Podfuk s cholesterolem: Za obrovský podfuk s cholesterolem může pochybná věda

           Opět jedna teorie plná děr se vyklubala za rozšířenou vírou, že "špatný cholesterol" (cholesterol LDL) je hlavní příčinou srdečních chorob, a že léky snižující jeho hladinu mohou chránit proti osudným infarktům. Léky nazývané "statiny" jsou nejpředpisovanějšími prášky v historii humánní medicíny. V roce 2007 činil celosvětový obrat z jejich prodeje 33 miliard dolarů. Obzvlášť populární jsou samozřejmě v USA, kde je bere na 18 milionů Američanů. Gigantický kšeft? Mysleli jsme si, že víme jak tyto skvělé léky účinkují. Ale když pak firma Merck/Schering Plough konečně zveřejnila deprimující výsledky klinických zkoušek s lékem Zetia, cholesterol snižující drogou předepsanou zhruba miliónu lidí, nevycházel lékařský svět z údivu. Primář kardiologického oddělení na Clevelandské klinice Dr. Steven E. Nissen diplomaticky označil zveřejněné výsledky za "šokující". Ukázalo se totiž, že přestože Zetia snižuje hladiny cholesterolu, studie nevykázala žádné znatelné léčebné výsledky. Toto oznámení způsobilo, že se (někteří) lékaři a (některé) sdělovací prostředky (nezávislé na příjmech z farmaceutické reklamy) konečně pustili do zkoumání původu všeobecně přijatého názoru tvrdícího, že "špatný cholesterol" hraje hlavní roli jako příčina srdečních chorob.

       Pak se někdo odhodlal pustit tchoře do cukrárny, a v titulním článku Business Week se objevila do té doby naprosto nepřístojná otázka:

       "Jsou léky proti cholesterolu vůbec k něčemu dobré?"

       "Je to tak," říká Dr. Jon Abramson, klinický lektor na Harvardské lékařské fakultě a autor knihy Overdosed America, "že statiny sice vykázaly zřetelný prospěch pro skupinu lidí pod 65 let, kteří už prodělali infarkt nebo ty, kteří trpí cukrovkou. Ale nemáme k dispozici žádné studie dokládající, že tyto léky ochrání i pacienty nad 65 nebo mladší, kteří zatím cukrovkou nebo zjištěnou srdeční chorobu před fatálním infarktem netrpí.

       Přesto 8 nebo 9 miliónů pacientů patřících do této kategorie pravidelně bere tyto léky. To ovšem znamená, že jsou zbytečně vystavení riziku, které s braním statinů souvisí, riziku jenž může zahrnovat prudké bolesti svalů, ztráty paměti a sexuální dysfunkci."

       Nakonec, a to je přímo omračující, se ukazuje, že nemáme žádný jednoznačný důkaz toho, že statiny snižováním hladin cholesterolu vůbec nějak pomáhají první skupině. Je sice pravdou, že se jim daří snížit cholesterol, ale mnozí výzkumníci už vůbec nejsou přesvědčeni, že by to pacientům nějak pomáhalo vyhnout se dalšímu infarktu. Nyní se jeví jako pravděpodobnější, že pouze redukují záněty. Jinými slovy, tyto velmi drahé léky, jak se zdá, účinkují jako prostý aspirin.

       Někteří lékaři mnohokrát zpochybnili souvislost mezi vysokým cholesterolem a onemocněním srdce už v minulosti. Konec konců, jak řekl Dr. Ronald M. Krauss, vedoucí výzkumu aterosklerózy na Oakland Research Institute: "Když se díváte na pacienty se srdeční chorobou, jejich cholesterolové hladiny nejsou zase tak [o moc] vyšší než u lidí bez srdečních chorob. ... Porovnejme si například některé země. Španělé mají hladiny LDL podobné jako Američané, ale méně než polovinu případů srdečních chorob. Švýcaři mají hladiny cholesterolu v průměru dokonce vyšší, ale i tam je srdečních chorob méně. Naproti tomu australští domorodci, kteří mají nízký cholesterol, srdečními chorobami velmi trpí."

      Proč tehdy jsme všichni tak přesvědčeni, že LDL cholesterol vede k fatálním infarktům? Pravdou je, že si tím vůbec nejsme až tak "naprosto" jistí. V lékařské profesi, zejména v Británii, byli vždy skeptici. Zato všichni velcí guru kardiologie v USA, soustředění kolem American Heart Association a College of Cardiologist, s historkou o cholesterolu od počátku souhlasili a trvali na ní jako na faktu tak dlouho, až se z ní nakonec stalo dogma. A co doporučuje imperiální medicína, to samozřejmě musí bez reptání a dalšího zkoumání převzít i celý vazalský svět. To je věda!

      Jak nedávno špičkoval spisovatel Gary Taubes v New York Times:

      "Představa, že cholesterol hraje klíčovou roli u srdečních chorob je do myšlení moderních lékařů tak zažraná, že už se nepovažuje za diskutovatelnou." Taubes, jehož práce se objevila v American Science Writing, Magazínu Science, a New York Times Magazine, to vysvětluje takto: "Lékařské autority k cholesterolové hypotéze vždy přistupovaly jako k otázce veřejného zdraví a ne jako k vědeckému problému. Opakovaně insistovali, že by neměla být zpochybňována. Že infarkty každoročně zabíjejí stovky tisíc Američanů a statinová terapie může zachránit životy, a že by skepticismus mohl být chápán jako důvod k zpožděné léčbě. Proto věřte našim předpokladům, necháme lidi změnit stravu a vsadíme ty s vysokým rizikem na statiny a další cholesterol omezující drogy."

      Taubes poukazuje na to, že věci měly podle vědeckých měřítek běžet úplně jinak: "Věda doporučuje odlišný přístup: rigorózní test hypotézy a zjistit, zda vydrží. Ale když se podíváme na cholesterolovou teorii zjistíme, že to se nikdy nestalo." Kampak s vědou na bysznismany.

      Pohlédneme-li zpátky do roku 1950 pochopíme jak k tomu všemu došlo. Na počátku druhé poloviny dvacátého století byli zdravotničtí experti vyvedeni z míry prudkým přírůstkem infarktů. Záznamy z přelomu století (dlouho před jadernými a jinými lidumilnými testy v ovzduší?) ukazují, že srdeční choroby se na všech úmrtích nepodílely více než 10 procenty - mnohem více lidí umíralo na zápal plic nebo tuberkulózu. Ale od roku 1950 (sic!) se čelnou příčinou úmrtnosti staly koronární srdeční choroby (CHD), které se ve Spojených státech podílely na všech úmrtích více než 30 procenty.

       Selský rozum prý říká, že kvůli zlepšenému zdravotnictví a novým lékům podléhalo méně lidí infekčním onemocněním. Ti předtím prostě nežili dost dlouho, aby nakonec mohli zemřít na infarkt. Ale toto vysvětlení se mnohým kupodivu nezdálo dostatečné. A tak, v roce 1949, předložil National Heart Institute výzkumný protokol pro Framinghamovu studii. Výzkum započatý v roce 1960 se zabývá faktory vedoucími ke kardiovaskulárním chorobám (CVD) a začal s těmito hypotézami:

1. CVD přibývá s věkem. Vyskytuji se dříve a častěji u mužů.

2. U osob se zvýšeným krevním tlakem se CVD objevují větší míře než u těch, které nejsou hypertenzní.

3. Se zvýšeným rizikem CVD je spojená zvýšená hladina krevního cholesterolu .

4. Kouření tabáku má spojitost se zvýšeným výskytem CVD.

5. Návyk na alkohol má souvislost se zvýšeným výskytem CVD.

6. Zvýšená fyzická aktivita souvisí se omezením vývoje CVD.

7. Zvýšená činnost štítné žlázy má spojitost se snížením výskytu CVD.

8. Vysoká hladina krevního hemoglobinu nebo hematocritu souvisí s přírůstkem CVD.

9. Příbytek tělesné váhy činí náchylným k CVD.

10. Lidé s cukrovkou mají zvýšené riziko vývoje CVD .

11. Vyšší výskyt CVD je u lidí trpících dnou.

      K tomuto seznamu později přibyly další faktory, včetně HDL a LDL frakcí lipidů.

      Framinghamova studie nakonec dospěla k závěru, že vyšší celkové hladiny cholesterolu významněji souvisí se zvýšeným rizikem úmrtí na koronární srdeční chorobu pouze u sledovaných jedinců přes 60 let.

      Přesto se dnes exponovaní lidé mnohem nižšího věku denodenně preparují statiny, samozřejmě s laskavým přispěním prodavačů v bílých pláštích, pardon, lékařů, protože drogy na této bázi jsou jen na předpis. Ona léčba vedlejších účinků statinů také není kšeft k zahození?

      Dokument "Historie jiných drogových válek", prezentovaný na zdravotnické konferenci ve Vancouveru v roce 1999 zdůrazňuje: "Framinghamova studie ve skutečnosti zjistila spojitost mezi krevním cholesterolem a koronárními srdečními chorobami jen u mladých mužů a mužů středního věku. U žen či lidí pokročilejšího věku nebyla nalezena žádná spojitost, i když se většina případů srdečního onemocnění vyskytuje u posledně zmíněné skupiny."

     Zajímavé také je, že zatím co studie zčásti spojuje krevní cholesterol s možností srdečního onemocnění jen u mladších lidí, nenalezla žádnou spojitost mezi potravním cholesterolem (cholesterol z toho, co jíme) a rizikem srdečních chorob, a to ani u mladých mužů a mužů středního věku.

     V závěrečné vědecké zprávě nebyly se srdečními chorobami spojovány ani nasycené potravní tuky; ty se dokonce neobjevily na seznamu ani po přidání dalších rizikových faktorů. Poznámka výzkumníků říkající: "... studijní komise jednoduše nenalezla žádný náznak nějakého vztahu mezi stravou a pozdějším vývojem koronární srdeční choroby," zůstala hluboko pochovaná pod impozantním množstvím zpráv vyprodukovaných touto studií. Ono "pochování" pak, jistě jen čirou náhodou, posloužilo výživářským guru a především výrobcům podřadných polotovarů a rostlinných olejů, které jsou samozřejmě nesmírně zdravé? Všechno souvisí se vším, a samozřejmě, za ničím z toho nejsou peníze. Jak by mohly!? Vždyť jde především o zdraví?

      Jak poznamenává kanadská zpráva "Evidencefor Caution" z roku 2007: "Ačkoli se mnohé další faktory zkoumané Framinghamovou studií - včetně nedostatku fyzické aktivity, obezity, stresu, kouření a alkoholismu, ukázaly jako velmi důležité, přesto se těžiště ´z různých důvodů´ přesunulo na cholesterol, který se tak stal nejvýznamnějším a nejobávanějším rizikovým faktorem pro ženy i muže - možná proto, že je nejsnadněji přizpůsobitelný. Naproti tomu, žádné pilulky pro účinky znečišťování ovzduší, jenž reprezentují podstatně vyšší riziko srdečních chorob zejména pro ženy, neexistují."

       Tak začalo to, co zpráva nazývá "cholesterolizací" kardiovaskulárních chorob, to znamená důraz přenesený na jediný, a zjevně méně významný rizikový faktor... Protože firmy a instituce tvrdící, že jim jde o zdraví veřejnosti, mají v první řadě na mysli své vlastní finanční zdraví. Mezi námi... proč by se ve společnosti zaměřené na zisk a hospodářský růst někdo staral o naše zdraví, kdyby to nevynášelo?

      Svět moderního zdravotnictví není doménou lékařů, nucených žebrat o poplatky. Je to svět výrobců o tisíce procent předražených drog, svět manipulátorů tendencí vedoucích k jejich nevázanému prodeji a svět "nemocenských pokladen", které v roli pijavic pod ochranou tendenčních zákonů nemilosrdně vysávají celé národy. A chtějí stále víc; miliardy a miliardy. Neléčí, jen udržují stav, podobně jako síť benzínových pump, jejíž majitelé dobře ví, že dobrý zákazník je ten, který se denně vrací pro své kapky?

(Tak nějak začínám být alergický na slovo "pacient". To slovo ve skutečnosti znamená "trpělivý". Jak dlouho ještě budeme "patient", než pro tento zdravotní systém opět začneme být svéprávnými, byť i nemocnými lidmi?)

Podle internetových zdrojů: WM magazín