Nibiru versus Lemurie - odhalení skrytých souvislostí (18)

         I v tomto díle navážeme na informace z předchozí části, kde jsme se mimo jiné bavili, o velmi zajímavých informačních zdrojích Rosicruciánů, kteří zcela nepochybně měli velmi kvalitní povědomost o existenci bájného kontinentu "Mu" čili Lemurie. Dokonce lze i konstatovat, že dodnes špička této společnosti uchovává přísně střežené vědomosti, které mohou mít své kořeny až ve filozofii a vědě pravěké civilizace. Dříve než budeme podrobněji zkoumat tento starobylý odkaz v prostředí Rosicruciánů a Zednářů chtěl bych pozornost obrátit do podzemí naší planety. V první sekci našeho seriálu, kdy jsme se soustředili na kontinent Atlantidy, jsme již jednou věnovali pozornost této oblasti. Nicméně tentokrát jsem si připravil trochu jiný pohled na věc. Je všeobecně známé, že celá řada tzv. "tajných společenství" věnuje velkou pozornost otázkám, které souvisejí se s planetárním podzemím. Mnohé z těchto dokumentů reprezentují jakési romantické příběhy, které se dotýkající podzemních planetárních prostor, ale i Vesmíru. Zvláště pak tu jde o existenci jakéhosi mystického slunce v naší sluneční soustavě, které je v uvedených spisech známé jako "Slunce Magi". Jsou tyto velmi zvláštní příběhy pravdivé? Může být mystické "Slunce Magi" starobylým odkazem na těleso známé jako Nibiru?  Uvidíme?..

       V publikaci "Encyklopedie okultismu a parapsychologie, díl.2, vyd.1978" autor Leslie A. Shepard píše: 

        "Prakticky nic nebylo známé ohledně Bratrstva Rosicruciánů před vydáním velmi poučné a vypovídající knihy "Skutečná minulost Rosicruciánů" od autora A.E. Waitea, kterou vydal v roce 1887. Tato poměrně hodně známá publikace byla výsledkem jeho osobního velmi svízelného výzkumu celé řady starobylých rukopisů, z nichž některé dokonce i sám objevil. Ve své době byl zcela určitě největším odborníkem na problematiku této společnosti."

      "Pojem Rosicruciáni byl před rokem 1598 naprosto neznámým termínem. Počátek tohoto hnutí se datuje do roku 1614 v dnešním Německu, kdy se ve městě Cassela tehdejší profesor mysticismu, theosofista a alchymista, autor díla "The Fama of the Fraternity" (což měl být materiál zasloužilého Řádu Růžového Kříže) rozhodl učit významné osobnosti tehdejší společnosti. Přednášející byl členem anonymních adeptů, kteří byli údajně hluboce znepokojeni nad stavem lidstva a velmi toužili po návratu mravnosti a lidské dokonalosti. Jejich cílem bylo rozšířit jakousi specifickou syntézu vědy, umění a alternativních disciplín, která by se vyučovala po celém světě."

       "Hlavou tohoto velmi zvláštního spolku měl být údajně jakýsi Christian Rosenkreutz. Člověk německého původu, velký zasvěcenec, který byl v pátém roce svého života umístěn do kláštera, kde studoval velmi široké spektrum humanitních oborů. Ve věku patnácti let doprovázel jednoho ze svých klášterních bratrů, který v materiál vystupuje pod akrostichem P.A.L. do "Svaté Země". Nicméně jeho společník na blíže neurčeném místě Kypru zemřel. Ve velkém žalu, ale s pevným rozhodnutím putoval do "Svaté Země" Rosenkreutz sám."

       Když přišel do Damašku získal velmi důležité vědomosti od jakéhosi tajného kruhu theosofistů, kteří prý přebývali v neznámém podzemním sídle v oblasti Arábie zvaném Damcar. Zde se také poprvé setkal s přímým vlivem Illuminátů.. V šestnácti letech se měl dostat pod ochranu jisté hebrejské větve mágů, kteří mu postupným způsobem zprostředkovali vidění jeho několika velmi důležitých minulých životů. Nadále také pokračoval pod dohledem ve studiu tajných okultních věd a poměrně velmi rychle se seznámil s celou řadou tajných učení arabské tradice. Po dalších třech letech intenzivního studia odjel do Egypta, kde pod dohledem zasvěcenců podzemního města Damcar pokračoval ve studiu.

       Po dalších několika letech se dostal do Španělska kde. Zde se však jeho schopnosti setkali s velkým nepochopením, ba přímo odporem (a zřejmě mu zde hrozila i jiná nebezpečí) a proto se snažil co nejrychleji opustit tuto zem a vrátit se do Německa. Na osobu Christiana Rosenkreutze se dívám velmi neutrálně a velmi dobře si uvědomuji, že zdaleka nemusí jít o nějakou legendární fyzickou postavu, ale o čistý archetyp anebo dokonce a fiktivní výplod germánských okultních tradic. Konečně na toto téma existuje velmi mnoho různorodých a často i spletitých teorií. Nicméně podle Waitea ve chvíli kdy se po dlouhém a strastiplném putování vrátil do Německa, plně vnořil sepisování "pravd" "Velké Filozofie".

       Na výše uvedeném obrázku který patří do souboru okultních mystických grafických forem Rosicruciánů je velmi pěkně vidět klasické slunce v barvě žluté a tajemný symbol zobrazující červené slunce s korunkou nad sebou (symbol Nibiru?).

       Pět let života poustevníka ho ale velmi posílilo v názoru, že nemůže tímto způsobem fungovat, že jeho cesta nemůže být jen o hledání "elixíru života" anebo "tajné transmutace kovů" a tak začal postupně kolem sebe shromažďovat učedníky, kteří se nakonec stali jádrem Bratrstva Rosicruciánů. Ve chvíli kdy si získal důvěru a loajalitu čtyř svých učedníků, seznámil je s jakýmsi kouzelným jazykem a systémem používání neznámých posvátných kódů. Postavili dům, který sloužil jako centrum, léčili nemocné a postupně přiváděli další a další potenciální adepty na post učednictví. Ti přicházeli z různých míst Evropy a záhy zase do mnoha jiných zemí nesly ducha jejich filozofie a moudrosti.

       Mezitím Christian Rosenkreutz zemřel a prý poté po dobu 120 let byla místo jeho hrobu utajováno. Původní členové Řádu také zemřeli a tak se stalo, že až do třetí generace následovníků nebyl hrob objeven. Až poté během rekonstrukce sklepních prostor původního obydlí byl jeho hrob objeven. Stěny malé krypty ve které se nacházela rakev byly popsány zvláštnímu znaky a tělo zakladatele Řádu bylo v neuvěřitelně zachovalém stavu s množstvím  neznámých instrumentů, které se nacházely v rakvi vedle něho.

      Nicméně autor Wait dále pokračuje:

      "V roce 1618 vydal Henrichus Neuhuseus malou brožuru v latinském jazyce ve které píše, že se adepti Rosicruciánského Řádu nakonec odstěhovali z Evropy do Indie, která patřila mezi velká centra teosofického učení. A poté našli svou domovinu v Tibetu, kde splynuli s místní kulturou."

      "Jakási pseudo-Rosicruciánská společnost prý existovala v Anglii ještě před rokem 1836 a zhruba od poloviny 19. století byla přejmenována na "Rosicruciánskou společnost Anglie". Jisté dokumenty naznačují, že aby se člověk mohl stát členem této společnosti, musel být zároveň zednáře,.

       "Rosicruciánská společnost Anglie" byla v Anglii organizována pod názvem "Societas Rosicruciana" přičemž v roce 1866 v Londýně založila "Vysokou metropolitní školu" a další školy byly později ustanovené i v dalších provinciích. Jejich čestným členem se stal například i Kenneth Mackenzie, autor "Royal Masonic Cyclopeadia" (1877), který pro společnost uspořádal mnoho přednášek.

       Jak jsem již naznačil v předchozích částech tohoto pojednání o Nibiru existuje celá řada nezvratných indicií o tom, že Rosicruciáni měli k dispozici velmi kvalitní informace týkající se tělesa Nibiru. Konečně detailní analýzou jejich vlastní filozofie lze vystopovat celou řadu přímých i nepřímých narážek na toto téma.

       Výše uvedený obrázek je zvětšeninou " certifikátu potvrzující členství v "Societas Rosicrusiana", který byl uveden do užívání v roce 1866 jistou skupinou Zednářů. Tento dokument jasně ukazuje korunu se sedmi hvězdami, přičemž koruna je reprezentována jako načervenalé slunce s jakousi aureolou rozprostírající se na obě strany. Toto vše se nachází nad skutečným klasickým Sluncem, které se nachází uprostřed obrazu.

       Jde o další reprezentaci "Slunce Magi" čili Nibiru?

       Slunce Magi - Hvězda Kristova

      "Pike ve své knize "Morálka a Dogma" se zamýšlí nad tím, že uctívání slunce ve vnitřním jádru Zednářství je v podstatě aspekt falšování dřívější víry. Již o mnoho tisíc let dříve lidé uctívali slunce a lze konstatovat, že uctívání slunce jakožto božstva se stalo východiskem pro všechna další náboženství ve starověku.

       Situace se však stává podstatně tajemnější ve chvíli když zjistíme, že zednářští autoři mezi klasickým sluncem a "Sluncem" - Bohem o kterém hovořili, že je nositelem světla."

Jimm Marrs: "Rule of Secrecy", str. 263

      Toto je velmi významné sdělení, jelikož nám nabízí fakt, že Zednáři, stejně tak jako Rosicruciáni neodmyslitelně věděli o existenci dvou sluncí. Skutečně toto nasvědčuje tomu, že obě dvě bratrstva nějakým způsobem získala starověké znalosti o tomto druhém slunci. Tyto znalosti nepochází jen z kultury egyptské anebo tibetské, ale jak vidno chceme-li nahlédnout k jejím kořenům, budeme muset jít do podstatně starší minulosti.

  

       Na obrázku výše jasně vidíme jeden z mnoha příkladů symboliky těchto dvou sluncí, která pochází z 19. stol. Jde o detaily zednářské stříbrné mísy, kde jsou nad sebou viditelné dva typy sluncí, která se dostala do knihy "Freemasonry - A Journey through ritual and Symbol" od W. Kirka MacNulty, vyd.1991. Pod ním vidíme jiný detail, který pochází z materiálů Andyho Lloyda: "The True Sun of the Incas". Jak vidno vzájemná podobnost je přinejmenším zarážející.

-pokračování-