Problémy s raketoplánem Atlantis, záhadná porucha "ECO senzorů" a fyzika torzních polí

         (Před nedávnem mne na domácích stránkách badatele Richarda Hoaglanda zaujala jedna velmi zajímavá reportáž týkající se technických problémů se kterými se v posledních měsících NASA opakovaně potýká. Nejsem technicky vzdělaný v prezentovaných oborech, ale snažil jsem se specifické technické výrazy přeložit tak nejlépe jak jsem dokázal. Reportáž je stará několik týdnů takže se v ní pochopitelně vrátíme v čase zpět na počátek prosince roku 2007, kdy měl odstartovat raketoplán Atlantis. A nyní již slíbená reportáž. J.Ch.). Dnes dne 9. prosince máme před sebou druhý pokus dostat raketoplán Atlantis na oběžnou dráhu klem Země. Bez ohledu na to jak tato aktivita dopadne je zřejmé, že "Shuttle Program" NASA se stále potýká s poměrně závažnými starostmi týkající se vodíkové nádrže v souvislosti s problémy tzv. "Engine Cutoff Senzor" (ECO). Zhruba po dvou a půl letech intenzivní práce si inženýři NASA mysleli, že záležitost úspěšně vyřešili, ale nyní připouští "selhání a frustraci" a to právě kvůli tomuto chronicky se opakujícímu problému. Tento komplikovaný a matoucí problém se objevil několik měsíců před vypuštěním raketoplánu Discovery v rámci "STS-114" v roce 2005. Je třeba připomenout, že STS-114 byl také první let raketoplánu po tragické katastrofě Columbie (STS-107) v únoru roku 2003.

       Současné aktuální problémy v souvislosti s raketoplánem Atlantis jakoby parafují ony "anomálie" týkající se raketoplánu Discovery a signalizují chybná data v souvislosti s elektrickým tokem přicházející ze souboru čtyř (ECO) které jsou umístěné v dolní části obrovské palivové nádrže raketoplánu. Na obrázku dole znázorněno oranžovou barvou.

       Tato záležitost se stala ohniskem před dva roky trvajícího a velmi drahého inženýrského zájmu NASA. Tato instituce potřebovala nejdříve určit a pak trvale opravit příčinu těchto nepředvídatelných poruch v kritickém inženýrském systému raketoplánu. "ECO senzory" jsou nezbytné pro bezpečné odstartování kosmické lodě. Jinak palubní počítač kosmického plavidla není schopen upozornit na hrozící situaci nízké palivové hladiny způsobenou vyčerpáním kapalného vodíku v masivní palivové nádrži.

       Pakliže pracují senzory správným způsobem samočinně odjistí zastavení hlavního motoru ve chvíli než je nádrž zcela prázdna neb kdyby běžel tento motor tzv. "na sucho" hrozila by jeho exploze.

       NASA bohužel má k dispozici velmi omezené zdroje k tomu, aby vyvinula zcela nový typ kosmického plavidla, které by potenciálně dokázalo znovu dostat astronauty n povrch Měsíce. Nicméně agentura přiznává, že v posledních dvou letech utratila doslova miliony dolarů a vydala tisíce hodin na vyřešení relativně jednoduchého technického problému.

       Skutečnost, že tato instituce utratila prakticky všechny peníze i čas přičemž se stále, znovu a znovu objevuje problematická záležitost se senzory úrovně vodíku je dostatečně silný impuls k tomu, abychom zkusili přijmout fakt, že v této hře může jít o něco zcela radikálně nového. Je otázkou jak dlouho se chce NASA zaobírat stávajícím způsobem řešení daného problému, neb byl v současné době vyhlášen nový inženýrský program, který prý "zcela určitě" definitivně předmětnou záležitost zdárně vyřeší.

       Jedním takovým směrem by mohlo být to, co se oficiálně nazývá "Novou fyzikou", přičemž použití některých fundamentálních aspektů této oblasti by se v samém výsledku mohlo projevit jako velmi užitečné. Takové doporučení je hodně na místě. Nedávno jsem byl seznámen s významnými tajnými vědeckými aktivitami v oblasti teoretické a experimentální fyziky, které již za dob bývalého SSSR prováděli ruští vědci a inženýři. Prakticky až do pádu sovětského systému v roce 1991 byly tyto vědecké práce vnějšímu světu zcela neznámé.

       Vzhledem k tomu, že se Rusko aktivně účastní programu mezinárodní vesmírné stanice, mohly bychom doufat, že tyto významné závěry s ruského výzkumu by mohly být za konkrétních podmínek zprostředkovány NASA a možná by dokázaly napomoci vyřešit velmi závažnou situaci ohledně amerických raketoplánů.

       Vědecká pracoviště bývalého SSSR a dnešního Ruska zdá se mimo klasicky známých čtyř fyzikálních sil exaktně prokázaly existenci síly páté, která byla nazvána - "torzní pole". Základy teorie existence tzv. "torzních polí" jež souvisí ze zcela novou koncepcí fyziky byly postaveny před osmdesáti lety Einsteinem a Cartanem. V originální teorii jsou tato pole uvažována v podobě "statického" charakteru, takže nemohou přecházet z bodu A do bodu B, ale objevují se jako základní rotační síly uvnitř atomu.

       Jiní teoretičtí fyzici později navrhli možnou existenci "dynamického torzního pole", což by znamenalo, že tyto spinální síly by mohly působit skrze prostor a tudíž vytvářet účinky na dálku. Tehdejší sovětské laboratorní pokusy konané v padesátých letech 20. stol. a řízené vědcem dr. Nikolajem Kozyrevem našly nevyvratitelný důkaz existence těchto "dynamických torzních polí".

       Jde o to, že Kozyrev zjistil, že "torzní pole" mohou za jistých okolností působit na elektrický fenomén. Elektrické rezistory mohou procházet značnými změnami zvláště pokud jsou ve hře těžší kovy např. wolfrám. Oscilátory křemenného krystalu mohou dosahovat pozoruhodných změn ve své vibrační frekvenci.

       Elektrické anomálie jsou klasickou známku toho, že ve hře může být rušení pomocí torzního pole. V současné době existuje přes 10 000 pojednání o tomto předmětu bádání. Jde o možnost spojení (vzájemné interakce) elektromagnetické energie a torzního pole, které může teoreticky řečeno kooperovat s dalšími fenomény jejichž doménou je skalární průběh energie.

       Vzhledem k tomuto vědeckému pozadí bychom měli v souvislosti s poruchami průtoku elektrické energie uvnitř platinových "ECO senzorů" ukrytých na dně nádrže jež je vyplněná kapalným vodíkem, rozšířit naše vyšetřování. Jde o to, že zchlazený kapalný vodík může vysvětlovat aktivitu torzního pole. Zcela simplistická struktura atomu vodíku s jedním protonem a jedním elektronem při totálním nedostatku molekulární vibrace (teploty) v extrémně chladném prostředí může být dokonalou anténou resp. prostředníkem pro přenos "torzního pole".

       Fyzika torzních polí je samozřejmě podstatně komplikovanější problém přesahující možnost této reportáže určené pro širokou veřejnost. Více o této problematice zmiňuji v mé poslední knize "Dark Mission: the Secret history of NASA" a to konkrétně pak ve 2. kapitole. Onu vazbu na sovětský a ruský výzkum v této oblasti který skutečně položil základy "nové fyziky", zmiňuji v publikaci společně s Mike Barou.

       To možná také způsobilo nebývalý ruský mediální zájem o všechny podstatné skutečnosti, které v této knize zmiňujeme. Celkem čtyři ruské televizní stanice (kromě množství tiskových médií). Dokonce jedna z největších ruských televizních stanic - "NTV" cestovala za námi z Moskvy až do Nového Mexika.

       V brzké době bych chtěl zveřejnit podrobnější pojednání popisující průkopnickou činnost ruských vědců v oblasti "torzních polí". Souběžně s tím bych chtěl věnovat pozornost i našim aktivitám včetně pozorování a měření prováděné na Floridě v prostředí neslavně proslulého "Coral Castle" a to vše v souvislosti s periodicky se opakující krizí "ECO senzory" raketoplánů NASA.

       Na základě prezentovaných skutečností se naskýtá otázka zda inženýři NASA skutečně vyčerpali všechny možnosti a zda není skutečně čas vzít v potaz možná více alternativní, ale účinnější způsob hledání příčiny onoho vleklého problému.

       Dodatek z 10.12.2007

       K velké frustraci NASA a jak se ukazuje i tisku dne 9.12.2007 raketoplán NASA Atlantis opět nebyl vypuštěn a to přes tři dny trvající intenzivní analýzy v stále pokračujícím problému s "ECO senzory". Start byl proto znovu odložen. Nový pokus by mohl být naplánován někdy na začátek ledna 2008.

- kráceno-