Jak bylo na festivalu Světlo duhy

Achaia

Achaia

autor

23.09.2001 Různé

Lidé špatní neschopní porozumět budou pokračovat v páchání zločinů.
Ale ti, kdož porozumí budou vědět ,co se děje /Daniel 12:10 /


Opat kláštera Zong-karu Choede, ctihodný Gonsar Rinpočhe vysvětluje Budhovo učení o prázdnotě a nepřipoutanosti. Vše je propojené a a vzájemně závislé. Entita má význam jedině prostřednictvím svojí propojenosti s jinými. Věc sama o sobě je prázdná.

Ptám se anglicky, protože překladatelka nepřekládá přesně: Jestliže je vše propojené a vzájemně závislé, znamená to, že jsme závislí na vyšších entitách a i na entitě nejvyšší - bohu. Ale dál to znamená, že to musí platit i opačně a že vyšší entity včetně boha jsou závislí na nás.

Ano, je tomu tak ? přikyvuje mistr /i když buddhisti neradi slyší slovo bůh/.

Jeden z nejlepších světových hráčů na sitár Roop Verma vysvětluje rozdíl mezi indickou a evropskou harmonií. Indická hudba vychází ze zvuků a vibrací přírody, harmonie evropská byla stvořena uměle. Proto poslechem indické hudby dochází pro nezasvěcené k nevysvětlitelným efektům pohody a uklidnění. Navíc má návaznost na učení a praxi nada jógy a mantra jogy, které využívají rytmů, zvuků a vibrací k dosažení blahodárného působení na lidské bytosti. Mistr zve dva přítomné mladíky, aby se přidružili a hráli s ním.

Eduard Tomáš se koncentruje ke své přednášce, jako by už nebyl z tohoto světa a přicházel jenom proto, aby svým mladým Pražanům ukázal cestu a světlo duhy. Sál je beznadějně vyprodaný a všichni přítomní mu visí na rtech, protože jeho hlas už nemá dost energie, jeho poselství však vlévá naději a optimismus mezi všechny přítomné.

David Hykes vysvětluje přítomným na ranním semináři principy a původ alikvotní hudby a zpěvu. Vzpomíná, jak po jednom svém koncertu zaslechl rozhovor několika hostů - docela dobrej zpěv ale ten plejback byl nějakej předimenzovanej. Když vyzývá k diskusi, mladá dívka vstane a říká - Zazpívejte! Slyším jeho zpěv poprvé , ale přesahuje to veškeré moje představy. V poloprázdné míčovně pražského hradu se jeho hlas zesiluje, odráží a alikvotní tony naskakují jeden po druhém, takže je dojem jakoby odněkud shůry s ním začal zpívat zvláštní druhý, třetí ? hlas. Bohužel večer při skutečném koncertu byla míčovna přeplněná a odrazy a interference dostatečně nefungovaly, takže další hlasy naskakovaly spíše vyjímečně, přestože měl s sebou další čtyři zpěváky.

To všechno a mnoho dalšího jsme měli příležitost zažívat po celý týden 9-13. října na Pražském Hradě. Dopolední i odpolední program na sebe plynule navazoval propojením promítání filmů a oba hlavní veteráni české duchovní a alternativní hudební scény Jiří Mazánek a Vlasta Marek přispívali slovem i hudbou k pohodě shromážděných i hostů a účinkujících.

Když jsem poprvé před lety našel slova Boženy Cibulkové o Praze a Českém království jako o centru duchovnosti a Nového Věku, zdálo se mi že přehání. Minulý týden na festivalu Světlo Duhy jsem si uvědomil, že ona asi viděla tato setkání, diskuse a hudbu, která zní a budou znít v Praze. Stále silnějším hlasem a v hlubším porozumění všech účastníků, pro které Nový Věk už nastal a oni ví, kam mají jít a co mají dělat. Přesto, že venku je čím dál větší chaos.