Nikola Tesla a odhalení skrytých souvislostí. Dozvíme se někdy pravdu o utajovaných okolnostech jeho výzkumu a výzkumu jeho následovníků? (8)

         Vážení přátelé v následující části tohoto seriálu se přeneseme do historie relativně nedávno minulé a podíváme se na zajímavý rozhovor, který byl uskutečněn 29. října 1957 na stanici "Radio WORR". Redaktor Long John se kladl otázky Otisovi Carrovi a Normanovi Coltonovi. Pojďme se tedy přenést do tehdejší nemírně zajímavé doby, alespoň co se týče našeho případu. "Jmenuji se Long John a v následujícím rozhovoru se budu ptát dvou nesmírně zajímavých mužů - Otise Carra a Normana Coltona, který tvrdí, že sestrojili létající zařízení, diskovitého designu fungující na principu který doposud nebyl vědecky publikován a podle všeho překonává veškeré očekávání. Tito dva vědci jsou podle jejich slov schopni takové létající plavidlo sestrojit kdykoliv v ceně zhruba 20 milionů dolarů. Osobně musím říci, že poté co jsem po několik hodin těsně před tímto rozhovorem s uvedenými lidmi diskutoval a to nejen na toto stěžejní téma, ale dostali jsme se i k mnohým jiným věcem, nemám důvod nevěřit tomu, co jsem se dozvěděl. Pravda, i když pro klasické zastánce ortodoxního přístupu k vědeckým tématům to může dělat potíže. Otis T. Carr je inženýr, objevitel a konstruktér uvedeného zařízení a pan Norman Evans Colton je ředitelem "Sales Engineering", které reprezentují firmy "O.T.C. Enterprises". V dnešním rozhovoru bych se chtěl dotknout především podrobností týkající se vývoje daného zařízení a jeho základních technických aspektů, které budou posluchače jistě zajímat. Jsem přesvědčen, že mimo to dotkneme je celé řady dalších zajímavých témat.

L.J.:  Jsem schopen věřit tomu, co říkáte, tedy že jste schopen vytvořit umělé gravitační pole uvnitř vaší kosmické lodi, přičemž zároveň jste schopen gravitaci odstínit na jejím povrchu a bezprostředním okolí.

Otis T. Carr: Přesně tak.

L.J.: A to je produkováno elektrickým zařízením, které jste se již snažil popsat a to díky specifické rotační charakteristice tohoto zařízení?

Otis T. Carr: Ano. Uvnitř objektu se nachází specifický kondenzátor s elektromagnety. Jde vlastně o protiběžný systém. Elektromagnety se otáčejí v jednom směru a akumulátor s bateriemi v opačném. Jde tedy o dva samostatné systémy, které pracují ve vzájemné součinnosti. Třetím systémem je samotná posádka. Zní to asi velmi exoticky, ale faktor posádky je nedílnou součástí výsledného efektu. Takže v samém důsledku máme k dispozici tři pracující systémy. Samozřejmě, že mé vysvětlení je extrémně zjednodušené pro lepší pochopení u laické veřejnosti.

L.J.: Dobře, ale čím se nabíjejí samotné baterie?

Otis T. Carr.: Částečně klasickým způsobem na elektrochemické bázi, tak jako je tomu u běžných baterií. Navíc máme ovšem k dispozici vysoce sofistikovaný systém regenerace baterií a využíváme praktickým způsobem potenciál atmosférické elektřiny.

L.J.: Takže vy vážně tvrdíte, že prakticky využíváte atmosférickou elektřinu? Co se ale děje v prostředí, kde se nenachází atmosféra?

Otis T. Carr: Jak jsem již řekl před chvíli. Používáme velmi propracovaný regenerační systém baterií, který umožňuje nabíjet baterie podobným způsobem jako například akumulátor u automobilů, navíc je tu elektrochemická klasika.

L.J.: Takže vy jste vlastně sestrojil první "perpetum mobile"?

Otis T. Carr: (Smích..). Kdepak. Naše zařízení není žádné perpetum mobile. Trvalost jeho provozu umožňuje energie. Energii nelze zničit. Molekulární tok je trvalé povahy. Toto je ověřená skutečnost. Je dokázáno, že elektřina je v podstatě nesmrtelné vědomí. Vždyť i biologicky objektivně projevená lidská bytost je úžasný elektrochemický systém. Hovořím tu o volné energii. Hovořil jsem o trvalosti provozu, ale to je nepřesné. Žádné zařízení nemůže trvale fungovat, pominu-li některé jiné faktory, pak je třeba brát v potaz přirozené opotřebení čili namáhání součástek, kterému nelze uniknout.

L.J.: Hovořil jste o vaší klíčové rovnici. K jejímu sestavení jste použil tradiční metody algebry?

Otis T. Carr.: Mohu vám říci pouze tolik, že jsme v tomto ohledu byli jen částečně konvenční. Podařilo se nám v matematice vyplnit jednu zcela konkrétní mezeru. Výsledkem byla již zmíněná rovnice.

L.J.: Jsou fyzikální zákonitosti, na kterých váš vynález funguje vůbec vyjádřitelné v matematických podmínkách?

Otis T. Carr.: Řekl bych, že ano. Prokázalo se, že rovnice je plně funkční.

L.J.: Dobře, takže vy tvrdíte, že plus čtyři děleno mínus čtyři rovná čtyři.

Otis T. Carr: Někdy tato řešení nejsou vždy tím, jak vypadají. V souladu s principem synergy platí, že 1 + 1 = 3.

L.J.: Jedna plus jedna se rovna tři? To myslíte opravdu vážně?

Otis T. Carr: Protože dvě kvality vždy produkují třetí.

L.J.: Ta třetí kvalita je přece číslo 2. Nebo to tak není.

Otis T. Carr: Ne vždy?

L.J.: Mohl byste tuto věc více rozvést?

Otis T. Carr: Pakliže jedna kvalita tvoří jednu cestu a druhá zase jinou ve chvíli kdy se spojí, máte před sebou kvalitu další. Jejich součet se rovná hodnotě čísla tři.

(Jinými slovy je to analogické tomuto: matematické sčítání v sobě může obsahovat kvalitu sloučení. Takže máme červenou barvu (1) a tuto spojíme s modrou barvou (1) výsledkem bude latentní existence červené a modré s novým třetím objektivně projeveným faktorem - fialovou, pozn. J.CH.).

-pokračování-