Než začneme "šedých" litovat, měli bychom si připomenout, kolik zpráv naznačuje, že "šedí" se v nečítaných případech podílejí na zmrzačení zvířat a lidí, aby tak získali zvířecí i lidské tekutiny, které v podobě "tekuté bílkoviny" využívají jako zdroj potravy. A pokud máme věřit těm poněkud barvitějším zprávám o záchraně ztroskotaných lodí, byly podle těchto zpráv v troskách plavidel "šedých" nalezeny lidské orgány i zmrzačená zvířata. Plazí hierarchie funguje, zdá se, na opačném principu než židovsko-křesťanský systém, který uplatňuje princip víry, lásky a služby. Plazí a ještěří hierarchie prosazují přesný opak - strach, nenávist a soutěživost. Existence jak rasy "šedých", tak i mimozemšťanů podobných leguánům fungují na základě "kolektivního vědomí" a obě rasy patří podle mnohých zdrojů k novodobým ještěrům. Spojuje je stejný plán, zřejmě stejné dobyvačné snahy, a tak spolu musí nevyhnutelně spolupracovat. Michael Lindemann to nazývá "sňatkem z rozumu". Zřejmě bychom neměli "leguány" vnímat jako mnohem horší nežli "šedé". To co "šedým" schází co do takřka démonické nenávisti a opovržení lidskou rasou, dohánějí svou hlubokou rozdílností vůči lidem. Znovu a znovu unesení lidé popisují "šedé" jako cynické a systematické bytosti, které nejsou schopné projevit soucit či slitování, když lidé trpí, umírají, ale prostě se na vše dívají s "vědeckým zanícením". Ačkoliv se nám zdá, že opakem soucítění je nenávist, jiní by řekli, že opakem péče a lásky je cynismus. Z tohoto pohledu cynický přístup k lidskému životu není o moc horší než opovržení. Obojí může stát za uskutečňováním všech hrůzných činů.
Pokud jde o výše zmíněný případ, Lindemann pokračuje:
"Její terapeut nám tenkrát řekl: ´Víte, musíte pochopit, že tato žena je opravdu ideálním subjektem pro hypnózu, během níž znovu prožívá své zkušenosti v první osobě. Zažívá znovu všechny emoce a vzpomíná si na neuvěřitelné podrobnosti.´ Terapeut s dlouhodobými zkušenostmi nemá důvod pochybovat o tom, že všechny znovu vyvolané vzpomínky jsou v zásadě pravdivé. Navíc se v detailech shodují se skutečnostmi, které uvedli jiní unesení lidé.
Další znepokojující skutečností, kterou žena uvedla... je, že se v průběhu jiných seancí, ocitla v podzemním zařízení a byla si velmi jistá, že se jednalo o leteckou základnu, kde vyrostla. A zde, pod zemí, viděla ´šedé´ a lidi patřící k vojenskému personálu, spolupracovat bok po boku. A máme další zprávy, nejen ´my´, ale i ostatní, kteří se zabývají otázkou únosů, podle kterých se únosy dějí přímo před očima oficiálních přestavitelů a je jasné, že se jedná o jakousi dohodu..."
Výše popsaný příběh potvrzuje, zdá se, domněnku, že ještěří "šedí" (kteří - máme-li věřit pitvám, které prováděla vláda, mají vnitřní uspořádání ještěrů či plazů) jsou používáni plazí nadřazenou rasou jako prodloužená ruka nějakého skrytého plánu a jako vesmírní dvojití agenti. Mnohé zprávy naznačují, že "šedí" se dobrovolně podřizují větším "drakonickým" bytostem. Protože "šedí" nejsou svým zevnějškem tolik zastrašující, nicméně i tak vypadají děsivě, jsou používáni jako prostředníci ve styku s personálem americké armády. V minulosti se k této záležitosti vyjádřilo mnoho příslušníků tajných armádních organizací a vše nasvědčuje tomu, že "šedí" používají spolupráci za účelem vytvoření jakési pojistky smluv uzavřených s armádou, které neměly být nikdy respektovány, ale měly sloužit pouze jako platforma pro získání kontroly (prostřednictvím implantátů atd.) nad vlivnými členy armády a vlády.
"Šedí" se často uchylují k podvodům, aby dosáhli svého cíle. Jedním z důvodů, proč "dohoda" stále platí, ačkoliv byl tento velký podvod prozrazen, je zkrátka to, že "šedí" získali mentální kontrolu nad vlivnými armádními členy vlády. Dalším důvodem pokračování "spolupráce" může být i neblahý vliv, který mají skupiny jezuitů a Illuminati nebo stoupenci hadího kultu nad organizacemi, které se podílejí na vytváření pravidel, jako jsou Majectic 12 či Jason Society apod.
Následující příspěvek popisuje skupinu bytostí podobných Ještěřímu muži, o kterém jsme se zmiňovali dříve, ačkoliv se zdají být jaksi více podobní lidem svým vzezřením - snažili se vydávat za lidské bytosti. Zpráva se objevila v časopise "Metro Update", ve vydání z přelomu října a listopadu roku 1990, v Omaze v Nebrasce. Příspěvek napsala reportérka Patricia C. Ress pod názvem "Muž z Lincolnu líčí mimozemské únosy" ("Lincoln man recounts abductions by aliens"):
"Více než 45 let lidé hovoří o létajících talířích, dokonce déle, budeme-li počítat zprávy o ´foo fighters´ (pozn. foo fighters bylo označení používané spojeneckými vojsky v době 2. světové války pro úkazy, které později začaly být nazývány jako fenomény UFO), které byly spatřeny piloty na obou stranách. Ale v posledních dvaceti letech slýcháváme více o stinných stránkách těchto návštěv: o mimozemských únosech.
Nejznámější byl doposud případ Angličanů Barneyho a Betty Hillových, kteří se vraceli domů ze své dovolené a kteří si nemohli vybavit dlouhý časový úsek. Poté v hypnóze podrobně popsali strašlivý zážitek o únosu mimozemšťany. Později Betty Andreason vyprávěla o mimozemšťanech, kteří ji pronesli zdmi a zavřenými dveřmi.
Pak se objevil Budd Hopkins, který podobné případy únosů studoval a jeden z nich zaznamenal v knize ´Vetřelci - neuvěřitelné návštěvy v Copley Woods´ (´Intruders - The incredible visitations at Copley Woods´). Poté vyšla na Floridě kniha ´Pozorování z Gulf Breeze´ (´Gulf Breeze Sightings´) a nedávno se objevily knihy ´Spojení´ (´Communion´) a ´Transformace´ (´Transformation´), ve kterých autor Whitley Strieber popisuje vlastní mimozemské únosy.
Většina mimozemských únosů se odehrála na východním pobřeží, avšak někteří lidé uvádějí, že středozápad - dokonce i Nebraska, je zrovna tak stejně intenzivně navštěvován. Muž z Lincolnu nedávno vylíčil svůj zážitek během rozhovoru se zástupci Institutu Oakcrest z Elkhornu.
John Foster pracuje několik let v Lincolnu jako inženýr. Lincoln je jeho rodištěm a zde se také začaly únosy v 50. letech odehrávat. Svým tichým hlasem a usedlým vzezřením připomíná J. Foster mladého Joela McCrea.
´Mimozemský únos je strašný a traumatický zážitek.´, řekl J. Foster publiku. ´I když vám psychiatři uvěří, prostě si s tím nevědí rady.´
J. Fosterovi byla nabídnuta pomoc a pochopení od lidí jako je Dr. Leo Sprinkle z Univerzity ve Wyomingu, který se zabýval mnohými případy mimozemských únosů. Stal se terčem posměchu a zavržení jak ze strany své rodiny, tak i přátel.
´Při únosu se udějí věci, které jsou naprosto neuvěřitelné. Bylo mi řečeno, že je poměrně běžné, že po takovém zážitku se rozpadnou rodiny. Došel jsem tak daleko, že už je mi jedno, co si lidi myslí.´, řekl J. Foster.
Uvedl, že si nebyl až do 80. let zcela vědom toho, co se mu stalo. V roce 1981 seděl společně se svým kamarádem na lavičce venku před domem v Lincolnu. Oba vyslovili přání, že by chtěli spatřit létající talíř a za malou chvíli se skutečně objevil.
V březnu 1966 zase seděl na své verandě a uviděl za stromy světlo a ten pohled vyvolal dávnou vzpomínku na něco, co se mu přihodilo v roce 1950, když ještě navštěvoval základní školu v Lincolnu. Uvedl, že asi 40 až 50 lidí sedělo venku a sledovalo film, když se najednou objevila kroužící světla, společně s létajícím strojem. Nakonec se ukázalo, že to byla helikoptéra.
J. Foster si vzpomíná, že byl jako omráčený a cítil se zvláštně. Řekl, že viděl létající stroj, kolem nějž se pohybovali tři malí muži a vypadalo to, jakoby stroj opravovali. Cítil nepřekonatelnou touhu do stroje vejít, a když to udělal, zjistil, že stroj má uvnitř jiný tvar. ´Měli jsme lekci z dějepisu, o lidech a něco o Indiánech a bizonech.´, uvedl.
Když se kolem sebe rozhlédl, všiml si, že všichni ostatní jakoby zamrzli v čase. ´Vypadali jako sochy´, řekl J. Foster. Viděl ženu, která mu řekla, že se sama znehybněla, aby později neměla trauma.
Řekl, že byl odvezen na vyšetření bytostmi, které vypadaly ´jako žáby nebo ještěrky´. Nějaká ´žena´ mu řekla, že jsou to vychovatelé, kteří budou dohlížet na jeho lekci. Kromě jiných zvláštních věcí si také vzpomněl, že ještěří muži ho povzbuzovali, aby vstoupil do zednářské lóže.
Po vyšetření byl poslán ven z plavidla, do davu pod ním. Žena (poznámka vydavatele - bytost, která znehybněla sebe sama a která se jevila jako žena) k němu promluvila téměř káravým tónem a řekla mu, že ode dneška bude hodný chlapec, který poslouchá rodiče. Zdálo se, že o něm ví mnoho, včetně skutečnosti, že společně se svými kamarády ukradl lízátko a bonbóny z obchodu naproti na ulici.
V říjnu 1986 jel J. Forest stanovat se svou ženou a dětmi do parku Niobrara a prožil další návštěvu, která vyvolala více vzpomínek na předešlé únosy, uvedl.
V polovině prosince si vzpomínal na padesát únosů, v lednu toto číslo vzrostlo na 2000 a v lednu 1987 si vzpomínal na 3000 únosů.
- pokračování -
partner Matrix 2001
