Nibiru versus Lemurie - odhalení skrytých souvislostí (17)

           V tomto díle navážeme na informace z předchozí části, kde jsme se mimo jiné bavili, o velmi zajímavých informačních zdrojích Rosicruciánů, kteří zcela nepochybně měli velmi kvalitní povědomost o existenci bájného kontinentu "Mu" čili Lemurie. Dokonce lze i konstatovat, že dodnes špička této společnosti uchovává přísně střežené vědomosti, které mohou mít své kořeny až ve filozofii a vědě pravěké civilizace. Dříve než budeme podrobněji zkoumat tento starobylý odkaz v prostředí Rosicruciánů a Zednářů chtěl bych pozornost obrátit do podzemí naší planety. V první sekci našeho seriálu, kdy jsme se soustředili na kontinent Atlantidy, jsme již jednou věnovali pozornost této oblasti. Nicméně tentokrát jsem si připravil trochu jiný pohled na věc. Je všeobecně známé, že celá řada tzv. "tajných společenství" věnuje velkou pozornost otázkám, které souvisejí se s planetárním podzemím. Mnohé z těchto dokumentů reprezentují jakési romantické příběhy, které se dotýkající podzemních planetárních prostor, ale i Vesmíru. Zvláště pak tu jde o existenci jakéhosi mystického slunce v naší sluneční soustavě, které je v uvedených spisech známé jako "Slunce Magi". Jsou tyto velmi zvláštní příběhy pravdivé? Může být mystické "Slunce Magi" starobylým odkazem na těleso známé jako Nibiru?  Uvidíme?..

       První příběh na který bych chtěl poukázat v sobě nese všechny charakteristické rysy "Morii" ze ságy pana Tolkiena "Pán prstenů". Tato historka se odehrála v Anglii, resp. v oblasti Staffordshire zhruba kolem roku 1675. Jde o příběh farmáře, který narazí na podzemní schodiště, které vede hluboko do podzemí k jakési kamenné komoře, ve které byl nelezen jakýsi prastarý druh rukopisu. Podrobnější skutečnosti lze nalézt v rukopise Leslie A. Shepard: "Encyclopedia of Occultism and Parapsychology - Vol. 2 ?1978":

       "Paní Hargreave Jennings cituje Dr. Plotta s využitím jeho knihy "History of Staffordshire", která byla napsána někdy ke konci 17. stol a podává zajímavý popis zřejmě Rosicruciánské krypty v tomto kraji. Jeden z místních zemědělců v podvečer letního dne na poli nedaleko domova při výkopových pracích narazil na neznámou kovovou konstrukci. S velkým překvapením a také velkým očekáváním pokračoval dál v práci, přičemž po krátké době narazil na obrovský plochý kámen a to přímo uprostřed pole.

      Následující dvě hodiny věnoval čištění obelisku. Poté v jeho středu objevil velkou obdélníkovou desku s masivním kovovým prstencem. Další hodiny se zemědělec snažil otevřít tento poklop, ale bez valného úspěchu. Nakonec s použitím velmi různorodého nářadí se to tomuto vynalézavému muži podařilo. V posledních paprscích zapadajícího slunce viděl kamenné schodiště, které se stáčelo hluboko pod zem.

      Zemědělec měl zřejmě hodně kuráže, ale s největší pravděpodobností byl zřejmě hnán představou nálezu nějakého skrytého pokladu. Sedě u díry na poli přemýšlel, jestli se vydat dolů hned anebo toto rozhodnutí odložit na zítřek až bude den. Jenže co kdyby ho mezitím někdo předběhl? Vesnice byla konec konců poměrně nedaleko a nebylo jisté, že by schodiště mezitím někdo objevil. Konečně byla jasná hvězdná noc, takže proč to nezkusit.

      Muž začal tedy sestupovat do podzemí. Zhruba po osmdesáti metrech narazil na malou terasu se čtvercovým výklenkem ve zdi. Poté narazil na další schodiště a začal sestupovat dále do podzemí. Hloubka, chlad, strach a tma. Postupně si začal uvědomovat, že dýchání i v takové hloubce mu nečinilo žádný problém. Dokonce v jedné chvíli pocítil velmi jemný náznak přítomnosti vůně jakéhosi kadidla. I přes intenzivní záchvaty strachu pokračoval dál do nitra země. Schodiště se přestalo svažovat a poté se změnilo v chodbu, která zatáčela směrem doprava. Po několika dalších metrech uviděl v dálce před sebou náznak světla. Muž se na chvíli zcela ohromen zastavil, ale pak pokračoval v cestě.

       Nyní již dokonce slyšel v pravidelných intervalech opakující se temné dunění a hučení, které vystupovalo hluboko z nitra země. I když měl ohromný strach, přemluvil se a pokračoval dál. I když viděl před sebou světlo, zatím neměl ani tušení jaký by mohl být jeho zdroj. Chodba se však opět změnila ve schodiště, které příkře klesalo do stále větších hlubin. Světlo zesílilo. Po několika dalších metrech narazil na další dlážděný chodník, který ho dovedl k jakési podzemní komoře. Na jedné z jejich stěn byla zřetelně vyrytá do jakéhosi tmavého kamene, možná mramoru velká růže.

      (Na tomto místě bych se na okamžik zastavil. Růže patří do skupiny velmi zásadní symboliky, která má hluboké významové kořeny. Symbol růže je z pohledu tradiční ikonografie jedna velká záhada a ve skutečnosti jde o jeden z velmi obtížných ikonografických prvků. Objasnění původu "růžové symboliky" včetně portfolia toho co v tajné symbolice ve skutečnosti je jedno velké tajemné a zatím jen málo probádané území. Symbol růže je obvykle doprovázen křížem. Právě v této konfiguraci je používán Rosicruciány. Jeden z mnoha badatelů, který se poměrně dobře orientuje v této oblasti, je Andy Lloyd, který velmi dobře popisuje některé zajímavé postřehy na jeho internetové stránce věnované symbologii v pasáži "'The Rosy Cross". V kontextu s našim ústředním tématem mě však velmi zaujala jedna věta:

        "Symboly růže a kříže jsou skrytým způsobem spojené s existencí tělesa zvané Nibiru, které je ve starověkých textech velmi často reprezentováno ve formě kříže".

         Ano, v podobném duchu hovoří i známý výzkumník Zecharia Sitchin, který popisuje:

        "Jednou z velmi rozšířených piktografických signatur pro "Dvanáctou planetu" je výraz "Planeta Kříže". Tato signatura v klínovém písmu je také reprezentována pod pojmem "Anu" anebo "božský". V semitských jazycích pak k tomuto druhému významu přináleží písmeno "tav".

        Takže shrnuto a podtrženo nejčastějším symbolem, který korespondoval s Nibiru, světe div se, je kříž. Ten na straně druhé je významným prvkem v symbolizmu "řecko - římské" éry. V tomto ohledu je fakt, že Nibiru se svým načervenalým vzezřením dokonale sedí na rosicruciánský kříž s růží uprostřed).

       Dobrá, dobrá. Pojďme se nyní vrátit k našemu příběhu ze středověkého Staffordshire.

       Ale jaképak bylo zděšení našeho odvážlivce ve chvíli, když prošel kolem podzemní komory za další zatáčkou, vstoupil mezi řadu sloupoví. Uprostřed v dálce před ním se nacházel velký jakoby gotický portál. Světlo se linulo z jeho nitra, jasně ozařovalo bezprostřední okolí. Mělo zlatavou záři. Náš muž učinil ještě několik kroků, ale pak s třesoucími se nohami a s hlubokou bázní spatřil vysokou postavu, která seděla na velkém kamenném křesle. Tvář této bytosti byla zahalená, přičemž četl jakousi velikou knihu. Bytost se lokty opírala o kamenný katafalk a světlo vyzařovalo z jakési zvláštní lampy.

       Náš poutník vykřikl strachem. V tu chvíli, aniž by bytost vzhlédla, vztáhla k němu ruku. Ovšem nebyla to lidské ruka, byla to umělá ruka. Zemědělec v hrozném strachu popadl kámen a hodil ho na zdroj světla. V tom okamžiku všude kolem zavládla čirá tma. Poté zřejmě popaměti se tápavým způsobem dal na útěk. Když utíkal zpět s bezmeznou snahou dostat se zpět na povrch země, slyšel svůj sípavý dech a čas od času se opakující temný zvuk vycházející z hlubin země."

       Tak skončilo ono velmi zvláštní dobrodružství. Fikce anebo možná skutečnost? Je možné, že objevená podzemní prostora byla nějakým skrytým místem Rosicruciánů kteří zde skrývali odvěká tajemství a skrytá vědění před zraky lidské civilizace?

       Oblast Staffordshire se poté díky této legendě stala poměrně známým a hojně navštěvovaným místem. Nikdy však žádné podobné místo zde nalezeno nebylo. Zcela s klidným srdcem bychom celé toto vyprávění mohli odepsat jako hezkou, ale veskrze vymyšlenou historku, kdyby??  Kdybychom neměli k dispozici z různých míst světa a různých časů takových historek jako vejce vejci podobných ohromné množství.

-pokračování-