelnou formou, a obsahoval méně „přísné vědy“ než The Science of Oneness (Věda jednoty) a zejména Divine Cosmos (Božský kosmos). Všechny jsou tu stále k dispozici, ale nynější design stránek je pohřbil – v současné době se je snažit upravit tak, aby vyhovovaly řádkování a úpravě webového textu.
Novým čtenářům doporučuji, aby si přečetli „Davidův blog“, jelikož je to materiál nejnovější a nejúžasnější.

PRAVDA VYCHÁZÍ NAJEVO

Po celou tu dobu, kdy jsem koncem devadesátých let sbíral informace pro svou knihu Shift of the Ages (nachází se v sekci Read Free Books Here), jsem si přál, aby se mi do rukou dostala kniha Morrise K. Jessupa „The Case for the UFO“ (Případ UFO), obohacená o údajné poznámky tří různých vysoce postavených lidí z tajných operací, kteří měli klíčové informace i o Filadelfském experimentu.

Zmínil jsem to již v předchozí části, ale pokud to nevíte, Filadelfský experiment byl údajný pokus, při němž byla loď amerického válečného námořnictva přenesena (teleportována) z loděnice v Norfoku do přístavu ve Philadelphii v Pennsylvanii a zase zpátky.

Dopad, který měl tento pokus na námořníky, byl zničující. Někteří z nich prý jakoby vrostli do lodního trupu. Někteří prostě zemřeli. Jiní zešíleli, „drmolili nesmysly nebo pobíhali jako smyslů zbavení“. Někteří se po pokusu začali v různých intervalech zneviditelňovat, což je jistě hluboce poznamenalo psychicky – v jednom zdokumentovaném případě se dva námořníci v baru zapletli do rvačky a jeden z nich uprostřed ní zmizel. Těmto jedincům byly dány jakési „ledvinky“, které je měly držet ve stejné fázi s naší hmotou a energetickým systémem.

Někteří námořníci evidentně začali jinak vnímat čas – mnohem pomaleji než normální lidé. Když jste se jich dotýkali a například je škrábali na ruce, na čas je to z jejich neblahého stavu vyvedlo, ale museli jste s nimi mít spoustu trpělivosti. Dvě hodiny škrábání jim v jejich časovém rámci mohlo připadat jen jako několik sekund. Kdyby se na ně díval někdo z nás, měli bychom pocit, že sledujeme někoho, kdo trpí ztuhlostí a neschopností se hýbat. Když jim ale byla věnována dostatečná pozornost, bylo možné je navrátit zpět do reality.

ZÁSADNÍ ZLOM V CELÉ UDÁLOSTI

Zásadní zlom v této události nastal roku 1997, v den padesátého výročí havárie u Roswellu. Postaral se o něj plukovník Philip Corso svou knihou The Day After Roswell. Corso odhalil, že to nebyla loď USS Eldrige, která podnikla výlet hyperprostorem, ale ta byla pouhou „zástěrkou“. Tento výlet absolvovala minolovka známá jako IX-97. Proto vyšetřovatelé, kteří chtěli celou věc označit za podvod, ani na Eldrige ani při výsleších její posádky nenalezli jediný důkaz, že by se Filadelfský experiment vůbec odehrál.

V první části jsme se zabývali fascinujícími novými objevy a informacemi od Gerryho Vassilatose. Elektrostatický výboj o extrémně vysoké intenzitě, kterého se využívá při svařování ocelových plátů velkých lodí, způsobil, že se v našem prostoru vytvořila trhlina – jakási temná průrva. Předměty chycené v zóně její působnosti mohly z naší reality zcela zmizet. Povolán byl proto Dr. Thomas Brown, který se s něčím podobným – s temnými trhlinami a anomálním chováním fyzické hmoty za těchto podmínek – už při svých výzkumech setkal.

-pokračování-