Nibiru versus Atlantida - odhalení skrytých souvislostí (12)

           Proces energo-informační metamorfózy, který je vysoce aktivní několik posledních let klade velmi vysoké nároky postupné oživení tzv. dlouhodobých paměťových receptorů, které jsou nedílnou součástí buňkové paměti lidské bytosti a hypervědomé složky lidské bytosti. V souvislosti s tím je jednou ze strategických aktivit současné doby postupné otevírání jistých velmi důležitých informací, které jsou propojené na důležité mezníky lidské historie propojené s touto planetou. Velmi důležitou kapitolou této historie je problematika Atlantidy. Již nyní mohu naznačit, že s příchodem roku 2008 se změní nejen design a celková koncepce nezávislého internetového magazínu Matrix-2001.cz, ale především se zcela změní jeho potenciál a poslání. Začne sloužit především těm, kteří skutečně hledají, chtějí a nalézají, těm kteří cítí jasně a zřetelně tepot svého poslání v tomto životě. V souvislosti s tím vším v prvních měsících roku 2008 počnu pro tuto úzkou skupinu poutníků, kteří se sami vyprofilují vzhledem k aktuálním okolnostem, odkrývat skutečné praktické skvosty, které byly střežené po více či méně dlouhá období. Čas Velkého Rozhodnutí a Velkých Událostí se postupně probouzí k životu. V iniciačním centru Modrého Světla, ale i v takových aktivitách jakými jsou např. "Učení Svrchovaného Řádu Draka" učím o existenci velmi důležité národnostně genealogické problematiky v návaznosti na rok 2012, která je prezentována tajným materiálem "Cesta Zlatého Lvího Rouna". Jde o nadčasovou civilizační a genealogicko - inteligenční vlnu v linii "Atlantida (Atlantis čili At - land - Isis), Starý Egypt (Egyptos čili Eg - Yptos, My zbavení Ega) a Země Dvouocasého Lva (panteon českého a slovenského státu). Následující informace nepatří mezi iniciačně strategické, ty bych takto plošně nezveřejňoval, ale mohou být dobrým základem. Konečně to by mělo platit i o jiných materiálech specifické hodnoty...

       Poslední díl jsem končil informacemi o ruinách starých měst v prostředí džungle mezi Goyaz a Rio Roosevelt na území Brazílie. V těchto místech byly nalezené indicie, které naznačují, že v období mezi 12000 - 10 000 let př.n.l. v těchto místech žila tajuplná civilizace, které byla charakteristická klasickými řeckými rysy a rudým zabarvením vlasů. Podle těchto indicií žili tito lidé v obezděných městech v okolí delty řeky Maranon (starší název pro Amazonku).

      Toto zvláštní společenství razilo zlaté mince, disponovalo loďstvem, města byla vybudována ze zářícího bílého kamene s velkolepými náměstími, nádherně zdobenými chrámy a vodotrysky. Pobřeží lemovaly majáky, které usnadňovaly cestu námořníkům. Pokud správně interpretujeme místní legendy, pak tito lidé neměli problém s výrobou velkým zrcadlových dalekohledů a stavěly velmi zvláštní pyramidy, jejichž vrcholy se dokázaly otáčet kolem své osy.

        Z informací, které máme k dispozici je patrné, že elita této rasy musela být po jistou dobu velmi znepokojena narůstajícím zemětřesením a tak možná i z tohoto důvodu dnem i nocí sledovali oblohu v předtuše příchodu nějaké kosmické pohromy. V této koncepci hraje velmi důležitou roli postava, která je v historických pramenech popisována jako Quetzalcoatl, Bochicha a nebo Viracocha, který dokázal zcela konkrétně předpovědět velkou pohromu, která doslova smetla tuto divnou civilizaci v lůně Amazonie, ale souběžně s ní i ostatky Atlantidy.

      Badatel Harold Wilkins svého času zprostředkoval velmi zajímavou rekonstrukci této velké katastrofy. Při této rekonstrukci vycházel z ústních tradic mnohých domorodých brazilských kmenů, která sahaly dlouho do hlubin času daleko před příchodem Španělů, anebo Portugalců do této oblasti. V těchto legendách se zřetelně popisuje jak Quetzalcoatl, Bochicha anebo Viracocha - vousatý muž oděný v prostém černém oděvu, který po své věštbě blížících se katastrofických událostí "odešel po moři zpět do své domovské země Atlantis, jejichž kultura, znalosti, moudrost se připravovala na dlouhý cyklus "soumraku".

       A pak v jisté chvíli se k zemi přiblížilo kosmické těleso. Obloha planula dnem i nocí. Byla bičována blesky a neustávajícím deštěm meteoritů, které dopadaly na naší planetu. Obloha měnila barvu. Tak jak se měnila orbita Země, měnily své dosavadní pozice i hvězdy na obloze. Vše bylo v neuvěřitelném pohybu. Na mořské pobřeží dopadala jedna přílivová vlna za druhou a ve své gigantické síle se nezadržitelně valily hluboko do vnitrozemí ničící vše, co jim přišlo do cesty.

        Existují jisté teorie, které, se rozvijí úvahy o tom, že neznámé kosmické těleso mohla být ve skutečnosti Venuše, ale poslední výzkum v této oblasti se spíše přiklání k názoru, že šlo skutečně o působení tělesa Phaeton/Nibiru. Velmi zajímavým způsobem se k této věci vyjadřují vědci D. S. Allan a J.B.Delaire, kteří jsou mimochodem autorem naprosto stěžejního díla na naše téma, které se jmenuje "Cataclysm" (vřele doporučuji k prostudování).

       Podle těchto výzkumníků je v prastarých kronikách Phaeton/Nibiru popisován jako zářící kulaté těleso daleko větší velikosti než Slunce. V tomto ohledu je velmi zajímavý objev, který učinil průzkumník Marcel F. Homet. Ten během svých výzkumných cest objevil  v oblasti severní Amazonie, která se nazývá Serra Do Machado úžasnou "Sluneční kryptu". Uvnitř této krypty je na jednom místě do kamene vytesán obraz tzv. "druhého slunce", které se nazývalo "Bludné Slunce".

      Výzkumník Homet popisuje ve své knize "Synové slunce" vyd. 1963 svůj objev následujícím způsobem:

      "Axe Mountain se nachází v oblasti Serra do Machado. V jednom místě zde vystupuje hornatý výběžek. Jako všechny hory v oblasti severní Amazonie vystupuje velmi příkře vzhůru a to nedaleko dna vyschlého jezera.

Jednou z prvních věcí, kterých jsem si povšiml, bylo vytesané slunce do skály v místě nedaleko pod jejím vrcholem. Z tohoto slunce vycházelo celkem šest zřetelných paprsků do všech stran okolo. Zhruba o 150 stop dále jsem dorazil ke skále, kde bylo vytesáno druhé slunce. Tento útvar však byl podstatně menších rozměrů. Z něho vycházely dvě poměrně dlouhé vytesané linie. Velmi rychle jsem zjistil, že ta první míří přímo k původnímu prvnímu slunci, na které jsem narazil nejdříve. Druhá linie ukazovala do míst, které bylo v podstatě vstupem do rozsáhlého pohřebiště.

       V podstatě jde o pohřební kryptu s urnami plných kostí, které byly přemalovány červenou barvou. Vrchní část krypty je charakteristická mnoha červenými, anebo okrovými kresbami, zobrazující aligátory, želvy, slunce a různá archaická písmena.

       Z vědeckého hlediska je nesmírně podstatné, že tyto kresby vznikly v období mezi 10 000 až 12 000 lety. V průběhu výzkumu jsem dodatečně zjistil, že velmi podobné artefakty jsem kdysi spatřil v nádherné etnografické a archeologické sbírce Musée de l´Homme v Paříži. Tento archeologický materiál (kámen přes 15 stop široký a 9 stop vysoký) byl nalezen v oblasti Quirinqua v Yucatanu. A ejhle, na tomto kameni se nacházel reliéf zcela identického slunce s analogickými čárovými liniemi nazývající se "Bludné Slunce".

      Poté co jsem provedl fotodokumentaci svého nového objevu a udělal přesnou kopii nákresů, rozhodl jsem se vrátit na základnu. Jenže můj průvodce - domorodý indián zvolal: Podívejte se tady!! Jsou tu dvě slunce vedle sebe. Několika skoky jsem se dostal do míst pod převislými větvemi, a skutečně. Spatřil jsem dvě velmi zřetelná slunce vedle sebe (jedno větší a druhé menší) v jakémsi vzájemně překrývajícím postavení.

      Když jsem se vrátil do Evropy zjistil jsem, že na chlup přesné rytinové kresby byly nalezené na mnoha Dolmenech v Britanii, Skandinávii i na jiných místech Evropy. Pro mne bylo zcela šokující zjištění, že struktura evropských slunečních ornamentů zcela přesně odpovídala těm z Jižní Ameriky z dob před 10 000 až 12 000 lety.

      Marcel Homet učinil velmi významný objev, který demonstruje jednoznačně související spojení specifické sluneční symboliky nalezené v oblasti Yucatanu, Amazonie a té, která byla nalezená v Evropě, především v oblasti Avebury.

      I přes tento úžasný objev se nikdy Hometovi nepodařilo propojit stávající skutečnosti ještě dále. Například na velmi proslulou tradiční legendu indiánského kmene Hopi, která poměrně podrobným způsobem hovoří o periodicky se vracejícím "Bludném Slunci".

       Indiáni kmene Ute z oblasti Kalifornie mají také svou vlastní tradici o bludném slunci, které nazývají "Ta - wats". Toto slunce pak doprovází ještě jiné slunce, které ve svých tradicích nazývají "Ta - vi". Indiáni Ute říkají, že mezi těmito slunci nastal boj.

       Vědci Allain a Dellaire interpretují tento mytologický výjev indiánského kmene Ute jako konflikt mezi dvěma zářícími kosmickými tělesy (Ta-vi a Ta-wats). Ta-vi představuje Phaeton, který v nevyrovnaném kurzu procházel naší Sluneční Soustavou. Poté co se přiblížil na kritickou vzdálenost k Ta-wats a došlo k "boji", který se velmi dramatickým způsobem dotkl všech vnitřních planet našeho systému včetně Země.

       Výzkumníci, kteří se velmi detailním způsobem zabývají problematikou nastíněnou v tomto seriálu jsou přesvědčeni o tom, že se dodnes po celé planetě nachází velmi významné pozůstatky sdělení našich předků, které velmi detailním a barvitým způsobem pojednávají o jedné z největších kataklyzmatických katastrof, která zasáhla naší planetu.

       Naše putování tudíž zdaleka nekončí. Pouze se v našem zkoumání přeneseme na jiná planety Země a možná i do jiných údobí naší historie. Konečně nechte se překvapit.

-pokračování-