Citujeme z dopisu Chucka Edwardse: "Rád bych reagoval na váš dopis ze dne 31. ledna, omlouvám se za pozdní odpověď. V příloze posílám dokumenty a doufám, že vám budou k užitku. Buďte prosím stejně upřímní, jako jste byli v minulosti a dejte mi vědět, pokud se příliš vzdálím od tématu... Naše nadace nedávno lokalizovala v rámci samotného kalifornského odvodňovacího systému rozsáhlý komplex podzemních chodeb, které byly objeveny už v roce 1936. Tento objev byl ignorován i přesto, že jsme se snažili uvést vše ve známost. Technici, pracující v nedávné době na úpravě silnice, náš nález potvrdili: Odstřelem odhalili jednu (z mnoha) síní, která měřila asi 60 x 22 metrů a jejíž výška byla víc než 15 metrů. Nalezli jsme cosi, co jsme považovali za podzemní odvodňovací systém (vedoucí necelých tisíc kilometrů z oblasti Velké americké pouště). Věříme, že jednotlivá vlákna této pavučiny vedou do Zionského kaňonu v Utahu, Velkého kaňonu, další míří až do Carson Sink a další vedou na podobné západní svahy, kde se spojují v poušti Mohave. Nevěříme geologům, kteří tvrdí, že celý tento podzemní systém odvodňuje povrchové vody, které by jinak končily v Nevadě a ve Velké americké poušti (kromě oblasti Armagosa ve skutečnosti žádné povrchové vody neodtékají mimo zmíněná území). Psali jste o ochlupených stvořeních, která byla spatřená v těchto oblastech. Už dva roky sbírám k tomuto tématu podklady a pokud máte na tuto záležitost jakýkoliv názor, budu vám vděčný za jeho sdělení. To je v tuto chvíli vše. Věřím, že mě stále považujete za vašeho stoupence. Věnuji velkou část svého volného času na pomoc farmáři, který žije poblíž Portlandu. Objevil neuvěřitelné kamenné artefakty, kterých má doslova tuny, žádné starší artefakty doposud nikdo nenašel - řekněme prozatím. Pokračujeme pomalu ale jistě v boji proti konzervativním názorům. Váš Chuck Edwards".
O mnoho let později badatel Richard Toronto otiskl ve svém bulletinu Shavertron článek, který pojednává o obecním správci vodních toků v Los Angeles. Tento státní činitel hovořil s mužem, který byl najat vládou na průzkum zdrojů podzemních vod v Camp Irwin v Kalifornii.
Tento muž společně se svým kolegou narazil během svého pátrání na opuštěný důl a rozhodli se prozkoumat jeho dno. Ke svému překvapení zde objevili puklinu v podloží, která byla dostatečně široká, aby jí mohli prolézt. Po poměrně dlouhém úseku cesty se objevili v obrovské říční jeskyni. Překvapivě se před nimi zjevila křišťálově čistá podzemní řeka, široká asi 400 metrů, která jeskyní odtékala z jejich dohledu.
Správce vodních toků v Los Angeles objevil nejméně pět dalších podzemních řek stejného druhu. Tok některých řek byl údajně vysledován až k pevninským svahům nacházejícím se pod hladinou oceánů, nejméně jeden takový se nachází v Kalifornském zálivu.
To vše, zdá se, potvrzuje podezření, které vyjádřil nejmenovaný důstojník námořnictva ve výslužbě. Americké námořnictvo má podle jeho názoru povědomí o rozsáhlém systému či labyrintu vodních jeskyní, které se vinou pod povrchem Kalifornie i jiných západních států a tyto vodní labyrinty ústí do oceánů prostřednictvím obrovských výstupů, které je možné nalézt v pevninských svazích hluboko pod hladinou oceánů.
Jedna z odvážnějších teorií říká, že průměr některých vodních tunelů jsou tak veliký, že jimi může proplout i ponorka. Jedna jaderná ponorka se prý vydala na tajnou monitorovací misi, v bludišti tunelů se ztratila a nikdo o ní více neslyšel. Dvě americké jaderné ponorky bez vysvětlení v minulosti zmizely - jednalo se o ponorky Scorpion a Thresher.
Jistá žena, která měla ke svému muži, sloužícímu na ponorce Thresher, velmi silné citové pouto, po katastrofě tvrdila, že "ví", že její manžel je stále naživu. Říkala, že mezi ní a manželem fungoval jistý druh mimosmyslového spojení a že oba vždy navzájem věděli, když se ten druhý dostal do potíží.
(O výzkumu podzemních vodních labyrintů, který vedlo námořnictvo, se čtenář může dovědět více v článku "California floats on Ocean?" - "Plave Kalifornie na oceánu?", který se objevil v březnu 1980 v časopise "Rebel Magazine", který vydává John J. Williams. Lze jej zakoupit prostřednictvím: Consumertronics Co, John J. Williams, 2011 Crescent Drive, P.O. Box 537, Alamogardo, 88310, New Mexico.)
Jaderná ponorka Thresher "zmizela" 10. dubna 1963, společně s posádkou čítající 129 mužů, kterým velel John W. Harvey z Amerického námořnictva. Badatelé Will Carson a Jeannie Joy hovořili krátce po zmizení ponorky se ženou, o které jsme se zmínili výše. Uvedla toto:
"Když ponorka Thresher zmizela, byl tam i můj manžel. Nepovažuji se ale za vdovu. Věřím, že můj manžel žije. Není to otázka toho, že nejsem schopná přijmout tuto skutečnost. Jsem přesvědčená, že je naživu, ať už je kdekoliv. Hluboce svého manžela miluji. A vím, že on mě také miloval. Miluje. Byli jsme si velmi blízcí. Vždycky jsme věděli, když se s tím druhým něco děje. Myslím, že to je intuice. Kdyby se dostal do problémů, určitě bych to cítila. Věděla bych, že se děje něco vážného, že to je otázka života a smrti, ale nic takového jsem necítila."
"Co myslíte, že se skutečně stalo?", zeptali se W. Carson a J. Joy atraktivní mladé ženy.
"Většina lidí si myslí, že jsem blázen, ale věřím, že ponorky Thresher se někdo zmocnil."
"Kdo?"
"Nemůžu to tvrdit s jistotou, ale poblíž prý byla spatřena ruská ponorka (to znamená poblíž místa, kde Thresher údajně zmizel, asi 350 kilometrů od bostonského přístavu). Jen si neumím představit, jak by se Rusové mohli zmocnit takového plavidla, jako je Thresher, aniž by zanechali sebemenší stopu!"
Zdroj informací Johna J. Williama - námořní důstojník ve výslužbě (jehož identitu J.J. Williams prověřil), uvádí, že jistý "výstřední miliardář" (Howard Hughes?) financoval falešnou "akci na záchranu Thresheru", aby uspokojil veřejnost a sdělovací prostředky.
Více odhalení týkající se podzemní sítě pod pouští Mohave najdeme v knize Bourkeho Lee s názvem "Muži z Údolí smrti" ("Death Valley Men", vydalo MacMillan Co., New York, 1932).
V kapitole "Dávné zlato" B. Lee popisuje rozhovor, který mnoho let zpátky vedl se skupinkou průzkumníků z Údolí smrti. Rozhovor se stočil k tématu indiánského kmene Pajutů a k jejich legendám. Dva muži, Jack a Bill, popisovali svůj zážitek z podzemního města, které prý objevili v okamžiku, kdy se jeden z nich propadl dnem nepoužívané důlní šachty poblíž průchodu Wingate. Ocitli se v přírodní podzemní jeskyni, kterou ušli přes 30 kilometrů severním směrem až do oblasti Pohoří Panamint. Byli ohromeni, když došli až do obrovského dávného podzemního města. K tomuto příběhu se později ještě vrátíme.
B. Lee však uvádí ještě jiný příběh Pajutů (není to tentýž, který vyprávěl dříve Oga-Make). Pajutové se zřejmě dostali hluboko pod zem, do říše starodávné civilizace, která v Pohoří Panamint vybudovala město, civilizace, která je stále zde a která stále po tisíce let vzkvétá.
Během dlouhého rozhovoru, ve kterém průzkumníci Bourkemu Lee i ostatním odhalili tajemství dávného podzemního města, hovořili také o legendě indiánského kmene Pajutů, která se nápadně podobá řeckému mýtu. Vypráví o náčelníkovi Pajutů, jehož žena zemřela a on dle tradice svého kmene podstoupil duchovní cestu do podsvětí, aby ji našel. Když se s ní vracel zpět, ohlédl se, což bylo zakázáno, a tak mu nebylo dovoleno vzít svou ženu s sebou ze světa mrtvých.
- pokračování -
(c)2008 Translation: Kateřina Milttner
partner Matrix 2001
