Temná mise NASA, aneb skryté praktiky zatajování a manipulace směrem k veřejnosti (12)

          Nezávislý internetový magazín Matrix-2001.cz svým příznivcům přináší unikátní rozhovor s autorem světového bestselleru "Dark Mission" panem Richardem Hoaglandem. Tento rozhovor byl v rámci "Projektu Camelot" uskutečněn v prosinci roku 2007 (jde tedy o velmi čerstvý a hlavně aktuální materiál) v Albuquerque, Nové Mexiko. V písemné podobě má bezmála 70 stran textu a Matrix ho zprostředkuje v plnném znění. Na jeho konci budete mít možnost shlédnout tento rozhovor ve video záznamu. Richarda Hoaglanda se ptá jeden z autorů jmenovaného projektu paní Kerry Cassidy. Vážení přátelé již v minulosti v několika reportážích jsem poukazoval na vrcholný význam výše uvedené knihy pana Hoaglanda, kterou napsal společně se svým kolegou Mike Barou. Materiál poukazuje na temné praktiky americké agentury NASA včetně systematického zatajování nesmírně zásadních skutečností před světovou veřejností. Tento rozhovor vám umožní lépe pochopit jisté skryté souvislosti spojené s prezentovaným tématem. Jsem hluboce přesvědčen, že informace zde uvedené budou skvělým přínosem pro Váš osobní rozvoj a aktuální přehled v nastíněném tématu. V současné době nezávislý internetový magazín Matrix-2001 připravuje překlad dalších nesmírně zajímavých rozhovorů na aktuální témata - např. s panem Valeri Uvarovem, Davidem Wilcockem, dr. Chernobrovem, Lucou Scantamburlou a dalšími. Máte se tedy na co těšit.

Hoagland: Já si myslím, že Neil Armstrong je naplno pánem svých vzpomínek. Domnívám se, že Neila Armstronga jako ikonu, první osobu z lidské rodiny, která měla kráčet po měsíci, nechali na pokoji. A to je důvod, proč Neil Armstrong nikdy nic o vesmírném programu neříká na veřejnosti. Drží ho stranou a pak ho přivedou na pár ceremonií - jako v roce 1994, kdy byl v Bílém domě s presidentem Clintonem a skupinou studentů, a celé to bylo jako naaranžovaná foto operace a on tam stojí a má svou řeč.

Takže jsem onehdy večer požádal jednoho člověka, aby mi analyzoval jeho řeč těla a hlas a řekl něco o tom, jak neuvěřitelně nervózní a jak neuvěřitelně znepokojený se zdál být. Což můžete vidět na záznamu. My tu nahrávku máme.

A Armstrong začal tím, že přirovnal všechny astronauty, celý tým  astronautů, všechny své kolegy, kteří přistáli na měsíci - k papouškům. Řekl: "A papoušci nelétají moc dobře. Papoušci vám také neřeknou pravdu. Řeknou vám to, co je jim řečeno".

Na konci své řeči se obrátil ke studentům, protože student představují novou generaci - dokonalé foto aranžmá. Vždy zasaďte mezi své posluchače studenty, aby si lidé mysleli, že vám jde o příští generaci. Díval se na ně. V tu chvíli se tak trochu zklidnil a řekl: "Na měsíci jsou zázraky až k nevíře; pro ty, kteří dokáží odstranit ochranné vrstvy pravdy".

Tedy, mě nikdy ve škole neučili, že pravda má ochranné vrstvy. Kdo ochraňuje pravdu? Zjevně odkazoval na Brookings, na NASA, na 40 let lží.

Bill: Dobrá, já mám také pár otázek. Takže ještě jednou, přes riziko, že vás tady naštvu, Richarde. Bude mnoho lidí, kteří přečetli celou vaši knihu až k poslední stránce a četli také Dark Moon. Dívali se na ty záběry a já vím, že vy jste s těmito záběry velmi dobře obeznámen. Jsou to ty, kde se vlákno vlasového kříže zdá být spíše za záběrem než před ním. Jsou to ty, které, jak se zdá, mají mnohočetné nasvícení - ve smyslu mnohočetných stínů. Takže, tyto otázky stojí za to vznést znovu. Vím, že jste je zavrhl. Můžete jen stručně vysvětlit, na jakém základě jste tak učinil?

Hoagland: No, zavrhnout znamená nevypořádat se s tím. My jsme se v Enterprise a v Dark Mission vypořádali velmi efektivně a vědecky s těmi nejobvyklejšími otázkami a já se domnívám, že se nám podařilo uložit tento problém k odpočinku. Neboť to, co lidé, kteří naivně vznáší některé z těchto dotazů, neznají, je tajná technologie, která byla použita k vyrobení těchto snímků.

Například, ten jedinečný barevný super film. Když vezmete ten film, uděláte první, původní snímek ve fotoaparátu, pak když jej přivezete zpět na Zemi, uděláte další kopie, a co můžete udělat, protože máte takovou expoziční pružnost, je, že nastavujete mezi světlým a temným, tak aby to vypadalo jako by to bylo dokonale osvětleno plošnými světlomety, bodovými reflektory, doplňkovým osvětlením - a přitom to byl ve skutečnosti film.

Byla to utajená, skrytá technologie XRC filmu Charlieho Wykoffa, co jim umožnilo udělat to. Co se týče mnohočetných stínů, ne, tam nejsou mnohočetné stíny. Zdá se, že tam jsou mnohočetné úhly. A toto jsou lidé, kteří nerozumějí tomu, jak stínové úhly závisí na povrchové geometrii kopců, údolí, kráterů, jaké jsou tam kameny.

Pak je tu ta obvyklá kachna, že neviděli hvězdy. Ken Johnston informuje - a nezapomínejte, že je to člověk oficiálně zodpovědný za fotografie v lunární přijímací laboratoři pro Apollo - že jeho lidé mu řekli, aby nakonec zničil všechny kromě jedné sady filmů.

Jednoho dne procházel jednou z budov a všiml si, že je tam skupina tří nebo čtyř lidí, kteří něco dělají s negativy, a s barvou. Malovali nebe nad horizontem. A, jako každý dobrý manažer v NASA, řekl: "Co to k sakru vyvádíte?"

A odpověď zněla: "Á, my jsme 'striptéři' (natěrači)". Což je tak trochu drzá odpověď, protože to je termín, který pochází z Hollywoodu. Tam dělají malby, které pak vsadí do pozadí filmu, takže ve filmu Forbidden Planet/Zakázaná planeta, však víte, vidíte iluzi příšery proti malbě Chesley Bonestella, na níž je zobrazen měsíční mimozemský svět, Altair 4, kde expedice přistála.

Tak vyzvídá dál a říká: "Takže, co doopravdy děláte?" A člověk, který měl na starosti několik žen, které to dělaly - mimochodem, byly to ženy - řekl: "No, my máme zamalovat hvězdy, aby to lidi nemátlo."

Musím říct, že hvězdy, jako součást originálních NASA fotografií, byly velkým zdrojem znepokojení pro mnoho lidí, které znepokojovalo, že na lunárním snímku nejsou vidět hvězdy a oni se naivně domnívají, že by měly.

No, ve skutečnosti je to tak, že když budete dělat na měsíci snímky během dne, neuvidíte hvězdy. Důvodem je, že hvězdy jsou tak neuvěřitelně nepatrné a slunce je tak jasné, že nemůžete exponovat jeden snímek tak, aby to byl slušný snímek povrchu krajiny a abyste zároveň viděli hvězdy.

Můžete si to zkusit a udělat to kterýkoliv den či noc tady na Zemi - jděte ven, když je noc bez měsíce, a zkuste zachytit hvězdy a ať vám pak někdo nasvítí popředí umělým osvětlením a rychle zjistíte, že popředí vypadá naprosto přeexponované, dokonce i s chabým, nedostatečným umělým osvětlením - protože hvězdy jsou tak neskutečně slabé, že jednoduše nemůžete zaznamenat oboje na jeden záběr.

Co je závažné, vzhledem k tomu, co nám říká Ken, je, že lidé, kteří pracovali na této malbě zjevně zamalovávali tyto věci. Zamalovávali skleněné ruiny, blyštění, kousky skla, které by v tom správném úhlu zpětně odrazily sluneční světlo do čoček fotoaparátu/kamery a bylo by nezpochybnitelné, že na obloze se nachází něco, co by tam nemělo být.

Skutečnost, že se tito lidé domnívali, že pracují na zamalování hvězd, a nikoli skla, znamená, že oni také uvěřili lži. Lež se lišila na každé úrovni - a na jejich úrovni lži jim bylo řečeno: "Zbavujeme se hvězd, protože by to bylo matoucí".

Takže je to vnitřně konzistentní, souvislý příběh obsahující prvky svědectví v první osobě, fotografické důkazy, dosvědčení na webu  - po celém světě nyní od někoho prosakují ven úžasné, nedotčené verze, pravděpodobně oskenované z těch původních, XR Ektachrome diapozitivů. A všechno to do sebe zapadá jako soudržný celek, který NASA zatajovala - skutečné lunární ruiny - po více než 40 let.

Bill: Někdo, kdo je naším cenným vnitřním zdrojem, a já jsem měl to obrovské štěstí, že jsem s ním mohl dlouze mluvit právě opravdu před malou chvilkou, a já vím, že jste velice podezíravý co se týká jakéhokoli svědectví od lidí zevnitř, a chápu také proč, ale dovolte mi předložit vám ten příběh...

Hoagland: No, chybí tomu fyzické důkazy. Víte, u Kena je to s tím rozdílem, že měl skutečné, hmatatelné sady snímků, které obstojí.

Bill: Ovšem. Tomu rozumím. Ale tohle je ten druh konverzace, jakou jsme mohli vést včera u večeře, a my jsme ji nevedli. Zeptal jsem se tohoto člověka [Henry Deacon], hovořil jsem s ním mnohokrát o všem možném, a pomyslel jsem si, však víte, nikdy jsem se ho nezeptal, jestli jsme byli na měsíci nebo ne. Řekl jsem: "Hele, vážně jsme byli na měsíci?" A následovalo to nejdelší ticho.

Nevěděl jsem, co řekne. Byla to opravdu hodně, hodně dlouhá pauza. A nakonec řekl: "Ano". A dodal: "Ale nebylo to tak jednoduché. Byli jsme tam s jistou pomocí." Pak řekl: "Měli jsme vyspělou technologii, která nebyla součástí oficiálního programu Apollo. Nebyla součástí uznávané vědy té doby, což nám pomohlo dostat se skrz Van Allenovy pásy".

A ve skutečnosti to bylo zabudováno také do LEM, což mu umožnilo odstartovat, aniž by za sebou zanechal odstřelený kráter a podobně. Řekl, že astronauti o tom věděli, a to je také důvod, který připisoval jejich neochotě poskytovat rozhovory a tak dále. Tvrdil, že je to velmi komplikovaný příběh, ale většina misí prý byla na měsíci.

Nenaléhal jsem na něj ohledně toho. Ale zmínil, jo, tihle chlapíci, kteří prohlašovali, že to všechno bylo zinscenováno, to prý není pravda, ale některé z těchto věcí byly skutečně vykonstruovány v přípravě na tohle, tak aby se celý ten příběh udržel před veřejností, kvůli složitým aspektům PR, a tak dále.

Hoagland: A znáte pozadí toho člověka?

Bill: Ano, znám.

Hoagland: Víte, jakou roli hrál v NASA?

Bill: Nebyl v NASA. Pracoval na množství černých projektů, byl specialistou na elektroniku. Pracoval v Livermore, pracoval pro spoustu černých projektů. Znal lidi.

Kerry: Pracoval pro NOAA.

Bill: Kladl otázky. Nebyl zainteresovaný v NASA, nepatřil do programu.

Hoagland: Dobrá. Aniž bych s ním sám mluvil, protože si myslím, že vím, o kom hovoříte, můj dojem je, že je další obětí "Odlišné lži na každé úrovni". Byla mu předložena lež, která mu poskytne zážitek s národní bezpečností, že zakrývají technologii. Protože nikde v jeho slovníku nenajdete, že utajují prastaré ruiny.

Bill: Ano. To, co nám předal, není informací z první ruky. Domnívám se, že to bylo něco, co se dozvěděl během své práce.

Hoagland: Od někoho jiného.

Bill: Správně. Naprosto to chápu.

Hoagland: Takže chápete, jak může být čestný a upřímný, a přesto naprosto pomýlený.

Bill: To je ten největší problém.

Hoagland: Protože kdyby býval viděl něco, co by mu dávalo smysl... - Á, tady je ta úžasná vyspěla technologie - která samozřejmě, když jsme se dostali právě sem, existuje, tajný vývoj skutečné antigravitační technologie, paralelně s veřejným, oficiálním Apollo programem. Existují lidé, vlastně Joseph Farrell je jedním z těch lidí, který ve svých knihách (to je předtím, než se se mnou sešel), vznáší toto jako jednu z možností.

Ve skutečnosti, všichni ti lidé, kteří sledují odstartování LEM a nechápou to, co vidí... je tomu tak, protože nemají dostačující znalosti z fyziky. Všechno, co jsme viděli, včetně kráterů - viděl jsem detailní záběr kráteru pod LEM. To, co to činí zajímavým je, že když odfouknete prach - vidíte, přírodní model říká, že prach dopadá na měsíc po miliardy let, což znamená, že by tam měla být pěkná, lehká, nadýchaná vrstva. Takže, něco jako sníh, kdybych měl zaparkovat s raketovým motorem na sněhu po sněhové bouři, vznikl by pořádný, krásný kráter, že?

Místo toho, to, co astronauti našli, při pokusech o připevnění vlajek a vrtání a dalších experimentech, je, že pod tím tenkým povrchem, asi pár coulů, možná jeden nebo dva, je měsíční povrch zatraceně tvrdý. Je tvrdý. A čím více jdete do hloubky, tím je tvrdší. Což je samozřejmě ve shodě s myšlenkou, že pod tímto povrchem se nacházejí ruiny.

Tam dole jsou budovy! Jsou tam stěny, jsou tam trámy, jsou tam nosníky. Věci, které vidíte nad zemí, jsou pouhou polovinou příběhu. A to je důvodem, proč na současných misích, obíhajících kolem měsíce, dnes večer, právě když tohle nahráváme, je tam japonská mise bez lidské posádky velikosti autobusu společnosti Greyhound. Číňané mají misi velikosti autobusu VW. Jsou naloženi kupou nástrojů až po a včetně vysoce výkonného radaru k průzkumu nižších úrovní a odhalení, jak se domnívám, ruin pod měsíčním povrchem.

- pokračování -