Nibiru versus Lemurie - odhalení skrytých souvislostí (16)

          Dále pokračujeme v našem seriálu, ve kterém postupně odhalujeme prehistorická tajemství našeho světa a to vše v souvislosti s velmi frekventovanou problematikou  záhadného tělesa Nibiru. Nejdříve jsme se věnovali Atlantidě a nyní jsme přesunuli pozornost směrem k bájnému kontinentu Lemuria. Kdysi si mi dostala do rukou publikace od autora Harolda Wilkinse. Jmenuje se "Mysteries of Ancient South America" (Tajemství starověké jižní Ameriky). Na str. 25 doslova píše "Děsivý je Velikonoční ostrov, obklopený vysokými drsnými útesy. V jejich blízkosti záhadní a neznámí stavitelé vytvořili neuvěřitelně kolosální skupinu velkých kamenných soch. Podle mých poznatků prý v pradávných dobách vybudovala tento zvláštní panteon jakási zvláštní rasa velkých lidí, velmi velkých lidí. Na ostrově se nachází více jak 550 těchto soch, které jako němé, ale přesto neuvěřitelně charismatické memento hledí v mnoha směrech do rozbouřeného oceánu. Když jsem podrobně studoval jejich tváře, zjistil jsem, že každá je ve svém výrazu zcela jiná. Když jsem se snažil definovat to, co jsem v nich vnímal, pochopil jsem, že je to jakési zvláštní očekávání. Ale koho? Na skalních kresbách jsou patrné zvláštní výjevy obrovských plavidel včetně jakýchsi zvláštních letounů. Na těchto výjevech se čas od času objevují i jakési zvláštní postavy s obrovskými ušními lalůčky singulárně připomínající archetyp legendární bytost nativních národů jižní Ameriky, která je známá jako Oriana, nebo vysoké a ušaté bojovníky patřící do etnické skupiny starých Inků.

 

       Nicméně ve stejné knize v dodatku "D" Harold T. Wilkins poskytuje poměrně podrobný popis chování lemurských obyvatel ve chvíli, kdy došlo k posunu zemských pólů, což nakonec způsobilo zničení jejich vlasti. Ty informace na mne velmi zapůsobily, i když jsem samozřejmě věděl, že badatel Wilkins na základě útržkovitých informací vytvořil jakousi rekonstrukci možných událostí.

       V dalším popisu Wilkins popisuje některé obrovské sochy se zajímavým symbolem, vytesaným na jejich krku. Tyto symboly jsou velmi specifické a podle Wilkinse nebyly dosud nalezené na žádném jiném místě. Symboly představují různě velké kružnice, které jsou pod úhlem 48 stupňů přetnuté přímkou. Jsou ve skupinách po pěti anebo devíti kusech. Zvláštní postavení má pak symbol slunce. Doposud se nepodařilo najít pro tyto ikonografické prvky žádné vysvětlení.

 



         Když tyto obrázky studoval James Churchward, nabyl přesvědčení, že mohou symbolizovat hvězdu, kterou národy na v oblasti Tibetu nazývaly "Bal". Poté se Churchward odebral do Tibetu, kde studoval poměrně těžko dostupný zdroj informací. Šlo o tzv. "Naacal tabulky". Následně pak dospěl k přesvědčení o tom, co bylo skutečnou příčinou zničení kontinentu "Mu". Následující informace pochází z jeho špičkové knihy "The Lost Continent Mu" (Ztracený Kontinent Mu), první vyd.1926, poslední přepracované a doplněné vydání 1994, str. 56 - 57:

          "Rád bych uvedl zajímavý výňatek, které pochází ze skrytých pramenů uložených v jedné z knihoven ve Lhase: Když hvězda Baal se nacházela na místě, kde obloha splývá s mořem (horizont Pacifiku), sedm měst s jejich zlatými branami a průhlednými chrámy se chvěly a třásly jako listí v bouři. Náhle všechny stavby zachvátila záplava ohně a kouře. Utrpění a výkřiky zaplnily vzduch. Mnozí ze zoufalých hledali útočiště v chrámech a citadelách, ale nejvyšší mudrc Země Mu, kněz "Ra-Mu" jim sdělil - copak jsem vše toto nepředvídal?

          Ale ženy a muži zahaleni do drahých kamenů a v zářících oděvech bědovali nad zkázou "Mu" a prosili tohoto mudrce o záchranu. Ale on jim sdělil: Musíte všichni zemřít, společně s vašimi sluhy a vašim bohatstvím. Z vašeho popele však povstanou nové národy této planety."

 



        V souvislosti s výše uvedeným výňatkem bych rád zmínil ještě jednu zajímavou skutečnost, kterou ve svých materiálech James Churchward předkládá k zvážení:

       "Existuje další zajímavý nález, který by mohl přispět k objasnění hádanky Lemurie. Jde o nález unikátního čedičového "Slunečního disku", který byl v Austrálii nalezen badatelkou Marily Pyeovou. Mnohé okolnosti nasvědčují tomu, že tento artefakt by mohl pocházet přímo z období Lemurie. Tento "Sluneční disk" je skutečně spojován se "Zemí Mu" a s tajemnou hvězdou Bal".

"Dodatek B: Lost Cities of Ancient Lemuria a Pacifiku" (Ztracená města starověké Lemurie a Pacifiku), str. 114.

 

       Máme tedy před sebou poměrně překvapující možnost. Poukazuje nález "Slunečního disku" Marilyn Pyeové a "Hvězda Bal" Jamese Churchwarda na stejný sluneční objekt? Nebo lépe řečeno na objekt planoucí jako slunce zvané Nibiru? Uvidíme, k jakým skutečnostem se ještě dopátráme.

 

 

      Příběhy z podzemí

      Někde na začátku pojednání o Nibiru v kontextu s kontinentem Lemurským jsem zmínil fakt, že Rosikruciáni, ale i Zednáři jakýmsi nám doposud ne zcela plně známým způsobem získali starověké informace týkající se kosmického tělesa, které se pravidelným způsobem vrací na "místo činu". Mnohé z těchto tajných znalostí jsou postavené na informacích, které se podařilo seskupit s přísně tajných podzemních knihoven a které byly po tisíce a tisíce let střeženy před nezralou myslí.

      Velká většina těchto znalostí byla předávána formou kódovaných obrazců, symbolů a kreseb, které mnohdy položily základ modernímu pojetí esoterní ikonografie. Jedním z mnoha příkladů může být obraz uvedený níže, který je v podstatě orientačním bodem pro zednářskou filozofii skrze svou detailně rozvedené symboly. Tento předmět je vystaven od roku 1763 ve státě Massachusetts. Můžeme ho také v originální podobě vidět v knize "The History & Evolution of Freemasonry" (Historie a Evoluce Zednářství) od Delmar Duane Darrah, vyd. 1954, str.30.

 


 

         Na výše uvedeném objektu je nesmírně zajímavá přítomnost jakési "kosmické trojice" přímo nad schodištěm symbolizující Slunce, Měsíc a Hvězdu. Poměrně mnoho badatelů má za to, že ona menší hvězda je Venuše (po Slunci a Měsíci nejzářivější útvar na obloze) nicméně já s tímto tvrzením nemohu souhlasit (a jak jsem zjistil, nejsem zdaleka sám).

         Když se podíváme na obrázek pozorněji, zjistíme, že se ona tajemná malá hvězda nachází přímo nad jedním ze dvou Enochových pilířů. Pro lepší nástin této věci bych nyní předal slovo dvou známým výzkumníkům, pánům Christopheru Knightovi a Robertovi Lomasovi, kteří ve své publikaci "Uriel´s Machine" (Urielův Stroj), orig. vyd. 1999 (v SR tato publikace vyšla před několika roky v nakladatelství "Remedium"), kde se na straně 374 píše následující:

         "Král Šalamoun postavil svůj známý chrám nedaleko Jeruzaléma na místě kde již Canaanité měli své posvátné útočiště, a podle ústních podání členů Zednářského Řádu bylo toto místo aktivní i v době kdy dělníci byli poslání, aby upravili tento prostor. V té chvíli jeden z nich náhodou zavadil o kámen, který vydal dutý zvuk.

        Pod tímto kamenem byl objeven sklep, pod kterým byly nalezené pozůstatky Enochova chrámu. Jeden z dělníků slezl po laně dolů, přičemž objevil jeden ze dvou pilířů, na kterém Enoch vyřezal všechna tajemství civilizace, která existovala před záplavou."

       Na tomto místě by bylo hodno poznamenat, že podle ústních, ale i písemných tradic byl Enoch požádán andělem jménem Uriel, aby zachoval tajemství civilizace na dvou pilířích neb se blížila hrozba světové katastrofy.

       Zednářské dokumenty, které se datují do raného období 17. století "old charges" naznačují, jak vypadal svět před katastrofickou povodní a jakým způsobem byla lidská společnost rekonstruována skrze ty, kteří přežili.

       Z pohledu ikonografie se symbolicky hvězda Venuše prakticky po celém světě kreslí v podobě pěticípé hvězdy. Ovšem hvězda na výše uvedeném obrázku má sedm nebo dokonce osm ramen. Stejně tak umístění nad jeden ze dvou Enochových sloupů není náhodné.  Z tohoto, ale i jiných důvodů se domnívám, že v tomto případě se nejedná o planetu Venuši, nýbrž jde o zednářský orientační symbol tělesa, které způsobilo katastrofální povodně, o kterých byla řeč.

       Jsem přesvědčen o tom, že zednářská planoucí hvězda, je s tibetskou hvězdou Bal anebo známým Lemurským "slunečním diskem", známým jako Nibiru.

-pokračování-


(c)2008 Jaroslav Chvátal

Foto: Archiv autora

Další díly